Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je offline, naposledy online byla 01. července 2024 9:04Eleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 01. července 2024 7:52Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 30. června 2024 21:53Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Centrum – Obchod Isaac Vypadá to, že to budu muset vzít cestou zpět trochu oklikou, pokud budu chtít najít nějaké děti, kterým budu chtít udělat radost. Ale stejně dneska nemám nic jiného na práci. K tomu se budu chtít i pořádně prospat. I když. Možná bych si případně mohl ulovit něco malého k snědku, ale to bych si na to nejdříve musel zařídit prostor. Nebylo by dobré mít tajemství před mým zaměstnavatelem. Přicházím na adresu, kde by mělo být onen obchod. Už z dálky pozoruji výlohu s názvem obchodu. Vypadá to na solidní podnik. Dává tedy smysl, že bude v něčem zapletený, jak už to u pěkných podniků bývá. Co je krásné, to bývá falešné, neb faleš je jedem. Tak nějak to říkal myslím učitel. Z toho důvodu jsou i ženy cvičeny více v umění zkrášlování. Už z výlohy jde vidět, že podnik je plný krásných obleků a dalších doplňků. Jsem dosti zvědavé jaké zde mají pro lidi mého oboru. "Zdravím. Poslal mě sem můj Pán, kvůli některým vašim produktům." Spolu s tím před muže položím obálku, přičemž dbám, aby si všimnul prstenu na ruce, když mu podávám obálku. Úsměv na mé porcelánové masce se na něj usmívá, zatím co já jsem v lehkém neklidu jestli dělám vše zcela správně, jak se patří. | ||
| |||
 | Bezútěšná ulice Můrova Ušklíbnu se, když mě zasáhne bota. Musím říct, že ta holka má páru, s tou si chlapci ještě užijí srandy, když nebude vše po jejím. Možná by si měli příště prohodit role. Pak vyjdu ven. Obloha se zatahovala jako by snad všichni andělé nebes měli párty a teprve teď jim tam měli otevřít záchodky. Vypadá to na solidní průtrž. Cítím se, jak na mě konečně začíná dopadat únava z dlouhého večera. Ale přitom se mi ještě nechce končit, noc je ještě mladá, i když já už dávno ne. Ale možná má ten hlas trochu pravdu? Ne! To by tak hrálo, abych si nechal hned něco nabulíkovat. Mám práci. A času není dvakrát nazbyt. Ale to počasí není moc povzbudivé... Nakonec se rozhodnu pro kompromis. vyrazím přímo do Elysia, abych se podíval, jestli tam zastihnu Augisthora. A možná si dal skleničku, kterou spláchnu pachuť téhle hořké a neplodné noci. A když tam na něj nenarazím, tak se přeci jen vydám domů, protože až se skutečně rozprší, tak už stejně nikoho venku nenajdu. A tak se vydám na cestu. Já, můj baloňák, dvě ukecané entity s vlastním názorem, a spousta otázek v mé hlavě. | ||
| |||
 | Spáleniště - stoky
| ||
| |||
 | Cesta do hlubin Vypadá to, že naši malý zelený kamarádi jsou taky dobře vybavený. Pomyslím si, při pohledu na batohy patřící Krizzovi a Utovi. Mlčky přikývnu na Krizzova slova, když opustíme Krysov. Na poznámku ohledně tunelů nebudu nijak reagovat, jen si připravím mapu, abych mohl sledovat cestu, případně si zakreslovat, kudy jsme šli. Zatraceně! Teď vypadám, jako bych jednu koupil a to přede mnou nestál o hlavu větší nepřítel, ale jen nízkej strop. Jsem tu snad pro srandu goblinům. Věnuji Utovi nevrlý pohled, poté si promnu naražené čelo a pokračuji dál. Pohledem si změřím podivnou postavu. "Šouravce? Myslíš tím nemrtvého? Nějakou tu zombie?" zeptám se šeptem Krizze, na chvíli se odmlčím a pokračuji: "Jestli to je jen pomalá zombie, tak se není čeho bát. Jestli jsou ti šouravci světloplachý, tak mám docela užitečnej přívěsek." S myšlenkou na to, že se nejspíš jedná o nějakého nemrtvého, použiji svůj přívěsek k vyvolání světla a s rukou na revolveru, ve