Andor.cz - Dračí doupě online

Ve tři k ránu, ruce na pianu

Po všeobecném veselí a družení se z námořníky se Bastiano s Lucou dostali v poklidu zpět do Rosa Casa. Bastiano už holt necinkal tak, jako cestou tam. A že byli dva tomu možná taky pomohlo. V domě sice byla také i v tuto pozdní hodinu všeobecné veselí, ale naštěstí jen v přízemí.

Bastiano tak v klidu nikým nerušen došel do dvé ložnice, kde se začal potichu a opatrně svlékat, ale stále dost nahlas na to, aby vzbudil spící Alessandru.

Rybí princ! Je úplně díra na trhu.

"Těší mě pane Vecoli, Bastiano da Mezzo," a nabídnu kapitánovi ruku k potřesení, i když už jsem se jednou představil, ale ne formálně přímo jemu, "těším se na naši spolupráci a dáli bůh, poklidnou cestu. A možná má děsivé písničky, ale my jsme jinak docela veselá a příjemná kupa, uvidíte sám!"

Byť nevím komu lžu - je mi jasné, že nic nemůže být bez problémů a poklidná cesta prostě zní až moc dobře na to, aby to byla pravda.

Povídám si případně ještě chvíli s kapitánem, než po Lucovi přeberu jeho zpívací štaci, tentokrát s teda víc námořnickou.

"Byla jednou jedna loď, již spustili na moře
A jméno té lodi bylo Guglielmo o 'Té
Větry silně duly a její příď se nořila dolů
Dujte, surovci, dujte, huhu!"

...

Luca je vskutečnosti ryba. Ale ty jsi Rapunzel.

Protože to skoro vypadá, že ti po tvém vystoupení nedají někteří námořníci pokoj a ty chceš řešit důležité věci, Luca se zase vymotá zpoza tvých zad.
"Stejně to byla úplně nahovno námořnická písnička, cos tu předved," poznamená, cestou si ještě jednou dolije, vyskočí a usadí se na bar. Zamává rukou aby si získal pozornost a spustí místo tebe.

"Mi sono avventurato sul mare
Per cercare vele fantasma
dalle storie che mi raccontava mamma

Una galea spettrale colma d'oro naviga sola
Né equipaggio né mano
guida del capitano possono domare
quella che i marinai chiamano l'Ombra

Sole e orizzonte si incontrarono
Levai l'ancora, issai le vele,
la mia rotta era tracciata
Il mio equipaggio di tagliagole cospirava
con le stelle come nostra guida

Indicano la via tra pericoli intrisi
Per condurci a quello
che chiamano l'Ombra


Nessuno può domare quello che
i marinai chiamano L'Ombra
Inclina a sinistra!
A destra con forza!
Tieniti saldamente al timone
Proverà a affogarti solo per dispetto

Alza, abbassa!
Fino alla prima luce!
Darà battaglia a tutti coloro
che cercano di reclamare L'Ombra

Nessuno può domare quello
che i marinai chiamano L'Ombra
..."

Strhne tím dostatek pozornosti, abys měl klid a zjistil vše, co potřebuješ.

"Jmenuji se Arturo Vecoli. Moje loď je Freccia d'Oro. Kotví tady v přístavu. A, hm - asi můžeme vyplout zítra odpoledne, ano, jistě, proč ne. Do té doby stihnu sehnat seno a větší množství vody na cestu. Bože, to je ale strašidelná písnička, to vám teda řeknu."

Je Luca Disney princ?

"Tak to je skvělá zpráva kapitáne! Jak se vy a vaše loď jmenují? A kde kotvíte a tyto podrobnosti? A my tam zítra odpoledne budeme jako na koni," a šibalsky mrknu, protože to je super vtípek, "připraveni vyplout."

Jako, jde to nakonec dneska líp, než bych čekal. Odjezd budeme mít sice trošku narychlo, ale alespoň se díky tomu i někdy, někam dostaneme a nebudeme honit ducha, který je dávno pryč, po vychladlé stopě.

