Andor.cz - Dračí doupě online

Opět v Elysiu

Můj úkol byl splněný a mně se nakonec podaří najít nejkratší cestu ze Spáleniště, změna je doslova cítit a já se můžu nedechnout aby se mi hned nechtělo zvracet. Také odpadky a špína prořídnou a já se vydám k Elysiu, nečekám že tam Baltazar bude, ale zkusit to můžu. Pak se vrátím domů, vyperu co mám na sobě a vykoupu se. V Elysiu však je plno a není zde jediný volný stůl, je tu plno podivných bytostí než nakonec uslyším známý hlas.
Doufala jsem že tu bude a tak mně to zase tak moc nevyděsí.
Z nějakého důvodu je Baltazar nadšený asi tuší proč jsme za ním přišla, vydáme se ke stolu kde jsme probírali mou smlouvu a který je z nějakého důvodu prázdný. Když se napadne mně že bych si mohla objednat pivo abych oslavila konec toho úkolu protože tím nic nezkazím a když pak Baltazar začne mluvit je mi jasné že mně celou dobu sledoval.
„No nebyl důvod otálet ...“
Nebo se moc dlouho zdržovat v tom smetišti, jsem ráda že to tak dopadlo byla jsem si jistá že pokud nevyjde můj blaf tak blafne něco jiného.
„Já jsem to nečekala, myslela jsem že jim bude vadit že se chystám vyhodit do vzduchu dům kde vybírají výpalné, ale to že jim bude záležet na těch co bydlí uvnitř mně vážně překvapilo.“
Pak Baltazarovi podám Bertoldovo potvrzení, jsem překvapená že upsal duši skoro za nic, aspoň jsem neviděla že by se něco stalo. Baltazar potvrzení sroluje a zastrčí do vnitřní strany saka aniž by to zmuchlal a přijde s nečekanou nabídkou. Ano já vím že se mám co učit proto jsme tady, ale pracovat pro démona? Myslela jsme že tohle bude jednorázové a já ho už neuvidím, ale dobrá přišla jsme sem kvůli výzvám a co může být větší výzva?
„Jsem překvapená ...“zašoupu nohama i když Baltazar asi nečekal že hned řeknu ano. Jistě asi by mi to nenabízel jen tak, také se neptám co by to obnášelo protože to mi řekne až budu souhlasit.
„Dobrá jsem tu abych hledala výzvy ...“

Divadlo - cesta skrze vrata
Mahalath

Vrata se pomalu pohnou. To bohužel doprovází i hlasité zaskřípění prorezlých pantů, které není nejtišší. Čekáš, co bude následovat, ale k ničemu nakonec nedojde. Žádný křik, poplach ani příchod hlídky. Rozhodneš se tedy pokračovat kupředu, do tmavého tunelu. Ten je docela široký a táhne dál do tmy. Ujdeš asi sto metrů, když k tobě začnou doléhat zvuky skřípajícího kovu a nějaké rány. Stále žádné známka útoku. Pokračuješ dál a začneš rozeznávat i nějaké hlasy. Nakonec se přeci jen někam dostaneš.

Před tebou je osvětlená místnost. Všude je spousta nářadí a uprostřed napůl rozebrané auto. Hlasy, které jsi před tím zaslechla, patří třem mužům. Všichni oblečení v montérkách a věnují se vozidlu. Jeden leží pod ním a zbylí dva dělají něco s páčidlem. Na nedaleké židli si všimneš přehozené černé bundy. Rozpůlená lebka a zubaté sekery, přesně jak Conrad a ostatní popisovali symbol Smrťáků.

