Andor.cz - Dračí doupě online

Hubu drž ty nepřejícná osobo!

"Jak si přeješ!" řeknu Ludovicovi a namířím na něj druhou pistolí. "PRÁSK!" vybavnu na něj pusou.

"Lekl ses? Doufám, že ano." řeknu Ludovicovi a obrátím se na Lucu. "Přines našemu hostu novou skleničku a pak se stav pro Rosarii a přiveď ji sem. Myslím, že užijeme trošku rozptýlení v podobě její tance. Šup!" a tlesknu rukama, ať se dají věci do pohybu.

"Teda, furt je nabitá, takže pokud chceš, je tu pořád volná i tahle možnost..."

Jestli to, co chceš, je přivést do místnosti další lidi, jako račte si přát!

"Tohle jsou kurva Benátky!"
"Popravdě, v Miláně je bratrstvo o hodně klidnější, než tady. Z divého tlukotu srdce tohoto společenství naprosto dýchá osobní podpis vás dvou," neodpustí si Ludovico.

Ale to už ho přeruší Raffaello.
"Nojo, tak pokud ji najdu, žejo. Ne že by mi tu byl někdo úplně nápomocnej," zašklebí se kysele směrem k Lucovi.
"Tak se z těch debilních okultistickýcch píčovin co čteš nauč aspoň věštit, třeba budeš konečně užitečnej."
"Já umím věštit. Pascarella letos vyhraje největší hlávku!"
"Teď o žádných hlávkách nemluv, ty kriple, řešej tu Salvia!"
"Oh. Oh, doprdele. No tak já radši jdu. Omlouvám se mistře. Že, no, že jsem rušil, mistře. Ale tak společenská místnost. Společenská. By mě nenapadlo, že..." couvá ven ze dveří a tváří se trochu rozpačitě. "Jdu hledat paní Dariu!" zabouchne dveře a zmizí v chodbě.

"Bastiano," odtuší Ludovico do ticha. "Co kdybys to přehodnotil a buď mi znovu nalil víno, nebo mě prostě zastřelil tou druhou nabitou zbraní?"

A já žádný dopis stejně nedostal!

Začnu stále více a více poklepávat prsty na stůl.

"Ticho vy dva!" okřiknu dva ukecance. "Pokud jste si nevšimli, něco tu řešíme! Je to sice společenská místnost, ale ne hostinec, aby tu každý přes sebe křičel a dělal bordel! Tohle není Milán! Tohle jsou kurva Benátky!"

Smutně povzdechnu a napiju se vína.

"A Raffaello, až ji najdeš, přiveď ji sem a stejně tak Claudia, pokud na něj narazíš. Děkuji."

A pokynu rukou Ludovicovi, aby pokračoval.

On žádný dopis neposílal!

Luca se nadechne, že by ještě něco možná dodal, ale nakonec pokrčí rameny a nechá to být, když má tedy mluvit Ludovico. Pošeptá jen směrem k Roccovi, že možná přeci jen čekal nějakou reakci, ale jsou i horší věci na světě, třeba skončit jako uřezaná hlava. Ludovico to nejspíše zaslechl, protože po něm střelí nesouhlasným pohledem.

"Děkuji vřele. Tvé pokusy mě zde nakrmit olovem mi nepřijdou zrovna jako menu, které bych si osobně vybral, kdybych mohl."
Ano, lidé, kterým vyhrožuješ smrtí, aniž by ses s nimi byl schopný nějak racionálně bavit, mají určité tendence být nepříjemní.
"Každopádně, jak se Beatrice uráčila ihned obratem poslat v dopise, přičemž já osobně bych byl rozhodně raději, kdybychom to vyřešili jako lidé osobně, do Říma nám přišla zásilka, obsahující lidskou-"

"-Neviděli jste někdo signoru Dariu?" vleze do dveří společenské místnosti bez jakéhokoliv zaváhání Raffaello Gotto, bastard bratra dóžete, učedník Chiary.
" Myslím, že jsem přišel na to, jak je to s tou rtutí a olovem! Oh... Ah, dobrý večer maestro, Luco, návštěvo v cestovním plášti-"
"Ludovico Ariosto-" zazní unaveně z křesla "návštěvy v cestovním plášti."
"Tak, vy, mistře Ariosto, ah. Ahoj Rocco. Tak, no - viděl někdo signoru Darii?" vykulí svoje temné oči a prohrábne si stejně černé, rozcuchané havraní vlasy hubenou rukou.

