Andor.cz - Dračí doupě online

Wtf, Bastiano!

Jisté jsou dve věci. Ta první je, že Ludovico reálně nečekal, že se tady dneska bude střílet. A druhá je, že výstřel jej evidentně rozhodil, minimálně v tu chvíli. Protože instinktivně zařval a zakryl si uši. Nicméně se velmi rychle zase svým způsobem sebral.
"Nostra Signora della Misericordia! Co se to z tebe stalo? Takovej sladkej copatej kluk jsi byl, pamatuju si to jak včera!" zařve polohystericky v evidentním šoku a hledí na střepy a dodrbaný stůl který ještě ráno byl moc pěkným, naleštěným stolem a teď zrovna vypadá, že zažil už lepší časy.

"Uf, škoda toho solidního dubu šéfe," zamumlá Rocco, zatímco si přebírá zbraň. "A ty sklenice jsou z Murana," jako by chtěl dodat že by je možná neměl takhle pro srandu ničit. Možná by i dodal, kdyby do dveří nanakoukla důvěrně známá hlava Lucy.
"No dopíči, Maestro, je mrtvej?" Tiše se zeptá do větru, nečeká na odpověď a leze dovnitř podél stěny. "Ne není. Aha. No. Takže předpokládám, že to už víš, o tý hlavě a tak?"

Ludovico se zatváří dost nešťastně. Rozhovor se evidentně nevyvíjí dle jeho představ.
"Ne, k tomu jsem se ještě nedostal," ucedí spíš pro sebe, zatímco si prsty mne spánky.

Rocco mezitím uklízí střepy a třísky. Pistoli zatím nenabil.

I do my duties, pay the price

"Našlapuj opatrně Ludovico, tohle není hra! A tady není Řím!" vykřiknu na Ludovica, který se stále snaží tvářit, jak je nad věcí a ví všechno nejlíp a postavím se, a opřu o stůl. "Pokud to zkusíš ještě jednou hodit, byť takhle nepřímo, na mě či Benátské bratrstvo, že to je naše chyba, že jsme neodhalili agenta, kterého jste nám sem poslali, bude to poslední věc, kterou ve svém životě uděláš. A Machiaveliho nevytahuj - on tu nemá co rozkazovat a ani ty. Že se Ezio honí duchy v Turecku neznamená, že tě tu budeme muset poslouchat. Jsi daleko od Říma. To, že nejspíš nejsi zrádce nemění nic na tom, že nejsi za tento problém o nic méně způsobilí ani, že se tu budeš chovat jako místní velmistr, co mu to tu patří. Já vím, že pro vás Římany je těžký ukázat nějakou pokoru, ještě když si naivně myslíš, že jsi básník, ale radím ti, abys ji našel, než se objeví moje žena. Což, když jsi ji zmínil," řeknu, otevřu co nejvíc pusu a svojí hbitou rukou vezmu ze stolu svoji slonovinou pistoli a vystřelím do sklenice před Ludovicem, "Tak se k ní chovej a vyjadřuj s úctou, která ji náleží. Jak jsi sám zmínil, není tak... civilizovaná a rozumná jako já."

Podám mimoděk vystřelenou pistoli k Roccovi, aby mi ji přebil a posadím se zpátky ke stolu.

"A nerozlévej nám tu víno pane."

To by mohlo Fiorellu s Alessandrou i trošku popohnat. A Ludovicovi lépe vyjasnit, kde je jeho místo.

Jako - pořád jsou tady horší způsoby, jak zdechnout.

Ludovico Ariosto. Mistr Assassin, spravující Římské bratrstvo v době dlouhé nepřítomnosti Ezia Auditore. I přes určitou nervozitu, se kterou na půdu Růžového domu vstoupil, tento člověk rozhodně nepatří k lidem, kteří by se sesypali, když jim někdo hrozí pistolí nebo dvěma. Dost možná není zvyklý na gangsterské způsoby řešení problémů - a možná to taky ve finále znamená, že ho přehlídky tohoto typu nedojímají.

