Andor.cz - Dračí doupě online

Wozáp!

"Tak umím i jiný věci, než jenom sedět za stolem a šustit papíry. Jen nebyl na to nikdo lepší, kdo by mi to udělal. A prostě člověk si všechno nejlíp udělá sám..." Bože, to zní hrozně, ještě, že je Luca pro sejry a nehodí do toho nějakou poznámku.

"A jako asi pár mrtvol nás brzo čeká. Uvidíme, kam nás zanese pátrání... protože pokud to bude někde do válečné zóny, možná to bude i hodně, hodně mrtvol... Jako tenkrát v Navaře. To bylo hodně, hodně mrtvol. Což..."

Zadívám se na Ludovica s překvapeným pohledem.

"... jsme asi všichni banda čuráků nemytejch, ale vžďyž je v Ravenně tvůj kamarád D'Este. On by sakra mohl něco vědět, jestli se tam 'něco neděje' no ne? Jako chápu, že teď je sice kamarád s Francouzema, protože mu slíbili území v Romagně na úkor papeže a je ted tak nějak se zbytkem Itálie ve válce, ale tento 'náš problém' není věcí italské politiky ani území, ale čistě mezi Asasíny a Templáři - to by snad mohl být nápomocný."

awwwww Bastiano...

Jo pravda, to je dost neoficiální obsílka. Vlastně je to obsílka, co se možná cestou ztratí, protože Rocco se sice fakt snaží, ale někdy je trošku... Ne, dobře, to mu křivdím. Vlastně ke svým tupounským způsobem docela dobrej. A máme k němu takový ten sentimentální vztah, protože to byl první člověk, kterého jsme do bratrstva naverbovali, v našem prvním zkušebním týdnu - a hej, pořád žije!

"Awww," protáhnu dojatě.
"Dostaveníčka se zloději na střechách, rozstřílenej stůl. Ještě tady hoď bombu a uteč oknem a budu věřit, že už nejsi jenom samá práce, ale zase sis vzpomněl, jak může být tohleto assassinování zábavný. Což bys měl, vypadá to, že spolu brzo vyrazíme na lov. Jen ty a já... A banda našich usmrkanejch fracků. "

Entole domine, hallelujah

"Je to vůči našemu hostu vlastně dost neurvalé."
"Ale já to takhle vůbec nemyslel!" odvětím Alessandře. "Jen jsem myslel na jeho blahobyt a samozřejmě bych ho nechal dojíst ty sýry, které Luca přinese" I když si samozřejmě myslím, že by byla pro všechny větší sranda, kdyby je servírovala Rosarie, ale tak jako vždy je po tvojem!

"A chci Peitrovi poslat oficiální obsílku, když chceš takhle říkat tomu, že mu Rocco donese vzkaz, že se potkáme tady na střeše, ale ano. Je to rychlejší, než kdybych tam teď běžel a bohužel nejsem Machiaveli, abych měl svoje super holuby co by mu to instantně donesli a nejlíp se hned vrátili s odpovědí. Tak holt pracuju s tím co máme."

Zamávám jak Pepemu, tak Roccovi a zadívám se sklenice s tekutou pravdou.

Muž z vizí je vždy nepochopený, to je veliká pravda.

Malý dodatek. Sad Pepe.

Zatímco Alessandra mluví s Bastianem, Dottore Pepe Silviano se zvedne ze svojí židle v rohu, až jeho těžký, černý kožený plášť zašustí.
"Proč jste mě zde tedy zdržovali, toto byla naprostá ztráta času, neuvěřitelné."
Šeptá polohlasem do své ptačí masky a šourá se pryč. Ludovico jej sleduje nedůvěřivým pohledem a pozvednutým obočím. "Proč mi to nemohl nikdo říci rovnou, úplně jsem zde plýtval životem..."
Došourá se do dveří a pomalu se noří za ně, do pološera chodby.
"Muži s vizí jsou vždy nepochopeni..."

"Aha," prořízne ticho Rocco. "Takže se zase střílelo jen do sklenic a do stolu? Tak to pardon, já pro ty papíry teda zajdu!"

Bastiano, ty sprostoto.

Popravdě, já taky jsem jeden z těch lidí, kterým se jen velmi špatně věří v možnou omylnost maestra Ezia. Vše, co vždy dělal, dělal dobře. I nyní, na staré roky, je někde na Východě na velké výpravě za poznáním. I nyní věřím že by možná věděl, co dělat, líp, než my.
Na druhou stranu - důkazy dost mluví proti tomu Templářskýmu zmrdovi. Je prostě velmi pravděpodobné, že v tom byl namočený. Ještě, když se poměrně tlačil, aby to byl zrovna on, kdo se Salviem pojede. Věřili jsme, že chce navštívit své domovské město, po takové době. Ale možná v tom nebyla žádná nostalgie. No a nebo byla. Ale po Templářské minulosti.

