Andor.cz - Dračí doupě online

Hod kostkou a uvidíš, co nafasuješ!

"No, a pak je tu samozřejmě ta loď... těch možností je spousta, že j. Proto musíme prvně zjistit, kam se vydat. Třeba to bude ta loď, kdo ví," řeknu a pokrčím rameny. A vezmu si teda snad už konečně ten páreček.

"A to plátno léči, což samo o sobě není málo. Ale dává taky velkou sílu a v omezené míře má umět i oživovat mrtvé. A kdo víc co umí a my o tom jenom nevíme. Není prostě bezpečné, ho nechávat v rukou templářů. A jde taky o princip. Dneska zjistí, že nám můžou ukrást plátno a za rak zkusí jablko. A kdo ví co příště..."

Nechám vyznít větu do ztracena a jdu si nadšeně přebrat psací potřeby od Rocca, které vyměním za talíř se zeleninou, abych si uvolnil místo na stole.

Zdravím Orfeo,
doufám, že se máš ty, tvůj bratr i naše obchody stále stejně skvěle. Hned zítra ráno se stavím, mám na srdci důležité záležitosti - prosím připrav se na to, že budeme vysílat zprávy pro naše zdroje mimo Benátky. Zjisti mi, zda máme možnosti zjistit něco o lidech či událostech v Ravenně, Miláně a Anconě. Potřebuju najít jednu osobu a doufám, že tam máme nějaké místní distributory, kteří by nám mohli s tímhle pomoci.
Bastiano da Mezzo

Jasný, stručný, to by měl snad pochopit. Tak, teď ten pro Pietra, ten bude rychlejší.

Drahý Pietro,
až tenhle dopis dostaneš, setkej se semnou urychleně na náměstí Svatého Pavla.
Bastiano.

Tak, a nesmím zapomínat na Alessia.

Zdravím Alessio,
uveď sebe a své lidi do pohotovosti - je tu nemalá šance, že budete Bratrstvem potřeba. Ideálně kdybys měl připraveno zhruba deset jezdců pro případ nouze.
Velmistr Bastiano da Mezzo

Tak, a to bychom měli.

Všechny tři dopisy složím a opatřím pečetí, a adresátem, a předám je Roccovi.

"Prvně dones tenhle do Zlodějské gildy, pak tenhle Camaratovi a nakonec to doruč Alessiovi. S nikým se po cestě nebav. A dávej pozor, nevíš, jestli je na ulici bezpečno."

Kopnu do sebe další skleničku vína a plácnu se přes kolena v univerzálním symbolu pro "tak já už půjdu, jestli někdo něco nemá."

Tak tady ty papíry

"Nemám žádné nápady," ohradí se Fiorella. "Já doteď ani nevěděla, že po něm půjdeme my a ještě navíc takhle, když z Říma nám psali, že to řeší." její pohled dodává "a já mám taky svoji práci."

"Jak těžký může bejt ho najít, když po něm jdou všichni v celý Itálii? Spíš, jestli takový plýtvání zdroji nepředpokládali a jako nic proti Salviovi, ale jestli to není zástěrka pro něco většího, co se chystá. Ukradou plátno, udělaj něco, co si vezmeme všichni osobně a ještě kvůli tomu zasejou mezi nás... Určitý svár..." Nadhodí Luca a pohledem sjede z Ludovica na Bastiana. 20. Dubna 1512, velmistři dvou bratrstev po sobě střílejí u sebe doma.
"Navíc, my ho tady nějakou dobu měli. Jak dobrý to plátno vůbec je? Léčí zranění a rány, pěkný. Asi, když ho někdo nosí, poskytuje mu nesmrtelnost, pokud má štěstí a neexploduje u toho jak Pitigliano. Ale jakoby - k čemu je to pořádně dobrý? V čem je ta věc vlastně tak extrémně důležitá? Jeden teoreticky nesmrtelnej člověk, dokud si to teda nesundá, což zákonitě jednou přijde - jakože noaco?"

Do místnosti mezitím vejde Rocco a podává Bastianovi konečně, o co si požádal. Tedy psací potřeby.

A bude se fasovat?

"Já si asi půjdu ještě zítra ke kováři zeptat, jestli nemá nějaký decentní válečný kladivo se zobákem."
"Ale já mám tř- ueeeemhhh... Určitě si zajdi koupit nové kladivo. Nebo dvě. Nějaký hezký, ale!"
Společné jmění manželů. Už jste o tom někdy slyšeli? Čtvrtý kladívečko, pěkný a s pěkným zobákem!
Alessandřička by takové nové kladívečko moc chtěla!

