Andor.cz - Dračí doupě online

???

Sedím u stolu, prázdnou sklenici před sebou, a přemýšlím.

Ženy. Vůbec jim nerozumím. A přitom se tak snažím. Co se jim honí hlavou, když se tváří uraženě? Když řeknou, že je všechno v pořádku, a přitom je jasné, že něco není? Měl bych jít za ní? Neměl?

Koukám na Alessandru a jenom pokrčím rameny.

Ženy prostě vidí věci, které já vůbec nepostřehnu. Jako když se Vittoria jednou zmínila, že jsem v poslední době začal kupovat jiný druh vína. To je snad detail, ne? Ale ona si toho všimla a hned měla teorii, že se něco děje, že mě něco trápí, když nám měním dodavatele. Pravda byla, že prostě měli výpadek dodávky na to, co bereme vždycky, ale ona už kolem toho stavěla celé příběhy.

Natáhnu se pro víno, abych si dolil.

Ženy jsou prostě jiné. Ne lepší, ne horší, jen jiné. Což je dobře, alespoň se člověk nenudí. Jako s Roccem.

Nakonec se usměju a nabídnu odcházející Alessandře, že jí taky doliju.

Možná jim nikdy nebudu rozumět, ale možná ani nemusím.

"My už teda odcházíme? Já myslel, že bysme mohli ještě chvilku posedět a pak dodělat naše putování po střechách. Nebo alespoň jít domů spolu."

Pronesu jen tak do větru, na prázdnou židli. 

No, ona nikdy nevydrží být nasraná dlouho. Stejně určitě čeká venku.

Kopnu do sebe víno a vyjdu ven.

!!!

Nadechnu se a pak místo odpovědi jen vydechnu a protočím očima, když mi začne vysvětlovat podstatu vtipu. Ne, nemyslím si ani trochu, že to bylo vtipné. Nejen to, ono to bylo před cizím členem jiného bratrstva, navíc mužem, který mi svěřil do učení vlastního syna, abych ho JÁ ze všech na světě připravila na to, aby vhodně pokračoval v rodové linii, která má dlouholetou tradici. Jak trapné to teď asi tak je? Jak před ním vypadáme? Jedna věc je se špičkovat a dobírat se navzájem a ta druhá je chovat se jak nejnižší ubohej vepř a chcát pod stůl.

Víš, kdo ti pochčí nohy, Bastiano? ČOKL. Čokl ti pochčí nohy, když si nedáváš pozor! A to ne každej, jen ten, kterej je i na poměry čoklů nevychovanej!

"Upřímně osobně vidím dost velký rozdíl mezi zohavením mrtvoly pro šokující efekt na někoho úplně cizího, který si to s náma nakonec ani nespojí a mezi tím, ztrapňovat se na veřejným místě tím, že nachčíš před dlouholetým známým pod stůl."

A ne, tvoje smutný oči mě nedojímaj. Víš, kdo má takový oči, Bastiano? ČOKL, Čokl má takový oči!

" Příště, až nebudeš mít žádný argumenty na to, že si z tebe někdo dělá prdel, tak prostě asi radši řekni, že je ti ta sranda nepříjemná protože to nedokážeš unýst. Uděláš tím ze sebe sice trošku idiota, ale proti tomuhle," mávnu rukou směrem pod desku stolu "je to fakt hovno."

Povzdechnu si a zvednu se.
"A ráda tě mám, i když se za tebe zrovna neuvěřitelně stydím."

Kurva kolik let se prostě snažím dokázat, že máme na to v našem věku vést úspěšně vlastní buňku bratrstva. A jsou takoví, kterým to prostě po chuti není, pro který nejsme dost dobrý. Tohle tomu prostě nepomáhá. Jak ho něco takového napadlo? KOHO VŮBEC KDY taková píčovina napadne a ještě mu přijde vtipná? Cestou ven pro jistotu ještě špičkou boty nakopnu slepici, co se okolo v pajzlu motá.

Tak nejsem tak stealthy, jak jsem si myslel.

"Měj se!" řeknu a zamávám Berengiarovi na rozloučenou.

Pak se podívám na Alessandru a začnu se tiše smát.

"Promiň, pokud ti to přijde super nechutný. Ale... ale... mě prostě v tuhle chvíli přišlo super vtipný jít, a pochat Giarovi boty. Víš co, teď to není velký mistr Berengiaro, ale Berenpisiáro."

A začnu se smát ještě víc.

"Já vím, já vím, jsem občas trošku chudý duchem, když mám nějakou takovou chvilku, ale jistě mě máš ráda i tak, že ano? Je to furt víc neškodné, než cpát lidem do zadku vlajky, jak tě napadlo v kasárnách. Možná jsem to přehnal, ale humor je jako Benátská obchodní síť. Nezná hranic!"

A hodím na Alessandru psí oči.

Co je to zas za random tvl, Bastiano

"Pak bys ti nemusel chcát pod stůl a tak,"
Heh, co?
Podívám se dolů pod lavici a vzhledem k tomu, že tady nemají ubrus, je docela patrné, která bije.