kterém mám munici posílenou o světlo, se vydám směrem k podivné postavě. Z doslechu vím, že s ghúly z Sognarské nekropole se dá rozumně domluvit. Možná dělám chybu, ale nikdy není na škodu to nejdřív zkusit po dobrém. "Dobrý den osobo," pronesu k podivné postavě. "Já a mý přátelé bychom tudy rádi prošli. Nehledám násilí, ale neváhám jej opětovat." Po celou dobu svého pokusu o konverzaci budu dbát na to, abych si držel vzdálenost mezi mnou a podivnou postavou alespoň na padesát metrů a v případě, že se podivná postava rozběhne mým směrem, nebo sáhne po nějaké střelné zbrani namísto odpovědi, vytasím revolver a vystřelím po ní. | ||
| |||
 | Ve stokách Mahalath “ Udělám, co půjde.“ odpoví medvěd. Hned potom začne ostatním rozkazovat, co mají dělat a kam se mají vydat. Okamžitě se to kolem vás změní v jedno velké mraveniště. Divolidé pobíhají sem a tam, připravující se na nadcházející akci. Když s nimi skončí, vrátí svojí pozornost zpátky k tobě a k průzkumníkům. “Henry ti ukáže cestu a bude s klukama hlídat vchod do stok.“ O nějakou dobu později jste už kráčeli skrze stoky. Zápach zde nebyl velký, vlastně by se dalo říct, že to tu vonělo mnohem lépe než v celém Spáleništi. Ještěří muž kráčel v čele, kotníky ponořené ve vodě. Nezdálo se ale, že by mu to nějak vadilo. Vedle toho banda krys, ty šli po okrajích, kde žádná voda nebyla. Nakonec se dostanete k výlezu. Vypadá jako všechny ostatní, které jste cestou sem minuli. Žádný popisek ani značka, ale Henry si je zcela jistý, že vede do divadla. Nic, co by nasvědčovalo tomu, že je to tu hlídané. Prostě jen obyčejná stoka. “ Tak sme tady. Jestli seš připravená, tak stačí vylézt po žebříku nahoru. My to pohlídáme tady.“ S tím se krysáci rozutečou a zaujmou pozice v tunelu. Žebřík vede nahoru, kde je poklop. Ani zde si nevšimneš ničeho nezvyklého. Žádný nástražný drát nebo ochranné runy. | ||
| |||
| Můrov - Zpátky na ulici Oz Ještě ani neopustíš sklep a už za tebou letí bota zmíněné slečny. Naštěstí není její muška tak dobrá, takže skončí někde úplně mimo. Nicméně s druhým hodem moc dlouho neotálí a zanedlouho vzduchem letí i druhá bota. A ta se tentokrát trefí. Panečku, ta je vostrá. Radil bych ti vyklidit pole, než jí přijde do ruky něco těžšího než ty boty. V pořádku se dostaneš ze sklepa a potom ven před barák. Dívka tě nepronásleduje, ačkoliv jsi jí při odchodu slyšel křičet spoustu nadávek. Panuje zde stejný mrtvolný klid jako před tím, než jsi vstoupil. Kromě skupinky toulavých koček nevidíš široko daleko živou duši. Dokonce ani žádnou mrtvou, pokud se tu kolem něco takového potuluje. Podle toho co sis pamatoval, tak se obvykle Augisthor zdržoval v Elysiu, kde buď popíjel, nebo řešil ty svoje obchody. Pokud nebyl tam, tak se dal najít v centru, kde měl svůj “podnik“, jak tomu s oblibou říkal. Nebo bychom mohli vlízt do nejbližšího baru, dát si pár skleniček a potom rovnou domů. Nejlépe s nějakou hezkou holkou. Už tady trajdáme nevím kolik hodin a pořád nic. Trochu té srandy by sis zasloužil. Pokračovat můžeme zejtra. Hmm, jak se jmenovala ta černovlasá servírka … Linda,Lucy? Možná už jí skončila směna. Zatím co přemýšlíš, kam by se mělo tvoje pátrání dál ubírat, ozve se ti nad hlavou slabé zahřmění. Obloha je zatažená. Kam jen dohlédneš, vidíš husté černé mraky. Vypadá to, že se co nevidět spustí pěknej slejvák. Možná bys měl vážně jít domů a trochu se prospat. Co ty na to? | ||
| |||