"Pořád je tady ta loď. Do Říma se odsud jede do Ancony lodí a pak po zemi. Třeba tam někdo bude něco vědět. Pokud se vylodili v Anconě a zabil ho pak na souši, tak je tu cesta odtama do Ravenny. Ale bojím se, že tu už dávno projel. Nicméně ho tam někdo mohl vidět. Někdo ho někde prostě musel vidět. Minimálně v okolí Ancony, pochybuji, že by prostě vyskočil z lodi, s hlavou a Plátnem a... Někam plaval. Prostě v tom přístavu v Anconě musel zákonitě vylézt."

Jakože... Vyjet kamsi do bitvy je samozřejmě sranda a tak. Jsem ten poslední, kdo by si na tohle stěžoval. Ale prostě nám to nepomůže najít Calogera. Měli bychom jít po reálných stopách. Potud, kudy víme, že ten zmetek opravdu prošel. A pak se zeptat, kam šel dál.

Wir sind des Venezians schwarzer Haufen, heia heyo

"Vem si kterou halapartnu chceš, vždyť je to jedno. Sekera na klacku je vždycky prostě dobrá věc, co mít sebou. A na koni ti prostě nebude zavazet, že jo. A nebo si ji brát nemusíš, mě to jenom tak napadlo, že by se ti to mohlo líbit. Já si asi půjdu ještě zítra ke kováři zeptat, jestli nemá nějaký decentní válečný kladivo se zobákem. To se prostě taky neztratí, že jo. A já moc takových praktických zbraní do boje nemám."

No, slyšel jsem, že začíná být i moderní jezdit i s víc jak dvěma pistolema, ať člověk v žáru bitvy je může prostě vyměňovat bez přebíjení. Dvě už stejně nosím, dvě vedle hrušky je stejně dneska už pomalu móda, že jo... Ježíš, to bude zase doma keců.

"A nevím Fiorello, co to znamená. Možná vyjeme převlečení za vojáky do žáru bitvy, možná se můžeme i pána nechat najmout jako žoldáci pro Francouze. Kdo ví. Třeba stejně tak pojedeme po lodi do Ravenny, možná pojedeme rovnou do Milána v civilu. Kdo ví, kam nás to zanese. Zatím je možný úplně všechno. Můžeme si vzít i v kleckách pár holubů a ty posílat zpět, dle toho co zjistíme a kam máme namířeno. Ale buď můžeme jet něco dělat a nebo tu sedět a doufat, že to 'nějak dopadne' ale si nemyslím, že je úplně náš styl."

Dopiji svoje víno a odložím skleničku.

"Ale tak stejně se můžeme rozdělit a zkusit pokrýt co nejvíce prostoru. Je to samozřejmě taky řešení. Klidně pokud máš nápady Fiorellu, není problém, abys klidně nějak vyjela sama, samozřejmě jen v teorii, protože v současné situaci není úplně bezpečné, aby kdokoliv z nás jel z Benátek kamkoliv sám. Máš nějaký plán, kam bys chtěla se vydat?"

Slušňáci ze slušňákova!

Zatímco se dospělí baví, Evangelos zuřivě drtí nakládané olivy se sýrem. I Ludovico se rozhodl, že se se vší slušnosti prostě a jednoduše navečeří, protože evidentně, byť start nebyl dost možná nic moc, je nakonec v přátelské společnosti.

"Takže to znamená," zamyslí se Fiorella, "že odsud vyjede skupina lidí na koních, jako žoldnéřská kompanie a bude hledat Plátno a zrádce? Jedna skupina, víc? Jak najdeme tu stopu, která nás má nasměrovat? Protože než k nám dojde něco z Říma, může to trvat dlouho a to už může být Plátno klidně mimo Itálii."
"Možná budeme muset napsat i Francouzům?" nadhodí Luca.
"Co když tohle čekají? Že budeme hledat ve Francii? Co když ho přesunou někde, kde by to nikdo nečekal?" Nadhodí Fiorella ještě.
"Tak jako pak by to bylo hledání jehly v kupce sena ale!"
"No, ne úplně. Tu většinou najdeš, když tu kupku pořádně zmáčkneš."

Marodér = člověk, který je často nemocen

Hihňám se do sklenice s vínem když zase řekne to slovo. LULÁN!!! AAAAAAA!!!
"...běžná součást slovní výbavy lidí, jež nejsou dlaždiči, kurtyzáni či mordýři.
"Božínku můj, ještě, že jsem jenom tupej mordýř, tak můžu mluvit, jak mi huba narostla!" zašklebím se vesele a napiju vína.

"A bereme koně, takže bude místo i na tvoji halapartnu."
A barding!
"Nojo... Ale KTEROU?"
Natáhnu se a seberu mu páreček z ruky. Jsem mordýř - a taky tak trošičku zloděj, když si to situace žádá!

