Andor.cz - Dračí doupě online

Bastiano, ty sprostoto.

Popravdě, já taky jsem jeden z těch lidí, kterým se jen velmi špatně věří v možnou omylnost maestra Ezia. Vše, co vždy dělal, dělal dobře. I nyní, na staré roky, je někde na Východě na velké výpravě za poznáním. I nyní věřím že by možná věděl, co dělat, líp, než my.
Na druhou stranu - důkazy dost mluví proti tomu Templářskýmu zmrdovi. Je prostě velmi pravděpodobné, že v tom byl namočený. Ještě, když se poměrně tlačil, aby to byl zrovna on, kdo se Salviem pojede. Věřili jsme, že chce navštívit své domovské město, po takové době. Ale možná v tom nebyla žádná nostalgie. No a nebo byla. Ale po Templářské minulosti.

Pobaveně sleduji Rocca. To je prostě takový idiot. Automaticky se přisunu blíž a Bastiana konejšivě obejmu okolo ramen.
To bude dobrý, vždyť je vlastně v hloubi duše dobrák, podívej, chtěl po tobě zamýst stopy. Kdybys ho fakt zabil, ještě jsi rád, že se tady neobjevil s papíry a brkem.

"Ludovico, jistě jsi unavený. Máš ještě něco na srdci, či by ses rád už šel vyspat?"
To, Ludovico znamená, že máš táhnout do piče a neotravovat, jenom to prostě říká vždycky takhle, aby to jako nevypadalo. Já o tom něco ostatně vím.
No, jenže mě to trochu mate. Prve tady svolá všechny a všechno. A pak to prostě chce zase rozpustit. Tak jako, kde jsme? Prostě není šlapka, nebude nic? No aby ses z tý čůzy neposral!!!
"Bastiano, nemůžeš poslat Ludovica pryč, ještě se ani nevrátil Luca s občerstvením, pro které jsi ho poslal," konstatuji s úsměvem. "Je to vůči našemu hostu vlastně dost neurvalé."
Šťouchnu ho lehce ze strany prstem do nosu.

"Silviano, žádné tělo tady není a nebude. Ten mrtvý, kterého zde řešíme, zemřel skoro před týdnem a ne v budově," rozhodnu se nás všechny alespoň osvobodit od tohoto břímě.

"Každopádně, opravdu chceš Pietrovi posílat oficiální obsílku? Není to... Moc formální? Camaratu, dobře. Ale Pietro je tvůj kamarád už kolik let a sídlí doslova patnáct, dvacet minut odsud. Není to trochu...?" zaxichtím se.

In the city of R'lyeh

"Ah. No... No dobře. Ale víš, že ji tady nechci."
No... vlastně ani moc nevím, nikdo se mi nikdy neobtěžoval vlastně pořádně vysvětlil co se tehdy stalo. Ale jak vidím dnešní večer, on je to tady asi nějaký modus operandi...

"No, že je zrzek bych tak jako nespoléhal. S tím jak tu zuří válka jsou ty lidi odevšaď a nebude to první ani poslední zrzek. Sice jich není tolik, ale už jsem viděl ryšavého landsknechta. Ale napsat dopis do Milána je dobrý nápad, pokud to plátno budou posílat do Francie, je solidní šance, že půjde přes Milán. Nemyslím si, že si troufnou to poslat po moř-"

Ty vole. Já tu s těma hercema nebudu dělat. To fakt nejde.

"Rocco, nikdo neumřel a vrať se prosím pro ty papíry, děkuji."

Povzdechnu si a pročísnu si své bujné vlasy.

"Ludovico, jistě jsi unavený. Máš ještě něco na srdci, či by ses rád už šel vyspat?"

Plátno fuč!

Dottore, jak bylo předpokládáno, pití odmítne. Jen si tam tak sedí a pohledem zkoumá podlahu, zda nepřehlédl to tělo, které by zde zákonitě mělo někde být.

Ludovico věnuje Bastianovi pohled. Jeden z těch vážných spikleneckých pohledů, které si vyměňují lidé kteří spolu zrovna ušili nějakou boudu. Nyní je dozajista pojí bratrské pouto lži a odvahy... Odvážné lži? Tak či onak, to, co řekl, rozhodně znělo líp, než "no, chtěl si tady zavolat šlapku s tím, že se chce raději dívat na její kozy, než můj zpruzelej xicht, vyřiď si to s ním, jak jen uznáš za vhodné."

