Andor.cz - Dračí doupě online

Lurezie by i mohla přijít, ale Alessandra by jistě zase dělal scény, jak je jí podobné!

V klidu poslouchám Ludovica, když je opět přerušený pubertálními skřeky našich mladých asasínů.

"A dost! Uklidnětě se! Celý večer mluvíte všichni jako kanál! Kdo vás to učil? Jenom proto, že bydlíme v bordelu neznamená, že musíte mluvit jako zkur- nevychovaný opice co večer sajou lulány a přes den dláždějí chodníky. A dost jako. Koho v brzkých dnech uslyším mluvit sprostě, ten bude týden v kuse drhnout latríny. A ty, speciálně ty, ty jeden akční hrdino," a ukážu prstem na Luca, "Si dávej pořádně pozor, protože nejlíp víš, co to znamená! Tak a pokud to nepomůže, tak vás donutím číst nějakou hodnotovou literaturu, abyste pochytili nějaké slušné vyjadřování, protože takhle to dál nejde. Děláte ostudu, že se bavíte jako naprostí hulváti, ještě, když zcela jasně vidíte, že tu máme hosta a ani to vás prostě nezastaví. Hanba vám. Hanba..." hlesnu už jen do ticha, když se natáhnu pro sýr.

Je to mojí vinnou, že mluví takhle? Ne, určitě to je jejich okolím. Ale mohli by se prostě krotit. Teď budou muset. Už ta jejich sprostota začala být až absurdní.

"Omlouvám se za ně Ludovico, prosím pokračuj o svém plánu, co chceš dělat v Ravenně."

Geniální plán, přijde i Lucrezie?

Kdo ví proč, ale při zvolání o "bandě čůráků nemytejch," pokývá Ariosto chápavě hlavou, aniž by přišel dodatek "Proč." Jako by se tím snažil něco naznačit! Každopádně nevypadá to, že by potřeboval zase tak nutně jít spát. Mladý duch zdejšího bratrstva mu evidentně vlil lehce krve do žil. To a nebo druhá sklenice vína na lačno, zatímco se dolévá třetí.

"Já bych byl opatrný s tím, nazývat D'Esteho mým přítelem. Není to můj přítel, Ezio mě k němu poslal, abych... No, to je jedno. Samozřejmě je to dobrý plán, vzato kol a kolem, oficiálně pracuji pro něj. Takže není problém vymyslet důvod, proč za ním jedu do Ravenny a taky zkusit zjistit nějaké-"
"Ježíši, pozor, otevřete někdo ty dveře!" vše přeruší hlas Lucy zvenku.
"Já ale nemůžu, mám taky plné ruce, proč jsme toho museli brát tolik!" odpovídá mu zvýšeným hlasem Fiorella. Zjevně jsou na chodbě oba dva.
"No tak to asi polož na zem, ty blbko!"
"Sám si to polož, hňupe, můžeš se pro to ohnout úplně stejně jak já!"
"No jenže až se budeš ohýbat ty, budu se ti moct u toho koukat na-"
"-drž hubu ty blbče! Kolikrát jsem ti říkala, že-"
"-Ježíši, tak JÁ TO OTEVŘU, ITALOVÉ ZASRANÝ!" Dodá za všechny hlas, patřící Evangelovi, Claudiovu učni, původem z Řecka a shodou okolností nejlepšímu příteli Lucy.

Když se dveře otevřou, je jasné, proč okolo toho byl řev, protože každý z nich má plný ruce táců se vším možným.
"Pardon Maestro, zmínil jsem kuchaři, že tu máme návštěvu a že je to velmistr z Říma a on se SNAD DOSLOVA POSRAL!" Vysvětluje Luca rázně, zatímco nese tác a na ruce pověšený košík s dalšími čtyřmi víny.

"To se tam nevleze!" Lamentuje Fiorella a kývá směrem ke stolu, zatímco má v jedné ruce tác s uzeninami a kousky pečeného masa a ve druhé koš s pečivem.
"To je, co říkala ona!" dodá Luca a sám se svému vtipu zasměje. Evangelos se směje taky. A nese olivy, zavařenou zeleninu, vejce natvrdo... Ne, to se na stůl nevejde. Fiorella má pravdu.

