Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | Do kovárny? Cože, dát je tobě? „Pomůže mi později…“ Vysvětlím. „Léky jsou vzácné. Nebudu je plýtvat.“ Dodám, protože jsem přesvědčená, že hýčkat se v relativním bezpečí je zhůvěřilost. „Jasně, že řeknu.“ Vypálím ihned a dost přesvědčivě. Pravda ovšem je, že netuším, co přijde a jak budu reagovat. Nevěřit, nesdílet a nepřiznat slabost – tak žiju a mám k tomu svoje důvody. Každý rozumný člověk tady, by je měl mít. Drogu zapiju vodou a čutoru podám také Betchanovi. „Ať slouží.“ Ušklíbnu se. Tohle je problém s někým, kdo je čestný – opravdu nevím, jak by na podobnou nabídku reagoval Alex. Což je taky důvod, proč ji nedostal. Záchranář je proti němu… čitelnější, v některých ohledech i jednoduší. A přesto váhám, jestli mu svěřit svůj majetek. „Tak dobře, něco k tobě dám.“ Souhlasím nakonec. Nechám si věci, které jsem už přiznala a taky ty, které potřebuji… u Betchana tak skončí asi 2/3 mých zásob. „Ne, že si dáš beze mě.“ Zvednu prst. „Jo… živočišný… věděl jsi, že se dělá ze zvířecích kostí?“ Napadne mě bezděky. „Ale aktivní, které se teď používá víc – to je z dřena, kokosových skořápek… ale lidi mu pořád říkají živočišný?“ Lehce se zamračím nad tím, co tu plácám a mávnu rukou. „To máš fuk. Jestli máš, tak mi, prosím, nějaké dej.“ Nastavím ruku, a pokud dostanu, přidám tablety do kapsy k prášku na bolest. Nad nabídkou doprovodu však zavrtím hlavou. „Teď se chováš jako ochranář. Navrčený a zbytečně vyděšený psisko.“ Oznámím klidně. Chci muže opatrně upozornit, že tohle mi příjemné není a to formou, kterou si vybral sám. „Kovárna je odsud tak 10 metrů a jak jsi slyšel, nic se tu stát nemůže.“ Připomenu. „Tak si sedni. V klidu se najez a sejdeme se na nástupu, dobře?“ Oznámím a opatrně si vytáhnu batoh na záda. Na rozřešení nečekám a vyrazím do kovárny. Jo chci jít za Alexem. | ||
| |||
 | Kovárna Uvnitř to vypadá prakticky stejně jako při mé minulé návštěvě s rytířem a Gabrielou. Z věšáku seberu alespoň zástěru a položím jí na tělo kováře. Bojoval o svůj život statečně, ale pokud i ten druhý mrtvý byl vampýr, neměl kovář žádnou šanci přežít. Natož když jich venku asi bylo mnohem víc. Nikdo tu ještě není, nachystám si třísky a začnu roztápět výheň. Ruce se mi pohybují automaticky, ale i díky tomu můžu konečně opravdu v klidu přemýšlet nad tím, co se za poslední dva dny událo. Ne nad tím, kdo přidal lysohlávky do medu a smrtí Katrin, to jsou věci, které už neovlivním. V tomhle měl Betchan pravdu i když z každé mé odpovědi si vždycky vybral jen část toho, co uslyší a na co bude reagovat. Tyomnaya noc', tol'ko puli svistyat po stepi... Nevím, do přesně k tobě cítím, Gabrielo, ani jestli vůbec cítíš něco ty ke mě, ale vím, že rytíř nemohl být vzdálenější pravdě. Nedokázal bych tě zabít a nedovolím, aby to udělal někdo jiný... | ||
| |||