Nová Disney muzikálová pohádka, tvl. Ale tak still lepší lovestory než Bradavice.

Když už se zpívá, rozhodne se Luca, že už asi netřeba hlídat dveře, protože kromě toho, že "držet se při zemi" je pro tebe asi ekvivalent nějaký sprosťárny, nic zlého se neděje a jde si pro další pití.

Námořníci jsou veselí, nikdo tu písničku nezná, ale všem se líbí a někteří se pokoušejí s menším nebo větším úspěchem přidat. Hostinský je evidentně spokojený, jak se mu při sobotě zadařilo a rozlévá víno.

"... Francouzů. Kurvy jejich matě."
Od mnohých se ozývá jednoznačné "tfuj, tfuj tfuj." Po tvém vzoru si mnozí odplivnou, na důkaz opovržení Francouzi. Luca se vetře za tvoje záda.
"Jako jestli potkáme Francouze, i kdybychom je viděli zdálky, tak k nim budeme ale muset povinně přirazit, protože jinak paní Da Mezzo nedá celej zbytek olavby pokoj."
Kapitán Onde Calme se zatváří, že to rozhodně nezní vůbec jako "Calme" a že do popsané vyhlídkové plavby fakt nejde, protože to evidentně smrdí moc velkým průserem.

"Ještě jedna věc," vzpomene si ale. "Nevím, kde si koupili nocleh, ale pamatuji si, že měli mezu sebou nějakou třenici Jeden chtěl jet přímou cestou na Terni. Ten ošklivej zrzavej ale tvrdil, že tam není bezpečno a že to vezmou oklikou, směrem na Florencii a pak na jih. Nevěděl jsem, kam tedy přesně míří, ale pokud jsi říkal, že do Říma - tak to chtěli takhle. No, to je vše, co vím." pokrčí rameny.

"Vidíš?" řekne Luca. "Taky mu přišel ohavnej, jak můžeš říct, že se mi podobá! MI! Hele, někdo k nám jde."
Má pravdu, míří k vám chlapík v silném tmavomodrém vlněném kabátu. "Mám místo na lodi, pro deset koní i deset mužů,"
Řekne věčně bez představení. "Tedy nechápu, k čemu lovci pirátů potřebují koně, ale ptát se nebudu, zlato mi nesmrdí, pokud víte, jak to myslím."

It seems to me like a journey without end

Ono to vyšlo, ono to vyšlo! No, tak, samozřejmě, ale... ono to fakt vyšlo!

"Děkujji kapitáne, za vaši pomoc," pravým kapitánovi a hodím po něm stříbňák. "Ještě jenom, jak se jmenovatel ten nocleh, kde bratři složili hlavy? Ať vím, kam se jít ptát příště."

Tak, jednu stopu máme vyřešenou, alespoň něco. Ach, ale všude kam se vydám, musí prostě být nějaké pozdvižení.

Odkašlu si a přejdu do zpívacího hlasu. Námořníci umějí ocenit kvalitní píseň ještě lépe, než prosté děvy.

"Jsme vyvolení, obětujeme svou krev,
Zabíjíme pro čest.
Jsme ti svatí, naše zbroje jsou poskvrněny krví,
Trestáme bezpráví.

S chloubou se vrátíme, když našeho cíle je dosaženo,
Trestáme bezpráví!
Už nežijeme ve strachu, když zlo je poraženo.
Podařilo se nám to, jsme vyvolení!

Jedeme s bleskem a hromem znovu,
Zabili jsme bestii, přivedli jsme konec zmaru.
Nyní jsme opustili království zatracených,
Hrdinové dne, legendy potřebných!

Zdá se mi to jako cesta bez konce,
Tolik let, nekonečné bitvy.
Nakonec jsme dorazili, teď stojíme u bran,
Hrdinové dne, legendy potřebných!"

Napiji se, protože mi po zpívání vždycky vyschne v krku a pokračuji v tom, kout ocel, dokud je žhavá.