Hehe, hehehe.

A prostě člověk si všechno nejlíp udělá sám..."
"Heh, to ti připomenu večer," uchechtnu se a doliju jak sobě, tak všem ostatním, doliji víno.

Jako tenkrát v Navaře. To bylo hodně, hodně mrtvol. Což..."
Tenkrát v Navaře. Zasním se. Navarra zůstává dodnes moji nejlepší vzpomínkou na pracovní cestu. Jedno z mála míst, kde jsem se mohla doslova urvat z řetězu a nechat za sebou..
kolik vlastně? Hodně. Hodně, hodně mrtvol. A taky jsme si od tama dovezli dost bohatou kořist v podobě Astoria a Sicaria... A Rodriga. Ne, že by tedy on patřil k bohaté kořisti. Ale teď, po pěti letech výcviku, jsme rozhodně rádi že ho máme... V rodině. Jsme totiž svým způsobem taková divná rodina, nebo ne?

Blabla, D'Este, jasně... Bla.

Škoda, že je válka tady a ne zase ve Španělsku. Docela by se mi hodilo ještě přidat do stájí pár kobyl dobré krve, ale Francouzi mají beztak akorát nějaký podřadný hajtry. Možná bychom mohli koupit nějaký menší statek na pevnině, k tomu pár solidních klisen a nechat je tam ohřebit. Sakra, možná bych mohla zatlačit na Loredana, ať mi kouká vysolit zpátky MOJE RODINNÝ STATKY!

Wozáp!

"Tak umím i jiný věci, než jenom sedět za stolem a šustit papíry. Jen nebyl na to nikdo lepší, kdo by mi to udělal. A prostě člověk si všechno nejlíp udělá sám..." Bože, to zní hrozně, ještě, že je Luca pro sejry a nehodí do toho nějakou poznámku.

"A jako asi pár mrtvol nás brzo čeká. Uvidíme, kam nás zanese pátrání... protože pokud to bude někde do válečné zóny, možná to bude i hodně, hodně mrtvol... Jako tenkrát v Navaře. To bylo hodně, hodně mrtvol. Což..."

Zadívám se na Ludovica s překvapeným pohledem.

"... jsme asi všichni banda čuráků nemytejch, ale vžďyž je v Ravenně tvůj kamarád D'Este. On by sakra mohl něco vědět, jestli se tam 'něco neděje' no ne? Jako chápu, že teď je sice kamarád s Francouzema, protože mu slíbili území v Romagně na úkor papeže a je ted tak nějak se zbytkem Itálie ve válce, ale tento 'náš problém' není věcí italské politiky ani území, ale čistě mezi Asasíny a Templáři - to by snad mohl být nápomocný."

awwwww Bastiano...

Jo pravda, to je dost neoficiální obsílka. Vlastně je to obsílka, co se možná cestou ztratí, protože Rocco se sice fakt snaží, ale někdy je trošku... Ne, dobře, to mu křivdím. Vlastně ke svým tupounským způsobem docela dobrej. A máme k němu takový ten sentimentální vztah, protože to byl první člověk, kterého jsme do bratrstva naverbovali, v našem prvním zkušebním týdnu - a hej, pořád žije!

"Awww," protáhnu dojatě.
"Dostaveníčka se zloději na střechách, rozstřílenej stůl. Ještě tady hoď bombu a uteč oknem a budu věřit, že už nejsi jenom samá práce, ale zase sis vzpomněl, jak může být tohleto assassinování zábavný. Což bys měl, vypadá to, že spolu brzo vyrazíme na lov. Jen ty a já... A banda našich usmrkanejch fracků. "

Entole domine, hallelujah

"Je to vůči našemu hostu vlastně dost neurvalé."
"Ale já to takhle vůbec nemyslel!" odvětím Alessandře. "Jen jsem myslel na jeho blahobyt a samozřejmě bych ho nechal dojíst ty sýry, které Luca přinese" I když si samozřejmě myslím, že by byla pro všechny větší sranda, kdyby je servírovala Rosarie, ale tak jako vždy je po tvojem!

