Andor.cz - Dračí doupě online

Bella Ciao!

"Nebuď ironický, já mám doopravdy hodně práce. Vedu místní bratrstvo asasínů A K TOMU navíc řídím místní podsvětí. Nebo, alespoň jeho část. To není snadná práce. Musím vydělávat peníze za drogy, abych skrze ně mohl kontrolovat ostatní zločin. Nebo ty nemáš radost, že se tu v noci už nevraždí v bočních uličkách? Teda, minimálně ne tolik? A tvůj cech z toho profituje a ne, děkovat nemusíš, ale troška pokory by neuškodila. A nedělám všechno sám. Mám Alessandru. A jako nějaký ty základní organizační věci nechávám dělat Camaratu samotnýho. A... a... a třeba Alessia jsme pověřili tím, vést po Caponici její žoldáky! Vidíš? Posílám svoje asasíny dělat i věci a nemikromanažuju všechno sám! A vím, že mi to všechno bere moc času a proto ani nemám učně, abych ho nemohl zanedbávat! Vidíš? Jsem zodpovědný člověk! A"

A on odešel. On prostě... odešel.

Prázdně zamávám do davu a vydám se směrem k dokům, hledat Onde Calme.

Co všichni mají s tím, že moc pracuju. Tak prostě někdo to musí dělat. Věci se sami neudělají. Pak by nemusel nikdo chodit do práce. A co člověk neudělá sám, nemá jistotu, že někdo neudělá špatně. To je prostě normální. To, že sedím u stolu neznamená, že to není opravdová práce. Však, teď běhám po městě a dělám 'tu opravdovou práci' a dost možná se teď i podíváme dělat 'opravdovou práci' mimo Benátky... A nebo všem vadí, že prostě pěstuju zelí? To muž nemůže mít ani hobby, při vší té práci? Ach... Pepe měl pravdu. Muž s vizí je prostě vždycky nepochopený.

Problémy muže, který vlastně nemusí dělat VŮBEC NIC, ale je neustále hrozně zaneprázdněn

že bys mohl v severní Itálii mít taky větší vliv, přeci jenom, Benátky jsou docela významné město..."
"Vypadám, že mi něco chybí? Umět si naložit na bedra jen to, co člověk doopravdy unese, je ctnost." maska se nakloní na krku na druhou stranu, než byla.

Lidé se pomalu trousí okolo, korzují tu a tam, hádají se, debatují. Někteří již našli společnost v podobě místních dívek - těch, které musí platit i těch, které jsou, takříkajíc zdarma, protože" jdou s každým kdo je má rád." V rámci běžného ruchu města není nenormální, že dobrá třetina z nich má, stejně jako vy, na obličeji zdobené masky. Někteří si je pak nesou v ruce, aby jim nepřekážely v pití vína.

...

"Máš ještě něco na srdci příteli, či můžu vyrazit?
"Asi nic, co by tě mělo zdržovat od tvé věcné a nikdy nekončící práce," odpoví Pietro a jde v tom slyšet jistý bodavý podtón...Čehosi neurčitého.
"Jen, víš... Nemusíš dělat všechno ty sám, osobně. Na to své bratrstvo máš. Proto jsi cvičil své učně. To, že máš neustále plné ruce práce a život ti doslova protéká mezi prsty, je tvoje vlastní volba, ne povinnost a nutnost, jak rád tvrdíš ostatním i sobě. Vím že je zrovna dost výjimečná situace. Ale to je teď. Nebyla vždycky. Až současný problém pomine, zastav se a zhluboka nadechni. Nebudeš jediný, kdo to ocení. Ah. Vedou sem Orsa Forte, to si asi vsadím. Hodně štěstí."
Než se stihneš vzpamatovat, obejme tě okolo ramen, naznačí polibek na tvář z obou stran a zmizí v davu. Poslední, čeho si všimneš, než nadobro zapluje mezi lidi, mířící k ohradě určené pro místní býčí zápasy, je nenechavá ruka, která téměř nepozorovaně sebere měšec nejbližšímu měšťanovi.

Ne, na dvoře je medvěd.

"Urazit se?" zpod masky se ozve tiché uchechtnutí. "Příteli, já se, narozdíl od tebe, tak snadno neurazím. Samozřejmě, že nejsem žádný La Volpe. Však jsem taky mnohem lépe oháknutý," lehce ti šťouchne do ramene pěstí.