| Spáleniště - Úkol splněn Eleanor Bertold převezme krabičku, velmi opatrně a jemně, jako kdyby uvnitř vážně byla bomba, jak jsi namluvila bandě před domem. Potom nadzvedne víko a krabičku otevře. Na jeho tváři se objeví … překvapení? Ano asi by se to tak dalo popsat. Bertold je překvapený, ale nezdá se, že by byl zklamaný. Když nahlédneš do krabičky, tak spatříš, co se tam ukrývá. Není to žádné kouzlo, příslib bohatství nebo věčného života. Ne. Uvnitř krabičky je prsten. Malý, obyčejný kroužek z tmavého kovu, vykládaný po obvodu zelenými drahokamy. Vypadá cenný, určitě pár stovek, možná i víc. Nevidíš na něm ale nic neobvyklého. “Tohle je ono?“ zeptá se Bertold, ale nezdá se, že by mluvil k tobě. “Asi … ano. ANO! To je ono. Už to vidím. Přesně tohle jsem potřeboval.“ Jeho očima stále upřenými na prsten ho pak vytáhne z krabičky a nasadí si ho na prst. Nic. Vůbec nic se nestalo. Bertold se nezměnil v blonďatého krasavce, nezačal kouzlit ani ti z nějakého zvláštního důvodu nepřipadá najednou přitažlivý. Podle toho co máš možnost pozorovat, se nic nestalo. Přesto má teď na tváři spokojený výraz. “Co žes to potřebovala? Jo podpis.“ Bertold kdesi v hromadě bordelu najde pero a podepíše ti papír o převzetí. Opustíš byt a nakonec i dům. Venku čeká malý hlouček lidí, který sleduje horní patro. “Jak dlouho ještě budeme čekat?“ Ptá se někdo. “Ještě chvilku vydržte.“ řekne dívka, se kterou jsi před tím mluvila. V momentě když tě spatří, padne pak její pohled zpátky nahoru. Všichni zdá se na něco čekají. | ||
| |||
| Přístavní čtvrť Mortis Kapitán ti věnuje dlouhý a zmatený pohled. Očividně přemýšlí, co ti má na to všechno říct, ale s každou další vteřinou je jeho mlčení stále větší. Nakonec se rozhodne, že neřekne vůbec nic. Jenom otočí hlavu a pokračuje ve sledování své posádky, jak vykládá náklad. Společně s tebou se z lodi vypotácí i několik dalších cestujících. Nikoho z nich moc neznáš, ale z toho co jsi měla možnost slyšet, nikdo z nich nepochází z města. Většina si není moc jistá kam jít, ale nakonec všichni zmizí v tmavé noci. Tvé kroky tě vedou mezi budovami skladišť. Není toho tu moc k vidění, pořád ty stejné budovy a hromady beden. Nikde žádný zaměstnanec, ani hlídač, který by to tu měl na starosti. Jdeš tedy dál, kde sis už před tím všimla nějakých domů. Vypadají celkem sešle, ale možná tam by se našel někdo, kdo by poradil. Procházíš ulicemi přístavní čtvrti a … je to prakticky stejné, jako když jsi šla kolem skladišť. Nikde nikdo, všude to vypadá, jako by to bylo opuštěné. A dost možná taky je. Domy mají vylomené dveře a okenice, občas úplně chybí. Z nitra budou na tebe kouká jen černá prázdnota. Chvilku se touláš, v naději že na někoho narazíš a dál na jedné křižovatce někoho opravdu najdeš. Stojí tam vysoká postava a kouká zasněně před sebe. Tvojí přítomnosti si ani nevšímá. Její aura je stejná jako ta námořníků. Tentokrát však svůj dar nepotřebuješ, protože je už od prvního pohledu jasné, co bytost před tebou je. Průsvitné tělo, vznášející se lehce nad zemí, závan chladu. | ||
| |||
| Spáleniště - doupě divolidí
| ||
| |||
 | Bertoldův byt Bertold se je u vytržení když uvidí tu krabičku a mně se napadne nová teorie, Bertold si možná přál moc a bohatství a uznání a nejspíš i znovu mládí. Moje přání nebylo zase tak moc neskromné. možná bych se pak mohla Bertolda zeptat co si přál. Tedy pokud to přímo neuvidím. A tak nechám Bertolda aby si tu krabičku vzal a pak otevřel a jsem překvapená co se bude dít. Potom no uvidí se, pokud Bertold neomládne tak se vrátím hned za Baltazarem s tím že je vše vyřízeno. A pak domů kde si dám dlouhou koupel protože mám pocit že jsme tímhle místem načichla a nejenom já. Ovšem také se objeví jiná představa je možné by si Bertold přál, ne tohle přání často naráží na úskalí. Přesto pokud se nebál obětovat svou duši mohl by si přát ... odkaz | ||