Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je offline, naposledy online byla 01. července 2024 9:04Eleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 01. července 2024 7:52Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 30. června 2024 21:53Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Elysium, démon a dlouhý rozhovor „Ne to rozhodně není vše, já jsem neříkala že to beru. A také neříkám ne ... já jsem ... budu o tom uvažovat přece jen ... no budu chtít něco vědět.“ Můj výraz karetního hráče se začíná bortit protože jsem překvapená, proč já? A ano vím že tohle nenabízí moc často, proto o tom chci uvažovat protože pracovat pro démona je asi jako pokusit se chytit býka za koule. Na druhou stranu možná ... dobrá tyhle myšlenky počkají až aspoň přibližně zjistím co po mně vlastně Baltazar bude chtít. „Ale já jsem nevěděla čím za to chce Bertold zaplatit dokud jste mi to zde neřekl. Tedy napadlo mně to, ale když se nestalo to co jsem předpokládala myslela jsem že jsem se spletla a i zde asi šlo protislužbu“ A to už neříkám že můj vlastní sen byl docela skromný vzhledem k tomu co jsem čekala od Bertolda. Nejdřív jsem myslela že za moc, uznání, bohatství a opětovné mládí zaplatil časem čímž by si také zajistil to že už znovu nezestárne. Baltazar začne kouřit a to co pak řekne se dalo očekávat. Já vím že pokud se upíšu démonovi démon si mně odnese pokud se něco pokazí. Na druhou stranu budu moci říct ... dobrá, nejdřív bych se měla zeptat co by to vlastně obnášelo. „Chtěly bych se zeptat o co by se asi jednalo, jaké bych měla povinnosti a co bych mohla čekat ...“ A proč já, ano líbím se mu což nevím jestli mi má lichotit nebo mně to děsit i když nevím jestli mi to Baltazar řekne i když bych se ho zeptala. A kdyby mi to řekl asi by to nebyl pravý důvod jako ten co mi řekl teď a předtím. Pokrčím prsty pravé nohy a cítím jak se mi nohy začínají potit, je to nervozita a nejistota kterou jsem už předtím cítila, ale tentokrát jde o něco úplně jiného. | ||
| |||
 | Divadlo, podzemní garáž - představení začíná
| ||
| |||
 | Divadlo, podzemní garáž - útok Mahalath Nebylo moc nad čím přemýšlet. Plán byl jednoduchý a jasný. Teď už zbývalo ho jenom provést. A tak jsi vykročila kupředu a dala ses do práce. Jako první ses postarala o muže ležícího pod autem. S pomoci velmi prostého kouzla jsi odstranila špalky podpírající vozidlo a to vzápětí spadlo dolů. Muž se nevzpouzel, nekřičel a popravdě se potom už ani nehýbal. Myslím, že je mrtvý. Nebyl ale čas přemýšlet nad následky. Stále tu ještě byli dva protivníci a o ty ses musela také postarat. Seslala jsi ledové kouzlo, které zasáhlo bližšího z dvojice mužů. Téměř okamžitě zamrzl skoro celý v ledu a zůstala mu koukat jenom ramena a hlava. V jeho pohledu se mísil děs a vztek. “Co to kurva …“ začne nadávat zmrzlý, pohled upřený na tebe. “Kdo do prdele si?“ Druhého muže kouzlo také zasáhlo, ale nebylo už tak přesné jako před tím. Tvému protivníkovy zmrzly jenom nohy a ruce mu i nadále zůstávaly volné. “To byla velká chyba.“ řekne muž a s pomocí volných rukou svírajících páčidlo led rozbije a uvolní se. Pak zaútočí. | ||
| |||
| Elysium - Nová nabídka? Eleanor “To je vše?“ řekne Baltazar, mírně zaskočený tvou odpovědí. “Zajímavé. Vskutku, opravdu zajímavé. Očekával jsem více otázek, možná nejistoty. Nestává se často, aby nějaký člověk dostal podobnou nabídku. Tím spíš, aby s ní tak rychle souhlasil.“ Na tváři se mu objeví široký úsměv a nakonec se začne tiše smát. Tvá odpověď ho očividně velmi pobavila. “Hmm, výzva říkáte? Budiž. Ale co se dá ostatně čekat od někoho, kdo je schopen odsoudit jiného člověka k věčnému zatracení jenom proto, aby dosáhl svého vlastního snu.“ Baltazar sáhne do svého saka a vytáhne si doutník. Ten zapálí jednoduchým gestem, ani se nezdržuje se zaříkáváním nebo zapalovačem. Potom do vzduchu vyfoukne hustý dým, který se vám drží nad hlavou jako dešťový mrak. “Tato dohoda o které tu mluvím je podobná té, kterou jsme spolu už jednou uzavřeli. Tudíž i případné následky mohou být podobné. Říkám vám to, protože se mi líbíte. Dobře tedy mou nabídku promyslete. Pokud máte otázky, tak se klidně ptejte.“ | ||