"Každopádně, kontakty s jinými cechy mimo Benátky nemám. Jednak jsme Benátčané, odmítáme se paktovat s cechy z podřadných měst. A druhak - naše práce je vždy v rámci našeho města. Jsme zloději a příležitostní špioni. Krademe. V Benátkách je stále, co krást a koho špehovat. Nikdo z nás nemá důvod vytáhnout paty z města," pokrčení ramen. 

"Nicméně, pokud mohu tvé frustraci alespoň trochu ulehčit - u Zlatého Lva včera řešili, že chtějí najít loď, kterou tvůj učedník se zrádcem odplul. Ne, dámy, děkuji, nemáme zájem. Upřednostňuji pohledné společnice, nezlobte se. " nové šlapky, které se okolo vás začaly motat, s nadávkami ihned odejdou. 

"Ah, kde jsme to byli? Takže ta loď. Onde Calme. Pendluje mezi Anconou a Benátkami, přepravuje běžné zboží a lidi. Dneska se vrátila do přístavu San Marco. Zítra ještě kotví a překládá zboží z Východu, pozítří vyráží znovu na cestu. Nemám moc představu, jestli ti to k něčemu bude - ale minimálně asi zjistíš, jestli ho zabil už cestou, nebo až někdy potom. Pochopil jsem, že to bylo předmětem zájmu. Možná to bude úplně k ničemu, ale zas to máte za rohem, tak proč se nezeptat. Za zeptání nic nedáš, maximálně ti nikdo neodpoví, na co ses ptal. Jako ty mi, když mě zajímalo, proč tě nepřizvali na včerejší hospodskou zádušní mši - a vlastně ti bylo zatajeno, že Salvio zemřel, z čehož jsi evidentně trošku slanej."

Jak jako špatný jídlo? Příště žádnej rautík s krevetama nebude, tuřín budeš žrát! SYROVEJ!!!


"- sama seš buzerant krávo!"
Lehká děva dupne vztekle nohou a ožene se do vzduchu vějířem, až se jí zatřesou vysoké drdoly na hlavě. Už aby tato příšerná móda hlavorohů byla pryč! Pak odcupitá k jinému člověku na náměstí. Je okolo osmé, sobota. Samozřejmě, že je náměstí poměrně plné lidí, kteří sem přišli potkat známé, nebo prostě trávit svůj volný čas po náročném týdnu. Takže šlapky mají pré.

Pietro zamává zpátky a dle úšklebku je jasné že vyslechl konec rozhovoru s onou dámou.
"Rozvážný stoik, jako vždy," popíchne tě, zastaví se vedle tebe, uhladí si svůj překrásný modrý kabát, mnohem honosnější, než by měl slušný zloděj nosit a posadí se na kašnu vedle tebe.
Taktéž má na obličeji masku, skrz kterou není prakticky nic vidět. Bílou s modrým a zlatým opalescentním zdobením. Skrz naskrz působí, jako šlechtic, který si vyrazil při sobotě za zábavou.


"Nech mě hádat. I ty 'o tom víš' a jediný komu to neřekli jsem byl já, že?"
Maska se nakloní tázavě na stranu.
"Vím o tvém učni, ano," přizná.
"Ale pokud tě to uklidní, nikdo mi to přímo neřekl. Mám ale oči všude. I u Zlatého Lva. No a řekneme, že... Tvá žena není zrovna nejtišší a nejdiskrétnější člověk na světě, když nemá pocit, že to je třeba. Takže to vím odvčera. Je nějaký konkrétní důvod, proč tě nevzali sebou?"
Prostá lidská zvědavost a případné drby. Každý tomu chtě nechte podlehne.

Well, me father often told me when I was just a lad
A asassins life is very hard, the food is always bad

"Neboj ženo, jsem dospělý," řeknu konějšivě Alessandře a dám ji ještě pusu na tvář, než odejdu.

***
Stavím se odložit do pracovny psací potřeby a rovnou na stůl položím i schiavonu. No, hádám tě nebudu úplně venku potřebovat. Snad.

V pokoji si vyměním masku za méně nápadnou celo obličejovou a pořádný kabát. Do kapes si pro jistotu strčím kouřovou bombu a nějaké vrhací nože. Pro jistotu. Jeden přeci jenom nikdy neví.

A jako za starých časů se vytratím oknem na střechy.

***

V poklidu se po střechách vydám na náměstí apoštola Pavla - tedy, ne že by to byla taková dálka. Ale tak, co je v Benátkách reálně daleko a ne pár minut chůze, že. Nenápadně slezu v přiléhavé boční uličce a vydám se ke kašně, uprostřed náměstí. Jedné z mála veřejných kašen, které v Benátkách jsou. Spokojeně a nonšalantně se o ni opřu a čekám na Pietra.

