Stodola(Yuli)
Celá tahle vampýří "past" mi nedávala smysl. Pokud by měli na svědomí bouři, proč by se vystavovali riziku boje s námi? Minimálně královna či ten jejich král museli po mém prvním magickém průzkumu vědět, že nejsme obyčejná sebranka, a přesto se uchýlili k tak riskantnímu kroku.
Pohledem najdu zmíněného Míšu. Týpek právě došišlal nějakou modlitbu a zrovna zápasil s dřevěným sudem. Pomůžu Yuli na nohy, zatímco zvažuji její slova. Bouři dle mého názoru neměli na svědomí vampýři, ale přicházející Ledový, což rozhodně mluvilo v Míšův prospěch. Jenže jednou už jsem se dneska spletl, klidně jsem se mohl plést zas.
"To si nemyslím."
Odpovím stejně tiše, i když to vzhledem k okolnímu zmatku možná nebylo ani potřeba.
"Ale jestli chceš budu na něj poočku dávat pozor."
Dokud budou držet vampýry venku, tak jsem toho se svojí sekyrou stejně nemohl moc dělat.

Stodola(Všichni bez Alexe a Kluzkého)
Barikády jsou na svých místech a moji pozornost naprosto pohltí Freya. Názor na krvavou magii jsem si postavil na vědomostech, které bylo Gymnázium ochotné sdílet se svými studenty. Nikoho asi nepřekvapí, že jich bylo kurevsky málo a jejich přesnost byla na míle vzdálená realitě. Přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že zabíjet jen proto, abych něco získal je jednoduše špatné. Ta myšlenka se mi doslova příčila. Přesto jsem od ní nemohl odtrhnout zrak.
V naprosté tichosti jsem si přidřepl opodál a sledoval každý její pohyb ve snaze alespoň trochu pochopit, jak přesně její magie funguje.
Možnost zavřít Freyu pod ochranou bariéru jsem zavrhl prakticky okamžitě, kdy vytyčila prvními runami tak velký kruh. V téhle situaci bylo příliš nebezpečné riskovat, jak by se dvě naprosto rozdílné magie k sobě zachovaly, stejně tak její zdraví.

Z mojí fascinace mě nevytrhnou ani pravidelná hlášení ani všudypřítomný povyk. První věc, která to dokáže je až výstřel. Trhnu hlavou ke sklepu, odkud zvuk přišel a je mi jasné, že je čas jednat.
Nestačím ani doběhnout ke vstupu do sklepa, když se ozve další, tentokrát ale mnohem větší, rána. Skoro až spokojený výraz Benjiho napoví, že to byla jeho práce, a tak se vrátím ke sklepu. Položím ruce na první schod, zavřu oči a soustředím se. Magická energie začne proudit tělem a z mých úst vyjde prosté:
"Vangárd." (Hod 13)
Vstup pohltí transparentní bublina, která aktuálně sice nikoho nechrání, ale slouží jako neviditelné dveře. Nepřítel ji bude muset nejdříve rozbít, aby se dostal dovnitř stodoly, ale spojenec skrze ni v klidu projde. Výjimku z naší skupiny tvořil pouze Míša, kterého bublina také nepustí. Byla to taková pojistka pro případ, že by měla Yuli pravdu a z vozky by se vyklubala krysa, co by chtěla vpadnout Alexovi s Kluzkým do zad.

Jakmile mám hotovo přesunu se blíž k hlavnímu vchodu. Moje možnosti v boji na dálku byly prakticky nulové, takže se ani nepokouším tlačit k nějakému oknu. V ruce už držím pevně sevřenou sekyru a čekám, co se bude dít.

Stodola

Stále nové a lepší žážitky

(všichni vyjma Alexe a Kluzkého)

„Pořád stejně“ zopakuji si v duchu. Skvělý popis situace. Tohle se učí v Sesterstvu? Nebo si pořádnou odpověď zaslouží jen Freya? Možná bychom mohli tohle nejasné vyjadřování zavést plošně. „Kolik je nepřátel?“ „Tak nějak akorát.“ „Odkud útočí?“ „Z venku.“

Nahlas neřeknu nic, jen přikývnu a sama opatrně vyhlédnu. Pokud se Izumi nechopí hlášení situace způsobem, který budu považovat za dostatečný, udělám to sama…
„Hýbou se.
Je jich šest.
Tři zůstali u studny.
Zbytek odešel do domů
…
Vrací se.
Mají pušky.
Dvě lovecké a jednu brokovnici.
Ten s brokovnicí se schoval za roh domu na devíti hodinách. Jedna lovecká je za…
…“
Popisuji postupně situaci v případě, že se téhle role nakonec přeci jen nezhostila Izumi.
„…
Ti bez zbraní jdou sem.
20 metrů. 15.“

Když se ozve výstřel ze sklepa, prudce otočím hlavu. Nutím se ke klidu. Nikdo mě neuvidí slabou. Nikdo!