Co to kurva zase dělá? Tak hlavně že mi vždycky vyčítal že se neumím vubec chovat, protože mi chybí klasické vzdělání! Vzdělání možná nemám, ale taky nechčím v hospodě pod stůl!!! Fuj, to je děs, jak ho to napadlo? Tak hlavně že pán je vzdělanej a hrozně chytrej a vychovanej, zatímco já rostla jak klacek v lese!

"... bylo to příjemné, ale už opravdu musím jít."
"Eh, dobrou noc," řeknu rozpačitě v odpověď a kousek se od Bastiana na lavici odsunu a raději zvednu i nohy, aby mi nepostříkal boty, na což už asi stejně bude beztak pozdě.

"To bylo extrémně nechutný," utrousím nabroušeně a odsunu i víno i jídlo. Nějak mě přešla chuť. "A ostudný. No, asi je to signál pro to, abych šla zpátky do hostince a spát," dodám kysele a taky úplně neskrývám znechucení.
Bože, proč prostě.

Lol, Alessandra hodila dvojku tak nemá ahnung, ale...

"No, ještě by sis mohl krom stolice natrénovat taky zadržování moči, než vyjdeš ven. Pak bys ti nemusel chcát pod stůl a tak," no, nutno podotknout, že Berengiaro vypadá náhle trošku zhnuseně způsoby Benátčanů. A možná i trošku přemýšlí, jestli vůbec udělal dobře, když takovým lidem svěřil výchovu svého téměř dospělého dítěte. Veselý výraz je nahrazen značně rozpačitým.

"No, připozdívá se, asi bych měl jít. Po dnešku mě čeká dost nečekané práce navíc, takže, hm - asi zase někdy, no. Možná. Snad ne, ehm, bylo to příjemné, ale už opravdu musím jít. Dobrou noc, Alessandro. Eh." a radši zhnuseně zmizí, než stačí někdo protestovat.

Haha, no

Ježíš, furt mele sračky. Je to jeho obraný mechanismus, že si dneska úplně posral operaci? Co už. Šel bych jim zkontrolovat latrínu, ale určitě bude stejně zesraná. Pokud tady vůbec latrínu mají. Podle smradu možná ani ne. Tím pádem, není důvod, abych se s tím nějak dělal. Budu naprosto v roli městské stráže, která chodí po nocích chlastat do pajzlu. Nejspíš. Nikdy jsem nebyl městská stráž, co chodí po nocích do pajzlů.

Pomalu ho vytáhnu a začnu nenápadně chcát pod stůl, ale pokud možno tak, abych nikomu nepochcal boty.

Je to sranda! Musíme takhle v převlecích chodit v noci blbnout častěji!

Maďarská Klobása!

Berengiaro nasadí takový ten hraně soucitný pohled, který mívají lidé, které si někdo dobírá a oni si to nenechaj a vracejí zpátky.

"Ale tak to se ti moc muselo líbit, cos na těch schodech tehdy viděl, broučku, že až do dnešního dne s Maďarem děláš různý pochybný kšefty. Clara ti doslova té noci změnila život. A možná i tvůj svěrač tu Maďarskou radost úplně předem nečekal. Naštěstí jsi takový atletický mistr, že jsi ho předem vytrénoval lezením se zadržovanou stolicí," mrkne, hodí si do pusy kostku sýra a přihne si vína.

Chrmp

"Nejsem překvapenej, že bys sral na zem a nepoužíval schody. Ale oboje k vám jednou určitě taky dojde!"

Možná.

"A promiň, já myslel, že ti Alessandra už tu zprávu předala. Tvůj syn už v řádu není. Prodali jsme ho Maďarům za doživotní zásobu klobás. Ale neboj, než se naštveš. Slíbili, že ho budou prznit jenom o nedělích."

Taky si umím dělat debilní srandu!

Hehe he

Giaro pokrčí mnohoznačně rameny, napije se vína a vezme si k této chutné hospodské debatě, která je dozajista kruciální pro vývoj příběhu a charakterů, kus sýra.

"Nevim no, se ptám," odpoví bezelstně. "Já bych třeba, kdybych už byl venku, šel někam ven a pak zase po fasádě nahoru abych nemusel okukovat Maďarskou klobásu. Ale tak chápu, ty klobásy rád. A to už je fuk, jestli Maďarská, Italská, nebo Německá, žejo," upřímně se zachechtá tomu, jak je vtipnej.

"Jak se má vůbec můj syn? Máte ho sebou?" v očích se mu objeví malé světélko naděje, že by snad svého potomka po roce mohl zase vidět. "Upřímně doufám, že ho učíte něco lepšího, než okukování klobás."

Hospoda, hospoda, tam se dobře pije.

Proč se na mě Alessandra tak divně dívá? Však se to stalo ne? Nebo se jí nelíbí, že to říkám? Však ona Claru taky nemá ráda. Nechápu. Budou nějaký ženský věci nejspíše...

"A proč ses už rovnou nevysral venku, když jsi tam byl?"

Ztuhnu. A podívám se na Giara.

"A jsem kurva jako zvíře, abych sral někde do křa, když jako slušný člověk můžu jít na latrínu? A čím bych si jako pomohl? Stejně bych pak musel jít zpátky dovnitř ne?"

To je nejvíc debilní věc, co jsem dneska slyšel. A to dnešek byl docela výživný.