Andor.cz - Dračí doupě online

Cože? On se taky pokoutně věnuje nějaký zábavě? To je ale můj job!

"A nezkoušejte smlouvat dobrý pane, nemyslete si, že vás bez masky nepoznám po hlase. Včera jste si na náměstí vidělal za pět minut víc, než já za víkend. Takže..."
No ale tak to moment moment!!! Cože co? Jak vydělal? Kde vydělal? Snad ho Pietro taky neuvrtává do nějakých nebezpečných aktivit? To bych si s panem Gryfem jako docela vyřídila! Bastiano je křehkej, sladkej, MŮJ a nesmí se MI poškodit!

Zlehounka Bastiana odstrčím stranou, směrem za sebe a nahmatám svůj vlastní měšec, než se vzpamatuje.
"Zatáhnu to bez blbejch keců a přidám ještě tři stříbrný navrch, pokud mi pěkně požalujete, co můj drahý manžel včera prováděl na náměstí," zazubím se a zamrkám.

A tak, aby to bylo fér!
"Jsem na tom teď extrémně dobře, minulý týden mi Pietro musel vysolit polovinu toho, co na mě vyhrál v sázkách, když už mě uvrtává do věcí, kde jde o kejhák."
Až to skoro na srdíčku bolelo, že všichni sázeli PROTI MĚ! Pfffft

Sue me.

"Dobrá volba, paní a pane, moc dobrá volba. To je kvalita, o tom žádná, že si umíte vybrat. Ale to umíte jen tím, že jste přišli sem, ne jak k tomu patlalovi, co je na druhé straně náměstí. Ten beztak nemá žádný kladiva, jak je neschopný... ah, ah, jak můžeme mít stejnou matku..." hudruje zbrojíř, zatímco jde dozadu pro pouzdro na pistoli.

"Takže, dvě kladívka, bambitka s pouzdrem na sedlo, no, tak to máme dokupy eee 15 benátských důkátů. Platby pouze předem a pouze opravdová peníze," řekne neoblomě zbrojíř. "A nezkoušejte smlouvat dobrý pane, nemyslete si, že vás bez masky nepoznám po hlase. Včera jste si na náměstí vidělal za pět minut víc, než já za víkend. Takže..." a natáhne svoji macatou ruku, "... doufám, že s vámi je radost obchodovat."

Jako meta nadpisy jsou jedna věc, ale meta unknown meme nadpisy, to kope v jiný lize

"A co bys teda chtěla do ruky vzít ty?"
Ehm, to co bych teď tak nejraději vzala do ruky by asi pan zbrojíř rozdejchával ještě delší dobu. Hehe. Hehehe. No nic. Škoda, že docela spěcháme. Do války a tak. Měla jsem ráno možná být trošku dotěrnější, teď toho lituju. Ale tak hlad tehdy vyhrál, prostě se ve mně bily dvě naprosto základní lidský potřeby, co se dá dělat. Teď jsem najezená, dostala jsem, co jsem chtěla a přirozeně hledám, co ještě bych tak mohla chtít, protože jsem prostě a jednoduše žena. A já bych chtěla zrovna teď a možná i tady... Eeeeh, kde jsme to byli??? Jo, to kladivo. No! Jasně. Kladivo.

Setřesu ze sebe denní snění.
"Hm... Tohle je prostě elegantní a hezký," poklepu prstem na to, se zdobně zakroucenou rukojetí.
"Ale tenhle nebetyčnej kýč mě chytil za srdíčko," uchechtnu se a vezmu to s havraní hlavou do ruky. Bylo by lepší už jen, kdyby to nebyla celá hlava, ale jen lebka, ale jako nemůžete v rámci absolutní kýčovitosti chtít zázraky na počkání.
"Budu mu říkat Pepe, hehe."

Allow us to introduce ourselves playlist

"Hmmmm," pronesu jenom zasněně. "Jó, to je přesně to, co bych rád a ty to víš, co? Hmmm."

Bude dlouhá cesta lodí.

Vezmu si kladivo do ruky a potěžkám si ho v ruce.

"Jo, tak já ho beru šéfe," řeknu zbrojíři a podívám se na Alessandru. "A co bys teda chtěla do ruky vzít ty?"