"Řím už po něm pátrá. Společně s několika našimi spojenci z okolí. Vše je ještě čerstvé, takže nevíme, s čím se vrátí. Můžou to být prázdné ruce, může to být stopa, může to být zrádce osobně. Vyrazil jsem z Říma hned, takže nemám informace posledních čtyřech dní, které jsem strávil na cestě," dodá Ludovico.
" Každopádně, jak jsem již řekl Bastianovi a asi tady ještě zopakujeme stokrát, protože pořád přicházejí a odcházejí lidi a ještě pro nějaké nechal snad zavolat, v Římě ne všichni věří, že Sab-Salvia?...zabil Calogero. Jsou tady tací, kteří věří v Eziovu neomylnost. A naverboval ho kdysi on. Já mezi ně nepatřím. Maestra Auditore sice samozřejmě hluboce obdivuji, ale stále věřím, že mohl podlehnout chybě úsudku a své otravné tendenci, vidět v lidech vždy jen to dobré."

Do dveří vtrhne Rocco. A nenese to, pro co jej Bastiano poslal. Táhne kýbl s vodou, z nějž se kouří, přes rameno má přehozený hadr a ve druhé ruce kartáč na podlahu.
" Šéfe, slyšel jsem to. Nebojte, že jste ho zastřelil a bude z toho u Římskejch průser jako kráva, to dáme do kupy a nikdo nic nezjistí, jako vobvykle. Se vo to postarám, krev musí ale rychle pryč, než to zaschne do parket, vime? A pak někde zašít to tělo, bude to v pohodě..."

Pepe, který byl doteď vlastně už zase v letargii, sebou škubne a zmovu začne pohledem zkoumat okolí a hledat, KDE to před ním kurva schovávají.
"Kde. Je. To. Tělo."
V bezbarvém hlase je slyšet náznak frustrace a obviňování, že ho před ním snad všichni tají.

SUS!!!

"Přeci jenom jsem pro Rosarii nechal poslat já a měl poslední slovo. Ale tak, vyřešilo se to samo..."
Jo, vyřešilo se to tím, že jsem nakonec poslední slovo měla já. A ať se tady ta štětka zkusí ještě někdy ukázat. Bude dole, kam patří. A bude tam, dokud nezhebne na ten syfilis, co určitě má.
"Ah. No... No dobře. Ale víš, že ji tady nechci."
Ať to bylo jakkoliv, rozhodnu se v tom prostě raději nebabrat. Můj názor na celou situaci jsem jasně dala najevo a je třeba pokrčit k důležitějším věcem a otázkám.

Třeba proč Bastiano raději krmí svoje pistole, než aby mi nalil to víno? Je to zase nějaká cílená provokace? Já to určitě ocením víc, než ty zbraně!
To víno, kde mááám?
Rozhlídnu se okolo. Lucova odložená sklenička, Bastianova, Ludovicova, díra ve stole, kus odsud na hromádce střepy a třísky.
"Kurva co se tu stalo..." řeknu si pro sebe, když se zvednu a jdu si pro další sklenici do sekretáře. Pak si ostentativně SAMA naliju a jdu zpátky do křesla.

Nabídnu i Pepemu, i když vím, že odmítne. Nejsem si jistá, jestli jsem ho někdy od toho incidentu s jedem viděla jíst nebo pít. Co už.

Poslouchám. Ravenna, proč ne. To by znamenalo, že se ta zrada, nebo přepadení, cokoliv, že se to stalo na lodi. Není to nemožné. V mé hlavě k tomu bůh ví proč došlo vždycky v lese, ale to je beztak nějaký vliv nějaké romantické balady o loupežnících, že mi tovtak přišlo. Loď dává perfektní smysl. Co víc, loď se dá, narozdíl od romantických loupežníků v temných lesích, perfektně najít.
Těžko říct, jestli by nám posádka něco řekla, ale je to minimálně možnost, jak se odrazit. Jedeme v tom s Římem, lidí máme tím pádem... No, hodně. Hodně.

"Možností je mnoho. Jedna z nich je prostě vyslat malé týmy po celé Itálii a hledat zrzavýho kreténa. Ono, mezi námi - s tím, jak vypadá máme štěstí. Kdyby to byl nenápadný, tuctový chlap, tak se hledá hůř. Můžeme předpokládat, že se plátno pokusil dostat do Ravenny, ono to dává i největší smysl. V tom případě by Salvia zabil ještě na lodi. Někdo by o tom věděl. I o tom, že loď pak opustil. Jde zjistit, jakou lodí z Benátek odpluli? Možná by nebylo od věci, zkusit ji v nějakém přístavu najít a vyslechnout posádku. Nebo ji najít a zjistit, že posádka jsou Templáři. Pokud už to není příliš divoká teorie. Ale zase - už jsme zažili horší a nepravděpodobnější sračky.

