Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je onlineEleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je offline, naposledy online byla 26. června 2024 11:15Isaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 26. června 2024 7:50Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Konečně úkol splněný Bertold opatrně vezme krabičku a ono by se to dalo očekávat vzhledem k tomu co si zřejmě přál. možná se vyplní všechny jeho přání a tohle bude mít zvláštní zakončení. I když Baltazar mu může dát moc a možná i zajistit aby byl věčně mladý, ale něco se pořád nemění. Usměji při představě když Bertoldovi hasím vousy protože předtím dal moc blízko hlavu k plameni svíčky. Ale to už skutečný Bertold zde otevře krabičku a je překvapený a já také protože nedojde k žádné proměně nachází se tam totiž akorát prsten. A i když si Bertold nasadí ten prsten tak se nic dalšího nestane. neomládne dokonce ani jeho oblečení se nezmění. Nestane se vůbec nic i když to vypadá že Bertold je spokojený. Jsme zklamaná, ale možná to chce čas než to začne působit. A možná jsem byla také úplně vedle, vlastně je mi to jedno, uvažuji že bych se ho zeptala co si vlastně přál, ale pak to zavrhnu. Už jsem zde strávila víc času než by bylo zdrávo, vezmu si tedy potvrzení o převzetí a potom co opustím byt pronesu směrem ke dveřím: „Buď sbohem, ty vysušený mozečku.“ Před domem narazím na hlouček osob které sledují hodní patro, zřejmě čekají na ten výbuch protože mně sice vezmou na vědomí, ale pak se opět otočí k hornímu patru. Pokud mně někdo z té skupiny nezastaví nebo neosloví budu pokračovat směrem který mi umožní opustit toto páchnoucí místo. Snad v Elyssiu opět narazím na Baltazara nebo mi ten barman aspoň řekne kdy tam asi tak chodí. | ||
| |||
 | Spáleniště - Divadlo
| ||
| |||
 | Centrum – Obchod Isaac Muž od tebe převezme obálku a zvědavě si tě při tom prohlédne. Jeho pohledu samozřejmě neunikne prsten, ale nijak to nekomentuje. Místo toho vytáhne dopis a začne si ho velmi pozorně pročítat. Když k tobě vzhlédne, už se tváří jinak, chladně. „Hádám, že ty budeš ten nový.“ Zkoumavě tě přejede pohledem, jako znalec koně, které se chystá koupit. Ruce, nohy, tvář, tomu všemu věnuje pozornost zvlášť. Nakonec si tě prohlédne celého. „Talent ti očividně nechybí, to jsi konec konců už předvedl. Bohužel se slušností je to už o něco horší. Nebo ti přijde normální číst si cizí poštu?“ Před obličejem ti zamává dopisem, který jsi mu teď předal. Jeho pohled se do tebe zapichuje, jako dvě ostré dýky. Nemá smysl cokoliv zapírat, on to ví! „Jsem ochotný to přehlédnout, pro tentokrát. Ale doufám, že se to už nebude opakovat."Dopis pak zase složí do obálky a zastrčí do šuplíku. "A odlož ten prsten!“ To nebyla žádost, ale jasný rozkaz. Muž pak už na nic nečeká a zamíří ke dveřím vedoucím dozadu. Tobě pokyne, ať ho následuješ. Na druhé straně uvidíš malou dílna, kde pracuje nějaký mladík. Muž na mladíka jenom kývne a ten přestane pracovat, vstane a jde do obchodu. Pokračujete dál, do druhé místnosti. Také dílna ale o něco větší. Všude je spousta látek a obleků v různé fázi výroby. Muž přijde k jedné ze stěn a posune falešnou zeď na stranu, čímž odhalí stojan s noži. Jde dál a odsune další zeď, tentokrát odhalující hvězdice a vrhací zbraně. Takto obejde několik míst, včetně stolu, který v sobě skrývá pušky. „Jak ti už určitě došlo, tak tohle není normální obchod. Obleky, které tu děláme, jsou samozřejmě velmi kvalitní, ale není to naše hlavní práce. Zbraně, zbroje, jedy, vybavení všeho druhu. Cokoliv, co by někdo jako ty mohl při své práci potřebovat. Nabídka je široká a dokážeme obstarat prakticky cokoliv. Věřím, že v úkrytu nějaké základní vybavení bylo, ale cokoliv navíc můžeš získat zde.“ | ||
| |||
| Pod zemí Walter Dojdeš úplně až k postavě. Takhle zblízka vidíš, že má bledou, takřka bílou pokožku. Na sobě nějaké špinavé cáry oblečení, které visí volně u pasu, jinak je postava prakticky nahá. Jakmile postava zaslechne tvůj hlas, tak sebou cukne. Pomalu se začne otáčet a ty spatříš obličej s propadlými tvářemi a bez očí. Ústa otevřená dokořán, jakoby v nějakém děsivém výkřiku.