"Zkus knihovnu, ne?" navrhne Luca.
"Aha, super nápad díky Luco, a v případě že bych třeba NEBYL ÚPLNĚ DEBILNÍ KRETÉN, a předpokládal bys, že jsem se orve zkusil podívat na to NEJZJEVNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ A TAM JI NENAŠEL," prokládá to máváním pravou rukou v místním gestu, zatímco v levé drží starou knihu, " Měl bys třeba nějaký ALTERNATIVNÍ NÁPAD, kde by mohla být k nalezení?"
"Tyvole tak si asi naser do ruky a rozmaž si to po xichtě, jsem ti chtěl pomoct!"
"Mistře Bastiano, on je na mě ale sprostej!!!"

Ludovico si jen povzdechne.

Ty vole, chápu že posílal dopisy, když se neumí vyžvejnout!

Wow. Asi jsem to možná s tou prací přehnal, když mi unikají takové věci. A nikdo se neobtěžoval se ujistit, že o tom vím. Je taky krásné. Tak, ještě že tvrdě dřu na to, aby se mohli ožírat. Kdyby alespoň jako slušné děti šli a něco vypálili...

Nervózně poklepu prsty po stole.

"Ludovico. Mluv. Takhle se nikam nedostaneme. Neboj se, už tě nebudu obtěžovat s žádnou přehnanou pohostiností."

Neuvěřitelně nepříjemný člověk.

Takže ty už NEMÁŠ COP???


"Rozhodně jsem tě sem nepřijel muckat,..." začne Ludovico, zatímco otráveně sleduje Lucu, jak se proplížil a postavil vedle Bastianova křesla. Luca se s tím, jak je mu vlastní, úplně nesere a bere si řeč. Však ses ptal, no ne?

"Tak žejo, my si všichni mysleli, že to víš taky. Alessandra ti včera ráno šla do pracovny všechno říct, ale tys tam nebyl. Jenomže pak přišla vaše přiblblá chůva a otravovala něco s děckama, tak ti tam nechala na stole ten dopis, co přišel od Beatrice a prostě šla řešit ty vaše pekelný zplozence, protože začínaj chodit. Kurva taky nechápu, proč vím takovejch věcí co ty ne. No každopádně, mezitím to stihla říct svýmu učni a ten to řekl Paole, u toho ho slyšel Evangelos, kterej to řekl mě no a já to řekl Fiorelli a Chiaře, pak jsme s tím šli za Alessandrou a ona říkala, že ho večer zapijem. Šla včera i pro tebe, ale tys prej nechtěl jít, že máš hodně práce. No, omlouvala tě před náma, že je to pro tebe hrozně těžký a asi se se svým žalem pereš po svým, tak že tě máme nechat bejt, až o tom budeš chtít mluvit sám. Hele, zbyla tady nějaká sklenice, nebo jsi tady demoloval nějak komplet...?"
Vytáhne si ze sekretáře, sebere ze stolu víno, které tam odložil Rocco a nalije si. Jen tak mezi řečí. Ludovico jenom civí na Lucu a vypadá, že úplně nenachází správných slov.

"No, tak jsme předpokládali, že to víš. Teď, když vím že to nebylo žalem, jenom jsi s náma nechtěl prostě trávit svůj čas, tak to jakože i docela bolí, maestro. Tadyhle to bolí, " položí si tetrálně ruku na srdce. "Každopádně, Chiara zašla i pro Alessia a v sedmi jsme se na tvůj účet u Zlatého Lva docela zdunili a vzpomínali na to, jak to byl dobrej kluk. Na chvíli se stavila i Daria s Claudiem, ale dlouho se nezdrželi, Daria luští nějaký grimoár a Claudio šel přihlídnout učně aby nedělali večer zbytečnej bordel a neběhali nám bez dozoru v noci po střechách. Fiorella s Chiarou u toho vzpomínání docela brečely, ale ostatně si myslím, že jsme udělali to nejlepší, co jsme k uctění jeho památky mohli."