Můžeme hledat jeho. Můžeme zkusit poslat někoho po stopě tý lodi. Někdo by měl jít do Ravenny. Měli bychom upozornit Milánské bratrstvo. Vím, že to teď nemají zrovna lehký," přikousnu si ret, když si vzpomenu na to, že v Itálii je vlastně docela horko. Jenom my tady přímo v Benátkách si žijeme své prakticky běžné životy a válka se nás týká jen při trpkém stěžování si nad vínem o tom, jak to škodí obchodu. A u toho se tváříme, že sami válčíme ty nejlítější boje. "ale třeba alespoň informace by poskytnout mohli. Nepředpokládám, že nám budou moci poskytnout lidi."

Ok, to byl kvalitní sejv

Nadechuju se, abych Alessandře něco odpověděl a vůbec mě nenapadá co, kromě naprosto fluidního toku slov, ale k mému překvapení, mě zachrání Ludovico.

OK, že mě zachrání zrovna on, jsem nepočítal! No, snad se chudák nebál, že bych ho nechal ještě střelit někde do zad! A nebo... je mu mě líto, a nechce, aby mě Alessandra zabila. Tak či onak, je to akt milosrdenství, který umím ocenit.

Uznale pokývám hlavou.

"Nemám co bych dodal - snad jen, že to nejde takhle odbít, jako Ludovicovu chybu. Přeci jenom jsem pro Rosarii nechal poslat já a měl poslední slovo. Ale tak, vyřešilo se to samo..." ... byť ke škodě nás všech no...

Jelikož je Rocco nikde, začnu si sám tedy přebíjet svoje pistole. Ne, že bych je plánoval dneska ještě použít.

"Což, až přijde Rocco, pošlu vzkaz s předvoláním pro Camaratu i Pietra. Hádám, že stopa už bude vystydlá i tak, ale zkusíme využít naše... více šedé zdroje, třeba budou něco vědět. Ale moc nevím jak to pátrání úplně uchopit. Ale možná dobrým odrazovým můstkem by mohla být Ravenna - možná budou templáři plátno převážet tam. Přeci jenom, víme že Francouzský vpád do Itálie byl ze stínů v jejich režii a už se jednou o něj pokoušeli i na přímo. Když málem zabili a padl do zajetí..." kurva, muž s Biancou... Jak se jmenuje, vždycky mi to vypadne... "...Bartolomea!" řeknu možná až zbytečně nadšeně z radosti, že jsem si vzpomněl, což v kontextu nemusí vyznít úplně nejlíp.

"Moc upřímně nevím jak to uchopit. Reálně možná dovážíme, ehm, zboží až Ravenny a možná tam máme nějaké kontakty. Ale je to hodně výstřel do tmy. Ani nevíme, jestli se Calogero hodlá pohybovat po souši či po moři. A se zuřící válkou není úplně bezpečný ani jedno... na druhou stranu, kdybysme se chtěli vydat super nenápadně v jejich stopách, máme dost peněz a vybavenou zbrojnici, abysme se mohli přestrojit za nějakou malou žoldnéřskou kompanii. A i by nám v tom ve finále mohl pomoci Alessio. Ale... všechno jsou to jenom návrhy, které nemusí být k ničemu a naopak nás i můžou svést úplně mimo stopu."

Ludovico. Baller saves the day.

Náhle hustý vzduch prořízne nenápadné odkašlání, které lidé odnepaměti používají k upoutání pozornosti ve společnosti, aby se nebylo nutno překřikovat. Něco, co, buďme k sobě upřímní, tady moc často nezaznívá. Kdo řve hlasitěji, má obvykle slovo. Dokud do toho někdo jiný nehodí talíř nebo kouřovou bombu.

"Rád tě zase vidím, Alessandro," vstane, aby Alessandře kavalírsky políbil ruku. Nezapomene na Bastiana vrhnout pohled typu "dělám to, abys měl čas vymyslet něco chytrýho."
"Již jsem tě zdravil," poznamená, když se vrací na své místo, "ale byla jsi značně zaneprázdněná, svým, hm, spravedlivým rozhořčením. Velmi se za toto omlouvám, přiznávám, že se jedná o moji vinu a Bastiano je v tomto, minimálně tentokrát, vlastně nevinně. Čekali jsme na tebe a než ses mohla ze své práce vrátit, krátili jsme čas běžným tlacháním. Poté, co mi Bastiano pověděl o tom, že má slušivou červenou košili a že si nechal narůst vousy, aby nebyl tak od pohledu sladký chlapeček, rozpovídal se o vašem nezdařeném projektu s lehkou ženou, která měla být assassin. Byl jsem zvědavý a zajímalo mě, jak ten nenaplněný zázrak vlastně vypadá. Tak se ji tvůj muž, i když trochu neochotně a po notné dávce přesvědčování z mé strany," následuje VELMI VÝZNAMNÝ POHLED NA BASTIANA, "uvolil nechat předvést. Nyní toho zpětně trochu lituji. Nemyslím si ale, že to ze mě náhle dělá zrádce. Jen člověka, který v nesprávný čas požádal o nesprávnou věc. Situace, která z toho vznikla, byla doslova nešťastná."

