Andor.cz - Dračí doupě online

Ne, na dvoře je medvěd.

"Urazit se?" zpod masky se ozve tiché uchechtnutí. "Příteli, já se, narozdíl od tebe, tak snadno neurazím. Samozřejmě, že nejsem žádný La Volpe. Však jsem taky mnohem lépe oháknutý," lehce ti šťouchne do ramene pěstí.

"Každopádně, kontakty s jinými cechy mimo Benátky nemám. Jednak jsme Benátčané, odmítáme se paktovat s cechy z podřadných měst. A druhak - naše práce je vždy v rámci našeho města. Jsme zloději a příležitostní špioni. Krademe. V Benátkách je stále, co krást a koho špehovat. Nikdo z nás nemá důvod vytáhnout paty z města," pokrčení ramen. 

"Nicméně, pokud mohu tvé frustraci alespoň trochu ulehčit - u Zlatého Lva včera řešili, že chtějí najít loď, kterou tvůj učedník se zrádcem odplul. Ne, dámy, děkuji, nemáme zájem. Upřednostňuji pohledné společnice, nezlobte se. " nové šlapky, které se okolo vás začaly motat, s nadávkami ihned odejdou. 

"Ah, kde jsme to byli? Takže ta loď. Onde Calme. Pendluje mezi Anconou a Benátkami, přepravuje běžné zboží a lidi. Dneska se vrátila do přístavu San Marco. Zítra ještě kotví a překládá zboží z Východu, pozítří vyráží znovu na cestu. Nemám moc představu, jestli ti to k něčemu bude - ale minimálně asi zjistíš, jestli ho zabil už cestou, nebo až někdy potom. Pochopil jsem, že to bylo předmětem zájmu. Možná to bude úplně k ničemu, ale zas to máte za rohem, tak proč se nezeptat. Za zeptání nic nedáš, maximálně ti nikdo neodpoví, na co ses ptal. Jako ty mi, když mě zajímalo, proč tě nepřizvali na včerejší hospodskou zádušní mši - a vlastně ti bylo zatajeno, že Salvio zemřel, z čehož jsi evidentně trošku slanej."

Jak jako špatný jídlo? Příště žádnej rautík s krevetama nebude, tuřín budeš žrát! SYROVEJ!!!


"- sama seš buzerant krávo!"
Lehká děva dupne vztekle nohou a ožene se do vzduchu vějířem, až se jí zatřesou vysoké drdoly na hlavě. Už aby tato příšerná móda hlavorohů byla pryč! Pak odcupitá k jinému člověku na náměstí. Je okolo osmé, sobota. Samozřejmě, že je náměstí poměrně plné lidí, kteří sem přišli potkat známé, nebo prostě trávit svůj volný čas po náročném týdnu. Takže šlapky mají pré.

Pietro zamává zpátky a dle úšklebku je jasné že vyslechl konec rozhovoru s onou dámou.
"Rozvážný stoik, jako vždy," popíchne tě, zastaví se vedle tebe, uhladí si svůj překrásný modrý kabát, mnohem honosnější, než by měl slušný zloděj nosit a posadí se na kašnu vedle tebe.
Taktéž má na obličeji masku, skrz kterou není prakticky nic vidět. Bílou s modrým a zlatým opalescentním zdobením. Skrz naskrz působí, jako šlechtic, který si vyrazil při sobotě za zábavou.


"Nech mě hádat. I ty 'o tom víš' a jediný komu to neřekli jsem byl já, že?"
Maska se nakloní tázavě na stranu.
"Vím o tvém učni, ano," přizná.
"Ale pokud tě to uklidní, nikdo mi to přímo neřekl. Mám ale oči všude. I u Zlatého Lva. No a řekneme, že... Tvá žena není zrovna nejtišší a nejdiskrétnější člověk na světě, když nemá pocit, že to je třeba. Takže to vím odvčera. Je nějaký konkrétní důvod, proč tě nevzali sebou?"
Prostá lidská zvědavost a případné drby. Každý tomu chtě nechte podlehne.

Well, me father often told me when I was just a lad
A asassins life is very hard, the food is always bad

"Neboj ženo, jsem dospělý," řeknu konějšivě Alessandře a dám ji ještě pusu na tvář, než odejdu.

***
Stavím se odložit do pracovny psací potřeby a rovnou na stůl položím i schiavonu. No, hádám tě nebudu úplně venku potřebovat. Snad.

V pokoji si vyměním masku za méně nápadnou celo obličejovou a pořádný kabát. Do kapes si pro jistotu strčím kouřovou bombu a nějaké vrhací nože. Pro jistotu. Jeden přeci jenom nikdy neví.