"A pánové, není tu náhodou kapitán lodi, která by mě a řekněme deset mých společníků a ehm, jejich koní, mohla vzít do Ancony? Jak vidíte, nemám problém za to královsky zaplatit a jako bonus, se nemusíte bát pirátů, a nebo ani," a ostentativně si odplivnu na zem, "Francouzů. Kurvy jejich matě."

Vím, jaks to myslel, ale "Alessandra level ošklivosti" prostě zní DOST BLBĚ, a jestli to před ní takhle řekneš někdy nahlas, tak se ta žena náhle stane vdovou.

Zatímco popisuješ vaše, ehm, komplikované rodinné vztahy, kapitán nevypadá, že by se chytal. Vlastně, soudě dle tázavě pozvednutého obočí, se v tom docela motá. Máme tady otce který obchoduje v Anconě a zároveň je "u Seldžuků," bratry a nevlastní bratry z nichž nikdo vlastně asi reálně bratr není, prostě od pohledu sebranku pofiderních lidí, z nichž dva jsou evidentně tady v lokále. A ten druhej, kterýmu je vidět do obličeje, nonšalantně se opírá o stěnu vedle dveří a pije medovinu, evidentně nějakým způsobem přitahuje pohledy námořníků. Těžko říct, jaké pohledy to jsou. Nejedná se o podezření, o obavy. Spíše... Jim nějakým způsobem přijde od pohledu přitažlivý, ale jsou zmatení z toho, že si úplně neumí vysvětlit proč. On se na ně v odpověď mile usmívá a tu a tam s někým prohodí slovo. Luca je... Zvláštní. A reakce lidí na něj jsou někdy zvláštní. Čím je starší, tím zvláštnější to vlastně je.
Jeho zlatavé oči se na tebe tázavě zadívají, když vytáhneš medailon.
Jsi si jistý? zaznakuje na tebe.

"Aha, takže jste nějaká bezbožná sekta," pokrčí kapitán rameny, jako by to najednou začalo dávat smysl. Ten otec kdesi na Východě, to je asi v jeho myšlenkách nějaké heretické božstvo.
"Proto byli oba tak divný," pro nedostatek jiných zrakových vjemů pozoruje madailon, kývající se z tvé ruky.
"No, tohle je věc papeže a ne moje. Pro mě za mě uctívejte třeba špagety. Každopádně, ti dva s náma pluli, jeden z nich toho moc nenamluvil. A pak vystoupili v Anconě a šli se asi ubytovat na noc. Teda většina lidí se po dvoudenní cestě na lodi chce vyspat."

Lokál je plný lidí. Ty jsi zrovna populární člověk, takže na tebe tu a tam někdo koukne. Nejsi zrovna nejdiskrétnější člověk na světě a máváš tady insigniemi řádu.
Proto...
" No to mě poser! Tohle měl na šerpě chlápek, kterej nás kdysi zachránil před piráty! Nene! Chlapi, todle není jen tak nějakej šlechtic, já asi jeho bratra nebo tátu nebo někoho potkal, na mou duši! Skvělej chlap!" v náhlém ryku hospoda pozvedne sklenice. "Pirátobijci!"

Fakt nenápadný. zaznakuje Luca ode dveří.

Player1: Air was in went, sus. Player Air: Thats how air works!

Tak, máme stopu, hurá. Snad z ní i něco vykřešu.

Pokynu nenápadně rukou Lucovi, aby se přesunul ke dveřím ven z krčmy. Kdyby se něco semlelo, ať nám nikdy neutče... i když, je jich fakt hodně. Tohle by bylo fakt, fakt ošklivý, kdyby se to zvrhlo. To by byl Alessandra level ošklivosti.

"Ah, kapitáne, jsem rád, že se poznáváme. Jak jste sám řekl, Salvio, můj nevlastní bratr, sám oslovoval i toho zrzka bratrem jak jste sám řekl. Jsme holt... velká rodina. Snad nechcete děti trestat za hříchy jejich otců. To říkal už náš Pán v Izaeli: 'Syn neponese nepravosti otcovy, aniž otec ponese nepravosti synovy.' Já nemůžu, za to, že mám doslova dům plný bratrů. Bohužel, náš otec je teď u Seldžuků, a já jako nejstarší bratr se musím o rodinu postarat, což jistě každý chápe."