| |||
| Opět v Elysiu Můj úkol byl splněný a mně se nakonec podaří najít nejkratší cestu ze Spáleniště, změna je doslova cítit a já se můžu nedechnout aby se mi hned nechtělo zvracet. Také odpadky a špína prořídnou a já se vydám k Elysiu, nečekám že tam Baltazar bude, ale zkusit to můžu. Pak se vrátím domů, vyperu co mám na sobě a vykoupu se. V Elysiu však je plno a není zde jediný volný stůl, je tu plno podivných bytostí než nakonec uslyším známý hlas. Doufala jsem že tu bude a tak mně to zase tak moc nevyděsí. Z nějakého důvodu je Baltazar nadšený asi tuší proč jsme za ním přišla, vydáme se ke stolu kde jsme probírali mou smlouvu a který je z nějakého důvodu prázdný. Když se napadne mně že bych si mohla objednat pivo abych oslavila konec toho úkolu protože tím nic nezkazím a když pak Baltazar začne mluvit je mi jasné že mně celou dobu sledoval. „No nebyl důvod otálet ...“ Nebo se moc dlouho zdržovat v tom smetišti, jsem ráda že to tak dopadlo byla jsem si jistá že pokud nevyjde můj blaf tak blafne něco jiného. „Já jsem to nečekala, myslela jsem že jim bude vadit že se chystám vyhodit do vzduchu dům kde vybírají výpalné, ale to že jim bude záležet na těch co bydlí uvnitř mně vážně překvapilo.“ Pak Baltazarovi podám Bertoldovo potvrzení, jsem překvapená že upsal duši skoro za nic, aspoň jsem neviděla že by se něco stalo. Baltazar potvrzení sroluje a zastrčí do vnitřní strany saka aniž by to zmuchlal a přijde s nečekanou nabídkou. Ano já vím že se mám co učit proto jsme tady, ale pracovat pro démona? Myslela jsme že tohle bude jednorázové a já ho už neuvidím, ale dobrá přišla jsme sem kvůli výzvám a co může být větší výzva? „Jsem překvapená ...“zašoupu nohama i když Baltazar asi nečekal že hned řeknu ano. Jistě asi by mi to nenabízel jen tak, také se neptám co by to obnášelo protože to mi řekne až budu souhlasit. „Dobrá jsem tu abych hledala výzvy ...“ | ||
| |||
| Divadlo ve Spáleništi - jakási garáž v průjezdu
| ||
| |||
| Divadlo - cesta skrze vrata Mahalath Vrata se pomalu pohnou. To bohužel doprovází i hlasité zaskřípění prorezlých pantů, které není nejtišší. Čekáš, co bude následovat, ale k ničemu nakonec nedojde. Žádný křik, poplach ani příchod hlídky. Rozhodneš se tedy pokračovat kupředu, do tmavého tunelu. Ten je docela široký a táhne dál do tmy. Ujdeš asi sto metrů, když k tobě začnou doléhat zvuky skřípajícího kovu a nějaké rány. Stále žádné známka útoku. Pokračuješ dál a začneš rozeznávat i nějaké hlasy. Nakonec se přeci jen někam dostaneš. Před tebou je osvětlená místnost. Všude je spousta nářadí a uprostřed napůl rozebrané auto. Hlasy, které jsi před tím zaslechla, patří třem mužům. Všichni oblečení v montérkách a věnují se vozidlu. Jeden leží pod ním a zbylí dva dělají něco s páčidlem. Na nedaleké židli si všimneš přehozené černé bundy. Rozpůlená lebka a zubaté sekery, přesně jak Conrad a ostatní popisovali symbol Smrťáků. “No jo, ale proč tam chodil? Musel přece vědět, že na něj budou čekat.“ “Co já vím, podle mě je to magor. No, ale abych pokračoval. Vlezl do toho baráku a asi za půl hodiny vylezl zase ven. Když pak šli nahoru, našli v bytě krvavý jatka.“ “To kecáš! Chceš mi říct, že je všechny oddělal a neměl na sobě ani škrábanec? To je hovadina“ “Hele jenom říkám, co sem slyšel.“ Muži si tě zatím nevšimli a dokud neopustíš tmavou chodbu, tak to tak asi i zůstane. Kromě nich tu nikdo další není. Naproti sobě na druhé straně místnosti si všimneš vjezdu, kterým sem zřejmě to rozebrané auto dostali a kudy se do divadla dostal i zbytek těch věcí. Vypadá to, že vede někam ven, ale kam, to můžeš jenom hádat. | ||
| |||
