Andor.cz - Dračí doupě online

Pít s Károu? Jako, to si dám do cv ty vokurko!

"Do hospody nepůjdeme, co? Co Marco vole, jdeme dál pít?"
Zbystřím. Jakože, co si budem. Je to hroznej mastnej pobuda, typ člověka, se kterým bychom se nekamarádili. Je tak pobudnej a mastnej a na šrot, že tyvole nejenže nepoznal, že nejsme jeho kámoši, se kterými asi často popíjí, ale dokonce ani, že jeden z jeho kámošů je záhadným způsobem ženská. No to mě prostě poser holý záda, ne.

Náhle mám hroznou chuť se s tímhle člověkem jít vážně zliskat, jako zamlada. V Benátkách si tohle už nemůžu dovolit. Pro některé jem vážená paní majitelka prosperujícího podniku. Pro jiné jsem manželka jejich drogového šéfa, "pěkná, co," "jo šéfe" a taky pěkně od rány. Pak jsou tu i ti vyvolení, pro které jsem velmistryně řádu. Čímž nemyslím jen naše vlastní členy, ale třeba taky lidi jako je Dóže nebo kapitán Baressi. A nakonec tady mám ještě ty, kteří na mě chodí na koridu, kde, hele přiznejme si to a nebuďme zbytečně skromný, jsem kurva hvězda arény a poprvé v životě taky doslova miláček davu. No a všichni ti lidi, ať už tihle nebo tamti, ale dohromady, vzhledem k tomu, jak jsou Benátky malý město, všichni z nich mě nemůžou vidět takhle našrotovanou, jako je henten muž před námi - a to i přes to, že při našich divokých akolytských letech v Římě jsme měli několik podobných excesů a jak to bylo super!

Kdo mě tady zná?
Berengiaro?
Hej, ten si o nás po tom, co Bastiano začal bez vyzvání v hospodě chcát pod stůl beztak myslí svoje.
Alif?
Chvilku by dělal drahoty a pak se beztak přidal, pokud by to nezjistila Clara.
Hm, Clara, ta čubka?
Ta mě viděla v podobných situacích nesčetněkrát a proto mě nenávidí.
Takže?

Podívám se tázavě na Bastiana, který pred chvíli řekl, že je vlastně unavený, i když to byla spíše výmluva proto, že se už přestal bavit.

"No, jakože..." a pak se dostanu do role! "Ser na Strancioliho, vole, veteránská sedmá legie, Galský tažení!" zavelím mocným zdvihem pravé ruky vpřed a doufám, že tam někde je teda nějaká knajpa!

Chudák pobamboozlen

Chudák je trošku rozhozen, ale jeho stav mu stejně nedovoluje, se nad tím nějak více zamyslet.

"Co píče vole? Nedělejte ze mě čuráka vole, tak snad vím, kdo je Marco a kdo Giovanni, ne asi ty vole. Turci vole, poďobaní jste neasi vole. Já nejsem tak na kaši, abych si pletl lidi. Píčo, dej mi 19 stříber a je tvůj. Tak. A je ten baret tvůj. A já už pujdu domů, když si ze mě děláte piču a vůbec vole. Do hospody nepůjdeme, co? Co Marco vole, jdeme dál pít? A kde je vole zbytek party? Už tu měli být alespoň čtyři minuty, hlavně Strancioli vyprcenej, vole."

Shit

"Do psí prdele," okomentuju, jak mě odstrčí tenhle náhodný podnapilý blbec, MĚ!!! Sakra, trénovaní válečníci často nedokázali to, co on. Kurva, respekt. Přitom tady pobuda s mastnými kudrnatými vlasy (rip Bastianův barete!) a pěti nebo šesti zuby, dořiti...

Stojím jako opařená.
Jak se mi to mohlo stát? Teď jsem měla zrovna s Baretem v ruce šplhat po zdi!!! Jaktože tedy NEMÁM V RUCE ŽÁDNÝ BARET?

Pak se do toho vloží Bastiano a... Zase nám prohodí jména. No, to někoho možná zmate!

"Tyvole a mejch deset ti není dost dobrejch, ty..." Sakra, oni používají divný nadávky, musím asi taky nějakou vymyslet, ať nejsem nápadná a zapadnu! "... Chaluho!"
No nic, to bylo slabší až trapný.

Alessandra nevyprcaná

Ježíši, ona má asi taky popipto, když se nechá přeprat takovým ožralou. Ale reflexy chlapík má. Jestli on to nebude nějaký místní zloděj. Nebo nemístní - těch tu poslední dny bude taky hromada. No nic. Když jsi v Římě, mluv jako Říman.

"Pičo, se uklidni vole, do psí kundy nevyčvachtaný vole. Si z tebe dělá Giovanni píču vole, tak sranda, ne vole, kundíksichte, se neposer vole. Hlavně, že máš víno vole."

Šáhnu do měšce a dám mu pět stříbrných.

"Máš za tu medovinu píčo, aby ses neposral, kundo."

Tak, to bychom měli. Teď druhá část té operace.

"A za kolik mi prodáš ten baret, ty olivo vylisovaná? Giovanni je Maur vydlážděnej, ho ser, ale já ho taky chci."

Kelti vyprcaní

"Heh, pičo vole!" řekne pobuda, když se mu Alessandra rozhodne vzít jeho novou čepici.

