Andor.cz - Dračí doupě online

A já žádný dopis stejně nedostal!

Začnu stále více a více poklepávat prsty na stůl.

"Ticho vy dva!" okřiknu dva ukecance. "Pokud jste si nevšimli, něco tu řešíme! Je to sice společenská místnost, ale ne hostinec, aby tu každý přes sebe křičel a dělal bordel! Tohle není Milán! Tohle jsou kurva Benátky!"

Smutně povzdechnu a napiju se vína.

"A Raffaello, až ji najdeš, přiveď ji sem a stejně tak Claudia, pokud na něj narazíš. Děkuji."

A pokynu rukou Ludovicovi, aby pokračoval.

On žádný dopis neposílal!

Luca se nadechne, že by ještě něco možná dodal, ale nakonec pokrčí rameny a nechá to být, když má tedy mluvit Ludovico. Pošeptá jen směrem k Roccovi, že možná přeci jen čekal nějakou reakci, ale jsou i horší věci na světě, třeba skončit jako uřezaná hlava. Ludovico to nejspíše zaslechl, protože po něm střelí nesouhlasným pohledem.

"Děkuji vřele. Tvé pokusy mě zde nakrmit olovem mi nepřijdou zrovna jako menu, které bych si osobně vybral, kdybych mohl."
Ano, lidé, kterým vyhrožuješ smrtí, aniž by ses s nimi byl schopný nějak racionálně bavit, mají určité tendence být nepříjemní.
"Každopádně, jak se Beatrice uráčila ihned obratem poslat v dopise, přičemž já osobně bych byl rozhodně raději, kdybychom to vyřešili jako lidé osobně, do Říma nám přišla zásilka, obsahující lidskou-"

"-Neviděli jste někdo signoru Dariu?" vleze do dveří společenské místnosti bez jakéhokoliv zaváhání Raffaello Gotto, bastard bratra dóžete, učedník Chiary.
" Myslím, že jsem přišel na to, jak je to s tou rtutí a olovem! Oh... Ah, dobrý večer maestro, Luco, návštěvo v cestovním plášti-"
"Ludovico Ariosto-" zazní unaveně z křesla "návštěvy v cestovním plášti."
"Tak, vy, mistře Ariosto, ah. Ahoj Rocco. Tak, no - viděl někdo signoru Darii?" vykulí svoje temné oči a prohrábne si stejně černé, rozcuchané havraní vlasy hubenou rukou.

"Zkus knihovnu, ne?" navrhne Luca.
"Aha, super nápad díky Luco, a v případě že bych třeba NEBYL ÚPLNĚ DEBILNÍ KRETÉN, a předpokládal bys, že jsem se orve zkusil podívat na to NEJZJEVNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ A TAM JI NENAŠEL," prokládá to máváním pravou rukou v místním gestu, zatímco v levé drží starou knihu, " Měl bys třeba nějaký ALTERNATIVNÍ NÁPAD, kde by mohla být k nalezení?"
"Tyvole tak si asi naser do ruky a rozmaž si to po xichtě, jsem ti chtěl pomoct!"
"Mistře Bastiano, on je na mě ale sprostej!!!"

Ludovico si jen povzdechne.

Ty vole, chápu že posílal dopisy, když se neumí vyžvejnout!

Wow. Asi jsem to možná s tou prací přehnal, když mi unikají takové věci. A nikdo se neobtěžoval se ujistit, že o tom vím. Je taky krásné. Tak, ještě že tvrdě dřu na to, aby se mohli ožírat. Kdyby alespoň jako slušné děti šli a něco vypálili...

Nervózně poklepu prsty po stole.

"Ludovico. Mluv. Takhle se nikam nedostaneme. Neboj se, už tě nebudu obtěžovat s žádnou přehnanou pohostiností."

Neuvěřitelně nepříjemný člověk.

Takže ty už NEMÁŠ COP???


