Andor.cz - Dračí doupě online

Ok, to byl kvalitní sejv

Nadechuju se, abych Alessandře něco odpověděl a vůbec mě nenapadá co, kromě naprosto fluidního toku slov, ale k mému překvapení, mě zachrání Ludovico.

OK, že mě zachrání zrovna on, jsem nepočítal! No, snad se chudák nebál, že bych ho nechal ještě střelit někde do zad! A nebo... je mu mě líto, a nechce, aby mě Alessandra zabila. Tak či onak, je to akt milosrdenství, který umím ocenit.

Uznale pokývám hlavou.

"Nemám co bych dodal - snad jen, že to nejde takhle odbít, jako Ludovicovu chybu. Přeci jenom jsem pro Rosarii nechal poslat já a měl poslední slovo. Ale tak, vyřešilo se to samo..." ... byť ke škodě nás všech no...

Jelikož je Rocco nikde, začnu si sám tedy přebíjet svoje pistole. Ne, že bych je plánoval dneska ještě použít.

"Což, až přijde Rocco, pošlu vzkaz s předvoláním pro Camaratu i Pietra. Hádám, že stopa už bude vystydlá i tak, ale zkusíme využít naše... více šedé zdroje, třeba budou něco vědět. Ale moc nevím jak to pátrání úplně uchopit. Ale možná dobrým odrazovým můstkem by mohla být Ravenna - možná budou templáři plátno převážet tam. Přeci jenom, víme že Francouzský vpád do Itálie byl ze stínů v jejich režii a už se jednou o něj pokoušeli i na přímo. Když málem zabili a padl do zajetí..." kurva, muž s Biancou... Jak se jmenuje, vždycky mi to vypadne... "...Bartolomea!" řeknu možná až zbytečně nadšeně z radosti, že jsem si vzpomněl, což v kontextu nemusí vyznít úplně nejlíp.

"Moc upřímně nevím jak to uchopit. Reálně možná dovážíme, ehm, zboží až Ravenny a možná tam máme nějaké kontakty. Ale je to hodně výstřel do tmy. Ani nevíme, jestli se Calogero hodlá pohybovat po souši či po moři. A se zuřící válkou není úplně bezpečný ani jedno... na druhou stranu, kdybysme se chtěli vydat super nenápadně v jejich stopách, máme dost peněz a vybavenou zbrojnici, abysme se mohli přestrojit za nějakou malou žoldnéřskou kompanii. A i by nám v tom ve finále mohl pomoci Alessio. Ale... všechno jsou to jenom návrhy, které nemusí být k ničemu a naopak nás i můžou svést úplně mimo stopu."

Ludovico. Baller saves the day.

Náhle hustý vzduch prořízne nenápadné odkašlání, které lidé odnepaměti používají k upoutání pozornosti ve společnosti, aby se nebylo nutno překřikovat. Něco, co, buďme k sobě upřímní, tady moc často nezaznívá. Kdo řve hlasitěji, má obvykle slovo. Dokud do toho někdo jiný nehodí talíř nebo kouřovou bombu.

"Rád tě zase vidím, Alessandro," vstane, aby Alessandře kavalírsky políbil ruku. Nezapomene na Bastiana vrhnout pohled typu "dělám to, abys měl čas vymyslet něco chytrýho."
"Již jsem tě zdravil," poznamená, když se vrací na své místo, "ale byla jsi značně zaneprázdněná, svým, hm, spravedlivým rozhořčením. Velmi se za toto omlouvám, přiznávám, že se jedná o moji vinu a Bastiano je v tomto, minimálně tentokrát, vlastně nevinně. Čekali jsme na tebe a než ses mohla ze své práce vrátit, krátili jsme čas běžným tlacháním. Poté, co mi Bastiano pověděl o tom, že má slušivou červenou košili a že si nechal narůst vousy, aby nebyl tak od pohledu sladký chlapeček, rozpovídal se o vašem nezdařeném projektu s lehkou ženou, která měla být assassin. Byl jsem zvědavý a zajímalo mě, jak ten nenaplněný zázrak vlastně vypadá. Tak se ji tvůj muž, i když trochu neochotně a po notné dávce přesvědčování z mé strany," následuje VELMI VÝZNAMNÝ POHLED NA BASTIANA, "uvolil nechat předvést. Nyní toho zpětně trochu lituji. Nemyslím si ale, že to ze mě náhle dělá zrádce. Jen člověka, který v nesprávný čas požádal o nesprávnou věc. Situace, která z toho vznikla, byla doslova nešťastná."

Tvl a dost už, smradi jste všichni!

"No tak šup šup," popostrčím Lucu ze dveří a zatímco mi Bastiano osvětluje celou podezřelou situaci, jdu odložit pistoli na stůl.
"Cojestímstolem..."
Zamumlám a povytáhnu obočí, když vidím rýhu v něm.

"Či, myslíš Alessandro, že máme k němu být obezřetnější?"
"To jako myslíš vážně?" zeptám se rozmrzele, zatímco si sedám do křesla vedle něj. "Jakože jak přesně si to představuješ? Že ty budeš ten hodnej a dáš mu tady ke špásování tu zasranou zkundyxichtní šlapku a pak přijdu já a budu za tebe řešit tvůj bordel a podržím ho u zdi? Zapomeň. Evidentně se spolu ve společných prostorách moc dobře bavíte, takže jsi asi usoudil, že není důvod jej z něčeho podezírat, natož s ním něco probírat mezi čtyřma očima. Dostanu taky víno, nebo je jen pro vás a kurvy? "

Luca being Luca

"Cavo di merda!" zvolá Luca a vystřelí v obranném gestu ruce před sebe. "Zrovna jsem si sedl! Kdybys mě nechal jít pro svačinu hned, místo toho, abych musel zbytečně shánět Rosarii jak debil, mohli jsme si celou tu prkotinu odpus-nojoužjdu, pořád,"
Protočení očima tomu všemu dodává na absolutní vážnosti.