Pobaveně sleduji Rocca. To je prostě takový idiot. Automaticky se přisunu blíž a Bastiana konejšivě obejmu okolo ramen.
To bude dobrý, vždyť je vlastně v hloubi duše dobrák, podívej, chtěl po tobě zamýst stopy. Kdybys ho fakt zabil, ještě jsi rád, že se tady neobjevil s papíry a brkem.

"Ludovico, jistě jsi unavený. Máš ještě něco na srdci, či by ses rád už šel vyspat?"
To, Ludovico znamená, že máš táhnout do piče a neotravovat, jenom to prostě říká vždycky takhle, aby to jako nevypadalo. Já o tom něco ostatně vím.
No, jenže mě to trochu mate. Prve tady svolá všechny a všechno. A pak to prostě chce zase rozpustit. Tak jako, kde jsme? Prostě není šlapka, nebude nic? No aby ses z tý čůzy neposral!!!
"Bastiano, nemůžeš poslat Ludovica pryč, ještě se ani nevrátil Luca s občerstvením, pro které jsi ho poslal," konstatuji s úsměvem. "Je to vůči našemu hostu vlastně dost neurvalé."
Šťouchnu ho lehce ze strany prstem do nosu.

"Silviano, žádné tělo tady není a nebude. Ten mrtvý, kterého zde řešíme, zemřel skoro před týdnem a ne v budově," rozhodnu se nás všechny alespoň osvobodit od tohoto břímě.

"Každopádně, opravdu chceš Pietrovi posílat oficiální obsílku? Není to... Moc formální? Camaratu, dobře. Ale Pietro je tvůj kamarád už kolik let a sídlí doslova patnáct, dvacet minut odsud. Není to trochu...?" zaxichtím se.

In the city of R'lyeh

"Ah. No... No dobře. Ale víš, že ji tady nechci."
No... vlastně ani moc nevím, nikdo se mi nikdy neobtěžoval vlastně pořádně vysvětlil co se tehdy stalo. Ale jak vidím dnešní večer, on je to tady asi nějaký modus operandi...

"No, že je zrzek bych tak jako nespoléhal. S tím jak tu zuří válka jsou ty lidi odevšaď a nebude to první ani poslední zrzek. Sice jich není tolik, ale už jsem viděl ryšavého landsknechta. Ale napsat dopis do Milána je dobrý nápad, pokud to plátno budou posílat do Francie, je solidní šance, že půjde přes Milán. Nemyslím si, že si troufnou to poslat po moř-"

Ty vole. Já tu s těma hercema nebudu dělat. To fakt nejde.

"Rocco, nikdo neumřel a vrať se prosím pro ty papíry, děkuji."

Povzdechnu si a pročísnu si své bujné vlasy.

"Ludovico, jistě jsi unavený. Máš ještě něco na srdci, či by ses rád už šel vyspat?"

Plátno fuč!

Dottore, jak bylo předpokládáno, pití odmítne. Jen si tam tak sedí a pohledem zkoumá podlahu, zda nepřehlédl to tělo, které by zde zákonitě mělo někde být.

Ludovico věnuje Bastianovi pohled. Jeden z těch vážných spikleneckých pohledů, které si vyměňují lidé kteří spolu zrovna ušili nějakou boudu. Nyní je dozajista pojí bratrské pouto lži a odvahy... Odvážné lži? Tak či onak, to, co řekl, rozhodně znělo líp, než "no, chtěl si tady zavolat šlapku s tím, že se chce raději dívat na její kozy, než můj zpruzelej xicht, vyřiď si to s ním, jak jen uznáš za vhodné."

"Řím už po něm pátrá. Společně s několika našimi spojenci z okolí. Vše je ještě čerstvé, takže nevíme, s čím se vrátí. Můžou to být prázdné ruce, může to být stopa, může to být zrádce osobně. Vyrazil jsem z Říma hned, takže nemám informace posledních čtyřech dní, které jsem strávil na cestě," dodá Ludovico.
" Každopádně, jak jsem již řekl Bastianovi a asi tady ještě zopakujeme stokrát, protože pořád přicházejí a odcházejí lidi a ještě pro nějaké nechal snad zavolat, v Římě ne všichni věří, že Sab-Salvia?...zabil Calogero. Jsou tady tací, kteří věří v Eziovu neomylnost. A naverboval ho kdysi on. Já mezi ně nepatřím. Maestra Auditore sice samozřejmě hluboce obdivuji, ale stále věřím, že mohl podlehnout chybě úsudku a své otravné tendenci, vidět v lidech vždy jen to dobré."