Najednou to začíná zpětně dávat smysl. Proč se Alessandra včera úplně netvářila, když jsi řekl, že tentokrát pití v hospodě vynecháš, protože máš dost práce. Proč se znovu na odchodu zeptala, jestli jsi si opravdu jistý, že nechceš jít a proč odcházela se zpruzelým výrazem, i když přece z tvého pohledu o nic nešlo.

Do ya really wanna taste it?

"Ten copatý kluk je pryč Ludovico. Je pryč jako slzy v dešti. O tuto funkci jsem nikdy nežádal. Koruna je studené a těžká na hlavu, ale dokud jsem velmistr, mám povinnosti... Obětovat se... není nikdy snadné, Ludovico. Nebo to není opravdová oběť."

V klidu se napiju vína, když naši ne příliš kvalitní stolovací pohodu musí ještě přerušit Luca.

Měl jsem jít do pracovny. Teď už to vím, co naplat, chybami se člověk učí.

"Existuje v téhle budově ještě někdo, kdo neslyšel o tom, co se stalo s plátnem a Salviem kromě mě? Kdokoliv? Rocco? Levá Petrocecka? Astorio? Kdokoliv? A Luco, když posloucháš za dveřmi, měj alespoň dostatek slušnosti k tomu zůstat neviděn a nebo si sem pojď sednout jako slušný člověk. A kurva, Ludovico, začni mluvit a nebo za sebe neručím. Možná jsi si to nevšiml, ale jsem zaneprázdněný člověk a mám pocit, že jsi mi přijel jenom nést špatné zprávy a přidělávat práci."

Wtf, Bastiano!

Jisté jsou dve věci. Ta první je, že Ludovico reálně nečekal, že se tady dneska bude střílet. A druhá je, že výstřel jej evidentně rozhodil, minimálně v tu chvíli. Protože instinktivně zařval a zakryl si uši. Nicméně se velmi rychle zase svým způsobem sebral.
"Nostra Signora della Misericordia! Co se to z tebe stalo? Takovej sladkej copatej kluk jsi byl, pamatuju si to jak včera!" zařve polohystericky v evidentním šoku a hledí na střepy a dodrbaný stůl který ještě ráno byl moc pěkným, naleštěným stolem a teď zrovna vypadá, že zažil už lepší časy.

"Uf, škoda toho solidního dubu šéfe," zamumlá Rocco, zatímco si přebírá zbraň. "A ty sklenice jsou z Murana," jako by chtěl dodat že by je možná neměl takhle pro srandu ničit. Možná by i dodal, kdyby do dveří nanakoukla důvěrně známá hlava Lucy.
"No dopíči, Maestro, je mrtvej?" Tiše se zeptá do větru, nečeká na odpověď a leze dovnitř podél stěny. "Ne není. Aha. No. Takže předpokládám, že to už víš, o tý hlavě a tak?"

Ludovico se zatváří dost nešťastně. Rozhovor se evidentně nevyvíjí dle jeho představ.
"Ne, k tomu jsem se ještě nedostal," ucedí spíš pro sebe, zatímco si prsty mne spánky.

Rocco mezitím uklízí střepy a třísky. Pistoli zatím nenabil.

I do my duties, pay the price

"Našlapuj opatrně Ludovico, tohle není hra! A tady není Řím!" vykřiknu na Ludovica, který se stále snaží tvářit, jak je nad věcí a ví všechno nejlíp a postavím se, a opřu o stůl. "Pokud to zkusíš ještě jednou hodit, byť takhle nepřímo, na mě či Benátské bratrstvo, že to je naše chyba, že jsme neodhalili agenta, kterého jste nám sem poslali, bude to poslední věc, kterou ve svém životě uděláš. A Machiaveliho nevytahuj - on tu nemá co rozkazovat a ani ty. Že se Ezio honí duchy v Turecku neznamená, že tě tu budeme muset poslouchat. Jsi daleko od Říma. To, že nejspíš nejsi zrádce nemění nic na tom, že nejsi za tento problém o nic méně způsobilí ani, že se tu budeš chovat jako místní velmistr, co mu to tu patří. Já vím, že pro vás Římany je těžký ukázat nějakou pokoru, ještě když si naivně myslíš, že jsi básník, ale radím ti, abys ji našel, než se objeví moje žena. Což, když jsi ji zmínil," řeknu, otevřu co nejvíc pusu a svojí hbitou rukou vezmu ze stolu svoji slonovinou pistoli a vystřelím do sklenice před Ludovicem, "Tak se k ní chovej a vyjadřuj s úctou, která ji náleží. Jak jsi sám zmínil, není tak... civilizovaná a rozumná jako já."