A jako za starých časů se vytratím oknem na střechy.

***

V poklidu se po střechách vydám na náměstí apoštola Pavla - tedy, ne že by to byla taková dálka. Ale tak, co je v Benátkách reálně daleko a ne pár minut chůze, že. Nenápadně slezu v přiléhavé boční uličce a vydám se ke kašně, uprostřed náměstí. Jedné z mála veřejných kašen, které v Benátkách jsou. Spokojeně a nonšalantně se o ni opřu a čekám na Pietra.

Časem přijde. A ví, že mě má vždycky hledat tady, abysme se nenaháněli po náměstí lidí v maskách. Teď brzo budeme někoho nahánět mimo náměstí. Pokud ho vůbec někdy najdeme, v tom měla Fiorella pravdu. Ale nemůžeme to nechat jen tak. Všechno co v životě uděláme bude naší ozvěnou ve věčnosti. A já nechci, aby můj odkaz byl ten, kdo seděl na zadku a nechal ostatní řešit jeho problémy. I když bych v klidně mohl. - "Ne, nehledám společnost, ale děkuji za nabídku dámo. Čekám tu na přítele, ne, vážně nechci, ne, ne ani on pak nehledá na večer společnost. Ani dohromady, ne, je jedo že máte za rohem kamarádku, ne, ne, děku- sama seš buzerant krávo!"

Lidi ztrácejí dneska mravy, je hrozné. O mores, o tempora. Ah, támhle konečně jde. A zamávám na Pietra.

"Nech mě hádat. I ty 'o tom víš' a jediný komu to neřekli jsem byl já, že?"

Mluv do mušle a Lucův lid tě uslyší!

No já nevím, teď jsem byla s děckama venku a děje se tady asi tak stejný kulový, jako celej poslední rok. Největší vzrůšo zdejších unylých a ospalých vod, je vedení drogovýho podsvětí a likvidace všech, kdo se nám do toho snad zkoušej srát. Nedovedu si úplně představit, že někdo pět, šest dní zpátky zabil Salvia a zbytek Templářů jako čekal, dokud se o tom nedozvíme, než spustí naši likvidaci.

Tohle všechno moc dobře vím. A přesto, když slyším Bastianovu paranoiu a následně dodá, že jde vlastně sám ven, tak se ošiju. Raději ho mám v takových situacích na očích. Vždycky mi přišel hrozně... No prostě se o něj bojím. Vždycky jsem se bála. Nejsem úplně nadšená z myšlenky, že půjde ven, kde sice je naprostý hovno, ale v mých myšlenkách už se na něj z každého rohu zubí Templář, čekající, až mi ho zabije. Prostě...

"Já bych asi-" TĚ MĚLA JÍT HLÍDAT, ABY SE TI JEŠTĚ NECO NESTALO! Achjo, to nemůžu. Ještě před Ludovicem z něj udělat neschopnýho kripla. Arrrh. Je to tak těžký! Ať všichni zmizej a zase jsme na světě jen my dva, jako kdysi! "-měla zůstat a posrarat se o hostovo pohodlí."
BEJT.
DOSPĚLÁ.
SAJE!!!

"Buď opatrný. Nenech se poznat, vem si pořádnou masku."
"A teple se obleč a vem si pořádný, pohodlný boty a..."

Tak a jako vyřídím to po telefonu Luco?

"Ano, jdu někam. Ven. Někdy ty věci musí začít reálně řešit. Pokud přijde Daria a Claudio, vyřiďte jim jednu věc a to tu, kterou řekněte všem. At dohlížejí na učně. A ať nikdo nechodí ven. Nevíme, jestli je venku reálně bezpečno. Třeba byl Salvio jen prvním v jejich seznamu a mají možná plán na zničení Benátského bratrstva za to, že jsme jim před lety naprosto zničili jejich místní templářskou buňku. Kdo ví. Nejspíš jsem přes příliš paranoidní, ale neznám nikoho, koho zabila přespřílišná opatrnost ale už jsem slyšel o lidech, kteří jsou mrtví kvůli lehkovážnosti."

Zvednu, poberu si svoje psací věci a vydám se ke dveřím.

"Můžu jít, či po mě někdo ještě něco potřebuje?"

PJská kontinuita tě sejvuje, čum!

