Andor.cz - Dračí doupě online

Ten YT kanál by měl sick zkratku.

"Jo, můžeme takhle ty učně poměnit, ty se v tom kdo se ke komu víc hodí vyznáš asi líp než já, že jo," a pokrčím rameny.

"A jo, kup ty koně. Však na to máme, tak co?" a znovu jenom pokrčím rameny.

"Inu, co myslíš, usneš už či? ..." a udělám smyslnou pauzu a nasadím svůdný výraz.

Shoppaholic Ssandra

Jo, to s Odericem je ve finále asi nejlepší možné řešení. Poslat ho pryč, než se celá ta situace uklidní. Claudio ho bez problémů zvládne, možná se oba vrátí, Claudio se za něj zaručí a čeká nás jedno přijímání a povinný skok do kupky sena. Jak já jsem ráda že jsem to místo toho mohla hodit do Tibery, protože senu odjakživa piču a ne věřím!

"Máš pravdu, odjede s Claudiem." pokývu hlavou.
"A teda na radu Fiorelly bych Darii přeložila Raffaella, kterého učí Chiara. Fiorella říká, že spolu s Chiarou nemají takovou vzájemnou dynamiku, jakou by mohl mít s Darií, co já vím, jak to je - ale Fiorella tyhle věci umí vysledovat a pokud má pocit že Raffael dosáhne plného potenciálu takto, nemám problém Chiaře učně vyměnit za Paolu. Paola je ještě děcko, musí se na něčem trochu utřepat, než zjistíme, co vlastně umí. Z Raffaela jsem doufala, že bude šermíř, ale on pořád jenom řeší nějaký olova a rtutě a síru."
Protočím očima, jako bych nebyla absolutně spokojená s vývojem jeho kariéry.

"Můžu si teda koupit tu klisnu, žejo."

No a dost jako!

Tak pokud samozřejmě potřebuješ extra pistole, tak já rozhodně POTŘEBUJU dva nový koně! Teda Bratrstvo potřebuje. Tak. Bratrstvo potřebuje dva nové koně! Protože tady máme dva naše, kteří samozřejmě kopou úplně v jiný lize, protože jsem je, ehm, zabavila, ehm, ve Španělsku. A pak dvě erární starší hajtry, na kterejch se učí děcka základy, jednak by tu měly zůstat a druhak si nejsem jistá, jestli to jsou dobrý zvířata pro cestu koňmo až do Florencie, nebo Milána, nebo kam to po jeho stopách pojedeme. Aby ještě cestou nezchromly. Bude to samozřejmě chtít se troooošičku plácnout přes kapsu, bylo by možná ideální, kdyby to byly kobyly a já je pak dále využila v chovu a... A... Eh, jo, Plátno.

"Takže to je soutěž," usoudím suše.
Tak neasi. A já jsem zlej člověk.
"Řím to má na svým triku a pěkně to posral. Jak se asi zas budou tvářit, když budeme muset přijít MY to napravit? Klasika prostě. Řešit jejich problémy nám šlo tak nějak odjakživa."

"Takže domluveno, Claudio pojede do Milána jinou cestou, my to vezmeme po stopách Salvia a uvidíme, kam nás to dostane. Ty si koupíš nové pistole a válečné kladivo, já vyberu dva nové koně, snad tam přivezli na víkend něco solidního. A nebo jsem viděla fakt pěknou plavou kobylu minulý týden na svatém Pavlu. Třeba by se jí ten toreador za určitý obnos vzdal... "
Jako asi to nebude malej obnos, ale raději nebudu mluvit o cenách, než ho tady klepne a pojedem leda tak do prdele.

"No a pak nám tady vznikla taková... Vnitřní situace. Kromě problému, že nevím, co si vzít sebou, protože nemám žádné pořádné zbraně!" mávnu ke stěně největšího pokoje v celém domě, který slouží jako naše ložnice. Ke stěně, která ja odshora až dolů plná všech zbraní, co jsem si kdy kde ukořistila a měla pocit, že stály za tu námahu se s nimi tahat domů.
"Máme tady dva učně bez mistrů. Paola je samozřejmě naprosto iracionálně nasraná na Oderica, protože byl učeň Calogera. Bude to chtít nějak vyřešit a uklidnit je, ať se nám nepozabíjejí, než se vrátíme."

Bruh

"No, deset koní není zase tolik, ale nakoupit jdou nový vždycky. Já si ráno taky plánuju cestou za Camaratou koupit to kladivo. A extra pistole, pro jistotu a že je potřebuji."

Pohladím Alessandru po vlasech, když mě obejme.

"A samozřejmě ne, není to soutěž. Je to něco víc. Je to otázka cti!"

Tak.

Hehe, Říme, hehe.

"No, z assassínů ano. Nepřijde mi to jako málo, ve finále, takhle ve čtyřech budeme asi to nejlepší, co Itálie v současné době má, nic proti ostatním" PODŘADNÝM! "bratrstvům."

A pak teda těch deset jezdců. Budeme muset vybantovat asi nějaké koně z pastvin z pevniny, nemyslím si, že si Alessio udržuje plné stáje v pohotovosti, i když kdo ví. Možná bych mohla jít na dobytčí trh a vybrat Fiorelle a Lucovi něco pořádného, určitě by to bylo pro dobro věci... " A rozhodně ne, protože chci prostě další dva koně, žejo. Kdo tohle naznačí, tak je lhář a podvodník! Do pekla se hrabe!

Obejmu Bastiana jednou rukou okoko pasu.