"Rozhodně jsem tě sem nepřijel muckat,..." začne Ludovico, zatímco otráveně sleduje Lucu, jak se proplížil a postavil vedle Bastianova křesla. Luca se s tím, jak je mu vlastní, úplně nesere a bere si řeč. Však ses ptal, no ne?

"Tak žejo, my si všichni mysleli, že to víš taky. Alessandra ti včera ráno šla do pracovny všechno říct, ale tys tam nebyl. Jenomže pak přišla vaše přiblblá chůva a otravovala něco s děckama, tak ti tam nechala na stole ten dopis, co přišel od Beatrice a prostě šla řešit ty vaše pekelný zplozence, protože začínaj chodit. Kurva taky nechápu, proč vím takovejch věcí co ty ne. No každopádně, mezitím to stihla říct svýmu učni a ten to řekl Paole, u toho ho slyšel Evangelos, kterej to řekl mě no a já to řekl Fiorelli a Chiaře, pak jsme s tím šli za Alessandrou a ona říkala, že ho večer zapijem. Šla včera i pro tebe, ale tys prej nechtěl jít, že máš hodně práce. No, omlouvala tě před náma, že je to pro tebe hrozně těžký a asi se se svým žalem pereš po svým, tak že tě máme nechat bejt, až o tom budeš chtít mluvit sám. Hele, zbyla tady nějaká sklenice, nebo jsi tady demoloval nějak komplet...?"
Vytáhne si ze sekretáře, sebere ze stolu víno, které tam odložil Rocco a nalije si. Jen tak mezi řečí. Ludovico jenom civí na Lucu a vypadá, že úplně nenachází správných slov.

"No, tak jsme předpokládali, že to víš. Teď, když vím že to nebylo žalem, jenom jsi s náma nechtěl prostě trávit svůj čas, tak to jakože i docela bolí, maestro. Tadyhle to bolí, " položí si tetrálně ruku na srdce. "Každopádně, Chiara zašla i pro Alessia a v sedmi jsme se na tvůj účet u Zlatého Lva docela zdunili a vzpomínali na to, jak to byl dobrej kluk. Na chvíli se stavila i Daria s Claudiem, ale dlouho se nezdrželi, Daria luští nějaký grimoár a Claudio šel přihlídnout učně aby nedělali večer zbytečnej bordel a neběhali nám bez dozoru v noci po střechách. Fiorella s Chiarou u toho vzpomínání docela brečely, ale ostatně si myslím, že jsme udělali to nejlepší, co jsme k uctění jeho památky mohli."

Najednou to začíná zpětně dávat smysl. Proč se Alessandra včera úplně netvářila, když jsi řekl, že tentokrát pití v hospodě vynecháš, protože máš dost práce. Proč se znovu na odchodu zeptala, jestli jsi si opravdu jistý, že nechceš jít a proč odcházela se zpruzelým výrazem, i když přece z tvého pohledu o nic nešlo.

Do ya really wanna taste it?

"Ten copatý kluk je pryč Ludovico. Je pryč jako slzy v dešti. O tuto funkci jsem nikdy nežádal. Koruna je studené a těžká na hlavu, ale dokud jsem velmistr, mám povinnosti... Obětovat se... není nikdy snadné, Ludovico. Nebo to není opravdová oběť."

V klidu se napiju vína, když naši ne příliš kvalitní stolovací pohodu musí ještě přerušit Luca.

Měl jsem jít do pracovny. Teď už to vím, co naplat, chybami se člověk učí.

"Existuje v téhle budově ještě někdo, kdo neslyšel o tom, co se stalo s plátnem a Salviem kromě mě? Kdokoliv? Rocco? Levá Petrocecka? Astorio? Kdokoliv? A Luco, když posloucháš za dveřmi, měj alespoň dostatek slušnosti k tomu zůstat neviděn a nebo si sem pojď sednout jako slušný člověk. A kurva, Ludovico, začni mluvit a nebo za sebe neručím. Možná jsi si to nevšiml, ale jsem zaneprázdněný člověk a mám pocit, že jsi mi přijel jenom nést špatné zprávy a přidělávat práci."