Do dveří vtrhne Rocco. A nenese to, pro co jej Bastiano poslal. Táhne kýbl s vodou, z nějž se kouří, přes rameno má přehozený hadr a ve druhé ruce kartáč na podlahu.
" Šéfe, slyšel jsem to. Nebojte, že jste ho zastřelil a bude z toho u Římskejch průser jako kráva, to dáme do kupy a nikdo nic nezjistí, jako vobvykle. Se vo to postarám, krev musí ale rychle pryč, než to zaschne do parket, vime? A pak někde zašít to tělo, bude to v pohodě..."

Pepe, který byl doteď vlastně už zase v letargii, sebou škubne a zmovu začne pohledem zkoumat okolí a hledat, KDE to před ním kurva schovávají.
"Kde. Je. To. Tělo."
V bezbarvém hlase je slyšet náznak frustrace a obviňování, že ho před ním snad všichni tají.

SUS!!!

"Přeci jenom jsem pro Rosarii nechal poslat já a měl poslední slovo. Ale tak, vyřešilo se to samo..."
Jo, vyřešilo se to tím, že jsem nakonec poslední slovo měla já. A ať se tady ta štětka zkusí ještě někdy ukázat. Bude dole, kam patří. A bude tam, dokud nezhebne na ten syfilis, co určitě má.
"Ah. No... No dobře. Ale víš, že ji tady nechci."
Ať to bylo jakkoliv, rozhodnu se v tom prostě raději nebabrat. Můj názor na celou situaci jsem jasně dala najevo a je třeba pokrčit k důležitějším věcem a otázkám.

Třeba proč Bastiano raději krmí svoje pistole, než aby mi nalil to víno? Je to zase nějaká cílená provokace? Já to určitě ocením víc, než ty zbraně!
To víno, kde mááám?
Rozhlídnu se okolo. Lucova odložená sklenička, Bastianova, Ludovicova, díra ve stole, kus odsud na hromádce střepy a třísky.
"Kurva co se tu stalo..." řeknu si pro sebe, když se zvednu a jdu si pro další sklenici do sekretáře. Pak si ostentativně SAMA naliju a jdu zpátky do křesla.

Nabídnu i Pepemu, i když vím, že odmítne. Nejsem si jistá, jestli jsem ho někdy od toho incidentu s jedem viděla jíst nebo pít. Co už.

Poslouchám. Ravenna, proč ne. To by znamenalo, že se ta zrada, nebo přepadení, cokoliv, že se to stalo na lodi. Není to nemožné. V mé hlavě k tomu bůh ví proč došlo vždycky v lese, ale to je beztak nějaký vliv nějaké romantické balady o loupežnících, že mi tovtak přišlo. Loď dává perfektní smysl. Co víc, loď se dá, narozdíl od romantických loupežníků v temných lesích, perfektně najít.
Těžko říct, jestli by nám posádka něco řekla, ale je to minimálně možnost, jak se odrazit. Jedeme v tom s Římem, lidí máme tím pádem... No, hodně. Hodně.

"Možností je mnoho. Jedna z nich je prostě vyslat malé týmy po celé Itálii a hledat zrzavýho kreténa. Ono, mezi námi - s tím, jak vypadá máme štěstí. Kdyby to byl nenápadný, tuctový chlap, tak se hledá hůř. Můžeme předpokládat, že se plátno pokusil dostat do Ravenny, ono to dává i největší smysl. V tom případě by Salvia zabil ještě na lodi. Někdo by o tom věděl. I o tom, že loď pak opustil. Jde zjistit, jakou lodí z Benátek odpluli? Možná by nebylo od věci, zkusit ji v nějakém přístavu najít a vyslechnout posádku. Nebo ji najít a zjistit, že posádka jsou Templáři. Pokud už to není příliš divoká teorie. Ale zase - už jsme zažili horší a nepravděpodobnější sračky.

Můžeme hledat jeho. Můžeme zkusit poslat někoho po stopě tý lodi. Někdo by měl jít do Ravenny. Měli bychom upozornit Milánské bratrstvo. Vím, že to teď nemají zrovna lehký," přikousnu si ret, když si vzpomenu na to, že v Itálii je vlastně docela horko. Jenom my tady přímo v Benátkách si žijeme své prakticky běžné životy a válka se nás týká jen při trpkém stěžování si nad vínem o tom, jak to škodí obchodu. A u toho se tváříme, že sami válčíme ty nejlítější boje. "ale třeba alespoň informace by poskytnout mohli. Nepředpokládám, že nám budou moci poskytnout lidi."