Prostě sedí usazený v křesle, sleduje tě a poslouchá, co máš na srdci. Po vytažení druhé pistole se přeci jen natáhne pro víno, přičichne k němu a s pohledem typu "co už, třeba je to naposled, co se napiju, ho do sebe kopne."

Spousta slov a nula kulek veprostřed čela je obecně vzato ta lepší bilance, ve kterou doufal.

"Takže ten chlapec byl přímo tvůj učeň," konstatuje zamyšleně.
"Je mi líto tvojí ztráty." S těmito slovy odloží sklenici.
"Podívej, Bastiano, budu k tobě naprosto upřímný. Ke všem svým podezřením můžeš ještě přidat moje vazby na d'Esteho a Borgiu, abys měl svůj výčet problémů, které se mě momentálně týkají, kompletní. Ale mluvíš, ptáš se, místo toho, abys střílel. Mám štěstí. Bestie už by šlapala po mých střevech, aniž by se ptala. Víš proč? Protože by ji a teď si dovolím hádat možnou citaci "leda tak hovno zajímalo," co bych dělal, kdyby mi spící agent Templářů zabil učně. Zajímalo by ji jen, co by dělala ona - a to by bylo doslova tohle. "

Následuje unavený povzdech.
"Upřímně - kdybych měl prsty v nějakém dlouhodobém plánu na získání toho kusu ráje - proč bych teď jezdil tady? Když by mým člověkem, mýma očima byl někdo, kdo tady u vás za ty roky viděl naprosto všechno - a tím myslím zcela veškeré utajované dokumenty a zdroje, protože evidentně nedržíš nic před nikým v tajnosti? Co dalšího bych tímto mohl získat, pro co bych podle tebe riskoval svůj život? Ano, mýlili jsme se v něm. Mýlili jsme se v něm všichni, včetně Mentora Ezia, který chlapce rekrutoval. Vy, kteří jste s ním podstoupili trénink v Římě, my, kteří jsme ho iniciovali na řádného člena bratrstva, já, který jsem ho v dobré víře coby prověřeného člověka poslal sem, když jste žádali o posily. Vy, kteří jste ho zde na další čtyři roky přijali, aniž byste evidentně měli nejmenší podezření. Zastřel mě za to, ale k ničemu si nepomůžeš. Ta situace se nezlepší, spíš naopak. Calogero toho ví příliš mnoho. O nás. O vás. Musíme ho najít a odstranit a já jsem zde, abych to vyjednal. Na příkaz Machiavelliho, jak jsem již ostatně řekl."

Finger on the trigger, Over and we all fall down

Ztuhnu. Ztuhnu a podívám se zpříma na Ludovica. Nebyl jsem zvyklý na špatné zprávy. Ve finále posledních několik let jsem vlastně žádnou pořádnou ani neslyšel. I válka s Francií se začala otáčet. A teď přijde s tímhle. Pomalu vytáhnu svoji pistoli z Německa a položím ji před sebe na stůl s nataženým kohoutem.

"Nemusíš říkat, že jednoho z mých asasínů jste nalezli mrtvého. Já do Říma žádné dva a více asasínů z mého Bratrstva neposílal Ludovico. Já poslal Salvia. Protože možná jsi na to už zapomněl, ale Calogero je tvůj. Pokud mi hodláš oznámit, že někdo od nás umřel, musí to být Salvio, protože nikoho jinýho jsem neposlal. Pokud se nedostali ani do Říma, znamená to, že se něco stalo po cestě. Salvia jsem cvičil osobně. Já sám, v těchle ulicích jsem ho cvičil. A dobře. Byla to poctivě odvedená práce. Jako všechno z Benátek."

S mírně třesoucí se rukou vytahuji i druhou pistoli, kterou si prohlížím v ruce.