Postava na tebe chvilku civí a nic neříká. Potom se ozve křupnutí a spodní čelist se pohne. „Dobrej.“ odpoví postava přidušeným hlasem „Na procházce? Na procházce? No jo, není nad to si době protáhnout nohy. Člověk je pak plný energie.“ Nemrtví se zašklebí křivým úsměvem a neohrabaně se vám klidí z cesty. Když tohle “nebezpečí“ pomine, tak se k tobě připojí zbytek skupiny. Za sebou stále slyšíš, nemrtvého, který jde pryč a táhne za sebou jednu nohu. „Tak to bylo vo fous, šéfe. Být to ten hladovej typ, tak by se na nějaký kecy vykašlal a jde nám rovnou vohlodávat kosti.“ Nejistě se při tom ohlédne za sebe, kde slyšíš, jak se postava stále více vzdaluje. Goblin se pak k tobě nakloní a zašeptá. „Ale stejně bych se ho radši zbavil. Nikdy nevíš, kdy takové věci rupne v bedně a nevrhne se na tebe.“ | ||
| |||
| Spáleniště - Divadlo Mahalath Přesuneš se k poklopu. Nahoře není nic, co by ti bránilo ho nadzdvihnout. Jde to snadno a bez větších potíží. Vzduch je také zdá se čistý. Ocitla ses ve skladišti. Všude panuje klid a ticho. Nezdá se, že by tu někdo hlídal. Začneš se procházet mezi bednami, kterých tu není zrovna málo. Řada z nich je plná kostýmů a rekvizit, některé už tak staré, že jsou nepoužitelné. Jsou tu ale i jiné věci. Daleko zajímavější věci. Mezi takové patří například krabice s insigniemi rodiny Scoria. Uvnitř nich najdeš samopaly, revolvery a dokonce i pár granátů. Není to nic extra, ale u správného obchodníka by to nějaký ten hezký peníz hodilo. Také najdeš spoustu alkoholu, možná ze dvou nebo tak tří náklaďáků. Ten pro změnu nese značky rodiny Basal. Ale tu úplně nejpodivnější věc najdeš až na konci. Jsou to čtyři, rakvím podobné nádrže. Jsou průhledné a v každé z nich se nachází tělo. Všechna vypadají, jako by spala, jenom se tak vznášejí v prostoru. Mohla bys zkusit nádrže otevřít, ale jaký to bude mít výsledek, můžeš jenom hádat. Nádrže nevypadají jako nic, s čím by ses kdy setkala. Kromě nich je tu ještě šest boxů, všechny označené jako lékařský materiál. Uvnitř ale nejsou injekce ani ampulky s léky, jak by někdo mohl podle toho označení čekat. Místo toho tam najdeš lidské orgány a krev. Několik různých skupin, rozdělených i podle ras. Většina se zdá být v pořádku, ale obsah dvou boxů se zdá být nepoužitelný. Oe loi olue? Lüa lanate nu. Jsou tu Elvara i Vaöra. Co je to za zvrácenost? Skladiště projdeš celé a nenajdeš nikoho. Žádná hlídka, ani zašívající se lenoch. Pokud chceš, můžeš pokračovat dál v prozkoumávání divadla. Ze skladu vedou dvě cesty. Je tu schodiště, které vede směrem nahoru a velká vrata která vedou kamsi dál. Vrata jsou dostatečně velká, aby jimi projelo i vozidlo. Takhle pod zemí nepoznáš kterým směrem míří, ale v hlášení medvědových průzkumníků nebyla žádná zmínka o dalším vstupu. Tím spíš pro auto. | ||
| |||
| Elysium Oz Jasně, já chápu, že nám běží čas. Ale i ty si musíš čas od času trochu vorazit. K čemu mi bude unavený tělo, který se někde nechá voddělat? Tý svý holce taky mrtvej nepomůžeš. A jestli to nevíš, tak když chcípneš, tak je to konečná i pro mě. Hezky zpátky mezi ostatní a čekat než se sem zas dostanu. Zamířil jsi do Elysia. Pokud člověk něco potřeboval, informace, artefakty, nebo jenom holky, byla velká šance, že právě v Elysiu to najde. Stejně jako obvykle i dnes u vstupu hlídal Benny. Dvoumetrový gorilák, který vzbuzoval respekt jenom samotnou svojí existencí. Ten když někomu vrazil facku, tak už se nezvedl. Zřejmě proto si s ním nechtěl nikdo začínat. Tedy alespoň ne z těch inteligentních. To také zajišťovalo hladký chod celého podniku. Uvnitř bylo docela plno. Většina lepších stolů už byla zabrána a nezdálo se, že by měl v nejbližší době někdo odejít. Na podiu zrovna vyhrávala gobliní jazzová kapela. Jediný co tomu chybí, je pořádná rvačka. Tuhle radost bys mi asi taky nedopřál, co? Rozhlížíš se kolem, ale jak ať se snažíš sebevíc, Aughistora nikde nevidíš. Ne, že by bylo snadné najít jednoho trpaslíka, navíc v takové spoustě lidí. Tím spíš, pokud tu už nějakou dobu popíjel a odpadl pod stůl. Zkrátka nikde není. Tvého pohledu si všimne i jeden z číšníků, který jde zrovna kolem. „Pokud hledáte volnej stůl, tak je bohužel plno. I zadní salónky jsou už obsazený. Zkuste jedině bar, tam by mělo být ještě místo.“ | ||