Ale tak, zkusíme holt všechno vsadit na jednu kartu. Buď to vyjde a nebo ne.

Sáhnu do kapsy a vytáhnu řetízek s asasínským medailonkem.

"Kdybysme nebyli spřízněni, tak bych asi nenosil sebou tohle ne, jako on ne? Tak řeknete mi kapitáne, zda můj bratr v pořádku doplul do Ancony či se mu něco stalo na 'vaší' lodi? A lidi jako já plují na jakých lodí chtějí a chodí do jakýchkoliv podniků chtějí. To že tu stojím, je toho důkazem. Ale jako projev dobré vůle, vám řeknu, že převáželi... rodinné dědictví, které jsme chtěli uschovat u příbuzných v Římě. A víme, že tak daleko se nikdy nedostali."

Susity sus

Po "vypadal stejně, jako ten můj," na tebe Luca vrhne nevraživý pohled. Kdyby jediný pohled mohl říct "ty jsi ale kardinální píča," tak je to přesně tento konkrétní pohled, kterým tě počastoval. Ale nic neříká, protože prostě instrukce jsou jasné a osobní stráž se se šlechticem nehádá.

Většina lokálu pokrčí rameny, protože samozřejmě o Onde Calme ví míň, než o mořských pannách, obřích žralocích a krakenech, což jsou tak nějak historky, kterými tě plánovali oblažovat, společně s rozhodně pravdivými příběhy o tom, jak bojovali s piráty a dobrá půlka z nich byly dokonce přízraky. Ale to je nějak extrémně neodraďuje od konzumace, tebou placené. Jsou spokojení, i když ti nemůžou vyprávět všechny ty neuvěřitelný zážitky, který se ale rozhodně staly jim, nebo jejich bratranci, který taky pluje na lodích.

"Já jsem kapitán Onde Calme," přisedne si k tobě dost obyčejně vypadající chlapík v čistém a udržovaném oblečení. "Ty dva, který popisujete, jsem viděl. Ale nedělejte ze mě blba, milý pane. Ten muž nemohl být váš bratr." prohlíží si tvou masku zpod přivřených očí. "A ten druhej nebyl jeho osobní strážce. Chovali se k sobě jak sobě rovní, ne jako sluha a pán. Oslovovali se" bratře." A zároveň, lidi jako vy neplují s lodí, jako je ta moje. Takový jako vy, pane, vozí do Ancony Sirena Lussuriosa."

Ok, tak k věci.

Vezmu si sklenici vína do své levačky, abych v případě potřeby měl svoji hlavní ruku připravenou zasáhnout, kdyby shodou náhod moje večerní štěstíčko opět zakolísalo.

"Mořská pana? Zajímavé, zajímavé pánové, ale já bych asi chtěl vědět něco více konkrétního. Můj nevlastní bratr cestoval do Říma a plul po lodi z Benátek do Ancony. Takový normální a nenápadný chlapík, ale měl sebou osobního strážce, vypadal podobně jako ten můj, ale byl to zrzek. A bohužel, neposlal zprávu, že v pořádku dojel a my se doma bojíme, jestli se mu cestou něco nestalo. Proto jsem vyrazil do krčmy, jestli náhodou tu někdo není z posádky té lodě, na které plul a nemohl by mi něco více povědět. Asi je na mě pánové vidět, že nejsem úplně námořník což? Myslím..." a hraji, že si musím vzpomenout, "... že se ta loď jmenovala Onde Calme či nějak podobně. Ale, asi tu není moje štěstí dost velké na to, abych tu náhodou narazil na její posádku co?" a nenápadně vysypu pár mincí z kapsy na zem. "Juj, jsem nešika, nechce je někdo, výměnou za informace o mém bratru?"