“No jo, ale proč tam chodil? Musel přece vědět, že na něj budou čekat.“

“Co já vím, podle mě je to magor. No, ale abych pokračoval. Vlezl do toho baráku a asi za půl hodiny vylezl zase ven. Když pak šli nahoru, našli v bytě krvavý jatka.“

“To kecáš! Chceš mi říct, že je všechny oddělal a neměl na sobě ani škrábanec? To je hovadina“

“Hele jenom říkám, co sem slyšel.“

Muži si tě zatím nevšimli a dokud neopustíš tmavou chodbu, tak to tak asi i zůstane. Kromě nich tu nikdo další není. Naproti sobě na druhé straně místnosti si všimneš vjezdu, kterým sem zřejmě to rozebrané auto dostali a kudy se do divadla dostal i zbytek těch věcí. Vypadá to, že vede někam ven, ale kam, to můžeš jenom hádat.

Elysium - na baru
Oz

Jak to tak vypadá, tak minimálně v jedné věci štěstí máš. Na Baru dnes opravdu obsluhuje Nakalis. Popravdě je těžké si vzpomenout, kdy tu vlastně nebyl. Elysium nebyl zrovna malý podnik, ale vždy když jsi sem zavítal, tak na baru obsluhoval podle všeho on.
Chvilku trvá, než se prostor u baru trochu pročistí a Nakalis vyřídí všechny objednávky od hostů a obsluhy. Jakmile to má z krku, obrátí svojí pozornost směrem k tobě.
“Tak co to bude? Podle toho jak vypadáte, hádám asi něco silnějšího.“

Sdělíš tedy barmanovi, co tě sem do Elysia přivádí. Ten chvilku přemýšlí, ale nakonec jen pokrčí rameny. “Nemůžu říct, že bych ho tu dneska viděl. Zkusím ale druhou směnu.“ S tím udělá barman několik kroků stranou a sehne se k zemi.
Když nakoukneš přes bar, tak můžeš pozorovat, jak otevírá nějaký poklop v podlaze. Uvnitř kromě tmy nic nevidíš. Potom Nakalis zavolá dolů.
“Hej Tony! Nebyl tu dneska Augisthor? “
Ze spodu slyšíš jenom ticho, ale potom promluví čísi hlas.
“Myslím, že jo. Hádám, že někdy kolem poledne. Měl vzadu nějaký kšeft nebo tak něco, ale potom odešel.“
Nakalis pak poklop zase zavře a vrátí se k tobě na bar. “Tak bohužel. Jestli ale potřebujete nějakého obchodníka, tak by se tu určitě našel někdo jiný. A zcela určitě i spolehlivější.“ Tím, jak řekne to spolehlivější zcela určitě naráží na Augisthorovu pověst, která není zrovna valná.

Podzemí - cíl?
Walter

Tunel vás vedl dál pod zem. Netrvalo to dlouho a dostanete se do velké jeskyně. Kam se podíváte je jenom tma a nic víc. To je také konec vaší cesty. Nebo takto alespoň řekne goblin. “Tak a jsme na konci, šéfe. Tady mapa končí.“ Se svým společníkem se pak začnou rozhlížet kolem sebe ale moc toho vidět není. Tenhle problém za vás ale vyřeší Rizie. Ta se začne hrabat ve svém batohu a po chvilce vytáhne tři světlice, které hodí do tmy před vás. Všude je rázem daleko víc světla a ty si uvědomíš, že výraz velká, jeskyni ani zdaleka nevystihuje.
Podstatná část je stále zahalená ve tmě, ale odhaduješ, že by se sem vešlo možná několik městských ulic. Na výšku také není malá a je to určitě několik desítek metrů. Kromě mrakodrapů z centra není ve městě asi budova, která by se sem nevešla.

Začnete se procházet kolem a hledat cokoliv zajímavého. Dojdete možná do půlky osvětlené jeskyně a váš postup je zastaven velkou trhlinou. Ta na nejmenších místech měří plus mínus tak metr, na těch větších i deset. Když se trochu zaposloucháte, tak ze tmy v trhlině uslyšíte hlasité šumění.
Krizz dolů kopne malý kámen a čeká. Neslyšíte, že by dopadl.
“Co je to támhle?“ zeptá se po chvilce Rizie a ukáže na druhou stranu přes propast.
Vidíš tam kamenné sloupy, obklopující malý kamenný kvádr, možná oltář? Sloupy jsou rozeseté kolem oltáře tvořící kruh. Řada jich chybí, některé leží zřícené na zemi, jiné zmizeli v trhlině v zemi. Podle pravidelnosti s jakou jsou rozmístěny tam ale nejspíš nějaké stály. Na vzdáleném konci pak vidíš ve skále vytesané výklenky. Na to aby vznikly přírodně jsou moc pravidelné a uspořádané. Víc ale z této vzdálenosti rozpoznat nedokážeš. Pokud budeš chtít to místo prozkoumat důkladněji, budete muset nejdříve překonat propast.