"Někam jdeš?" povytáhne obočí Luca, když se plácne Bastiano do kolen. "A až přijdou Claudio a Daria, které jsi sem nechal zavolat, tak cos jim přesně chtěl? Máme jim něco vzkázat, nebo prostě zopakovat, co se tady doteď řešilo? Volal jsi je kvůli něčemu důležitému a nebo prostě pro to, že závidíš, že ona si někde čte knížku a ty tady musíš řešit prů- eh problémy?"

Při slově "zopakovat" Ludovico trochu zateče do křesla. Protože je to tak nějak - pořád to samý a ještě se tady točí noví a noví lidi. Neříká ale nic a tiše ojídá kus uzeniny, který si napíchl, z vidličky.

Hod kostkou a uvidíš, co nafasuješ!

"No, a pak je tu samozřejmě ta loď... těch možností je spousta, že j. Proto musíme prvně zjistit, kam se vydat. Třeba to bude ta loď, kdo ví," řeknu a pokrčím rameny. A vezmu si teda snad už konečně ten páreček.

"A to plátno léči, což samo o sobě není málo. Ale dává taky velkou sílu a v omezené míře má umět i oživovat mrtvé. A kdo víc co umí a my o tom jenom nevíme. Není prostě bezpečné, ho nechávat v rukou templářů. A jde taky o princip. Dneska zjistí, že nám můžou ukrást plátno a za rak zkusí jablko. A kdo ví co příště..."

Nechám vyznít větu do ztracena a jdu si nadšeně přebrat psací potřeby od Rocca, které vyměním za talíř se zeleninou, abych si uvolnil místo na stole.

Zdravím Orfeo,
doufám, že se máš ty, tvůj bratr i naše obchody stále stejně skvěle. Hned zítra ráno se stavím, mám na srdci důležité záležitosti - prosím připrav se na to, že budeme vysílat zprávy pro naše zdroje mimo Benátky. Zjisti mi, zda máme možnosti zjistit něco o lidech či událostech v Ravenně, Miláně a Anconě. Potřebuju najít jednu osobu a doufám, že tam máme nějaké místní distributory, kteří by nám mohli s tímhle pomoci.
Bastiano da Mezzo

Jasný, stručný, to by měl snad pochopit. Tak, teď ten pro Pietra, ten bude rychlejší.

Drahý Pietro,
až tenhle dopis dostaneš, setkej se semnou urychleně na náměstí Svatého Pavla.
Bastiano.

Tak, a nesmím zapomínat na Alessia.

Zdravím Alessio,
uveď sebe a své lidi do pohotovosti - je tu nemalá šance, že budete Bratrstvem potřeba. Ideálně kdybys měl připraveno zhruba deset jezdců pro případ nouze.
Velmistr Bastiano da Mezzo

Tak, a to bychom měli.

Všechny tři dopisy složím a opatřím pečetí, a adresátem, a předám je Roccovi.

"Prvně dones tenhle do Zlodějské gildy, pak tenhle Camaratovi a nakonec to doruč Alessiovi. S nikým se po cestě nebav. A dávej pozor, nevíš, jestli je na ulici bezpečno."

Kopnu do sebe další skleničku vína a plácnu se přes kolena v univerzálním symbolu pro "tak já už půjdu, jestli někdo něco nemá."

Tak tady ty papíry

"Nemám žádné nápady," ohradí se Fiorella. "Já doteď ani nevěděla, že po něm půjdeme my a ještě navíc takhle, když z Říma nám psali, že to řeší." její pohled dodává "a já mám taky svoji práci."

"Jak těžký může bejt ho najít, když po něm jdou všichni v celý Itálii? Spíš, jestli takový plýtvání zdroji nepředpokládali a jako nic proti Salviovi, ale jestli to není zástěrka pro něco většího, co se chystá. Ukradou plátno, udělaj něco, co si vezmeme všichni osobně a ještě kvůli tomu zasejou mezi nás... Určitý svár..." Nadhodí Luca a pohledem sjede z Ludovica na Bastiana. 20. Dubna 1512, velmistři dvou bratrstev po sobě střílejí u sebe doma.
"Navíc, my ho tady nějakou dobu měli. Jak dobrý to plátno vůbec je? Léčí zranění a rány, pěkný. Asi, když ho někdo nosí, poskytuje mu nesmrtelnost, pokud má štěstí a neexploduje u toho jak Pitigliano. Ale jakoby - k čemu je to pořádně dobrý? V čem je ta věc vlastně tak extrémně důležitá? Jeden teoreticky nesmrtelnej člověk, dokud si to teda nesundá, což zákonitě jednou přijde - jakože noaco?"

Do místnosti mezitím vejde Rocco a podává Bastianovi konečně, o co si požádal. Tedy psací potřeby.