"Přiveď mi sem šlapky a hazard, Luco, dones nám dobrůtky Luco, buď assassin, říkali, bude to sranda, říkali." mumlá si, zatímco se šourá pryč. "Kde je Fiorella, to ona by měla nosit zákusky..."

Bruhs

Chci Alessandře něco nemítnout, ale nemá to asi cenu. Když se někdo chová nelogicky, tak mu to logicky vysvětlit asi nepomůže. Ale až budemev soukromí, asi jí něco nepěkného řeknu. Tohle dělat prostě nesmí.

"Luco, dones talíř se sýry. Snad to dokážeš lépe, než přivést Rosarii. Upaluj."

A pokynu mu rukou, ať maže.

"A ano, máme tu Ludovica. Přišel nám podezřele vyprávět naučenou historku o tom, že není zrádce. Trošku podezřelé, ale asi nám nezbývá, než mu věřit. Či, myslíš Alessandro, že máme k němu být obezřetnější?"

A usměji se na něj.

Kamaráda, mohl jsi to zakecat, ale když místo toho se hodláš blbě křenit a cítit se uražený, tak si užij Alessandru v její dobré náladě.

Kdo všechno se prdelí dovnitř?

Za Alessandrou projde dovnitř, kupodivu, i Pepe. Nejspíše ho zaujala vidina těla, vhodného k pokusům a zkoumání, více než potřeba, oznámit Raffaellovi, co si myslí o rtuti a olovu. Odšourá se k nejvzdálenějšímu křeslu pod oknem, vedle nevelké knihovničky a bez dalšího slova se usadí. Zobák se pomalu pohybuje ze strany na stranu, jako by skrz své malé průzory něco v místnosti hledal.

Taky Luca vejde dovnitř. Prosmýkne se okolo mistryně, cestou si vezme zpátky svoji sklenici a zaleze si na křeslo, naproti Ludovica, kousek od Bastiana. To nejbližší k němu, nicméně, nechává volné.
"Já ti říkal, že to je blbej nápad. Napiču nápad, ale talíř se sýry bych si dal." šeptne Bastianovi, když jde okolo něj směrem ke křeslu. Pak se zády opře o jednu opěrku na ruce a přes druhou přehodí nonšalantně nohy.

Ludovico mlčí, jen sleduje celé to divadlo, které se před ním odehrává a čeká, jak se to vyvine dál. Pokud někdo čekal, že z toho Bastiana vyseká, pozdraví a zavede řeč na něco jiného, podcenil, jak moc se staršího mistra dotkly výhrůžky, které zde dnes padly. Nebýt neblahých událostí posledních dní, situace by určitě byla vlastně k popukání.

Rocco nikde není. A zatím nejde.

Jako kdo se tu chová jako idiot?

Čubka jedna zkurvená! Ta pistole i Rosarie! Obě dvě patří hodit na smetiště, polít olejem do lampy a zapálit!
Odolám nutkání mrštit pistolí o zem a jenom ji sevřu v ruce.

"Uhni, Luco," zavrčím, když ho míjím a vrazím mu do ramene.
Bastiano řve.
"Uhni Pepe," dost nevybíravě toho divnýho patrona odstrčím ze dveří, abych mohla projít dovnitř. Přijde mi, že mu šplouchá na maják snad čím dál víc. Kdyby nebyl svým způsobem génius svý doby, tak bych ho snad pro jistotu utopila, protože je děsivej.

"Od tebe to zrovinka sedí! My si alespoň nezveme do společenské místnosti při sobotě místní kurvy! Nebo jsi chtěl truchlit s tou courou na klíně? Vybrečet se jí do koz? Já kolem tebe od včerejška našlapuju jak na trní, abych tě před ostatníma nerozbulela, když tě to tak hrozně vzalo a ty tu mezitím- Ariosto?" pohled mi padne na nečekaného návštěvníka.
"Jako Bastiano, pohostinnost je jedna věc, ale zvát sem pro hosta šlapku je možná už trochu moc. Nemohl jsi spíše nechat, já nevím, donést talíř se sýry k tomu vínu?"

Ještě jeden mezi minipost

Do dveří se začne couváním vracet černá postava s obří ptačí maskou. Pomalu couvá zpět, až se zastaví uprostřed dveří a otočí velký černý zoban směrem do místnosti.
"On někdo zemřel?"
Zeptá se tichým hlasem. V obvykle bezbarvém tónu zní snad zvědavost.

"Zvláštní, byla to ta první střelba? Máte zde stále tělo zesnulého?"

Dneska se tu docela střílí!

Alessandra se otočí a běží zpět do chodby, než po ní stačí kdokoliv chňapnout. Okraje jejího roucha a pláště praští Ludovica přes obličej. Evidentně ho ani nezaregistrovala.
"Taky tě rád po letech vidím, ty malá bestie," prohlásí ke dveřím. "Je pořád stejná, jako si ji pamatuju." Snad s nevírou v očích zavrtí hlavou ze strany na stranu.

Z chodby se ozývá ženský jekot a následný úprk.
Lucovo horečné "Alessandro, ne!"
Výstřel.
Hrdelní výkřik Alessandřiny frustrace.
Kroky úprku pokračují a vzdalují se.
Evidentně se netrefila.
Okolo dveří projde v černé zahalená postava dottoreho Silviana.
"Dnes se zde nebývale střílí," konstatuje ševelivým hlasem a prochází dál.