Wtf, Bastiano!

Jisté jsou dve věci. Ta první je, že Ludovico reálně nečekal, že se tady dneska bude střílet. A druhá je, že výstřel jej evidentně rozhodil, minimálně v tu chvíli. Protože instinktivně zařval a zakryl si uši. Nicméně se velmi rychle zase svým způsobem sebral.
"Nostra Signora della Misericordia! Co se to z tebe stalo? Takovej sladkej copatej kluk jsi byl, pamatuju si to jak včera!" zařve polohystericky v evidentním šoku a hledí na střepy a dodrbaný stůl který ještě ráno byl moc pěkným, naleštěným stolem a teď zrovna vypadá, že zažil už lepší časy.

"Uf, škoda toho solidního dubu šéfe," zamumlá Rocco, zatímco si přebírá zbraň. "A ty sklenice jsou z Murana," jako by chtěl dodat že by je možná neměl takhle pro srandu ničit. Možná by i dodal, kdyby do dveří nanakoukla důvěrně známá hlava Lucy.
"No dopíči, Maestro, je mrtvej?" Tiše se zeptá do větru, nečeká na odpověď a leze dovnitř podél stěny. "Ne není. Aha. No. Takže předpokládám, že to už víš, o tý hlavě a tak?"

Ludovico se zatváří dost nešťastně. Rozhovor se evidentně nevyvíjí dle jeho představ.
"Ne, k tomu jsem se ještě nedostal," ucedí spíš pro sebe, zatímco si prsty mne spánky.

Rocco mezitím uklízí střepy a třísky. Pistoli zatím nenabil.

I do my duties, pay the price

"Našlapuj opatrně Ludovico, tohle není hra! A tady není Řím!" vykřiknu na Ludovica, který se stále snaží tvářit, jak je nad věcí a ví všechno nejlíp a postavím se, a opřu o stůl. "Pokud to zkusíš ještě jednou hodit, byť takhle nepřímo, na mě či Benátské bratrstvo, že to je naše chyba, že jsme neodhalili agenta, kterého jste nám sem poslali, bude to poslední věc, kterou ve svém životě uděláš. A Machiaveliho nevytahuj - on tu nemá co rozkazovat a ani ty. Že se Ezio honí duchy v Turecku neznamená, že tě tu budeme muset poslouchat. Jsi daleko od Říma. To, že nejspíš nejsi zrádce nemění nic na tom, že nejsi za tento problém o nic méně způsobilí ani, že se tu budeš chovat jako místní velmistr, co mu to tu patří. Já vím, že pro vás Římany je těžký ukázat nějakou pokoru, ještě když si naivně myslíš, že jsi básník, ale radím ti, abys ji našel, než se objeví moje žena. Což, když jsi ji zmínil," řeknu, otevřu co nejvíc pusu a svojí hbitou rukou vezmu ze stolu svoji slonovinou pistoli a vystřelím do sklenice před Ludovicem, "Tak se k ní chovej a vyjadřuj s úctou, která ji náleží. Jak jsi sám zmínil, není tak... civilizovaná a rozumná jako já."

Podám mimoděk vystřelenou pistoli k Roccovi, aby mi ji přebil a posadím se zpátky ke stolu.

"A nerozlévej nám tu víno pane."

To by mohlo Fiorellu s Alessandrou i trošku popohnat. A Ludovicovi lépe vyjasnit, kde je jeho místo.

Jako - pořád jsou tady horší způsoby, jak zdechnout.

Ludovico Ariosto. Mistr Assassin, spravující Římské bratrstvo v době dlouhé nepřítomnosti Ezia Auditore. I přes určitou nervozitu, se kterou na půdu Růžového domu vstoupil, tento člověk rozhodně nepatří k lidem, kteří by se sesypali, když jim někdo hrozí pistolí nebo dvěma. Dost možná není zvyklý na gangsterské způsoby řešení problémů - a možná to taky ve finále znamená, že ho přehlídky tohoto typu nedojímají.

