Andor.cz - Dračí doupě online

Hehe dvě Clary, hehe

Berengiaro vypadá trošku, jako by přemýšlel, jestli je možné si historku spojit s tou správnou Clarou, která je tady. Těžko říct, k čemu došel, protože na konci se začne smát a usoudí něco jako: "Hele, na tohle se jí ptát asi nikdy nebudu."
Ale semínko drobné nepravdy, zabalené v čisté pravdě reálné historie, je zaseto. Takto se, přátelé, rodí legendy.

A jestli se to Clara, Assassin Clara domákne, co se o ní rozšiřuje za příběhy a hlavně KDO je v hospodě nevalné cenové kategorie, do kterých by ona snad beztak ani nevkročila svou napucovanou botou, vypráví, bude mít Bastiana ještě neradši, než teď. A to je dost hodně. Ostatně Clara byla jeden z velkých odpůrců toho, aby se bratrstvo v Benátkách skládalo takovým způsobem, aby Da Mezzovým skončilo ve výhradní péči.

"A proč ses už rovnou nevysral venku, když jsi tam byl?"
Důležité dotazy pro příběh.

Lulw! Ale to se stalo hráči a bylo to na chodbě ma VXT!

"Pamatuješ si, jak kdysi dávno, mě chytlo sraní."
"Jako často, ze zahraničních pochutin," dodám moudře a nechám ho pokračovat v příběhu.

Ten příběh znám, protože mi byl vyprávěn jaksi hned na pokoji, který jsme jako novicové sdíleli v základně na Tiberiově ostrově. Nebylo tedy úplně běžné, mít smíšený pokoj. Ale já se s nikým jiným moc nesnesla a celkově jsem byla takový nešťastný dítě, že Ezio usoudil, že mi divočejší, dobrodružný kamarád z mého domovského města, pomůže se lépe začlenit do kolektivu.

Ten příběh má jednu jedinou obrovskou vadu. On se sice stal, ale ta Clara nebyla mistryně-assassin Clara z Říma. Byla to pomocná síla v kuchyni, vysloužilá šlapka z Rosa del Fiore, Clara. Úplně jiná Clara!

Chvíli uvažuju, že to poznamenám, aby bylo jako mezi všemi jasno. Ale pak se rozhodnu, že nechat o tý kreténský kundě ze Šlapkova kolovat takto žhavý drb je vlastně docela sranda. Takže se jenom směju a kývám, jako že si to MOC DOBŘE PAMATUJU.

Protože si to pamatuju, jak přišel tehdy plnej dojmů a nasranej, že za dvěma na chodbě je zavřená místní šlápota a jak to musel vzít venkem z patra dolů a pak spodem po schodech okolo nich, když dole už zamčeno na petici nebylo.

Vyhrálas

"No, jo, špinavý. Stejně jako Clara."

Zahihňám se a podívám na Alessandru.

"Pamatuješ si, jak kdysi dávno, mě chytlo sraní."

A střelím pohledem na Giara.

"A ano. Spousta historek, kde se pohybuju, obsahuje latríny. Vím o tom. Haha. Mno, zpátky k té osudné noci. Chytlo mě sraní a potřeboval jsem prostě srát. Což je si myslím adekvátní reakce. Tak jdu na schody, abych je sešel a mohl v klidu dojít na latrínu. Když v tom. BUM. Dveře nejdou otevřít. Ta štětka špinavá tam mrdala s nějakým Maďarem, kterýho ani nevím v jakým bohem zaplivaným pajzlu našla. Ale štětka nadržená potřebovala protáhnout díru a řekla si, že prostě šoustat o dveře na schody bude super nápad. A bylo jí úplně jedno, že jsem potřeboval srát. Ta špína by mě nechala se klidně posrat. Takže jsem musel využít toho, že jsem takový atletický mistr a vylézt ven oknem z patra a slézt po fasádě. A u toho celou dobu doufat, že mi nějak u toho lezení blbě nepovolí svěrače a já se nezeseru. Naštěstí to dobře dopadlo. A když jsem se pak normálně vracel po schodech nahoru, ještě se cítila uražená, že tam lezu a obtěžuju je, že jsem se přece mohl po fasádě i vrátit. Fuj. Proč ze všech lidí zrovna ona."

A dám si víno a natáhnu se i pro sýr.

Syfl aby jí prdel ukousl.

