Andor.cz - Dračí doupě online

(So don't tell Scotty)

Římská fajnovka. Myslí si, že když žije ve starý ruině, tak je lepší než my a nebude pít naše víno. A přitom každý ví, že to je v reálu naopak. Ale co už no. Napiju se vína a poslouchám Ludovica. Ale můj úsměv se postupně vytrácí.

"Rocco je můj kancléř, samozřejmě, že můžeš mluvit před ním. Myslíš si, že když mi uklízí pracovnu, že předním zamykám šuplíky s poštou či učetnictvím? Proboha Ludovico, co kurva v tom Římě děláte? Pěstujete místo obilí na polích paranoiu? Toto je je asasínská základna. Klidně jsme mohli mluvit dole před holkama. Myslíš, že bych ti nechal nalévat víno nějakým tajným templářským špehem či nedejbože nějakým jejich vrahem v utajení či co? Kterýho ti ještě ve vší slušnosti představím... Tak snad si umím ohlídat svoje lidi. Pokud ty ne, je to tvůj problém, ale svoje problémy do mého domu netahej. A pokud je to i důvod, proč nechceš pít moje víno, aby náhodou nebylo otrávené či co, tak jdi do prdele. Serenissima je slušný město, protože se o ni staráme! Ne jak ta vaše smradlavá díra plná rozvalin, který se necháte padat na hlavu, protože jste moc líní či blbí na to, je udržovat v nějakým slušným stavu! Kurva, však co vám tam nepadá na hlavu a je starší než ty, musel zařádit Florenťan a nebo, což je naprosto k zblití, Templáři ze Španělska! Fuj!"

Co si to dovoluje. Si sem přijde, přivítám ho, tak jak se sluší a on mě tu normálně začne urážet! Pičus si myslí, že když chodí po ulici, po které chcal kdysi Caesar, tak je sám Augustus či co? 'Ee mŮŽu mLuViT přEd ním A nePIt víNo?'

Bastiano. Being Scotty now.

"Ariosta vyřídím sám, ty jdi přivést Alessandru do společenské místnosti. Budu tam na ni s mistrem čekat. Každé jednání je lepší s vínem, že jo."
Fiorella se zasekne v půlce pohybu a chvíli jen tak hledí před sebe, jako by na celou situaci hledala správná slova.
"Já si nemyslím, že Aless... Eh... Ono ta věc se Sal... Eh... Je možná dost problematické, aby u toho... Ty... Ty nev-. Ty to..."
Jako by jí náhle došlo, že to dost dobře může bejt raději "něčí jinej problém," dodá jen "zkusím ji sehnat" a zmizí pryč jako stín, než se někdo stihne vyptávat. Na cokoliv. Především jí. Ať si to vyřídí mezi sebou, jestli se Alessandra neobtěžovala mu říct, že z Říma přišla zpráva o Calogerově zradě, proč by ona měla být ta, kdo to schytá? Však jí to řekl Luca, kterému to řekl Evangelos, který to zaslechl, když to říkal Eduardo Paole. Jeden by předpokládal, že to už budou vědět ÚPLNĚ VŠICHNI!

*****

Ludovico vypadá upřímně zaskočen srdečným přivítáním, které ho čeká. Po prvních rozpačitých pohledech, které mu věnovala dvojice mladších assassínů, která ho přivítala a uvedla, tak trochu čekal, že to tady nebude úplně procházka růžovým sadem.
"Maestro Bastiano," vydechne a v jeho hlase z nějakého důvodu zní úleva. Přesto se nervózně ohlédne přes rameno, jako by někoho ještě čekal. Pak tě následuje do společenské místnosti, zatímco si nechává odnést pár cestovních zavazadel do jednoho z pokojů pro hosty. Dodá nějaký neurčitý žvást o košilích a solidním damašku, protože má evidentně pocit, že se to od něj čeká.

*****
Host si sedá na nabízené místo, víno si nechá nalít, ale zatím se číše nedotkne. Stále vypadá poměrně pobledle, což ostře kontrastuje s tvou dobrou náladou.
"Vidím, že jsem tady dříve, než to psaní," ignoruje Ariosto představení jakéhosi podřadného sluhy, protože evidentně doteď nepokládal za důležité si zapamatovat, kdo to je a proč existuje.

