Ošetření

Spojenci

Přikývnu, když Betchan potvrdí slib, který mi dal… ale očividně nechápe proč. Měla bych mu k tomu něco říct. Jenže kde začít? Potřebovala jsem jistotu, že ten med někde neztopí a nenechá to na mě? Nechoval se jako vy ostatní. To ráno.
„Já si nemůžu moc vybírat, víš?"
Pokrčím rameny a tvář zkřivím bolestí, když sundám tílko.
„Po tom, co jsi mi řekl ty… už vůbec ne."
Připomenu.
„Svýj způsobem je…"
Hledám to správné slovo.
„… čestný."

„Zrušil frakce?"
Nadechnu se, abych se rozesmála ale žebra – a vlastně i rozum – mi v tom zabrání. Chvíli o tom přemýšlím. Nebo se tak alespoň tvářím.
„Bylo by to ideální.

Ale jak by to udělal?"
Postavíme se do kruhu, všichni si podáme ruce a omluvíme se, na znamení, že jsme kámoši? Rituálně popliveme znak své frakce? Uvaříme si kakao a dlouho budeme mluvit o tom, co nás v životě poznamenalo a jaká je naše oblíbená vzpomínka z dětství? Naplánujeme grupensex?

Dolejší

Poslouchám Kluzkého a přemýšlím, jestli je tahle zažitá slepota mezi jednotlivými frakcemi víc k smíchu nebo k pláči. Nejvyšší vedení Gymnázia očividně odvádělo na venek stále dobrou práci.
"Dřív tomu tak možná bylo, ale ty časy já už rozhodně nezažil." zhodnotím popravdě. "Čím víc členů Gymnázium má, tím snadnější je splynout v davu." do vysvětlím, ale do zbytečných detailů nezabíhám. Nevázala mě žádná mlčenlivost nebo snad nějaká magická pojistka, prostě by to bylo zbytečné plácání.
"Spíš je zabila vlastní nadutost." dovolím si nesouhlasit s teorií o vyčerpání. Kdyby byl Krysák skutečně vyčerpaný, nedokázal by seslat tolik kouzel. Pohořel na tom samém jako Bratrstvo.
"Jedna věc je poslat výpravu za ulovením mága, ale naprosto jiná když chcete hlavu čaroděje a ještě posedlého nemrtvou magií. Těžko říct kolik jim dalo Gymnázium informací, ale z mého pohledu šli prakticky na smrt." pokrčím rozpačitě rameny. "Stejně tak po nich mohl někdo chtít, aby s klacky dobili kulometné hnízdo." zakončím kapitolu Krysák jednoduchým přirovnáním.

Doplňující otázkou na štít mě mile potěší. Málo kdo se reálně zajímal o potenciál mágů a přitom vědomost nebo nevědomost mohla být klíčovým prvkem. Bohužel magie nebyla exaktní věda, takže mu nemůžu dát jednoduše číslo.
"Dokážu jich udržet víc, ale počet se přímo odvíjí od toho, co všechno dalšího jsem předtím zakouzlil." odpovím a raději objasním i logiku s jakou se počet štítů odvíjí.

Zrušení frakcí mě nijak nezasáhne. Osobně jsem už k žádné nepatřil. To, že si tady nejspíš většina na nás s Yuli nalepila štítek s nápisem Gymnázium, byla jen a jen jejich hloupost.
"Popravdě se obávám, že to ničemu nepomůže." rozhodnu se být ke Kluzkému naprosto upřímný. "Pokud nejsi fanatik, tak ti blaho frakce může být s každým dalším krokem směrem na sever úplně u zadku. To, co skutečně trhá tvojí skupinu na kousky, je nevědomost. Pokud chceš stmelit tuhle sebranku, musíš najít pro všechny společný cíl."
Byla to z mojí strany dobře mířená rada, jestli si jí vezme ostřílený Patrolář k srdci, už byla čistě jeho věc. Dál už ho nezdržuju a jakmile zmizí z doslechu obrátím se na Yuli s otázkou.

"Napadá tě dobrý důvod, proč by hrdý sir z Bratrstva chtěl dobrovolně popřít svojí frakci?" Ano, neuniklo mi, kdo s tímhle nápadem přišel a když si vzpomenu na jeho předchozí nepřiměřenou reakci, tak mi to smrdí o to víc. "Měli bychom si na něj dávat pozor." doplním, ať už byla její odpověď jakákoliv.

Ošetření

„Nedal.“
Připustím.
„Ale med byl jeho.“
Fakt je, že s klidem obětuju kohokoli, jen když bude Gabriela v pohodě. Takže její další slova mi připomenou nepříjemný fakt.
Zase ty oči. Oslovení jménem. Tón.
Nenech se zhypnotizovat! Braň se! A nebo jo. Srát na to.
Bolestně zasténám. Trochu jsem doufal, že na to zapomene. Ne že by se tím pro mě něco měnilo.
„Nejradši bych mu dal přes hubu. Ale ano. Slíbil jsem a slib platí.“
Přiznám neochotně.