Raději se věnuji přicházejícím nepřátelům. Stáhnu se, když Benjamin hodí granát. Jednou rukou si kryji hlavu. Srdce začne divoce bušit. Tomu zabránit nelze. Tak dobře, dva výstřely a pak jdu do krytu… Vykloním se, ale upíři zareagují rychleji (8), uhnu střele.

Už jsou sakra blízko, jenže já to prostě musím zkusit! Tak jen jeden výstřel stříbrem do upíra (7), který běží k nám hned pak se otočím a vyrazím k saním. Hlídat střechu a především sklep… na sklep, na ten se speciálně se zaměřím.

Alamo

Někdy je prostě potřeba věci přijmout tak, jak jsou. Někdy se s nimi nedá nic moc dělat. Stejně jako teď. Musí udělat první krok a nechat patroláře myslet si, že on je ten důležitý. Což vlastně v jistým smyslu je.
Usmíření přijme. O úsměv se ani nepokusím. Jestli není malá holka, zvládne to i bez něj.
„Dám ti na ní pozor.“
Oba víme že to je kec. Že může umřít první ranou a nikdo s tím nic neudělá. Ale malá naděje je naděje.

Alex s Kluzkým zalezou do tunelů a nám tady zůstane jeden střelec. No, jeden..
Připravím si kuši.
Barikáda stojí. Není to zázrak, ale lepší to nebude. Rozmístíme se k oknům a Benji se pokusí o domluvu. Vampýři na ni nepřistoupí, což mě nepřekvapí. Na tyhle domluvy tu máme přece Arica.
Je to fofr. Vystřel z tunelů, výbuch granátu, trocha střelby. A přesně v okamžik, kdy dojdu k závěru, že se střelba vampýrů soustředí na okno Banja, vykouknu ze svého okna já a rovnou jí koupím. (1) Cinkne to, ale kule neprojde. V duchu poděkuji mágům z gymnázia a vylepšenou zbroj a pokusím se střelbu opětovat.
První střela je unáhlená. Spíš možná instinktivní výstřel po zásahu a taky podle toho vypadá. (4) Druhá je už promyšlenější. (15) Ale jestli jsem zasáhl nebo ne, to nevím. Protože hned po výstřelu zapadnu do krytu. Čekám salvu a to vidět být nemusím. Obě střely šly na vampýra s kulovnicí.

Rituál

(koně)

Můj a Benjiho pohled se krátce setká. Žádný zbytečný sentiment. Co se má stát, to se také stane. Podívám se na Izumi. Byla bych radši, kdyby mi kryla záda a nepostávala u vrat. Ale zřejmě tam bude větším přínosem. Nehádám se. Vlastně na nikoho nemluvím, ani na Kluzského. Jsem naštvaná, že budu muset porazit koně. A vím, že jeden stačit nebude, podle toho, že tu bude kníže nebo královna. Ach, jakou mám šanci proti krvavé magii? Tohle nebude obyčejné zkrocení sněhové bouře. To bude souboj vůlí.

Vydechnu a přejdu ke zvířatům. Vyberu si dva kusy, které odvedu malinko dál od zbylých. Přehradím prostor, alespoň balíky sena, ať se mi top tu neplete víc, než už bude. Na zemi nakreslím kruh dost veliký na obětinu, kterou bude muset pojmout. Po jeho linii dopisuju celá seskupení run, nejspíš půjde o nějaký text. Potom i ty složitější, které už v sobě nesou jména našich bohů. Snažím se být rychlá, ale základy by se neměly podceňovat.

Všeotče, propůjči mi svou železnou vůli a moudrost. Tvoji havrani, ať nesou mé oči. Thore, rozmetej svým kladivem jádro té bouře, dej mi sílu tohle dokončit. Freyo podaruj mě rozvážností, vnukni jim do hlav, že jsme slabší, než tomu ve skutečnosti je…Hell, ukaž jim, že jedinou paní podsvětí jsi právem Ty.