Prostě sedí usazený v křesle, sleduje tě a poslouchá, co máš na srdci. Po vytažení druhé pistole se přeci jen natáhne pro víno, přičichne k němu a s pohledem typu "co už, třeba je to naposled, co se napiju, ho do sebe kopne."

Spousta slov a nula kulek veprostřed čela je obecně vzato ta lepší bilance, ve kterou doufal.

"Takže ten chlapec byl přímo tvůj učeň," konstatuje zamyšleně.
"Je mi líto tvojí ztráty." S těmito slovy odloží sklenici.
"Podívej, Bastiano, budu k tobě naprosto upřímný. Ke všem svým podezřením můžeš ještě přidat moje vazby na d'Esteho a Borgiu, abys měl svůj výčet problémů, které se mě momentálně týkají, kompletní. Ale mluvíš, ptáš se, místo toho, abys střílel. Mám štěstí. Bestie už by šlapala po mých střevech, aniž by se ptala. Víš proč? Protože by ji a teď si dovolím hádat možnou citaci "leda tak hovno zajímalo," co bych dělal, kdyby mi spící agent Templářů zabil učně. Zajímalo by ji jen, co by dělala ona - a to by bylo doslova tohle. "

Následuje unavený povzdech.
"Upřímně - kdybych měl prsty v nějakém dlouhodobém plánu na získání toho kusu ráje - proč bych teď jezdil tady? Když by mým člověkem, mýma očima byl někdo, kdo tady u vás za ty roky viděl naprosto všechno - a tím myslím zcela veškeré utajované dokumenty a zdroje, protože evidentně nedržíš nic před nikým v tajnosti? Co dalšího bych tímto mohl získat, pro co bych podle tebe riskoval svůj život? Ano, mýlili jsme se v něm. Mýlili jsme se v něm všichni, včetně Mentora Ezia, který chlapce rekrutoval. Vy, kteří jste s ním podstoupili trénink v Římě, my, kteří jsme ho iniciovali na řádného člena bratrstva, já, který jsem ho v dobré víře coby prověřeného člověka poslal sem, když jste žádali o posily. Vy, kteří jste ho zde na další čtyři roky přijali, aniž byste evidentně měli nejmenší podezření. Zastřel mě za to, ale k ničemu si nepomůžeš. Ta situace se nezlepší, spíš naopak. Calogero toho ví příliš mnoho. O nás. O vás. Musíme ho najít a odstranit a já jsem zde, abych to vyjednal. Na příkaz Machiavelliho, jak jsem již ostatně řekl."

Finger on the trigger, Over and we all fall down

Ztuhnu. Ztuhnu a podívám se zpříma na Ludovica. Nebyl jsem zvyklý na špatné zprávy. Ve finále posledních několik let jsem vlastně žádnou pořádnou ani neslyšel. I válka s Francií se začala otáčet. A teď přijde s tímhle. Pomalu vytáhnu svoji pistoli z Německa a položím ji před sebe na stůl s nataženým kohoutem.

"Nemusíš říkat, že jednoho z mých asasínů jste nalezli mrtvého. Já do Říma žádné dva a více asasínů z mého Bratrstva neposílal Ludovico. Já poslal Salvia. Protože možná jsi na to už zapomněl, ale Calogero je tvůj. Pokud mi hodláš oznámit, že někdo od nás umřel, musí to být Salvio, protože nikoho jinýho jsem neposlal. Pokud se nedostali ani do Říma, znamená to, že se něco stalo po cestě. Salvia jsem cvičil osobně. Já sám, v těchle ulicích jsem ho cvičil. A dobře. Byla to poctivě odvedená práce. Jako všechno z Benátek."