 | Poprvé Rozmrzele se dívám, jak schovává lék do kapsy. Nemám rád pacienty, co neposlouchají. „Tam ti nepomůže. Nezabere. Bude tě kvůli tomu bolet víc než jen hrudník.“ Namítnu, ale tuším, že zbytečně. „Rádo se stalo. Kdyby cokoli, řekneš mi to, viď?“ Mrzí mě, že jí je zima, ale jinak to nešlo, mít víc času, zatopil bych v kamnech, ale když jen hodina.. „Jo. Jasně. To..je dobře. jídlo je důležitý.“ Odpovím trochu nejistě. „Já si dám. To se neboj.“ Přikývnu. Vidím to na sušenku s paštikou. Výhodou tohohle jídla je to, že nezmrzne. Na slunci se nezkazí. Ani čokoláda se nerozpustí. Pro armádu jen to nejlepší. Záchranář. To jsem neslyšel tak dlouho. Naposledy ještě doma. Teď se ale zeširoka usměju. „Jo. Přesně tak. Velký a silný záchranář. Ještě že jsi neřekla ochranář. Připadal bych si jak navrčený psisko, co chrání svou paničku.“ S neskrývanou obavou sleduji co chystá. A kolik. Mě o hodně méně, což kvituju s povděkem. I tak to bude určitě síla. Sjetej rytíř. To tu dlouho nebylo. Bude to moje poprvé. Když nepočítám vodku a místní kuchyni. Hříbky a saláty… Shrnu si prášek do úst. Že by mě chtěla otrávit nebo mi jinak ublížit mě ani nenapadne. Nechám to promísit slinami a čekám co se stane. Když se Gabriela začne chystat k odchodu položím ruku na její batoh. „Nechceš si to dát ke mně? S tím jak po tobě jde.. Jestli to u tebe najde.. Já si to obhájím. Jsem felčar. Celkem se to u mě čeká.“ Nabídnu jí. Není v tom žádný vedlejší úmysl. Prostě jen pomoc. Ochrana. „Živočišný. Na průjem. Máš střevní trabl?“ Zeptám se a už si zase chystám lékárnu. Nedivil bych se, kdyby měla. Celej tenhle podnik je na posrání a do toho ještě nervy na pochodu. Kdekomu by to srovnalo střeva do přímky. „Ať jdeš kamkoli, jdu s tebou.“ Upozorním tě. „Je mi jasný, že chceš jít za Alexem. Jdi, ale ne sama.“ | ||
| |||
| Ošetření Tak jdeme na to „Jo, děkuji." Vezmu si prášek a schovám si ho do kapsy. „I za ten převaz." Ozvu se, když jsem konečně oblečená. Je mi příšerná zima… a tak trochu doufám, že v kovárně bude o něco lépe. „To je dobrý, jedla jsem ve věži." Zavrtím znovu nad nabídkou jídla. „Ale ty něco sněz." Kývnu na muže. „Ať zůstaneš pořád tak… velký a silný." Usměji se. „Záchranáři." Dodám nové oslovení. Pak už ale na nic nečekám, položím svůj batoh na stůl a otevřu jednu z kapes. Nemusím hledat dlouho „Routa." Přikývnu a ukážu namletý prášek. „Místní Routa." Dodám, abych zdůraznila rozdíl. „Zbystří myšlení. Zjemní ho. Pokud to přeženeš, možná uvidíš i pár věcí, které neexistují… ale ty od reality poznáš." Usměji se. Naberu trochu na špičku nože a prášek si shrnu do úst. Betchanovi přidělím o poznání méně. „No nic půjdu." Začnu sklízet věci. A když to dělám, něco mě napadne. „Nemáš v lékárničce nějaké uhlí?" | ||
| |||
| Střídání stráží Kluzkého hlas na žebříku mi konečně odvede myšlenky od toho, co tady před chvílí předvedl rytíř. Aspoň na chvíli. "Jasné, pojď..." odpovím jen dolů a pomůžu mu zvednout těžký poklop. "Ne, všude klid a jestli už vyrazili z Vřídel, vidět nejsou..." odpovím na položenou otázku. | ||