Ale k jejímu, Bastianovu i možná pobudovu překvapení, si ji vzít nenechá.

I když je na kaši, tak dokáže zareagovat a hbitě vystřelit rukama na Alessandřiny chňapavé tlapky. Asi má dobrou svalovou paměť a práci, či spíše živobytí, kdy se mu hodí mít rychlé ruce.

A naštěstí byl tak na mol, aby se obtěžoval kontrolovat, jestli se pochcal.

"TO SE DĚLÁ?! OKRÁDAT KAMARÁDY! FUJ TY VOLE. FUJ!" začne křičet a rozhazovat rukama.

A následně se i zvedat ze země.

"Seru na vás čuráci, vydláždění. Prcárna tohle. Jdu domů. Zítra se těšte vole. Vám nezapomenu, takový podrazy."

Váš hod byl úspěšně zapsán, hodil(a) jste 1 na kostce desetistěnné... Shit

Doprdele, tak jako on mi ho prostě jen tak nedá. A upřímně, já ho prostě nechci zabít. Je to takový celý zbytečný, zabíjet náhodný opilý blbce, kteří si vás s někým spletou. A prej se to nemá. Tak mysli, co s tím! Než přijde kolo kolo mlýnský! Haha, tyvole, nikdo se ani nezeptal, že čemu se směju, haha.

"Tvoje máma je kuřbuřt, vole! Si ani nepamatuješ, jak jsme se domluvili. No není divu, seš tak namol, že ses vole normálně pochcal!"

Samozřejmě, že se nepochcal. Teda zas tal samozřejmý to v tomhle stavu nikdy není - ale samozřejmě že se to tentokrát nestalo! Můj cíl je vytvořit rozptýlení, aby se koukal zamlženým pohledem někde na svůj poklopec a já mu mohla baret normálně ukrást a prostě s ním zdrhnout v prdel! Ha!

Natáhnu se bleskurychle po baretu v jeho ruce.
Je namol, jak těžký to asi může bejt???

Plot thickens

"Tak řeknu ne, vole, olivo vyprcaná, neasi," a začne kroutit nevěřícně hlavou.
"Ha, si taky teda kokot Giovanni, chtít můj baret a dlužit mi medovinu, ale Marco tě převedl, hahááááá. To je prdel."

Načež si vítězoslavně nasadí baret na hlavu.

"Dobrej pokus Marco, ale sázka byla, jestli ten baret ukr- půjčím si. A já si ho půjčil pro sebe, neměli jsme žádnou dohodu, že ti ho pak dám. To běž do hajzlu. Je hezkej a můj. Tak solte prachy a medoviny, kuřbuřtové!"

Tak jako možná ho chceme poto, no!

To je otázka, jestli ho chceme nebo nechceme pojebat! Jakože... Chce společensky přijatelnou, nebo pravdivou odpověď? Chceme dělat to, co vyhodnotíme, jako největší srandu. No a teď je to holt asi ho trochu pojebat. Teda, zajímalo by mě, kde jsou jeho reální kumpáni. Nebyl Marco ten, co jsme ho zamordovali u tý řeky? Ten co chcal do vody a prostě musel nutně vyvolat šarvátku? Jaká je šance, že je to ten samý? Hm, asi nijak velká. I když jeden z nich mluvil něco o tajné zbrani vévody, takže třeba měli přístup i do vojenského tábora, nebo se okolo něj motali. Hm. Ne, že by to nebylo jakože fuk, no.

"Tak seš idiot?" řeknu mu a zamračím se.
Improvizační divadlo, tady jdeme znovu!
"Já jsem Marco, tohle je Giovanni!" ukážu na Bastiana obviňujícím prstem. "Jak moc seš namol, idiote, žes to nepoznal, hm? By ti nejenže vychlastal medovinu, ale sebral i můj baret!"

Odpočítám stříbrné a zachrastím mu jimi před nosem.
"Ale hej, jasně jsme se dohodli, že ho doneseš a dáš mně, šak ses posral? Jinak bych se o takovejch peněz nevsadil!"

To jsou obchody!

"He?" vyhrkne ze sebe pobuda.
"To né vole, ten je můj. Nedám. Jsme se dohodli na deset, tak dej deset. A nebo mám zapakovat to NEBO? Hmmm," dodá v tonu, který má být asi výstražný, kdyby nebyl na mol.

"A Giovanni, mluvím s tebou do píči. Tak KDE JE MOJE MEDOVINA VOLE POVÍDÁM."

Načež zavrávorá a div nespadne na sem.

Proto se raději opře zády o zeď.

"Vy mě chcete *škyt* pojebat?"

Ooh, Heaven is a place on Earth

Heh? Já ho ale neznám. A nejsem tu ani dva dny, to jsme s ním nikde nemohli pít do němoty, vsadit se a zapomenout. Ale... baret je to pěkný. Až tak, že doufám, že není můj!

"No, hééj, vidíš to kamaráde. Zrovna jsme tě tady s... Giovannim hledali, že se půjdeme podívat, jak si vedeš. A jak vidím, tak asi dobře a ten baret jsi sebral. Dobrá... práce, asi? Gratuluju!"

SNAD FAKT NENÍ MŮJ.

Šáhnu do měšce a začnu počítat mince.

"Dám ti pět. Deset, jenom pokud mi ho necháš. Ber a nebo nech být."

Ať je či není můj, přece ho nenechám nějakýmu pobudovi!