"Věděl jsi, že svého prvního člověka Salvio zabil touhle pistolí? Přesně touhle pistolí, kterou teď držím v ruce. Svět je malý, že? I když to není tak šokující, když sedíš v jeho pomyslném středu. Dělal ji ještě Leonardo a dal mi ji před lety Machiaveli. Kdysi mi dal pistoli a teď mi daruje tebe se zprávou, že tvůj asasín zabil mého asasína. A ty nemáš ani tu slušnost zmínit jeho jméno. Salvio byl dobrý, nenechal by se někde přepadnout a zblbnout nějakým náhodným pobudou, kterého by Templáři poslali. A pokud by jich bylo hodně, našli byste potom stopy. Pokud jste vy velikáni v Římě dospěli k tomu, že to byla zrada, víme oba, že ten zrádce byl Calogero. Někdo mu prostě vrazil dýku do zad. Což je naprosto váš Římský způsob. My, když někoho zabijeme, máme tu slušnost se mu podívat do očí. "

A přesunu svůj zrak z pistole zpátky na Ludovica.

"Pověz mi Ludovico, co byste dělali v Římě, kdyby k vám někdo poslal spícího agenta Templářů, který by vám zabil člena? Víš jak říkal kdysi svatý Ambrosius: Si fueris Romae, Romano vivito more. V Římě teď sice nejsme, ale nechtěl bych tě urazit nějakou nepřístojností. Etika mi už nejde jako kdysi, protože poslední dobou se musím potkávat s lidmi, který si moc nepotrpí na jemné náznaky. Mohl bys to až nazvat necivilizovaností. A já vím, že na ni si vy Římané potrpíte. Ale víš čemu místní rozumí Ludovico? Tomuto."

A potěžkám si předním pistolí v ruce a položím ji taky nataženou před sebe na stůl. A rukou naznačím Roccovi, že má poodstoupit.

"Pověz mi Ludovico, co byste teda v Římě dělali, stát se vám tohle? Neměl bys podezření, že když vám pošlou templářského agenta, že možná i ten kdo ho poslal, v tom může být namočen? Neštěstí málokdy chodí samo. Ach, nestává se mi to často, ale teď mi vypadlo jiné rčení, jakže se to říká? Všechny stopy vedou do Říma?"

Tak jasně že asi není třeba zamykat korespondenci před někým, kdo EVIDENTNĚ NEUMÍ ČÍST!!!

"Tak když si myslíš, ze si tvůj kancléř," snaží se při tom udržet pokud možno neutrální výraz, i když lehké zacukání v oku napoví, že výběrem týdle polobezzubý špíny z ulice do role kancléře evidentně z hloubi duše pohrdá - a dělá to z pozice člověka, který žije ve městě, které má násobně horší kanalizaci i celkovou infrastrukturu, "nepustí nikde hubu na špacír, tak je to v zásadě asi tvoje rozhodnutí a tvůj problém."

Nadechne se jako někdo, kdo by k tomu chtěl rád něco přidat a přidat toho hodně, pravděpodobně něco o neschopnosti a příliš mladých lidech, zastávající příliš důležité pozice, ale vzhledem k situaci, ve které je a kvůli které zde je, se rozhodne nehnat předem vodu na mlýn.
"Víno si odpustím, protože mi není dobře. Byl bych, vzhledem k událostem posledních dní raději, kdybychom to mohli projednat v co největším soukromí, nejlépe mezi čtyřma očima, ale budiž, máš to mít." zpříma se ti podívá do očí.
"Plátno nedorazilo do Říma. Připouštíme možnost, že nás někdo zradil a plátno ukradl. Machiavelli chtěl, abych tady jel osobně tu zprávu oznámit a domluvit se na dalším postupu. Jeden z vašich assassínů, které jste poslali, je mrtvý. "

(So don't tell Scotty)

Římská fajnovka. Myslí si, že když žije ve starý ruině, tak je lepší než my a nebude pít naše víno. A přitom každý ví, že to je v reálu naopak. Ale co už no. Napiju se vína a poslouchám Ludovica. Ale můj úsměv se postupně vytrácí.