Elysium

Chtě nechtě jsem musel uznat, že ten démon má pravdu. Ale je vidět, že mě asi ještě nezná. Kdyby věděl, jak jsem u případu toho uneseného batolete trávil skoro týden na sledovačce toho starého baráku ve Spáleništi, dokud jsem nenačapal ty gobliní šmejdy, když to nečekali. Jo, tehdy i moje kruhy pod očima měly kruhy pod očima. Zase je fakt, že bych měl někdy taky zmírnit. Nemládneš hochu, nemládneš. Když se ráno díváš do zrcadla, tak nevidíš perspektivního drsňáka, ale unaveného chlapa, co vypadá starší než je. A teď ještě se k tomu přidaly rudé oči a díra v břiše.

Povzdychl jsem si a vyrazil do centra klubu. Ok, ještě to zkusím tam, jestli někdo neviděl můj kontakt. Jsem zvědavý, jestli je dneska u baru Nakalis, který mi vždycky přišel, že je na svou práci a tohle město až příliš podezřele normální. Ale o to lépe se s ním dalo mluvit.

Došel jsem k baru a čekal jsem, než na mě v přeplněném klubu přijde řada s pozorností. pak jsem si objednal něco mírnějšího na zapití večera a zkusil se vyptat, jestli někdo tady neviděl Augisthora. Byl jsem si jistý, že i byť je to trpaslík, tak toho malýho křiváka by tady nikdo nepřehlédnul, kdyby tu dnes skutečně byl.

Pod zemí

Se slovy: „Odpočívej v pokoji." se rozloučím s nemrtvým a sundám ruku z revolveru poté, co odejde.

„Za prvé, bejt to ten hladovej typ, tak jsem ho uložil k věčnému odpočinku. Ještě nikdy jsem neslyšel o Zombie, nebo Ghúlovi, co to koupili čtyřiačtyřicítvkou mezi voči a pak o tom vyprávěli. Za druhé, víš jakej čtyřiačtyřicítvka dělá kravál? Větší, než tlupa zombií svolávající k hostině. A za třetí, nechci se zbytečně zdržovat bezpředmětnou dezombifikací podzemí, za kterou mi nikdo nezaplatí," odvětím goblinovi a pokynu mu, aby nás vedl dál.

Možná to fakt bylo o fous, ale proč bych plýtval munici na to, co nemusím zabíjet? Nemrtvý se svobodnou vůlí je známkou, že ho neovládá nekromant, nebo lich. Nebo ne? Přinejhorším nás nabonzuje svýmu pánovi, ale to už budeme dávno pryč. Přestanu přemýšlet o nemrtvém, kterého jsme před chvílí potkali, a budu se opět věnovat mapě a připisování poznámek do ní, aby se podle ní dalo trefit zpátky.

Cesta do Elysia
Eleanor

Tvůj úkol je splněn a ty konečně můžeš opustit spáleniště. Už tě tu nic a nikdo nedrží, takže zamíříš nejkratší cestou ze čtvrti. Netrvá to dlouho a konečně se ocitneš v jiné části města. Ta změna je téměř hmatatelná. Zápach z ovzduší je pryč, skoro jako kdyby ti někdo shodil ze zad těžké závaží. Můžeš se zhluboka nadechnout a nezačneš se dávit. I všudypřítomná špína a odpadky podstatně prořídnou. Jako kdybys vstoupila do úplně jiného světa.