Se svlékáním pomůžu. A rád. Nespěchám. Čas ještě je.
„Stejně to nechápu. Řekne, že tě zabije, ale ty ho i přesto chráníš. A jsi s ním.“
Zavrtím nevěřícně hlavou. Oblečení se vrší.
„Aby zrušil frakce. Frakce zůstaly v Pevnosti. Tady jsme jen my. Odkázáni jeden na druhého.“
Nakonec odmotám i obinadla.
„Hohohó...moc pěkný. Jako švestka.“
Ocením fialovou modřinu. A nejen tu. Kdysi jsem měl jednu, co měla parádní hrušky. Gábi spíš pěkný pomeranče. tak akorát do ruky. Prostě k nakousnutí.
Nepřeju jí žádné zranění. Žádnou bolest. Ale tohle mi přijde zatraceně vhod.

Ošetření

Jsme spojenci?

„Ale ani on ty houby do medu nedal."
Připomenu, když se zavřou dveře.
„Betchane?"
Oslovím muže a jemně ho chytím za loket. Znovu se mu zadívám do očí.
„Jsem ti vděčná… ale pořád platí, že když dojde na věc, … postavíš se za nás za oba, že ano?"
Ujistím se. Opravdu teď nepotřebuji, aby se mi hádali dva kohoutí na jednom smetišti. Nebo aby si dokazovali, kdo má delší… peří.

„Pomůžeš mi se svlékáním?"
Zeptám se, ať už bude odpověď jakákoliv. Vlastně tu otázku vypálím hlavně, pokud bude rytíř váhat s odpovědí. Sama si začnu neobratně sundávat věci.
„Co jsi mu navrhl?"
Ptám se při tom.

Sami v lepším domě

Z rozhovoru na věži nemám úplně dobrý pocit, ale jinak to nešlo. Musí vědět, co se stane, když si nedá pozor. Když si dovolí zopakovat tu větu, která mu poprvé a taky naposledy prošla.
I proto se nechám bez špetky vzdoru Gabrielou vyhnat.

Gabriela mi odříkává, co všechno s sebou má a já se nestačím divit.
No ty vole. Tak..ta si může otevřít krám.

Poděkuje. Ne přímo, ale vlastně to poděkování je. Já to tak vnímám. Mám na jazyku něco jako: není zač. Ale oba víme, že je. Není zač, by bylo znevažování jejích hodnot. Jejího života.
„Rádo se stalo.“
Usměju se.
„Vím, že za to nemůžeš. Bylo to v medu. A med přinesl Alex.“
Pokrčím bezstarostně rameny. I když úplně bez starosti v tomto ohledu nejsem. Ale věřím jí. Dívám se jí do očí a mám problémy i mrknout.

Když konečně vejdeme do domu a zavřeme dveře, zjistím, že mě přerušení očního kontaktu docela dost mrzí. Bylo to jako bych se na tu chvíli přenesl jinam. Jakoby nic z toho kolem nás neexistovalo.

„Tahle skupina je strašně..nesourodá. Držíme při sobě jen při střetu s nepřítelem. Tohle musí skončit. Něco jsem Kluzkému navrhl. Když to vyjde, bude snad líp. Kluzký uznal, že tu pistoli u hlavy přehnal. A o Alexe se neboj. Bude v pohodě.“
Mluvím trochu nesouvisle, jak myšlenky přeskakují, poletují jak včela z květu na květ.

Kropení

Postřehnu, co si Izumi říká pro sebe. Je pravda, že jsme to tam prohlédli spíše tak zevrubně, ale žádných dveří v podlaze jsem si nevšimla. Jedině, že by byly pod něčím ukryté.

V tom se k nám připojí Kluzský. Věnuji mu krátký pohled a pak se otočím stranou. Čekám, zda projeví nějakou vůli si vyjasnit, nač už nezbyl čas, ale vůbec to tak nevypadá. Možná to vědět nechce. Jednoduché a prosté řešení. Někdo by ho možná nazval zbabělcem. Vždyť oba dva víme, jak to asi dopadne, tak co nám brání?

"Nemusíš se strachovat. O naše zranění jsem se postarala." řeknu zcela věcným tónem. Potom už se má k odchodu. Nechám ho jít. Nebudu se doprošovat. Jeho volba.

Potom asi Benjiho doprovodíme i k mágovu sídlu a do kovárny. Nic lepšího tu na práci stejně nemáme.

Čas jít!

Žebra a bylinky

„Dobře."
Odpovím Alexovi a Betchana postrčím k východu. Tohle vyjasňování by mohlo trvat věky.

Zamířím k jednomu z hezčích domů nedaleko kovárny. Opatrně se rozhlížím. Nechci žádná překvapení. Mezitím tiše vyjmenovávám, co mám v zásobě. A znovu se ozve ta touha si něco vzít. Pro klid. Je jisté, že pak budu fungovat lépe. Jen si trochu zostřil myšlení. Uklidnit se. Nic víc. Žádné halucinace… nebo ne velké. Jen takové maličké rozptýlení po tom všem… a před tím, co nás čeká.