Sýrové prkénko a jiné důležité věci tohoto dne

Vzato kol a kolem je pravda, že někdo jako kardinál Francesco Alidosi jen tak nezmizí z povrchu zemského. A dřív nebo později, v tomto případě spíše dřív, se musí objevit, protože ho budou vázat ke světu rozličné povinnosti, z nichž se před papežskou stolicí asi úplně nevyvleče s výmluvou, že mu po krku šlape vraždící bratrstvo nebo tři.

Berengiaro si taky vezme kus uleželého sýra, který by se dal nazvat třeba Segreto della cantina umida.

"Nějakej špinavej arabáč, nebo jiná pochybná existence a Clara. Ariosto je tady poslal zjevně před tím, než sám odjel z Říma. Nejsou tady dlouho." a dle toho, jak mávnul rukou, toho moc asi zatím ani nezjistili.

"Nějakej špinavej arabáč" bude nejspíše Alif, Maročan z Římského bratrstva, zachráněnec z pirátské lodi a dalo by se říci, že Bastianův přítel z dob novicátu. Clara... Claru taky z novicátu znáte. Je starší, než vy, nikdy jste si s ní nejenže neměli co říct, ale ještě by se dalo dodat, že ani jednoho z vás neměla nikdy ráda - vás společně dohromady už vyloženě nemohla vystát a svým neustálým upozorňováním na to, že jste dva nevycválaní spratci a hajzlové si u vás vysloužila soukromou domáckou přezdívku "Čubka."

Já na ty smalltalky nikdy nebyla

"Je to zasranej kardinál, prostě se někde dřív nebo později objeví, však má nějaký povinnosti, žejo. Třeba ten svátek, co tu budou mít. Kapitán stráží říkal, že teď je pryč a pak tu bude. Tak ho sejmeš pak, no," dodám s pokusem ho ukonejšit a když si Bastiano nebere nabízený sýr, ani nemá zájem o nabízené dolití vína, nastavím svůj vlastní pohár a začnu do toho kostky sýra spokojeně futrovat.

Ten sýr není špatnej. Trošku uleželej, což já osobně mám ráda a preferuju, můj žaludek to ne vždy úplně preferuje, ale tak doufám, že si osud dobře hodí kostkou na solidní zažívání a nebo tomu pomůže všechen ten alkohol dneska. V kombinaci s rybou na tyči od stánku by to ještě mohla být sranda. Ale snad nebude, no! Tak či onak, prostě si to dám.

"Kdo z Říma tu je? Třeba ho známe."

Trapný no

"No, jo, to je blbý no." řeknu nezúčastněně.

Sis neměl nechat zabít svoje stopy no. Co chceš slyšet.

"Ten stůl by podle mě potřeboval přebrousit," řeknu lakonicky a přejedu hřbetem ruky po stolu.

"Podle mě tu trošku serou na údržbu. A je jim nejspíše jedno."

Trapný smalltalk!

"Nojo, ale sýr je docela solidní," přisune Berengiaro k Bastianovi prkýnko s nakrájeným sýrem. "A víno ujde. Klobásy tu nemají, no. Teda většinou. Někdy jo, ale spíš ne. No, je to tu trošku pajzl, ale chodím tu rád. Nikoho tu nic nezajímá, všem seš u prdele. Teda, no... I hostinskýmu jsi u prdele, no... Chceš dolít?" vybídne pak Bastiana aby, no, řeč nestála. Tak nějak by se dala popsat celá situace, ostatně. Když se všichni uklidnili. Váš přítel se nato dlouze napije vína a sám si doleje.

"To je v prdeli," posteskne si pak. "Měl jsem to fakt dobře naplánovaný a teď je to v prdeli. A nikdo neví, kam se zdejchl kardinál Alidosi." který se, mimochodem, aby se to nepletlo jako obvykle, jmenuje TAKÉ křestním jménem Francesco. Jako Della Rovere. Lepší už by bylo jen, kdyby se jmenoval, já nevím, třeba Alessio. Žejo.

No, popojedeme

"No, ta foccaccia ale nic moc. V Benátkách máme lepší no. To teda i to víno. Ale ta foccacia nic moc no, jak říkám," řeknu a napiju se víno.

Pak koukám tak nějak střídavě na stůl, před sebe a na ostatní.

"Mám rád víno. Škoda, že nemají klobásy no."