"A chci Peitrovi poslat oficiální obsílku, když chceš takhle říkat tomu, že mu Rocco donese vzkaz, že se potkáme tady na střeše, ale ano. Je to rychlejší, než kdybych tam teď běžel a bohužel nejsem Machiaveli, abych měl svoje super holuby co by mu to instantně donesli a nejlíp se hned vrátili s odpovědí. Tak holt pracuju s tím co máme."

Zamávám jak Pepemu, tak Roccovi a zadívám se sklenice s tekutou pravdou.

Muž z vizí je vždy nepochopený, to je veliká pravda.

Malý dodatek. Sad Pepe.

Zatímco Alessandra mluví s Bastianem, Dottore Pepe Silviano se zvedne ze svojí židle v rohu, až jeho těžký, černý kožený plášť zašustí.
"Proč jste mě zde tedy zdržovali, toto byla naprostá ztráta času, neuvěřitelné."
Šeptá polohlasem do své ptačí masky a šourá se pryč. Ludovico jej sleduje nedůvěřivým pohledem a pozvednutým obočím. "Proč mi to nemohl nikdo říci rovnou, úplně jsem zde plýtval životem..."
Došourá se do dveří a pomalu se noří za ně, do pološera chodby.
"Muži s vizí jsou vždy nepochopeni..."

"Aha," prořízne ticho Rocco. "Takže se zase střílelo jen do sklenic a do stolu? Tak to pardon, já pro ty papíry teda zajdu!"

Bastiano, ty sprostoto.

Popravdě, já taky jsem jeden z těch lidí, kterým se jen velmi špatně věří v možnou omylnost maestra Ezia. Vše, co vždy dělal, dělal dobře. I nyní, na staré roky, je někde na Východě na velké výpravě za poznáním. I nyní věřím že by možná věděl, co dělat, líp, než my.
Na druhou stranu - důkazy dost mluví proti tomu Templářskýmu zmrdovi. Je prostě velmi pravděpodobné, že v tom byl namočený. Ještě, když se poměrně tlačil, aby to byl zrovna on, kdo se Salviem pojede. Věřili jsme, že chce navštívit své domovské město, po takové době. Ale možná v tom nebyla žádná nostalgie. No a nebo byla. Ale po Templářské minulosti.

Pobaveně sleduji Rocca. To je prostě takový idiot. Automaticky se přisunu blíž a Bastiana konejšivě obejmu okolo ramen.
To bude dobrý, vždyť je vlastně v hloubi duše dobrák, podívej, chtěl po tobě zamýst stopy. Kdybys ho fakt zabil, ještě jsi rád, že se tady neobjevil s papíry a brkem.

"Ludovico, jistě jsi unavený. Máš ještě něco na srdci, či by ses rád už šel vyspat?"
To, Ludovico znamená, že máš táhnout do piče a neotravovat, jenom to prostě říká vždycky takhle, aby to jako nevypadalo. Já o tom něco ostatně vím.
No, jenže mě to trochu mate. Prve tady svolá všechny a všechno. A pak to prostě chce zase rozpustit. Tak jako, kde jsme? Prostě není šlapka, nebude nic? No aby ses z tý čůzy neposral!!!
"Bastiano, nemůžeš poslat Ludovica pryč, ještě se ani nevrátil Luca s občerstvením, pro které jsi ho poslal," konstatuji s úsměvem. "Je to vůči našemu hostu vlastně dost neurvalé."
Šťouchnu ho lehce ze strany prstem do nosu.

"Silviano, žádné tělo tady není a nebude. Ten mrtvý, kterého zde řešíme, zemřel skoro před týdnem a ne v budově," rozhodnu se nás všechny alespoň osvobodit od tohoto břímě.