"A k tomu Milánu," ušklíbnu se, tak nějak šibalsky.
"Ono záleží - je to soutěž o to, které z bratrstvev to plátno najde a vrátí jako první?"

Kde je pointa určuje PJ!

Plátno. No jo. My vlastně primárně honíme to plátno, ne Cala vlastně. Co už.

"Já vím, já vím. Takže si bereme jenom Fiorellu s Lucou? Jako, ve finále to snad asi stačí, když na to přijde," a pokrčím rameny.
"A co říkáš teda na nápad poslat Claudia do Milána? Nebo si myslíš, že by tu měl zůstat?"

Tvl tak ale point je jinde!

"Fiorellu a Lucu musíme vzít sebou," oznámím přesvědčeně.
"Pokud nehodláme cestovat nalehko jen ve dvou, ale s ekipou jezdců, tak zrovna tihle dva jsou snadná volba. Chiara zůstane tady, s Darií. Jako upřímně, nechat tady Dariu samotnou s učni a poslat Claudia pryč, se mi nelíbí. Daria... No, víš, že jsem přesvědčená, že její schopnosti jsou kurva jinde, než v... Eh, domobraně. Už to není jen o nějaké Templářské konspiraci. Jakmile vytáhneme my dva paty z Benátek, bude tady pěknej bordel. Templáři nejsou jediní, komu jsme tady osinou v prdeli. Byla bych ráda, kdyby zde moji bývalí učni zůstali. Jsou to nejlepší šermíři, jaké máme."
Po. Mně. Samozřejmě.

"Fiorella a Luca jsou univerzální, přizpůsobí se, čemu bude zrovna třeba. A-"
Jak to říct a úplně se ho nedotknout.
Usadím se, zády se opřu o čelo postele a přikrývku si uhladím okolo pokrčených nohou. Poplácám vedle sebe, aby se taky posadil.
"Vím, že si to bereš osobně. Ale nezapomeň, že hledáme hlavně to Plátno. Jemu, vzato kol a kolem, můžeš dopřát klidně pár let, kdy bude žít ve strachu z každého stínu, který uvidí."

Něžná i proradná, krutá i bezradná

"Tak, nechal bych tu Dariu, aby se o to starala, o tom žádná. A většinu učňů. Koho vezmeme, jsem chtěl probrat s tebou. Vzal bych Lucu s Fiorellou, případně můžeme jen jednoho z nich. Ať tu případně s Darii zůstanou. Ale sama jsi říkala, že jsem moc paranoidní a že kdyby něco Templáři chystali, tak nebudou čekat na Ludovica..." a pokrčím rameny.

"Stejně tak je otázka, zda si vzít či nevzít sebou Alessia. Mohl by se nám hodit. Jako nenápadný akrobat to nebyl, ale zabíjet lidi uměl slušně... a tak nějak se bojím, že když se budeme motat po severní Itálii, bude to bohužel náš denní chleba. Což, mě přivádí na další možnost, jak plán alterovat. Jako taky mě napadlo, že stopa bude možná i tak vychladlá... a tak místo toho, můžeme zkusit Calovi naběhnout a rovnou plout třeba do Rimini a nadjet mu rovnou na Boloňu či Parmu, kam nejspíš pojede i tak, pokud se chystá do Milána. To by nám dalo klidně den plavby k dobru. Pokud nejde třeba do Ravenny, místo do Milána... je tu furt ten problém, že mi prostě stále hodíme stín a nemáme nic konkrétního. Co myslíš ty, že by bylo lepší? Já... já si to možná beru všechno až moc osobně a chci prostě toho zmrda dostat osobně, což možná může mírně zatemňovat můj úsudek."

Sowiboka, ale s Alessandrou to je spíš Highway to Hell, než karavana mraků.

Ehm, stíháš mě furt takhle rozespale či moc blábolím? A nebo to mám nechat na ráno?"
"Myslíš, že jsem spala?" uchechtnu se a posadím. Jsem v čistě vypraných, ale pracovních hadrech. Když jdeme spát oba, v běžný den, mívám samozřejmě běžnou noční košili. Ale když je takhle sám venku, jeden si nemůže bejt nikdy prostě dost jistej.
"Ještě tak půl hodiny a šla bych tě ven hledat, zatím jsem se uklidňovala tím, že jsi s Pietrem a kdyby se vám a Lucovi něco stalo, někdo od nich," čímž myslím zloděje, "By sem přiběhl. Oni jsou prostě všude, včera mě sprostě špehovali v hospodě," neopomenu si postěžovat.

Jo, jsem assassin. Je tak nějak moje práce, všímat si věcí!

"Hm, takže oklikou do Říma..." zamyslím se a v duchu se bavím nad lehce ovíněným nadšením ze svého nočního dobrodružství, se kterým dnes přišel zpátky.
Snad Luca nebude zas blejt na chodbu.

"Asi ho chtěl zabít někde po cestě, ale už chtěl být co nejblíž na trase k Milánu. Protože věděl, že pak půjde o čas. Pořád má hrozlivý náskok, až mě to sere. Ludovico odjíždí zítra. Dneska jsme ho uložili. Nevěděla jsem, že zítra odjíždíme my. Já v neděli ale-" No ne, to je fuk. Povinnosti před zábavou. Jen to ráno budu muset zaběhnout celý odvolat. Co už. A taky zajistit potomstvo, bůh ví, jak dlouho budeme pryč.

"Někdo by tady měl ale taky zůstat." nemůžeme všichni jen tak prostě vytáhnout hromadně paty z Benátek.