S mírně třesoucí se rukou vytahuji i druhou pistoli, kterou si prohlížím v ruce.

"Věděl jsi, že svého prvního člověka Salvio zabil touhle pistolí? Přesně touhle pistolí, kterou teď držím v ruce. Svět je malý, že? I když to není tak šokující, když sedíš v jeho pomyslném středu. Dělal ji ještě Leonardo a dal mi ji před lety Machiaveli. Kdysi mi dal pistoli a teď mi daruje tebe se zprávou, že tvůj asasín zabil mého asasína. A ty nemáš ani tu slušnost zmínit jeho jméno. Salvio byl dobrý, nenechal by se někde přepadnout a zblbnout nějakým náhodným pobudou, kterého by Templáři poslali. A pokud by jich bylo hodně, našli byste potom stopy. Pokud jste vy velikáni v Římě dospěli k tomu, že to byla zrada, víme oba, že ten zrádce byl Calogero. Někdo mu prostě vrazil dýku do zad. Což je naprosto váš Římský způsob. My, když někoho zabijeme, máme tu slušnost se mu podívat do očí. "

A přesunu svůj zrak z pistole zpátky na Ludovica.

"Pověz mi Ludovico, co byste dělali v Římě, kdyby k vám někdo poslal spícího agenta Templářů, který by vám zabil člena? Víš jak říkal kdysi svatý Ambrosius: Si fueris Romae, Romano vivito more. V Římě teď sice nejsme, ale nechtěl bych tě urazit nějakou nepřístojností. Etika mi už nejde jako kdysi, protože poslední dobou se musím potkávat s lidmi, který si moc nepotrpí na jemné náznaky. Mohl bys to až nazvat necivilizovaností. A já vím, že na ni si vy Římané potrpíte. Ale víš čemu místní rozumí Ludovico? Tomuto."

A potěžkám si předním pistolí v ruce a položím ji taky nataženou před sebe na stůl. A rukou naznačím Roccovi, že má poodstoupit.

"Pověz mi Ludovico, co byste teda v Římě dělali, stát se vám tohle? Neměl bys podezření, že když vám pošlou templářského agenta, že možná i ten kdo ho poslal, v tom může být namočen? Neštěstí málokdy chodí samo. Ach, nestává se mi to často, ale teď mi vypadlo jiné rčení, jakže se to říká? Všechny stopy vedou do Říma?"

Tak jasně že asi není třeba zamykat korespondenci před někým, kdo EVIDENTNĚ NEUMÍ ČÍST!!!

"Tak když si myslíš, ze si tvůj kancléř," snaží se při tom udržet pokud možno neutrální výraz, i když lehké zacukání v oku napoví, že výběrem týdle polobezzubý špíny z ulice do role kancléře evidentně z hloubi duše pohrdá - a dělá to z pozice člověka, který žije ve městě, které má násobně horší kanalizaci i celkovou infrastrukturu, "nepustí nikde hubu na špacír, tak je to v zásadě asi tvoje rozhodnutí a tvůj problém."

Nadechne se jako někdo, kdo by k tomu chtěl rád něco přidat a přidat toho hodně, pravděpodobně něco o neschopnosti a příliš mladých lidech, zastávající příliš důležité pozice, ale vzhledem k situaci, ve které je a kvůli které zde je, se rozhodne nehnat předem vodu na mlýn.
"Víno si odpustím, protože mi není dobře. Byl bych, vzhledem k událostem posledních dní raději, kdybychom to mohli projednat v co největším soukromí, nejlépe mezi čtyřma očima, ale budiž, máš to mít." zpříma se ti podívá do očí.
"Plátno nedorazilo do Říma. Připouštíme možnost, že nás někdo zradil a plátno ukradl. Machiavelli chtěl, abych tady jel osobně tu zprávu oznámit a domluvit se na dalším postupu. Jeden z vašich assassínů, které jste poslali, je mrtvý. "