| |||
 | Odpovědí před odchodem Aric a Yuli Mladý mág mluví poměrně zajímavě. Sice na první pohled vypadá že nemá zas tak moc zkušeností, ale opak se začíná dát pravdou. Když mi řekne svůj pohled na zrušení frakcí tak se zamyslím. Tohle není špatná myšlenka. "Máš pravdu...ale tohle bude těžké. Jediný co má tahle skupina společného je naše mise, ale myslím si že každý si to bere po svém." Benji a Sestry Freya mi dá najevo že jsou obě dvě v pořádku. Kejvnu hlavou že rozumím. Náš poslední rozhovor přinesl snad více otázek než odpovědí, ale teď už není moc času v něm pokračovat. Tohle téma mezi námi ale uzavřené ještě není. Když bude zase možnost, myslím si že navážeme tam kde jsme skončili. Otázka zní, kdy to bude. "O žádných sklepech nevím. Myslím že se jim nechtělo kopat do zamrzlé půdy a tak sklepy prostě neřešili. Přeci jenom, zima je zde dostatečná a jídlo se dá uchovávat všude." odpovím Benjimu před odchodem. Pak už ale jdu vystřídat Alexe ať si stihne odpočinout. Alex "Alexi, lezu nahoru!" zavolám na Patroláře, a začínám šplhat po žebříku. "Všiml sis něčeho za tu dobu co tady jsi ? " zeptám se, a začínám si chystat místo. "Běž se najíst a trochu odpočinout, dneska nás čeká trochu delší cesta." pobídnu ho a zapálím si jednu s poledních cigaret. Kurva, doufám že ve Vřekotočí někdo bude něco mít. Teď se mi o medu a Gabriele opravdu bavit nechce, a nechci aby to vytáhl. Chci teď být chvíli sám a přemýšlet nad informacemi z dnešního dne. Vampýři, Freya a frakce. Tyhle tři věci se mi v hlavě točí jako kolovrat. | ||
| |||
| Cesta k uvolnění Pobaveně se ušklíbnu, když mluvíš o tričku a lékaři. Okamžik zvažuji, jestli to nepřeženu, jako tehdy ráno, které se vyloženě nepovedlo. Ale nakonec to risknu. Už jen proto, že před tím jsme se vůbec neznali a teď už přeci jen malinko ano. „Přesně tak. Jen rukou lékaře nebo zdravotníka.“ Rozšířím pro jistotu seznam těch, co ji mohou svlékat a doufám, že Alex žádný takový kurz nemá. „Jiní by ti ještě mohli ublížit.“ Dodám s hranou starostlivostí. „Ne. Neboj. Teď led fakt ne.“ Zrychlím. Dotýkat se jemné kůže je sice úžasné, ale mě mrznou prsty a ona mrzne celá. Namažu hojivou mast a rychle srovnám fáče. Oblékání bude asi trochu bolestivější. „Vem si tohle, prosím. Na bolest. Nástup do čtvrt hodiny.“ Podám jí prášek. „Fakt nemáš hlad? Jestli to nemáš ráda, mám i jiné věci…“ Nabízím. Možná jedla ve věži s Alexem. Potřebuje jíst. Ale nenaléhám. Za to když mi řekne, že má chuť na něco jiného, zasvítí mi oči. A hned pohasnou. Rozdat si to v týhle kose asi nechceš. Tak povídej. „Routa?“ Zopakuji po ní. Je to jedna z věcí na seznamu a vzhledem k tomu, co byl zač zbytek, si nedělám iluze oč jde. Pere se to ve mně. Na jedné straně disciplina a odpovědnost. Na druhé právo trochu se uvolnit. Potřeba dostat se k ní blíž. Potřeba uvolnit se. Jinak budu startovat na každýho, jako jsem vyjel po Aricovi. A stejně jako Gabriela potřebuje Alexe, já potřebuju co nejvíc z nich. Ideálně všechny. „Dobře.“ Svolím. „Ale jen trochu. Víš proč. Musím zůstat bojeschopný.“ | ||