Podám mimoděk vystřelenou pistoli k Roccovi, aby mi ji přebil a posadím se zpátky ke stolu.

"A nerozlévej nám tu víno pane."

To by mohlo Fiorellu s Alessandrou i trošku popohnat. A Ludovicovi lépe vyjasnit, kde je jeho místo.

Jako - pořád jsou tady horší způsoby, jak zdechnout.

Ludovico Ariosto. Mistr Assassin, spravující Římské bratrstvo v době dlouhé nepřítomnosti Ezia Auditore. I přes určitou nervozitu, se kterou na půdu Růžového domu vstoupil, tento člověk rozhodně nepatří k lidem, kteří by se sesypali, když jim někdo hrozí pistolí nebo dvěma. Dost možná není zvyklý na gangsterské způsoby řešení problémů - a možná to taky ve finále znamená, že ho přehlídky tohoto typu nedojímají.

Prostě sedí usazený v křesle, sleduje tě a poslouchá, co máš na srdci. Po vytažení druhé pistole se přeci jen natáhne pro víno, přičichne k němu a s pohledem typu "co už, třeba je to naposled, co se napiju, ho do sebe kopne."

Spousta slov a nula kulek veprostřed čela je obecně vzato ta lepší bilance, ve kterou doufal.

"Takže ten chlapec byl přímo tvůj učeň," konstatuje zamyšleně.
"Je mi líto tvojí ztráty." S těmito slovy odloží sklenici.
"Podívej, Bastiano, budu k tobě naprosto upřímný. Ke všem svým podezřením můžeš ještě přidat moje vazby na d'Esteho a Borgiu, abys měl svůj výčet problémů, které se mě momentálně týkají, kompletní. Ale mluvíš, ptáš se, místo toho, abys střílel. Mám štěstí. Bestie už by šlapala po mých střevech, aniž by se ptala. Víš proč? Protože by ji a teď si dovolím hádat možnou citaci "leda tak hovno zajímalo," co bych dělal, kdyby mi spící agent Templářů zabil učně. Zajímalo by ji jen, co by dělala ona - a to by bylo doslova tohle. "

Následuje unavený povzdech.
"Upřímně - kdybych měl prsty v nějakém dlouhodobém plánu na získání toho kusu ráje - proč bych teď jezdil tady? Když by mým člověkem, mýma očima byl někdo, kdo tady u vás za ty roky viděl naprosto všechno - a tím myslím zcela veškeré utajované dokumenty a zdroje, protože evidentně nedržíš nic před nikým v tajnosti? Co dalšího bych tímto mohl získat, pro co bych podle tebe riskoval svůj život? Ano, mýlili jsme se v něm. Mýlili jsme se v něm všichni, včetně Mentora Ezia, který chlapce rekrutoval. Vy, kteří jste s ním podstoupili trénink v Římě, my, kteří jsme ho iniciovali na řádného člena bratrstva, já, který jsem ho v dobré víře coby prověřeného člověka poslal sem, když jste žádali o posily. Vy, kteří jste ho zde na další čtyři roky přijali, aniž byste evidentně měli nejmenší podezření. Zastřel mě za to, ale k ničemu si nepomůžeš. Ta situace se nezlepší, spíš naopak. Calogero toho ví příliš mnoho. O nás. O vás. Musíme ho najít a odstranit a já jsem zde, abych to vyjednal. Na příkaz Machiavelliho, jak jsem již ostatně řekl."