Myšlenky se točí, zatímco uklidňuju prvního koně. Hladím ho mezi nozdrami, cosi mu šeptám, snad omluvu, i v momentě, kdy posvěcený kinžál projede svalem a přeruší tepnu. Byla jsem rychlá, ale zvíře ví, že umírá a tak zpanikaří. Držím ho, pořád na něj mluvím, i když se kácí k zemi. Není to hezký pohled. Ani pocit. A vůbec nevnímám, co se odehrává za mnou. Hladím jej po hlavě, z očí se vytrácí život, krev naplňuje kruh. Zvednu se a stejným způsobem obětuju i druhé zvíře. Potom si kleknu do kruhu, říznu se do obou dlaní. Kinžál si položím přes stehna a dlaně položím na zkrvavené koňské krky.

Zavřu oči. Rty se neslyšně pohybují. V jeden moment se mi hlava zalomí dozadu, až to křupne. Oči zapadnou a jde vidět pouze bělmo. Jsem v tranzu.

Stodola

(Všichni bez Alexe a Leda)

"Pokud se k ní někdo dostane, tak už budeme mrtvý nebo minimálně já. Toho se nemusíš bát."

Jsem si celkem vědom toho, co by se s námi stalo, když by se Freye něco stalo. Sice nechápu úplně ty věci kolem vědmácké magie, což Led teda asi chápe a proč a jak mě bude zajímat později ne teď, tak chápu že když někdo dělá nějakou takovouhle velkou akci, tak není radno to přerušovat. To je jak s počítačem. Víte jak tam je vždycky nápis teď nevypínejte počítač? Tak ho fakt nevypínejte, stojí to za píču potom. Toť k mojím myšlenkám, které nejsou zrovna aktuální. Venku to nesleduju, ale když se ke mě dostane informace, že se vampýři ozbrojili a teď se postupně rozestavují, tak nechávám práce a přecházím k oknu. Rychlý pohled ven mi dává o situaci celkem přehled a ten se mi moc nelíbí. Více méně hlavní palebnou sílu tady bez Alexe a Leda dělám já což je nic moc.

"No do píči!"

Proletí mi hlavou, když slyším výstřel za námi směrem od sklepa.

"Gab, Míšo. Koukejte se dolů a na střechu. Cokoliv se tam pohne hned hlaste."

Vytáhnu Tauruse z pouzdra, ale ještě nestřílím. Ještě jim dám jednu polední šanci, aby se na to vysrali.

"Hej! Stůjte a nechte nás v klidu jít! Nikomu se nic nestane!!

Což samozřejmě všichni ignorují. Pokrčím rameny.

"Tak si naserte. Do nich!"

Ti parchanti se zaměřili na můj hlas(7) a jen co jsem se jenom mihnul v okně, tak se tam začala sbíhat hotová párty střel. Upřímně mi to zase tolik nevadilo, protože když střílí po mě, tak aspoň má šanci někdo jiný. Ovšem to neznamená, že bych byl zcela bezbranný. Sáhnu do kapsy a vytáhnu jeden ze svých granátů. Držet v ruce ananas je vždycky super, ale bohužel jich nemám tolik kolik bych chtěl. Odjistím granát a prohodím ho oknem směrem k přibíhajícím parchantům. (8)

"Granát!"

Sklep

(Alex, Kluzký )

Kluzký odvalí dvířka v zemi na stranu, a jako první vejde do úzkého vstupu do podzemí. Čím jdete hlouběji, tím je strop nišší, až jste nuceni se mírně přikrčit. Tma je tady jako v prdeli, a jediné světlo které tu je vychází z vašich svítilen. Úzký tunel vám znemožňuje pohodlné držení dlouhé zbraně, a tak jste nuceni vytáhnout pistole. Kluzký tahá z pouzdra svou tříhlavňovou TP-82. Jediné co jí chybí je přídavná mačeta, která se dá použít jako pažba. Tohle není dobrá pozice. Pokud dojde na nějaký střet tak nebudeš moct přes Kluzkého pořádně střílet, a pokud vystřelíš tak mu budeš pálit přímo u ucha.

Kluzký si pověsí starou armádní svítilnu na kapsu u bundy. Její nažloutlý svit sice nesahá moc daleko ale aspoň nemá ostré světlo které by oslňovalo. Dolů to mohlo být asi třicet schodů, možná o něco víc, a vy po několika metrech chůze tunelem přicházíte do malé místnosti která je vyhrabaná.