Tvl aspoň jednou jsi hodil solidní Zásobnost, zatím jediný dobrý hod byl na to, že Fiorellu bude mít rád kůň XD

ale určitě ti to udělalo trauma, které musíš vyléčit!"
" A přesně pro to tě všechny ty šlapky chtějí mi tě sebrat a mít tě jen pro sebe!" odpovím a snažím se zachovat vážnou tvář, když se mu zavěsím do ruky. "Ale nedej se obalamutit, ony tě chtějí jen kvůli prachům a já tě miluji od doby, kdys ještě žádný neměl," zašklebím se. Jo, srdíčko už nebolí! Ale neřeknu ne na nový válečný kladivo, kdo bych byla, kdybych odmítla! V zrcadle bych se nepoznala snad.

*****
"Tu už je to lepší což? Tak, které se ti líbí?"
Chvilku se ochomejtám kolem každého z nich, těžkám je a obhlížím ze všech stran.

"Tohle černozlatý," řeknu tak, aby to znělo, jako že ho chci pro sebe, než dodám "By se ti hodilo. Přijde mi, že je to přesně tvůj styl, k černýmu koni a zlatý masce no a to všechno."
Celkově se mi brouček nějak shlídl ve zlatě od té doby, co řídí obchod s drogama a pašování kontrabandu a vlastní k tomu bordel. Já si všimla, žes po něm zálibně koukal, měl bys ho mít, zasloužíš si jakékoliv by se ti líbilo. Ňuňuňu.

" Osobně bych tady doprostřed před ten zobák nechala z každé strany pak ještě vsadit rubín, až se vrátíme a vyškrábat tam insignii bratrstva, pak bude úplně ideální, vidíš? Tady."
Pohladím topůrko prsty, jako by to byl milenec, otřu se mu tváří o tvář a tak nějak tiše zavrním.

Bamboozled, lula lula xdddd

Chudák Rocco. On je můj kancléř, ale ona si z něj taky dělá poskoka. Když na to může zneužívat Lucu!

"To zní, že máš asi čas," řeknu a nabídnu Alessandře rámě, "Takže můžeme jít koupit ti to kladívko! Sice máš bolavý srdíčko asi míň, ale určitě ti to udělalo trauma, které musíš vyléčit!"

***
Druhý obchodník už na tom byl lépe. Kromě toho, že prodával také jednu pistoli, měl v nabídce i slušnou zásobu kladiv.

Kromě těch obyčejných tak pozornost poutali dvě. Jedno, které bylo bez dřeva čistě s oceli, kde topůrku bylo stylově vykrouceno do vývrtky a druhé, které zaujalo tím, že hlavice byla hlava havrana, kterému zobák přecházel do, inu, zobáku na kladivu.

A pak tu bylo třetí, které hypnotizovalo Bastiana, který se ale styděl k němu přihlásit, aby nedostal nadáno. Bylo to klasické, až tuctové kladivo, ale černěné s kontrastními detaily ve zlatě.

***
"Tu už je to lepší což? Tak, které se ti líbí?"

Počkej takže my jdeme shoppovat?

Když se Fiorella má k odjezdu, zkontroluju ještě, jestli je dobře usazená, než odjede a upravím ji třmeny k její výšce. Následuje krátká přednáška o tom, jak má správně sedět, kam a proč přenášet váhu a kdy, jak ji nebrat zbytečně dozadu v hubě, vlastně lepší toho koně vůbec ničím neobtěžovat a jenom navést na směr.
Sakra co dělám, jede doslova dva bloky a jeden mostek, takže pokud nedojede sama v pohodě domů, zůstane tady i se svýma slepicema.

*****

"A ty máš už sbaleno a můžeš korzovat po nákupech semnou a nebo si musíš taky balit věci?"
Pokrčím rameny.
"Zbraně mi chystá Rocco a zbytek věcí mám sbalený hned, prakticky se jen obleču a vezmu nějaký důležitý věci na sedlo a do brašen, to je jak nic, nepočítala jsem s tím, že bych doma byla nadýl než na skok. Ještě teda mám naporoučené pro kuchaře, aby nám zabalil na cestu něco dobrýho, protože bůh ví, čím nás budou krmit, tak to prostě vyzvednu v kuchyni, pokud to taky nedá Roccovi nebo Lucovi nebo Fiorelle aby to sbalili. No. Takže... " zvednu ruce, jako že já jsem v pohodě a z obliga.

"Akorát teda - my ještě jdeme nakupovat? Myslela jsem, že mi to mělo ukonejšit bolavý srdíčko, protože kůň nebyl, ale kůň nakonec je...?"