Časem přijde. A ví, že mě má vždycky hledat tady, abysme se nenaháněli po náměstí lidí v maskách. Teď brzo budeme někoho nahánět mimo náměstí. Pokud ho vůbec někdy najdeme, v tom měla Fiorella pravdu. Ale nemůžeme to nechat jen tak. Všechno co v životě uděláme bude naší ozvěnou ve věčnosti. A já nechci, aby můj odkaz byl ten, kdo seděl na zadku a nechal ostatní řešit jeho problémy. I když bych v klidně mohl. - "Ne, nehledám společnost, ale děkuji za nabídku dámo. Čekám tu na přítele, ne, vážně nechci, ne, ne ani on pak nehledá na večer společnost. Ani dohromady, ne, je jedo že máte za rohem kamarádku, ne, ne, děku- sama seš buzerant krávo!"

Lidi ztrácejí dneska mravy, je hrozné. O mores, o tempora. Ah, támhle konečně jde. A zamávám na Pietra.

"Nech mě hádat. I ty 'o tom víš' a jediný komu to neřekli jsem byl já, že?"

Mluv do mušle a Lucův lid tě uslyší!

No já nevím, teď jsem byla s děckama venku a děje se tady asi tak stejný kulový, jako celej poslední rok. Největší vzrůšo zdejších unylých a ospalých vod, je vedení drogovýho podsvětí a likvidace všech, kdo se nám do toho snad zkoušej srát. Nedovedu si úplně představit, že někdo pět, šest dní zpátky zabil Salvia a zbytek Templářů jako čekal, dokud se o tom nedozvíme, než spustí naši likvidaci.

Tohle všechno moc dobře vím. A přesto, když slyším Bastianovu paranoiu a následně dodá, že jde vlastně sám ven, tak se ošiju. Raději ho mám v takových situacích na očích. Vždycky mi přišel hrozně... No prostě se o něj bojím. Vždycky jsem se bála. Nejsem úplně nadšená z myšlenky, že půjde ven, kde sice je naprostý hovno, ale v mých myšlenkách už se na něj z každého rohu zubí Templář, čekající, až mi ho zabije. Prostě...

"Já bych asi-" TĚ MĚLA JÍT HLÍDAT, ABY SE TI JEŠTĚ NECO NESTALO! Achjo, to nemůžu. Ještě před Ludovicem z něj udělat neschopnýho kripla. Arrrh. Je to tak těžký! Ať všichni zmizej a zase jsme na světě jen my dva, jako kdysi! "-měla zůstat a posrarat se o hostovo pohodlí."
BEJT.
DOSPĚLÁ.
SAJE!!!

"Buď opatrný. Nenech se poznat, vem si pořádnou masku."
"A teple se obleč a vem si pořádný, pohodlný boty a..."

Tak a jako vyřídím to po telefonu Luco?

"Ano, jdu někam. Ven. Někdy ty věci musí začít reálně řešit. Pokud přijde Daria a Claudio, vyřiďte jim jednu věc a to tu, kterou řekněte všem. At dohlížejí na učně. A ať nikdo nechodí ven. Nevíme, jestli je venku reálně bezpečno. Třeba byl Salvio jen prvním v jejich seznamu a mají možná plán na zničení Benátského bratrstva za to, že jsme jim před lety naprosto zničili jejich místní templářskou buňku. Kdo ví. Nejspíš jsem přes příliš paranoidní, ale neznám nikoho, koho zabila přespřílišná opatrnost ale už jsem slyšel o lidech, kteří jsou mrtví kvůli lehkovážnosti."

Zvednu, poberu si svoje psací věci a vydám se ke dveřím.

"Můžu jít, či po mě někdo ještě něco potřebuje?"

PJská kontinuita tě sejvuje, čum!

"Někam jdeš?" povytáhne obočí Luca, když se plácne Bastiano do kolen. "A až přijdou Claudio a Daria, které jsi sem nechal zavolat, tak cos jim přesně chtěl? Máme jim něco vzkázat, nebo prostě zopakovat, co se tady doteď řešilo? Volal jsi je kvůli něčemu důležitému a nebo prostě pro to, že závidíš, že ona si někde čte knížku a ty tady musíš řešit prů- eh problémy?"

Při slově "zopakovat" Ludovico trochu zateče do křesla. Protože je to tak nějak - pořád to samý a ještě se tady točí noví a noví lidi. Neříká ale nic a tiše ojídá kus uzeniny, který si napíchl, z vidličky.