"Rocco je můj kancléř, samozřejmě, že můžeš mluvit před ním. Myslíš si, že když mi uklízí pracovnu, že předním zamykám šuplíky s poštou či učetnictvím? Proboha Ludovico, co kurva v tom Římě děláte? Pěstujete místo obilí na polích paranoiu? Toto je je asasínská základna. Klidně jsme mohli mluvit dole před holkama. Myslíš, že bych ti nechal nalévat víno nějakým tajným templářským špehem či nedejbože nějakým jejich vrahem v utajení či co? Kterýho ti ještě ve vší slušnosti představím... Tak snad si umím ohlídat svoje lidi. Pokud ty ne, je to tvůj problém, ale svoje problémy do mého domu netahej. A pokud je to i důvod, proč nechceš pít moje víno, aby náhodou nebylo otrávené či co, tak jdi do prdele. Serenissima je slušný město, protože se o ni staráme! Ne jak ta vaše smradlavá díra plná rozvalin, který se necháte padat na hlavu, protože jste moc líní či blbí na to, je udržovat v nějakým slušným stavu! Kurva, však co vám tam nepadá na hlavu a je starší než ty, musel zařádit Florenťan a nebo, což je naprosto k zblití, Templáři ze Španělska! Fuj!"

Co si to dovoluje. Si sem přijde, přivítám ho, tak jak se sluší a on mě tu normálně začne urážet! Pičus si myslí, že když chodí po ulici, po které chcal kdysi Caesar, tak je sám Augustus či co? 'Ee mŮŽu mLuViT přEd ním A nePIt víNo?'

Bastiano. Being Scotty now.

"Ariosta vyřídím sám, ty jdi přivést Alessandru do společenské místnosti. Budu tam na ni s mistrem čekat. Každé jednání je lepší s vínem, že jo."
Fiorella se zasekne v půlce pohybu a chvíli jen tak hledí před sebe, jako by na celou situaci hledala správná slova.
"Já si nemyslím, že Aless... Eh... Ono ta věc se Sal... Eh... Je možná dost problematické, aby u toho... Ty... Ty nev-. Ty to..."
Jako by jí náhle došlo, že to dost dobře může bejt raději "něčí jinej problém," dodá jen "zkusím ji sehnat" a zmizí pryč jako stín, než se někdo stihne vyptávat. Na cokoliv. Především jí. Ať si to vyřídí mezi sebou, jestli se Alessandra neobtěžovala mu říct, že z Říma přišla zpráva o Calogerově zradě, proč by ona měla být ta, kdo to schytá? Však jí to řekl Luca, kterému to řekl Evangelos, který to zaslechl, když to říkal Eduardo Paole. Jeden by předpokládal, že to už budou vědět ÚPLNĚ VŠICHNI!

*****

Ludovico vypadá upřímně zaskočen srdečným přivítáním, které ho čeká. Po prvních rozpačitých pohledech, které mu věnovala dvojice mladších assassínů, která ho přivítala a uvedla, tak trochu čekal, že to tady nebude úplně procházka růžovým sadem.
"Maestro Bastiano," vydechne a v jeho hlase z nějakého důvodu zní úleva. Přesto se nervózně ohlédne přes rameno, jako by někoho ještě čekal. Pak tě následuje do společenské místnosti, zatímco si nechává odnést pár cestovních zavazadel do jednoho z pokojů pro hosty. Dodá nějaký neurčitý žvást o košilích a solidním damašku, protože má evidentně pocit, že se to od něj čeká.

*****
Host si sedá na nabízené místo, víno si nechá nalít, ale zatím se číše nedotkne. Stále vypadá poměrně pobledle, což ostře kontrastuje s tvou dobrou náladou.
"Vidím, že jsem tady dříve, než to psaní," ignoruje Ariosto představení jakéhosi podřadného sluhy, protože evidentně doteď nepokládal za důležité si zapamatovat, kdo to je a proč existuje.

"Nesu nepříjemné zprávy, Bastiano. Kdyby jen nepříjemné, vlastně jsou docela hrozné. Ono..." úkosem pohlédne na Rocca.
"Jsi si zatraceně jistý, že může vyslechnout i ty nejdůvěrnější informace a někde je nevyžvaní?"