„… a šalvěj."
Zakončím.
„Hele díky. Fakt si toho vážím. Je na pytel být neustále na mušce.
Jen kvůli tomu, že jsem chtěla… nechtěla… že jsem použila med."
Semknu rty.
„V tom čaji nic nebylo. Fakt."
Otočím se na rytíře, než otevřu dveře. Chvíli stojím a dívám se mu do očí.
„Je na hovno bát se vlastní skupiny… neustále čekat, kdy Kluzký vyhodnotí, že tohle byl ten důkaz…"

Aric a Yuli

Aric mi začne vyprávět o tom nekromantovi. Je zajímavé slyšet že i na Gymnáziu se najdou hajzlové kteří chtějí škodit. Vždycky jsem si myslel že zrovna tahle frakce má všechno pod kontrolou. Jak už dneska jednou padlo...všude se najde nějaký hajzl, a nezáleží na tom z jaké frakce je.

"Zajímavé, vždycky jsem si myslel že v Gymnáziu mají tyhle lidi pod kontrolou. Je dobře že jsme ho dostali. Ale jestli zvládl zlikvidovat sám celou jednotku Bratrstva tak jsme měli celkem štěstí, musel být pravděpodobně vyčerpaný."

Informace ohledně štítu mě potěší, když by se všechno sralo můžou to být naše zadní vrátka.
"A zvládneš jich udržet více najednou? Anebo dokážeš držet jenom jeden? Ptám se z toho důvodu, že kdyby jsme narazili na vampýry tak se bude každá ochrana hodit." poté se otočím na Yuli

"Proti vampýrům budeš naše velká zbraň. Oheň nezvládají tak rychle regenerovat."

Pak se ale Aric zeptá na zbytek skupiny. Má pravdu...

"Máš pravdu...je tomu opravdu tak. Problém je v tom že jsme smíšená skupina. Každý tady operuje za svou frakci stejně jako je tomu v Pevnosti, nikdo se navzájem nevěří. Jenže pokud to máme přežít, musíme fungovat jako jeden celek. Mluvil jsem s Betchanem a ten mi dal brouka do hlavy. Než odejdeme z Dolejší, zrušíme frakce. Ze začátku to asi bude těžké, ale pokud to vyjde...naše šance na přežití se zásadně zvýší. "

Času už není moc nazbyt, a Alex čeká na to až ho vystřídám.

"Musím zajít ještě za Benjim a pak vystřídat Alexe. Odpočiňte si, zanedlouho budeme vyrážet." ukončím nakonec rozhovor a jdu za Benjim.


Benji, Freya a Izumi

Benjiho a Ledovou dvojici jsem zahlédl jak zrovna vchází do radnice. Jsem rád že se Benji na tuhle akci přihlásil. Za ty roky už toho tolik zažil a vím že je na něj na akcích spolehnutí. Ví co má dělat a ani se nemusí ptát. Ví už moc dobře jak to tady chodí. A vypadá to že si na svou stranu získává mocné spojence.
Co se Freyi týče, stále nemohu zahnat jednu myšlenku z našeho rozhovoru. Ale myslím si že je to dost nepravděpodobné, i když...člověk nikdy neví.
Izumi je zase typická Sestra. Nebojí se bez váhání zabít kohokoliv když bude muset. Myslím si že stačí jenom jedno špatné slovo a její katana vám skončí v krku.

Přijdu dovnitř zrovna když Benji dokončuje tichou modlitbu nad mrtvými těly a chystá se jít do kovárny a k mágovi.

"Jste všichni v pořádku? Vy dvě jste to v tom boji celkem ošklivě schytaly. Vím že vy Sestry jste tvrdé a spoustu věcí nevnímáte jako zranění...ale jistota je jistota." nevím zda mám pochválit i jejich bojový výkon. Obě dvě to se zbraněmi na blízko umí perfektně. Bojový styl Izumi s katanou je pozoruhodný, ale podle jejího pohledu na mě si nemyslím že by mou pochvalu ocenila.

"Díky že si se postaral o ty těla. Ve Vřekotočí máš na mě panáka." pronesu k Benjimu.

Nechci je dlouho zdržovat, ať si stihnou ještě trochu nabrat síly před cestou. Navíc Alex už určitě čeká na střídání.

Krok k výbuchu

Usměju se. Ale v úsměvu nic veselého není. Alex reaguje jinak, než jsem předpokládal. Nepřizná vlastní slova. Možná, že si myslí, že tím chrání Gabrielu. Nebo sebe. Plete se. Bohužel.
Dost mi to nesedí s tím, co mi o něm řekl Kluzký. A teď, komu věř?
„Dobře víš o čem mluvím. Ocas do toho netahej. Toho se to netýká.“
Cítím, jak to ve mně začíná bublat.
„Šanci jsi měl, ale nezabil.“
Přikývnu.
„Tak se toho drž.“

Musím pryč. Kluzký ho vykreslil jaké férovýho chlapa, ale tady vidím cápka, co nepřizná vlastní slova. Prozradily ho grimasy i tón. Musím pryč. Jinak se tu stane nehoda a jeden patrolář spadne z věže.