"Nesu nepříjemné zprávy, Bastiano. Kdyby jen nepříjemné, vlastně jsou docela hrozné. Ono..." úkosem pohlédne na Rocca.
"Jsi si zatraceně jistý, že může vyslechnout i ty nejdůvěrnější informace a někde je nevyžvaní?"

"Ale tak to se nebojte pane, to já mlčím jako hrob!" ujme se slova Rocco, zatímco nalévá víno do číše i tobě.
"Zrovna onehdy jeden z mladejch, Luca, rozmlátil Mamma Vittorii vázu no a ještě jsem to nikomu neřek! Však by z toho měl smrad pěknej průser, Mamma byla vzteky bez sebe, váza prej až z Číny! Hovno z Číny leda tak, však byla tady z trhu u San Marca, Benassi tam prodává jenom předražený padělky, normální šmejd to byl, žádnej Čínskej porcelán. Pff. "

Ariosto se TAK nějak vážně podívá. Na tebe a pak na něj a pak znovu na tebe.

When ashes fall, the legends rise

"Ty vole," pronesu si pro sebe tiše, zatímco čtu pracovní verzi Machiaveliho nástřelu na Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia. "Ty vole, to je hovado. To bude kvalitní rozruch, až to vydá."

Nevěříc svým očím, znovu přečtu nahlas větu, která mě tak vykolejila.

"Každý vládce se musí bát, že nikdy nežije ve svém knížectví v bezpečí, dokud žijí ti, kterým svojí vládou křivdí."

To bude kvalitní rozruch. Všude. Protože každý špatný vládce v Itálii, a ne že bysme jich měli málo, se v tom uvidí a bude ho z toho svědit trůn a měšec. Je jedno, že mluví o Etruscích. Každý v tom uvidí výhružku. O Nicolo, ty starý provokatére. Ale tak, ne že by to v teorii nepomohlo naší věci. Tys vždycky věděl, co děláš, to ti nejde upřít. Jinak bys nebyl velmistr řádu, než jsi to přenechal Eziovi. A vědět, kdy je čas přenechat zodpovědnost mladým je z největších cností...

Ze snění mě vytrhne zaklepání na dveře.

Kurva, to už Loredan ví co čtu a preventivně hejká? Vždyť tak knížka ani oficiálně ještě nevyšla- Ah, Fiorella, kdo jiný.

"Proboha, já jsem ženatý muž. Já mu z Lucrézií nepomůžu, to chce, ať mu tam pošleme i Lucu či co?" řeknu pobaveně, zatímco se zvědám od stolu. "No, neříkej mu nic, bude pro všechny nejlepší, když ho rovnou odchytnu já, než ho někde uloví Alessandra. Nevím proč se jí furt tak bojí. Vždyť ta by mouše neub- no, ublížila, ale jen kdyby si zača- mno, možná přeci jen ví co dělá," pokračuji v mluvení, zatímco sbírám svoji pochvu se slovanským mečem a zapínám si opasek. Kromě schiovany se zlatým košem vykládané rubíny, kterou si tak oblíbila i Alessandra, jsou na něm i pouzdra s dvěma pistolemi s kolečkovým zámkem. Jedna, kterou vyráběl ještě mistr Da Vinci a věnoval mi ji Nicolo a druhá, s rukojetí se slonoviny, kterou mi na zakázku vyrobil zbrojíř v Augsburgu. Němci jsou prasata, ale válčení umí. To nepřímo říkal už Caesar. Alessandra se mi za zbraně neustále posmívá, že jsem se nechal unést svým postavením a jsem stejný požitkář jako ona, ale to jenom proto, že nechápe rozdíl mezi nutností reprezentovat a jenom zbytečně utrácet. Když si jdu za Camaratou pro výpalné a předat mu instrukce, musí on i jeho pohůnkové na první pohled vědět, že jednají s někým, kdo není pod jejich úrovní a má prostředky nad jejich možnosti. Jinak by ho mohlo v budoucnu lákat se osamostatnit, i když je to proti Camaratově připosrané povaze. Ale jistota je jistota.