| Elysium - na baru Oz Jak to tak vypadá, tak minimálně v jedné věci štěstí máš. Na Baru dnes opravdu obsluhuje Nakalis. Popravdě je těžké si vzpomenout, kdy tu vlastně nebyl. Elysium nebyl zrovna malý podnik, ale vždy když jsi sem zavítal, tak na baru obsluhoval podle všeho on. Chvilku trvá, než se prostor u baru trochu pročistí a Nakalis vyřídí všechny objednávky od hostů a obsluhy. Jakmile to má z krku, obrátí svojí pozornost směrem k tobě. “Tak co to bude? Podle toho jak vypadáte, hádám asi něco silnějšího.“ Sdělíš tedy barmanovi, co tě sem do Elysia přivádí. Ten chvilku přemýšlí, ale nakonec jen pokrčí rameny. “Nemůžu říct, že bych ho tu dneska viděl. Zkusím ale druhou směnu.“ S tím udělá barman několik kroků stranou a sehne se k zemi. Když nakoukneš přes bar, tak můžeš pozorovat, jak otevírá nějaký poklop v podlaze. Uvnitř kromě tmy nic nevidíš. Potom Nakalis zavolá dolů. “Hej Tony! Nebyl tu dneska Augisthor? “ Ze spodu slyšíš jenom ticho, ale potom promluví čísi hlas. “Myslím, že jo. Hádám, že někdy kolem poledne. Měl vzadu nějaký kšeft nebo tak něco, ale potom odešel.“ Nakalis pak poklop zase zavře a vrátí se k tobě na bar. “Tak bohužel. Jestli ale potřebujete nějakého obchodníka, tak by se tu určitě našel někdo jiný. A zcela určitě i spolehlivější.“ Tím, jak řekne to spolehlivější zcela určitě naráží na Augisthorovu pověst, která není zrovna valná. | ||
| |||
| Podzemí - cíl? Walter Tunel vás vedl dál pod zem. Netrvalo to dlouho a dostanete se do velké jeskyně. Kam se podíváte je jenom tma a nic víc. To je také konec vaší cesty. Nebo takto alespoň řekne goblin. “Tak a jsme na konci, šéfe. Tady mapa končí.“ Se svým společníkem se pak začnou rozhlížet kolem sebe ale moc toho vidět není. Tenhle problém za vás ale vyřeší Rizie. Ta se začne hrabat ve svém batohu a po chvilce vytáhne tři světlice, které hodí do tmy před vás. Všude je rázem daleko víc světla a ty si uvědomíš, že výraz velká, jeskyni ani zdaleka nevystihuje. Podstatná část je stále zahalená ve tmě, ale odhaduješ, že by se sem vešlo možná několik městských ulic. Na výšku také není malá a je to určitě několik desítek metrů. Kromě mrakodrapů z centra není ve městě asi budova, která by se sem nevešla. Začnete se procházet kolem a hledat cokoliv zajímavého. Dojdete možná do půlky osvětlené jeskyně a váš postup je zastaven velkou trhlinou. Ta na nejmenších místech měří plus mínus tak metr, na těch větších i deset. Když se trochu zaposloucháte, tak ze tmy v trhlině uslyšíte hlasité šumění. Krizz dolů kopne malý kámen a čeká. Neslyšíte, že by dopadl. “Co je to támhle?“ zeptá se po chvilce Rizie a ukáže na druhou stranu přes propast. Vidíš tam kamenné sloupy, obklopující malý kamenný kvádr, možná oltář? Sloupy jsou rozeseté kolem oltáře tvořící kruh. Řada jich chybí, některé leží zřícené na zemi, jiné zmizeli v trhlině v zemi. Podle pravidelnosti s jakou jsou rozmístěny tam ale nejspíš nějaké stály. Na vzdáleném konci pak vidíš ve skále vytesané výklenky. Na to aby vznikly přírodně jsou moc pravidelné a uspořádané. Víc ale z této vzdálenosti rozpoznat nedokážeš. Pokud budeš chtít to místo prozkoumat důkladněji, budete muset nejdříve překonat propast. | ||
| |||
 | Elysium Chtě nechtě jsem musel uznat, že ten démon má pravdu. Ale je vidět, že mě asi ještě nezná. Kdyby věděl, jak jsem u případu toho uneseného batolete trávil skoro týden na sledovačce toho starého baráku ve Spáleništi, dokud jsem nenačapal ty gobliní šmejdy, když to nečekali. Jo, tehdy i moje kruhy pod očima měly kruhy pod očima. Zase je fakt, že bych měl někdy taky zmírnit. Nemládneš hochu, nemládneš. Když se ráno díváš do zrcadla, tak nevidíš perspektivního drsňáka, ale unaveného chlapa, co vypadá starší než je. A teď ještě se k tomu přidaly rudé oči a díra v břiše. Povzdychl jsem si a vyrazil do centra klubu. Ok, ještě to zkusím tam, jestli někdo neviděl můj kontakt. Jsem zvědavý, jestli je dneska u baru Nakalis, který mi vždycky přišel, že je na svou práci a tohle město až příliš podezřele normální. Ale o to lépe se s ním dalo mluvit. Došel jsem k baru a čekal jsem, než na mě v přeplněném klubu přijde řada s pozorností. pak jsem si objednal něco mírnějšího na zapití večera a zkusil se vyptat, jestli někdo tady neviděl Augisthora. Byl jsem si jistý, že i byť je to trpaslík, tak toho malýho křiváka by tady nikdo nepřehlédnul, kdyby tu dnes skutečně byl. | ||