Andor.cz - Dračí doupě online

Tak jo, popojedem, Bastiano je totiž už trošku nervózní!

"Bože, zlatý Římani, který jsem tu potkal včera," zasměje se přátelsky a ukáže na nejvyšší věž. "Buď tam a nebo úplně mimo hrad, pokud chceme mít soukromí. Možná bychom mohli přes zeď ven a dát si tam i něco k pití, předpokládám, pokud sebou nenesete sebou na tu párty ve dvou, která tedy působí na můj vkus trochu divoce, nějaké víno. Pojďte, přes zeď to není takový problém." rozhodne vlastně nakonec za vás, než všichni zmizíte ve stínech a zamíříte znovu k hradbám, které přelezete zpět, odkud jste přišli.

Vypadá to, že Berengiaro město velmi dobře zná, takže vás v mžiku bočními uličkami zavede k pajzlu, kde si vás dost dobře nikdo nevšímá. Až tak, že pto víno musí potupně zajít na bar, odkud přinese tři cínové obyčejné číšky a stejně tak cínový džbánek s vínem. Po krátké debatě mezi ním a hostinským za vámi přijde nakonec i ten hostinský a přinese nějaké drobné pečivo a sýr k vínu.

Jessie, we need to cook

Kouknu na Alessandru.

Tak asi protože ráda sbírám halapartny ne? Ale tak, nutit tě nebudu, že jo.

Nic neřeknu a kouknu na Giara.

"Je vlastně všechno jedno. Ten plán jak jsi slyšel padá. Takže tedy navrhuji se prostě zdekovat, než si nás tady někdo všimne. A pak nám už KONEČNĚ řekneš, cože jsme to pořádně překazili a co se tu děje. Protože jak jsi teď slyšel, nejsem tady úplně pracovně."

Wtf???

Berengiaro jen povytáhne obočí jako někdo, koho už po dnešku máloco překvapí, ale tohle by ještě možná snad i mohlo.
"Co že jste to šli prosímvás udělat? Můžete mi to zopakovat? Já mám pocit, že mi chybí kus skládačky. Tak tři čtvrtiny je ten kus, odhadem."

Mávne dramaticky rukou ve vzduchu.

Tak moment

"Co? Proč tam mám jít?"
Zamračím se a dílem k mé náhlé lehké nerudnosti přispívá i fakt, že z nás tady Giaro udělal tak trošku kretény! Tocse prostě nedělá, my nemáme žádný problémy s tím že bychom byli přehnaně morbidní psychopati, nebo něco takového! My prostě... Prostě rádi necháváme vzkazy, no. Je to důležité. Templáři se musej bát. Když se bojej, nesmí do le... Ale hovno, to je zas nějakej myšlenkovej průjem. Musí se bát, protože protivníka, kterej má strachem posraný gatě snáz vyřídíš! Však v Benátkách se bojej tak, že už tam vůbec žádní nejsou! No, co byste za to vy ostatní kokůtci dali? A, stálo nás to jen pár hnusnejch krvavejch vzkazů a hromadu naaranžovaných střev a končetin! Ale co? Pěkně to funguje. Strach je prostě dobrej, když ho nemáte, ale naopak pouštíte!

Ale k věci.

"Já to kašlu, nikam nejdu, však asi stejně po tomhle už náš původní plán, jít se vetřít nepozorovaně jako strážný do paláce, ukrást paní vévodkyni šaty a jít pak ven převlečení za dvě kumuly, asi doslova padá. No a můžou za to zase zasraný Templáři! O kolik hezčí život bychom bez nich měli, no?" významně se na oba dva podívám.

Hehe, tak nic

"Tak proč jsi neřekl rovnou, že jsi na mé straně a máme se zdekovat v prdel? Bože, mama mia."

A začnu na oba italsky gestikulovat.

"Ty si běž pro tu halapartnu, a vem mi prosím u toho i tu kuši, a pak se konečně zdekujeme. A Giaro nám pak jistě vysvětlí, do čeho jsme se to vlastně zapletli."

Lulw

Bastiano evidentně má problém s rozpoznáním lehké sarkastické poznámky ze strany kolegy-mistra Berengiara. Alessandra to samozřejmě sarkasticky nemyslela. Nicméně...

"Vy dva tvarohový králové dva týdny nemytejch čuráků!" ujede Miláňanovi (tvl, skloňuje se to tak?) který obvykle úplně sprostě nemluví. Zjevně když už, tak mu alespoň jistá vynalézavost nechybí.

"Nechte ho tady, pokud ho nemíníte uklidit a pojďte prostě pryč! Hrabe vám, nebo...? Assassinskej znak z končetin? Vlajka v prdeli na vrcholu kupičky mrtvol? Kurvadrát, nestačilo, co jste tu vyrobili?" jen pro jistotu jde a odkopne ruku, držící stiletto, aby to nevypadalo, že se zabodl sám, to je vždycky extrémně divné a neobvyklé. Situace, která přitahuje rozhodně víc pozornosti, než musí. A i tak tu zítra bude peklo. "Ježíši!" zavrtí nevěřícně hlavou.

Jen rychlá poznámka Alessandry

"Hm," zamyslím se. "Já ale vlastně vůbec nejsem proti kopičce mrtvol, pokud tomu nahoře zapíchneme do kaďáku vlajku..." odpovím zamyšleně. "Nebo aspoň halapartnu, pokud vlajka není. No." což mě přivádí na otázku, kde vlastne zůstala moje nová ukradená halapartna? Asi uvnitř, než jsme se začali muchlovat, no. Možná ještě v kanceláři velitele stráží, no... Hm. Ztrácím je, jak Bastiano vína. Sakra.

Ale. Alestorm. Huha

"Proboha, proč jste oba tak morbidní? Vždyť tohle nebylo nic osobního a ani o nic nešlo. Ne jako tenkrát... Ale tak když vám to oběma udělá radost... Jen moc nevím, co chcete dělat. Pověsit někoho znovu za střeva je ohraný. Uřezat mu údy a udělat z toho asasínský znak? Hehe. To by bylo zajímavý, ale takový až možná moc, jak to říci, k nám vedoucí."

Plesknu rukama a promnu dlaně.

"Tak, jakýpak umělecký výjev by jsi tu drahá chtěla nechat? Když instalace 'Kopeček z mrtvol' ti nepřijde dost renesanční."

Tak jako ale...

No, kapitán prostě řekl ouplný hovno. Sakra, ale byl chytrej. Docela mě přesvědčil o tom, že ho jen někdo platí a že s tím reálně, krom nějaký tý pomocný levoty, moc společného nemá. A on nás zmrd pěkně ojebal, až tak, že se nechal zabít, s vědomím, že tohle ze svého pohledu vlastně vyhrál.

"Zmrd vole!" ujede mi do toho. "Co je to s těmi Templáři tady? Že se nechávaj prostě takhle zabít?" znovu rozhodím rukama v marném gestu.

"Můžeme tu maximálně krví na zeď napsat "Viva la France!" ať to někoho trošku zmate a přivede na tu správnou stopu."
" Ale tak... " nadhodím opatrně s vědomím, že nejsem úplně v pozici, abych tady měla nápady a hlavní slovo, když jsem to tak trošičku celý dojebala.

"Nějaký malý malinký umělecký výjev by přece..." zahrabu Bastianovi prstíčkem na paži.