"Ale tak to se nebojte pane, to já mlčím jako hrob!" ujme se slova Rocco, zatímco nalévá víno do číše i tobě.
"Zrovna onehdy jeden z mladejch, Luca, rozmlátil Mamma Vittorii vázu no a ještě jsem to nikomu neřek! Však by z toho měl smrad pěknej průser, Mamma byla vzteky bez sebe, váza prej až z Číny! Hovno z Číny leda tak, však byla tady z trhu u San Marca, Benassi tam prodává jenom předražený padělky, normální šmejd to byl, žádnej Čínskej porcelán. Pff. "

Ariosto se TAK nějak vážně podívá. Na tebe a pak na něj a pak znovu na tebe.

When ashes fall, the legends rise

"Ty vole," pronesu si pro sebe tiše, zatímco čtu pracovní verzi Machiaveliho nástřelu na Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia. "Ty vole, to je hovado. To bude kvalitní rozruch, až to vydá."

Nevěříc svým očím, znovu přečtu nahlas větu, která mě tak vykolejila.

"Každý vládce se musí bát, že nikdy nežije ve svém knížectví v bezpečí, dokud žijí ti, kterým svojí vládou křivdí."

To bude kvalitní rozruch. Všude. Protože každý špatný vládce v Itálii, a ne že bysme jich měli málo, se v tom uvidí a bude ho z toho svědit trůn a měšec. Je jedno, že mluví o Etruscích. Každý v tom uvidí výhružku. O Nicolo, ty starý provokatére. Ale tak, ne že by to v teorii nepomohlo naší věci. Tys vždycky věděl, co děláš, to ti nejde upřít. Jinak bys nebyl velmistr řádu, než jsi to přenechal Eziovi. A vědět, kdy je čas přenechat zodpovědnost mladým je z největších cností...

Ze snění mě vytrhne zaklepání na dveře.

Kurva, to už Loredan ví co čtu a preventivně hejká? Vždyť tak knížka ani oficiálně ještě nevyšla- Ah, Fiorella, kdo jiný.

"Proboha, já jsem ženatý muž. Já mu z Lucrézií nepomůžu, to chce, ať mu tam pošleme i Lucu či co?" řeknu pobaveně, zatímco se zvědám od stolu. "No, neříkej mu nic, bude pro všechny nejlepší, když ho rovnou odchytnu já, než ho někde uloví Alessandra. Nevím proč se jí furt tak bojí. Vždyť ta by mouše neub- no, ublížila, ale jen kdyby si zača- mno, možná přeci jen ví co dělá," pokračuji v mluvení, zatímco sbírám svoji pochvu se slovanským mečem a zapínám si opasek. Kromě schiovany se zlatým košem vykládané rubíny, kterou si tak oblíbila i Alessandra, jsou na něm i pouzdra s dvěma pistolemi s kolečkovým zámkem. Jedna, kterou vyráběl ještě mistr Da Vinci a věnoval mi ji Nicolo a druhá, s rukojetí se slonoviny, kterou mi na zakázku vyrobil zbrojíř v Augsburgu. Němci jsou prasata, ale válčení umí. To nepřímo říkal už Caesar. Alessandra se mi za zbraně neustále posmívá, že jsem se nechal unést svým postavením a jsem stejný požitkář jako ona, ale to jenom proto, že nechápe rozdíl mezi nutností reprezentovat a jenom zbytečně utrácet. Když si jdu za Camaratou pro výpalné a předat mu instrukce, musí on i jeho pohůnkové na první pohled vědět, že jednají s někým, kdo není pod jejich úrovní a má prostředky nad jejich možnosti. Jinak by ho mohlo v budoucnu lákat se osamostatnit, i když je to proti Camaratově připosrané povaze. Ale jistota je jistota.

"Pojď semnou," pokynu Fiorelle a vyprovodím ji z pracovny. "Ariosta vyřídím sám, ty jdi přivést Alessandru do společenské místnosti. Budu tam na ni s mistrem čekat. Každé jednání je lepší s vínem, že jo." A nejen jednání, hehe.