| |||
| Ošetření Jen drobná úleva To oslovení mě překvapí. Celkově mě zaskočí Betchanova… žoviálnost. Jako by vůbec nechápal vážnost situace. Jako by si tyhle chvíle užíval. Nemám s tím problém. Tohle je rozhodně přístup, se kterým jde pracovat. Který můžu využít. „No jo, no jo – triko sundávat jen rukou lékaře." Odpovím. „Jen ne další led." Zavrtím hlavou. Zima se začíná nepříjemně zakusovat do nahé kůže. „To je dobré… nemám hlad. Už jsem jedla." Pokrčím rameny. Nicméně pohled mi znovu sklouzne k batohu. „Vlastně je tu něco, na co chuť mám." Přiznám. A nechám ticho, aby umocnilo napětí. „Znáš Routu?" Zajiskří mi v očích. | ||
| |||
 | Kropíme a budeme kropit! Když jsem skončil tady s tou hromadou, tak se ve dveřích objeví Led. Podle všeho kontroluje svoje ovečky. Má pravdu, že Ledovky to dostaly hodně, ale zase taky jsou nadané magií, takže bych se o ně tolik nebál. Což mi samozřejmě á za pravdu Freya. I tak je zvláštní, že někdo se umí uzdravit kouzly reálně. Občas by se to na výpravách hodilo. "To je v pohodě. Někdo to udělat musel a z těch co tu jsou...Jsem byl nejvíce erudovaný k tomu to udělat. Jinak já jsme na sto procent v pohodě, ale toho panáka potom neodmítnu. Ty Lede. Neměli tu někde sklepy? Freya má dobrý nápad, aby se nějaké překvapení neskrývalo tam. Ještě tam dojdeme a k tomu kováři. Pak už bude hotovo a klid. " Svěcené vody na to mám tak akorát, takže pokud k nám Led nebude mít více, tak se vydám asi i za doprovodu holek dodělat svou práci. | ||
| |||
| Ošetření Semknu rty k sobě. „Jo vím.“ Chápu, že v její situaci musí brát všechno co je. Je otázkou zda všechny ty doteky s Alexem nejsou jen způsob, jak si ho udržet na své straně. Včetně sexu. Ztěžka si povzdechnu. „Počkej, ty divoško.“ Zarazím ji, když vidím, jak zápasí s nátělníkem. „Potřebovala by jsi klid a a ledovat to.“ Zamručím nespokojeně. „Já vím. Potřebujeme ho.“ Řeknu rezignovaně. „Ale štve mě!“ Přiznám. Ne kvůli tomu, že se jí dostal do kalhotek a já ne. Štve mě ta výhrůžka. A Gabriela chce, abych stál i za ním. Ale bude on stát za Gabrielou? „Kluzký to o něm říkal taky. Ale je otázka, co si pod tím, v rámci Patroly, představit.“ Upřeně Gabrielu sleduji, když mluvím o zrušení frakcí. A přísahal bych, že jí zacukaly koutky. Ale smích potlačí. Rozumná holka. Bolelo by to. Když budeš drzá, budu ti říkat vtipy. Pomyslím si pobaveně. „Bude to skvělé. Uvidíš.“ Řeknu přesvědčeně. Dost to souvisí s mým bláznivým plánem ohledně plánů. „Netuším, jak to chce udělat. Ale já nejsem velitel, takže si s tím ani nemusím lámat hlavu. Mám dost jiných starostí. Třeba... jestli si dám k jídlu sušenky s taveným sýrem a nebo džemem. Asi tam bude i paštika. Co si dáš?“ Zvláštní představa, že si bude chroupat sušenku s něčím a já si užívat nanášení masti. | ||