| |||
 | Centrum – Obchod Isaac Vypadá to, že to budu muset vzít cestou zpět trochu oklikou, pokud budu chtít najít nějaké děti, kterým budu chtít udělat radost. Ale stejně dneska nemám nic jiného na práci. K tomu se budu chtít i pořádně prospat. I když. Možná bych si případně mohl ulovit něco malého k snědku, ale to bych si na to nejdříve musel zařídit prostor. Nebylo by dobré mít tajemství před mým zaměstnavatelem. Přicházím na adresu, kde by mělo být onen obchod. Už z dálky pozoruji výlohu s názvem obchodu. Vypadá to na solidní podnik. Dává tedy smysl, že bude v něčem zapletený, jak už to u pěkných podniků bývá. Co je krásné, to bývá falešné, neb faleš je jedem. Tak nějak to říkal myslím učitel. Z toho důvodu jsou i ženy cvičeny více v umění zkrášlování. Už z výlohy jde vidět, že podnik je plný krásných obleků a dalších doplňků. Jsem dosti zvědavé jaké zde mají pro lidi mého oboru. "Zdravím. Poslal mě sem můj Pán, kvůli některým vašim produktům." Spolu s tím před muže položím obálku, přičemž dbám, aby si všimnul prstenu na ruce, když mu podávám obálku. Úsměv na mé porcelánové masce se na něj usmívá, zatím co já jsem v lehkém neklidu jestli dělám vše zcela správně, jak se patří. | ||
| |||
 | Bezútěšná ulice Můrova Ušklíbnu se, když mě zasáhne bota. Musím říct, že ta holka má páru, s tou si chlapci ještě užijí srandy, když nebude vše po jejím. Možná by si měli příště prohodit role. Pak vyjdu ven. Obloha se zatahovala jako by snad všichni andělé nebes měli párty a teprve teď jim tam měli otevřít záchodky. Vypadá to na solidní průtrž. Cítím se, jak na mě konečně začíná dopadat únava z dlouhého večera. Ale přitom se mi ještě nechce končit, noc je ještě mladá, i když já už dávno ne. Ale možná má ten hlas trochu pravdu? Ne! To by tak hrálo, abych si nechal hned něco nabulíkovat. Mám práci. A času není dvakrát nazbyt. Ale to počasí není moc povzbudivé... Nakonec se rozhodnu pro kompromis. vyrazím přímo do Elysia, abych se podíval, jestli tam zastihnu Augisthora. A možná si dal skleničku, kterou spláchnu pachuť téhle hořké a neplodné noci. A když tam na něj nenarazím, tak se přeci jen vydám domů, protože až se skutečně rozprší, tak už stejně nikoho venku nenajdu. A tak se vydám na cestu. Já, můj baloňák, dvě ukecané entity s vlastním názorem, a spousta otázek v mé hlavě. | ||
| |||
| Spáleniště - stoky
| ||
| |||
 | Cesta do hlubin Vypadá to, že naši malý zelený kamarádi jsou taky dobře vybavený. Pomyslím si, při pohledu na batohy patřící Krizzovi a Utovi. Mlčky přikývnu na Krizzova slova, když opustíme Krysov. Na poznámku ohledně tunelů nebudu nijak reagovat, jen si připravím mapu, abych mohl sledovat cestu, případně si zakreslovat, kudy jsme šli. Zatraceně! Teď vypadám, jako bych jednu koupil a to přede mnou nestál o hlavu větší nepřítel, ale jen nízkej strop. Jsem tu snad pro srandu goblinům. Věnuji Utovi nevrlý pohled, poté si promnu naražené čelo a pokračuji dál. Pohledem si změřím podivnou postavu. "Šouravce? Myslíš tím nemrtvého? Nějakou tu zombie?" zeptám se šeptem Krizze, na chvíli se odmlčím a pokračuji: "Jestli to je jen pomalá zombie, tak se není čeho bát. Jestli jsou ti šouravci světloplachý, tak mám docela užitečnej přívěsek." S myšlenkou na to, že se nejspíš jedná o nějakého nemrtvého, použiji svůj přívěsek k vyvolání světla a s rukou na revolveru, ve kterém mám munici posílenou o světlo, se vydám směrem k podivné postavě. Z doslechu vím, že s ghúly z Sognarské nekropole se dá rozumně domluvit. Možná dělám chybu, ale nikdy není na škodu to nejdřív zkusit po dobrém. "Dobrý den osobo," pronesu k podivné postavě. "Já a mý přátelé bychom tudy rádi prošli. Nehledám násilí, ale neváhám jej opětovat." Po celou dobu svého pokusu o konverzaci budu dbát na to, abych si držel vzdálenost mezi mnou a podivnou postavou alespoň na padesát metrů a v případě, že se podivná postava rozběhne mým směrem, nebo sáhne po nějaké střelné zbrani namísto odpovědi, vytasím revolver a vystřelím po ní. | ||