(Průchozí díry jsou o něco vyšší než na fotce)

Zdá se že se jedná o podzemní komplex. Podobné komplexy používal Vietcong během Vietnamské války. Vypadá to že ho někdo vyhrabal poměrně nedávno. Někdo s velkou sílou a vytrvalostí, protože půda je zmrzlá a tvrdá. Kopat takový tunel by zabralo nespočet dní. V celém podzemí je zima jak v Ruským filmu. Obláčky tvého dechu div rovnou nezamrzají po opuštění tvých úst.

"Podíváme se ještě kousek dál...ale moc daleko bych nechodil. Pokud nás tady něco chytne tak nemáme moc šancí se ubránit." pronese Kluzký a vstupuje do temné díry ve stěně.

Tunel se místy dělí na podobné malé místnosti, nebo krátké prohlubně ve stěnách které se nachází poměrně blízko sebe. Prázdné a opuštěné prohlubně v hlíněnných stěnách. Až nakonec projdete do větší místnosti. To co zde nacházíte vám připomíná pohled v Dolejší.
Je už tedy jasné co se tady stalo. Po místnosti se válí asi patnáct těl. Některé jsou rozsápané ale jiné jsou v celku a pouze vysáté. Takže místní osadníky potkal stejný osud jako Dolejší. Čtyři z nich má na sobě dlouhé tmavěhnědé roucha, jako by to byli nějací mniši. Tohle možná mohlo způsobit u Míši dojem že se jedná o kultisty. Přeci jenom jednoduší vesničani si zvládnou udělat svůj obrázek z čehokoliv. Je dosti možné že se jednalo o nějakou církev. Ale kult se stále nemůže vyloučit.

"Dobře, tohle stačí. Vrátíme se." vypadne z Kluzkého, když v tom uslyšíte ránu. Jako by někdo odsunul něco těžkého. Kluzký ti prstem naznačí aby si byl potichu, a že se pomalu začnete stahovat. Do místnosti vedou pouze dva tunely. Jeden naproti vám, a druhý kterým jste přišli. Zvuk vychází z toho naproti vám.

Kluzký stále svítí do druhého tunelu. Vampýři prý vidí ve tmě, takže i když by zhasl svítilnu tak by vás viděli. Jediný rozdíl by byl v tom že vy je ne. Najednou si všimnete silulety která se k vám přibližuje, a krátce na to tam stojí postava. Teď už je jasné že je tunel propojený s tím domem, nebo minimálně s nějakým domkem tam venku.

Vampýr na vás vycení své zuby, zasyčí a vrhá se k vám. I když je lehce ohnutý kvůli nízkému stropu , stále se přibližuje dost rychle. Vypadá mladý, možná něco málo přes dvacet.

"Kurva! Alexi otevři pusu a zacpi si uši!" zařve Kluzký a zvedá svůj ruční kanón proti přibližujícímu se krvesajovi. Tunelem zazní ohlušující výstřel a z jedné z hlavní pistole vyletí stříbrná kulka. Vampýr sebou s výkřikem škubne k zemi, ale za chvíli se už zase zvedá. Kluzký tě tlačí před sebe a společně se co nejrychleji snažíte projít chodbou zpět ke schodům. Slyšíte jak se k vám křik přibližuje. Vampýr lačnící po krvi. Za ním slyšíte další řev. Hlubší. Jsou minimálně dva.

odkaz (Řev vampýra)

Jako první vyběhneš do místnosti. Kluzký vyběhne jenom zlomek vteřiny za tebou, když v tom padá obličejem k zemi, a mizí ve tmě tunelu. "Kurvaaa! Uteč!" mizí ozvěna jeho hlasu ve tmě. Pistole mu vypadla a při jeho pádu si slyšel jak prasklo sklo svítilny.

Jen co Kluzký zmizel ve tmě, z tunelu se proti tobě začne řítit druhý vampýr. Muž kolem třiceti, s delšími černými vlasy. Musel se schovat v jedné z těch prohlubní. K tomu musely být určené, aby uvolnili cestu tunelem.

[Pro trefu si nemusíš házet, teď nemineš. Všechno se ale seběhlo strašně rychle, a ty přicházíš o jednu bojovou akci, čili máš furt tři akce ale tu třetí nemůžeš použít pro útok]



[Životy]

Vampýr 1 (Ten co odtáhl Kluzkého) - ?? , raněný stříbrem.
Vampýr 2 - ?? , Nezraněný

Alex - 7/7
Kluzký - ??