Tvl a dost už, smradi jste všichni!

"No tak šup šup," popostrčím Lucu ze dveří a zatímco mi Bastiano osvětluje celou podezřelou situaci, jdu odložit pistoli na stůl.
"Cojestímstolem..."
Zamumlám a povytáhnu obočí, když vidím rýhu v něm.

"Či, myslíš Alessandro, že máme k němu být obezřetnější?"
"To jako myslíš vážně?" zeptám se rozmrzele, zatímco si sedám do křesla vedle něj. "Jakože jak přesně si to představuješ? Že ty budeš ten hodnej a dáš mu tady ke špásování tu zasranou zkundyxichtní šlapku a pak přijdu já a budu za tebe řešit tvůj bordel a podržím ho u zdi? Zapomeň. Evidentně se spolu ve společných prostorách moc dobře bavíte, takže jsi asi usoudil, že není důvod jej z něčeho podezírat, natož s ním něco probírat mezi čtyřma očima. Dostanu taky víno, nebo je jen pro vás a kurvy? "

Luca being Luca

"Cavo di merda!" zvolá Luca a vystřelí v obranném gestu ruce před sebe. "Zrovna jsem si sedl! Kdybys mě nechal jít pro svačinu hned, místo toho, abych musel zbytečně shánět Rosarii jak debil, mohli jsme si celou tu prkotinu odpus-nojoužjdu, pořád,"
Protočení očima tomu všemu dodává na absolutní vážnosti.

"Přiveď mi sem šlapky a hazard, Luco, dones nám dobrůtky Luco, buď assassin, říkali, bude to sranda, říkali." mumlá si, zatímco se šourá pryč. "Kde je Fiorella, to ona by měla nosit zákusky..."

Bruhs

Chci Alessandře něco nemítnout, ale nemá to asi cenu. Když se někdo chová nelogicky, tak mu to logicky vysvětlit asi nepomůže. Ale až budemev soukromí, asi jí něco nepěkného řeknu. Tohle dělat prostě nesmí.

"Luco, dones talíř se sýry. Snad to dokážeš lépe, než přivést Rosarii. Upaluj."

A pokynu mu rukou, ať maže.

"A ano, máme tu Ludovica. Přišel nám podezřele vyprávět naučenou historku o tom, že není zrádce. Trošku podezřelé, ale asi nám nezbývá, než mu věřit. Či, myslíš Alessandro, že máme k němu být obezřetnější?"

A usměji se na něj.

Kamaráda, mohl jsi to zakecat, ale když místo toho se hodláš blbě křenit a cítit se uražený, tak si užij Alessandru v její dobré náladě.

Kdo všechno se prdelí dovnitř?

Za Alessandrou projde dovnitř, kupodivu, i Pepe. Nejspíše ho zaujala vidina těla, vhodného k pokusům a zkoumání, více než potřeba, oznámit Raffaellovi, co si myslí o rtuti a olovu. Odšourá se k nejvzdálenějšímu křeslu pod oknem, vedle nevelké knihovničky a bez dalšího slova se usadí. Zobák se pomalu pohybuje ze strany na stranu, jako by skrz své malé průzory něco v místnosti hledal.

Taky Luca vejde dovnitř. Prosmýkne se okolo mistryně, cestou si vezme zpátky svoji sklenici a zaleze si na křeslo, naproti Ludovica, kousek od Bastiana. To nejbližší k němu, nicméně, nechává volné.
"Já ti říkal, že to je blbej nápad. Napiču nápad, ale talíř se sýry bych si dal." šeptne Bastianovi, když jde okolo něj směrem ke křeslu. Pak se zády opře o jednu opěrku na ruce a přes druhou přehodí nonšalantně nohy.

Ludovico mlčí, jen sleduje celé to divadlo, které se před ním odehrává a čeká, jak se to vyvine dál. Pokud někdo čekal, že z toho Bastiana vyseká, pozdraví a zavede řeč na něco jiného, podcenil, jak moc se staršího mistra dotkly výhrůžky, které zde dnes padly. Nebýt neblahých událostí posledních dní, situace by určitě byla vlastně k popukání.

Rocco nikde není. A zatím nejde.