"Pojď semnou," pokynu Fiorelle a vyprovodím ji z pracovny. "Ariosta vyřídím sám, ty jdi přivést Alessandru do společenské místnosti. Budu tam na ni s mistrem čekat. Každé jednání je lepší s vínem, že jo." A nejen jednání, hehe.

***

"Aaa, pane taky-mistře! Dlouze jsme se neviděli!" přivítám Ludovica pevným obejmutím a pusou na obě dvě tváře, "Máš i štěstí a můžeš mě vidět v mé slavností červené košili! Jak kdybych ráno tušil, jaký sváteční den s významnou návštěvou to bude! Pojď, pojďme nahoru!"

***

"Posaď se tu," a nabídnu mu židli u stolu a sednu si naproti. A z plna hrdla zakřičím, abych byl slyšet i do okolních místností: "Rocooooooo, víno, víno dej, a dělééééj!"

Odkašlu si a běžným hlasem znovu promluvím k Ludovicovi.

"Možná si Roca pamatuješ, je to takový náš místní podržtaška. Trošku idiot, ale věrný jak pes, protože, nechci se chlubit, jsem mu zachránil a pozvedl život, když uboze živořil na ulici. No, ale k důležitějším věcem, cože tě k nám přivádí? Dokonce osobně?"

20.dubna 1512
Benátky
Pracovna Bastiana da Mezzo

Poslední měkké světlo večera, pomalu ustupuje pozvolné šedi přicházející noci. Již před nějakou dobou odbila na kostelní věži šestá - do osmi se přicházející šero změní ve tmu. Tichý šelest papírů a škrábání brku. Zvuky té méně krvavé práce, ve které si někteří dovedou najít svým vlastním způsobem zálibu a něco zajímavého, někteří ji nemohou vystát a čekají, až si vyrazí vybít nožem v temné uličce frustraci z toho, že u něčeho takového museli vůbec sedět a plýtvat život a jiní si v ní naopak vyloženě libují.

Jak to má hlava Benátského bratrstva, Bastiano do Mezzo, to ví jen on sám, faktem ovšem je, že tady zrovna při večeru sedí a pracuje, obklopený papíry, knihami, dopisy a tu a tam nějakou mapou. Druhý stůl v místnosti, který patří Alessandře, zeje prázdnotou. Tedy, jak se to vezme. Je dost plný všemožné pracovní korespondence, poznámek i podkladů - ale majitelka u něj chybí.

Světlo již předem rozsvícených lamp ozařuje stržený pouliční plakát - pozvánku pro všechny domácí pěstitele, na Benátské letní slavnosti, které se každoročně konají začátkem srpna. Čas je neúprosný a zelí... stále nestojí za moc.

Zaklepání na dveře.
"Maestro Bastiano?" za dveřmi se ozve hlas Fiorelly. "Nechci rušit, ale je to poměrně naléhavé," pokračuje, ale to už prakticky dřív, než ji stihneš vyzvat, vstupuje dovnitř. "Omlouvám se," zamumlá, ale z tónu je docela jasné, že jí je vlastně dost jedno, jestli její vpád do místnosti někoho štve, nebo vlastně ani ne, protože má na srdci něco dost důležitého.
"Právě sem neohlášeně dorazil mistr Ariosto z Říma. Chce asi projednat - tu záležitost." trhaně se nadechne a vydechne, aby se uklidnila a mohla pokračovat. "Kam ho mám uvést? Sem? Do společenské místnosti? Chceš to s ním probrat úplně někde jinde? Necháš ho čekat? Alessandra je venku s Edoardem, Rodrigem a Paolou, protože Paola s Odericem si zase vjeli do vlasů.

Ariosto vypadá... No, nevypadá moc dobře. Tvrdí, že je mu zle z dlouhé cesty na lodi, ale my s Lucou předpokládáme, že je mu zle z pomyšlení, že Alessandru potká dřív než tebe." její výmluvný výraz naznačuje, že se mu vlastně ani nikdo reálně nediví. Vlézt ji do cesty, když je naštvaná, je prostě špatné. Vlézt ji do cesty, když je naštvaná a navíc vás z něčeho osobně viní je o krk. Nebo minimálně o přední zuby.

" Vyřídím mu asi cokoliv, je dole v hale, " pokrčí rameny.