"Neboj, jít do války s Francii na vlastní pěst nehodlám."
"Ne? Protože mi přijde, že tohle přesně jdeme dělat - přimotat se do války," pokrčím rameny a páreček sežeru.

My jsme asasíni, my jsme z benátki, zaútočíme na templáři

"Lulán, znamená pyj. Není to vtipné slovo, ale prostě naprosto běžná součást slovní výbavy lidí, jež nejsou dlaždiči, kurtyzáni či mordýři. Což samozřejmě chápu, proč je tak neobvyklé pro obyvatele tohoto domu. Ale až pomstíme Salvia, asi ze více zasloužím o to, aby se to trošku změnilo."
Budete všichni číst smradi, nedá se svítit.

"A co se týče toho, co budeme dělat MY, jakože MY? Je to jednoduché, osedláme koně a pojedeme za nejlepší stopou, kterou budeme mít. Jenom teď osobně vůbec netuším, kam to vlastně bude a koho tím pádem i brát sebou. Ale neboj, určitě po cestě najdeme nějaké zlé lidi, kteří si zaslouží mečem do hlavy, neboj. A bereme koně, takže bude místo i na tvoji halapartnu."

Zaklepu znovu nervózně prsty po stolu a vezmu si páreček.

"Možná pro jistotu napíšu i psaní pro Alessia. Možná nás to zavede fakt někam do horké zóny a bude se hodit sebou mít i partu žoldáků, kdybysme narazili na nějakou partu marodérů. Neboj, jít do války s Francii na vlastní pěst nehodlám."

Lulw, chálka

Lulány! Co je to kurva za slovo? Lulány!!!
Zatímco Bastiano peskuje naše bývalé učně, stěží skrývám smích do dlaně.
LULÁNY!!! Říká tak Machiavelli jakože vznešeně péru? LULÁN!
Slituju se nad děckama a pomůžu jim trochu ty tácy seskládat, ať si můžou sednout. Však jsou to moje děcka, proto říkaj pěkně "KOKOT," namísto "LULÁN!"

"Díky Fiorello," nechám si dolít víno. Je fuk, že jsem pila už včera, když jsme zapíjeli Salviův krátký, ale intenzivní život.

"Hanba vám. Hanba..."
Pohladím konejšivě Bastiana, který už zní trošičku zoufale, po vlasech a vážně za to dodám. "Vy luláni."
Není nad to, když je vám vaše vlastní manželka oporou!

"Byl, ale tak znáš to. Fluidní plány jsou stejně vždycky největší sranda. Co budeme dělat my? Jako konkrétně my."

No, odemně asi ne...

"Tak budeš kydat hnůj ve stájích - já ti práci najdu, se neboj Luco! Jen abys tam s tím svým přístupem našel vidle a nemusel to dělat rukama!" a pohrozím výhružně ukazováčkem!

Alespoň, že ta Fiorella za něco stojí... a teda Salvio, ale toho mi vzali.

"A Přišlo mi Ludovico, že jsi byl přerušen v půlce věty a chtěl jsi pokračovat, samozřejmě, že tvoje vysvětlení je dostačující." a aby ses neposral debile, že musíš mluvit. Sakra, kde je ten Rocco? Alespoň, že tu je to uzený...

Tak od koho to smradi asi maj!

"Ano maestro," odpoví Fiorella lehce zostuzeně a raději jde všem otevřít nové víno a rozdat sklenice.
"Tak od koho to asi máme, kdo s náma dělá v terénu na věcech, ne..." zamumlá Luca a střelí výmluvným pohledem po Alessandře, samozřejmě nejněžnějšímu a nejslušnějšímu stvoření v místnosti. "A radši vydrbu ty hajzly, než číst v knížkách, jak Raffael." Dodá ještě vzdorovitě. "Taky jste mi mimochodem slíbili, že až se ze mě stane Assassin, a voilá tady stojím," významně pozvedne ruku s opáleným prstem "Tak že už NEBUDU MEJT ŽÁDNÝ HAJ-... TO-A-LE-TY, když to musí bejt!"

Ludovico pokrčí rameny, vezme si pečivo a kus pečeně.
"A co bys chtěl přesně ještě slyšet? Prostě tam pojedu, uvidím jak to tam bude vypadat a zkusím se zeptat na nějaké věci. Nevím, jak moc konkrétně tady máte ve zvyku plánovat vy, ale já už jsem dost starý na to, abych věděl, že když si přesně nalinkuji, jak to bude probíhat, obvykle stejně v první půlhodině musím svůj plán přehodnotit. Nebo myslíš, že jsem to dneska měl připravené celé takhle, přesně, jak to probíhalo?"