Ok, to byl kvalitní sejv

Nadechuju se, abych Alessandře něco odpověděl a vůbec mě nenapadá co, kromě naprosto fluidního toku slov, ale k mému překvapení, mě zachrání Ludovico.

OK, že mě zachrání zrovna on, jsem nepočítal! No, snad se chudák nebál, že bych ho nechal ještě střelit někde do zad! A nebo... je mu mě líto, a nechce, aby mě Alessandra zabila. Tak či onak, je to akt milosrdenství, který umím ocenit.

Uznale pokývám hlavou.

"Nemám co bych dodal - snad jen, že to nejde takhle odbít, jako Ludovicovu chybu. Přeci jenom jsem pro Rosarii nechal poslat já a měl poslední slovo. Ale tak, vyřešilo se to samo..." ... byť ke škodě nás všech no...

Jelikož je Rocco nikde, začnu si sám tedy přebíjet svoje pistole. Ne, že bych je plánoval dneska ještě použít.

"Což, až přijde Rocco, pošlu vzkaz s předvoláním pro Camaratu i Pietra. Hádám, že stopa už bude vystydlá i tak, ale zkusíme využít naše... více šedé zdroje, třeba budou něco vědět. Ale moc nevím jak to pátrání úplně uchopit. Ale možná dobrým odrazovým můstkem by mohla být Ravenna - možná budou templáři plátno převážet tam. Přeci jenom, víme že Francouzský vpád do Itálie byl ze stínů v jejich režii a už se jednou o něj pokoušeli i na přímo. Když málem zabili a padl do zajetí..." kurva, muž s Biancou... Jak se jmenuje, vždycky mi to vypadne... "...Bartolomea!" řeknu možná až zbytečně nadšeně z radosti, že jsem si vzpomněl, což v kontextu nemusí vyznít úplně nejlíp.

"Moc upřímně nevím jak to uchopit. Reálně možná dovážíme, ehm, zboží až Ravenny a možná tam máme nějaké kontakty. Ale je to hodně výstřel do tmy. Ani nevíme, jestli se Calogero hodlá pohybovat po souši či po moři. A se zuřící válkou není úplně bezpečný ani jedno... na druhou stranu, kdybysme se chtěli vydat super nenápadně v jejich stopách, máme dost peněz a vybavenou zbrojnici, abysme se mohli přestrojit za nějakou malou žoldnéřskou kompanii. A i by nám v tom ve finále mohl pomoci Alessio. Ale... všechno jsou to jenom návrhy, které nemusí být k ničemu a naopak nás i můžou svést úplně mimo stopu."

Ludovico. Baller saves the day.

Náhle hustý vzduch prořízne nenápadné odkašlání, které lidé odnepaměti používají k upoutání pozornosti ve společnosti, aby se nebylo nutno překřikovat. Něco, co, buďme k sobě upřímní, tady moc často nezaznívá. Kdo řve hlasitěji, má obvykle slovo. Dokud do toho někdo jiný nehodí talíř nebo kouřovou bombu.

"Rád tě zase vidím, Alessandro," vstane, aby Alessandře kavalírsky políbil ruku. Nezapomene na Bastiana vrhnout pohled typu "dělám to, abys měl čas vymyslet něco chytrýho."
"Již jsem tě zdravil," poznamená, když se vrací na své místo, "ale byla jsi značně zaneprázdněná, svým, hm, spravedlivým rozhořčením. Velmi se za toto omlouvám, přiznávám, že se jedná o moji vinu a Bastiano je v tomto, minimálně tentokrát, vlastně nevinně. Čekali jsme na tebe a než ses mohla ze své práce vrátit, krátili jsme čas běžným tlacháním. Poté, co mi Bastiano pověděl o tom, že má slušivou červenou košili a že si nechal narůst vousy, aby nebyl tak od pohledu sladký chlapeček, rozpovídal se o vašem nezdařeném projektu s lehkou ženou, která měla být assassin. Byl jsem zvědavý a zajímalo mě, jak ten nenaplněný zázrak vlastně vypadá. Tak se ji tvůj muž, i když trochu neochotně a po notné dávce přesvědčování z mé strany," následuje VELMI VÝZNAMNÝ POHLED NA BASTIANA, "uvolil nechat předvést. Nyní toho zpětně trochu lituji. Nemyslím si ale, že to ze mě náhle dělá zrádce. Jen člověka, který v nesprávný čas požádal o nesprávnou věc. Situace, která z toho vznikla, byla doslova nešťastná."