Umění obchodu - Donald da Mezoo

"Takže bude můj? A zadarmo?"
"Ano"
"Ty jsi prostě úplně nejlepší, já tomu nemůžu věřit, jak jsi to zařídil, děkuju!"
"Opět ano. A nemáš zač!"

Tak, jeden problém by byl vyřešen. Tak snad doufám, že se mi to nevrátí zpět do ksichtu, ještě než stihneme odplout. Ale pokud si přijde pro peníze až v pondělí, mělo by snad být všechno v cajku a nic nebude nějak extra vést zpátky k nám. Hlavně, když řekne, že si to koupil nějaký fešák, u kterého nebude nijak figurovat maska. Utajení bez utajení je vlastně super utajení!

***
"Jako, sice by nám nesli vajíčka a na lodi by to s nima šlo, nejsem si úplně jistý, co by s nima jakmile vystoupíme v Anconě. Leda zaplatit kapitánovi, aby se s nimi vrátil do Benátek a předal je tu zpátky, ale přijde mi to, jako velmi, velmi zbytečná komplikace. Takže také hlasuji proto, aby tu králikoslepice zůstali. Což, čas se krátí. Měla bys je Fiorello jít ubytovat do Casa Rosa a začít si balit věci!"

***
Když Fiorella odjede, dám Alessandře možná nepříjemnou otázku.

"A ty máš už sbaleno a můžeš korzovat po nákupech semnou a nebo si musíš taky balit věci? Protože jak moc dobře víš, tak za hodinku mám rande s jistým koněm. A bůh chraň, musím tam být před nimi, protože určitě nechceme, aby tam ten koňský handlíř chodil a ptal se, kde je poručík Nicollo d'Alviano kterému má předat koně pro kapitána Baresiho. To by bylo... notně nepříjemné. Nedejbože, kdyby kvůli tomu odchytl třeba městkou hlídku, co by s naším štěstím určitě korzovala přístavem."

Who would guess, there actually ARE rabbit chicken!

"Prodal mi je všechny! No nejsou krásný!"
Cotodopekla...
Zamrkám zmateně na košík plný hemžících se chlupů a pustím Bastiana v konsternovaném zaujetí... Těma věcma.
"Ukaž, můžu?"
Jednu opatrně vytáhnu z košíku.

"Vydává to zvuky jak slepice, vypadá to jak chlupatý králík bez uší a chová se to... Jak tuřín," zhodnotím to zkušeně.
"A jsi si jistá, že to nejsou nějak... Že to není nějaký čarodějný zvíře, plivník vysezený baziliškem, nebo...? Je to legální to mít?" prohlížím si to chlupatý zvíře ze všech stran, jak to dělá kokoko a jak to má opravdu slepičí pařáty. Vůbec nechápu, kde to má oči, má to stejnej předek jak zadek. Vrátím to do košíku. A zavrtím nevěřícně hlavou, že to vůbec existuje.

"Jenom... bereme je sebou a nebo je mám radši odvézt do Casa Rosa?"
"Kam jako sebou? Jako do války, že by sis vzala ten košík plný slepic? Jako Fiorello, já nikdy neřeknu ne čerstvému vejci po ránu - snáší to vůbec vejce, žejo? - ale tohle je nerozum, budeš ráda, když se po pár dnech udržíš v sedle se zbraněmi a všechny věci si taháme sami, nepojede za námi žádný vůz, a ani... Sakra Fiorello, je to válka a hon na zrádce, ne žádnej rodinnej výlet na koníčkách!" blahosklonně ji poplácám po hlavě.
"Takže je samozřejmě necháš v Casa Rosa, až si tam pojedeme pro věci, můžeš je vypustit třeba na zem do holubníku, tam jim bude určitě dobře a počkají na tebe, až se vrátíme. A ještě budeš nakonec ráda, že tě nepodporuju v tutěch blbejch nápadech, jako je brát si do války slepice."
Založím ruce v bok a zatvářím se nesouhlasně.

"Jinak, my máme hotovo, Lucův kůň tady není, ale Bastiano zařídil, že nám ho za hodinu vyloží v přístavu,"
Zamilovaně vzdychnu, když si vzpomenu na to, jak hezky to zařídil!

Dneska se daří!

"Mám, mám je!" běží k vám nadšená Fiorella s košíkem plným chlupatých slepic a s koněm tahaným za sebou.

"Prodal mi je všechny! No nejsou krásný!" nadšeně popisuje svůj nákup, který vypadá, že je opravdu o chlupatých slepicích. "Jenom... bereme je sebou a nebo je mám radši odvézt do Casa Rosa?"