Tvoje další kroky vedou směrem k Elysiu. Těžko říct, jestli tam Baltazar bude, ale popravdě lepší stopu jsi neměla. Nebylo tedy o čem přemýšlet. V Elysiu bylo tento večer plno. Kam ses podívala hlava na hlavě, a všechny stoly do jednoho byly zabrané. Plno roztodivných bytostí a osob, které by se za normálních okolností na jednom místě nejspíš nesetkaly. U jednoho stolu sedí například postava zahalená celá v plášti, s kloboukem zakrývající obličej. Ruce nevidíš, ale čas od času z pláště vykoukne chapadlo a klobouk poupraví. Byl tu také pravý a nefalšovaný vlkodlak. Stačilo se ale přiblížit na méně než metr a už jsi zase cítila Spálenište. Asi nejnormálnější z divných byla si muž v klobouku a plášti, kterému “jenom“ svítily oči.

Chvilku pátráš, ale Baltazara nikde nevidíš. Pak se zčista jasna ozve jeho hlas.
“Dobrý večer, hledáte mě?“ Na tváři se u zableskne široký úsměv od ucha k uchu.
“Pojďme se někam posadit. Tady je trochu moc lidí.“ A s tím tě odvede ke stolu v zadní části podniku, kde jste před tím probírali tvojí smlouvu.
Baltazar si objedná pití, pokud máš o něco zájem, tak i tobě. Potom počká, než obsluha odejde pryč a začne povídat.
“Tak. Váš úkol je splněn. A pokud mohu soudit, jako že mohu, tak v rekordním čase. Je příjemné vidět jednou za čas někoho tak odhodlaného, že se do práce pustí s takovou vervou. Hodně mě pobavilo jak jste vyhnala všechny ty lidi ven. Už dlouho jsem se tak nezasmál. Mohu teď poprosit o ten dokument?“ S tím si Baltazar převezme papír podepsané Bertoldem. Pozorně je prostuduje a na tváři se mu opět objeví úsměv. “Znamenitě. Smlouva je podepsána a klientova duše zajištěna. Tím jste splnila svou část dohody a je na mě udělat totéž. “
Obsluha přinese vaše objednávky. Baltazar mezi tím sroluje dokument a zastrčí si ho do vnitřní kapsy saka. Popravdě až nezvykle snadno a aniž by ho zmuchlal. Když pak zase zůstanete sami, tak se Baltazar vrátí k vašemu rozhovoru. Tentokrát se jeho tón ale změní. Je vážný.
“Povězte, jak by se vám líbilo pracovat pro mě? Máte se sice ještě co učit, ale vidím ve vás jistý potenciál. Byla by škoda ho nevyužít.“

Divadelní skladiště
Mahalath

Přijdeš k poklopu a zavoláš na ještěráka. Bez odpovědi. Musíš zavolat ještě asi dvakrát, než se konečně rozhodne poslechnout. Slyšíš jak stoupá po žebříku, pak vykoukne jeho hlava, vyplazující rozeklaný jazyk. Opatrně se rozhlédne kolem sebe, aby se ujistil, že je čistý vzduch. Potom vzhlédne k tobě a zamračí se.
“Co chceš špičatý ucho?“

Ještěrák si pak vyslechne tvůj nápad, stejně jako nabídku týkající se věcí tady. Na moment se zarazí a rozhlédne se po skladiště. Je znát, že o tvé nabídce přemýšlí, ale nakonec zakroutí hlavou. “Ne. Na tomhle jsme se nedomluvili. My hlídáme cestu. Jestli někoho pošlu dovnitř, tak riskujeme, že si nás někdo všimne. Potom by byla celá akce v háji. Jestli to chceš prozkoumat, musíš to udělat sama. Nebo co já vím, řekni svým kámošům.“ Pak ještěrák zaleze zpátky do kanálu. I kdybys ho zkoušela volat, tak nahoru už nevyleze.


(Pokud chceš posunout podle původního plánu, tak řekni. Klidně stačí do diskuze nebo poštou. Nechtěl jsem to dělat pro případ, že by ses rozhodla jinak.)