***

"Aaa, pane taky-mistře! Dlouze jsme se neviděli!" přivítám Ludovica pevným obejmutím a pusou na obě dvě tváře, "Máš i štěstí a můžeš mě vidět v mé slavností červené košili! Jak kdybych ráno tušil, jaký sváteční den s významnou návštěvou to bude! Pojď, pojďme nahoru!"

***

"Posaď se tu," a nabídnu mu židli u stolu a sednu si naproti. A z plna hrdla zakřičím, abych byl slyšet i do okolních místností: "Rocooooooo, víno, víno dej, a dělééééj!"

Odkašlu si a běžným hlasem znovu promluvím k Ludovicovi.

"Možná si Roca pamatuješ, je to takový náš místní podržtaška. Trošku idiot, ale věrný jak pes, protože, nechci se chlubit, jsem mu zachránil a pozvedl život, když uboze živořil na ulici. No, ale k důležitějším věcem, cože tě k nám přivádí? Dokonce osobně?"

20.dubna 1512
Benátky
Pracovna Bastiana da Mezzo

Poslední měkké světlo večera, pomalu ustupuje pozvolné šedi přicházející noci. Již před nějakou dobou odbila na kostelní věži šestá - do osmi se přicházející šero změní ve tmu. Tichý šelest papírů a škrábání brku. Zvuky té méně krvavé práce, ve které si někteří dovedou najít svým vlastním způsobem zálibu a něco zajímavého, někteří ji nemohou vystát a čekají, až si vyrazí vybít nožem v temné uličce frustraci z toho, že u něčeho takového museli vůbec sedět a plýtvat život a jiní si v ní naopak vyloženě libují.

Jak to má hlava Benátského bratrstva, Bastiano do Mezzo, to ví jen on sám, faktem ovšem je, že tady zrovna při večeru sedí a pracuje, obklopený papíry, knihami, dopisy a tu a tam nějakou mapou. Druhý stůl v místnosti, který patří Alessandře, zeje prázdnotou. Tedy, jak se to vezme. Je dost plný všemožné pracovní korespondence, poznámek i podkladů - ale majitelka u něj chybí.

Světlo již předem rozsvícených lamp ozařuje stržený pouliční plakát - pozvánku pro všechny domácí pěstitele, na Benátské letní slavnosti, které se každoročně konají začátkem srpna. Čas je neúprosný a zelí... stále nestojí za moc.

Zaklepání na dveře.
"Maestro Bastiano?" za dveřmi se ozve hlas Fiorelly. "Nechci rušit, ale je to poměrně naléhavé," pokračuje, ale to už prakticky dřív, než ji stihneš vyzvat, vstupuje dovnitř. "Omlouvám se," zamumlá, ale z tónu je docela jasné, že jí je vlastně dost jedno, jestli její vpád do místnosti někoho štve, nebo vlastně ani ne, protože má na srdci něco dost důležitého.
"Právě sem neohlášeně dorazil mistr Ariosto z Říma. Chce asi projednat - tu záležitost." trhaně se nadechne a vydechne, aby se uklidnila a mohla pokračovat. "Kam ho mám uvést? Sem? Do společenské místnosti? Chceš to s ním probrat úplně někde jinde? Necháš ho čekat? Alessandra je venku s Edoardem, Rodrigem a Paolou, protože Paola s Odericem si zase vjeli do vlasů.

Ariosto vypadá... No, nevypadá moc dobře. Tvrdí, že je mu zle z dlouhé cesty na lodi, ale my s Lucou předpokládáme, že je mu zle z pomyšlení, že Alessandru potká dřív než tebe." její výmluvný výraz naznačuje, že se mu vlastně ani nikdo reálně nediví. Vlézt ji do cesty, když je naštvaná, je prostě špatné. Vlézt ji do cesty, když je naštvaná a navíc vás z něčeho osobně viní je o krk. Nebo minimálně o přední zuby.

" Vyřídím mu asi cokoliv, je dole v hale, " pokrčí rameny.