"Každopádně, opravdu chceš Pietrovi posílat oficiální obsílku? Není to... Moc formální? Camaratu, dobře. Ale Pietro je tvůj kamarád už kolik let a sídlí doslova patnáct, dvacet minut odsud. Není to trochu...?" zaxichtím se.

In the city of R'lyeh

"Ah. No... No dobře. Ale víš, že ji tady nechci."
No... vlastně ani moc nevím, nikdo se mi nikdy neobtěžoval vlastně pořádně vysvětlil co se tehdy stalo. Ale jak vidím dnešní večer, on je to tady asi nějaký modus operandi...

"No, že je zrzek bych tak jako nespoléhal. S tím jak tu zuří válka jsou ty lidi odevšaď a nebude to první ani poslední zrzek. Sice jich není tolik, ale už jsem viděl ryšavého landsknechta. Ale napsat dopis do Milána je dobrý nápad, pokud to plátno budou posílat do Francie, je solidní šance, že půjde přes Milán. Nemyslím si, že si troufnou to poslat po moř-"

Ty vole. Já tu s těma hercema nebudu dělat. To fakt nejde.

"Rocco, nikdo neumřel a vrať se prosím pro ty papíry, děkuji."

Povzdechnu si a pročísnu si své bujné vlasy.

"Ludovico, jistě jsi unavený. Máš ještě něco na srdci, či by ses rád už šel vyspat?"

Plátno fuč!

Dottore, jak bylo předpokládáno, pití odmítne. Jen si tam tak sedí a pohledem zkoumá podlahu, zda nepřehlédl to tělo, které by zde zákonitě mělo někde být.

Ludovico věnuje Bastianovi pohled. Jeden z těch vážných spikleneckých pohledů, které si vyměňují lidé kteří spolu zrovna ušili nějakou boudu. Nyní je dozajista pojí bratrské pouto lži a odvahy... Odvážné lži? Tak či onak, to, co řekl, rozhodně znělo líp, než "no, chtěl si tady zavolat šlapku s tím, že se chce raději dívat na její kozy, než můj zpruzelej xicht, vyřiď si to s ním, jak jen uznáš za vhodné."

"Řím už po něm pátrá. Společně s několika našimi spojenci z okolí. Vše je ještě čerstvé, takže nevíme, s čím se vrátí. Můžou to být prázdné ruce, může to být stopa, může to být zrádce osobně. Vyrazil jsem z Říma hned, takže nemám informace posledních čtyřech dní, které jsem strávil na cestě," dodá Ludovico.
" Každopádně, jak jsem již řekl Bastianovi a asi tady ještě zopakujeme stokrát, protože pořád přicházejí a odcházejí lidi a ještě pro nějaké nechal snad zavolat, v Římě ne všichni věří, že Sab-Salvia?...zabil Calogero. Jsou tady tací, kteří věří v Eziovu neomylnost. A naverboval ho kdysi on. Já mezi ně nepatřím. Maestra Auditore sice samozřejmě hluboce obdivuji, ale stále věřím, že mohl podlehnout chybě úsudku a své otravné tendenci, vidět v lidech vždy jen to dobré."

Do dveří vtrhne Rocco. A nenese to, pro co jej Bastiano poslal. Táhne kýbl s vodou, z nějž se kouří, přes rameno má přehozený hadr a ve druhé ruce kartáč na podlahu.
" Šéfe, slyšel jsem to. Nebojte, že jste ho zastřelil a bude z toho u Římskejch průser jako kráva, to dáme do kupy a nikdo nic nezjistí, jako vobvykle. Se vo to postarám, krev musí ale rychle pryč, než to zaschne do parket, vime? A pak někde zašít to tělo, bude to v pohodě..."

Pepe, který byl doteď vlastně už zase v letargii, sebou škubne a zmovu začne pohledem zkoumat okolí a hledat, KDE to před ním kurva schovávají.
"Kde. Je. To. Tělo."
V bezbarvém hlase je slyšet náznak frustrace a obviňování, že ho před ním snad všichni tají.