Stodola

(Ostatní)

Mezi tím co Alex mluví s Gabrielou přijde Kluzký za Benjim a tiše mu řekne "Hlavně ať se nikdo z nich nedostane k Freyi. Její rituál se tak okamžitě přeruší a my budeme v úplné prdeli. Musí ho dokončit. Dohlídni na to že žádný vampýr nenaruší magický kruh. I vy se musíte držet mimo něj. Pokud kdokoliv kdo tam nemá co dělat do kruhu vstoupí, kouzlo pomine a jediné co se stane bude to, že Freya bude vyčerpaná...nebo něco horšího. Pokud je jejich rituál přerušen, může to mít pro vědmu negativní následky. " nevíš jak tohle Kluzký ví, ale zní upřímně. Nikdy ti neřekl důvod proč po něm Liga vlastně jde, stejně jako to neřekl nikomu dalšímu. Tohle jeho tajemství zůstává neodhalené... i když teď si možná slyšel jedno zrnko pravdy.
Pak už ale s Alexem mizí ve sklepě.

Všichni se dáváte do práce. Každý má svůj úkol a postupně se snažíte opevnit ve stodole. Sáně slouží jako dobrý základ. Za jedněma se tři lidi určitě schovají. Váš vozka vypadá jako by viděl ducha. To že se nachází v doupěti vampýrů v něm vyvolalo vlnu strachu. Začne odříkávat modlitbu kterou završí slovy

"Bofe jestli to přefiju tak ti slibuji fe přestanu pít." pak se ale vzchopí a dává se do práce. Vrhá se k jednomu z dřevěných sudů

Není moc času na vymýšlení něčeho složitého, a tak prostě improvizujete s tím co tu máte. Miša k saním odšoupe jeden těžký sud a postaví ho na kraj.
To že vám čas postupně dochází se za chvíli projeví.

Jen co se přeruší spojení Arica a Yuli tak se věci začnou dávat do pohybu.

Vampýři kteří stáli u brány se pomalu vydávají směrem k vám. Tři se zastaví u studny a další tři se rozejdou do různých domků. Po chvíli z nich vylezou a v rukou drží pušky. Jedná se o lovecké pušky a brokovnice.

Zazní první výstřel...který ale nepřichází z venku. Je tlumený a zní ve vašich zádech. Je to výstřel který pochází z tunelu. Vampýři s puškami se začínají rozestavovat. Schovávají se za zídky a rohy budov. Připravují se k útoku. První tři kteří jsou beze zbraně se rozkročí opět směrem k vám . Teď už nezastavují.
Ti se zbraněmi čekají, v momentě kdy budou mít někoho na mušce jsou připraveni ho zase poslat do zákrytu. Chtějí aby se ostatní dostali dovnitř takže jsou nachystaní je krýt palbou.

Životy

Vampýr 1, mladík u brány - ??
Vampýr 2, starší muž s beranicí - ??
Vampýr 3 , mladší dívka - ??
Vampýr 4 , muž s brokovnicí, schovaný za studní naproti vám - ??
Vampýr 5 , muž s loveckou puškou, schovaný za rohem malé budovy nalevo - ??
Vampýr 6, muž s loveckou puškou, schovaný za zídkou u velkého domu - ??

(Zatím se ještě nebojuje, ale přikládám sem vaše životy abych to pak nemusel hledat :) )

Vaše životy

Benji - 7/7
Freya - 8/8
Betchan - 10/10
Izumi - 9/9
Gabriela - 6/6
Aric - 6/6
Yuliya - 6/6
Miša - 6/6


Poznámka

Vampýra nezabijete obyčejnou municí. I když se vampýr dostane na 0 životů, pokud byl zasažen obyčejnou municí tak se za chvíli zase zvedne.

Stříbrná munice je zvládne otrávit a paralyzovat, musí se ale dorazit na zemi, jinak mohou být odtaženi ale budou stále žít.

Osika je zabije na jedinou ránu pokud zasáhnete krk, srdce nebo hlavu. Zásah do hrudi nebo jinam je výrazně zpomalí.

Magická munice je zvládne pěkně potrhat, pokud ale neoddělíte hlavu nebo nerozstřílíte srdce ta že z něho nic nezůstane tak si zranění zvládnou zhojit.

Proti vampýrům máte všichni nevýhodu v hodu (Hodíte dvakrát a berete to menší číslo). Jsou hodně rychlí. Jediný kdo proti nim nemá nevýhodu při boji zblízka je Izumi a Freya díky jejich tréningu a hbitosti.
Betchan je sice trénovaný ale je to hromotluk. Ty máš nevýhodu pouze na každý první hod. Čili první hod nevýhoda, druhý hod normální, třetí nevýhoda, čtvrtý normální.
Oni naopak na vás mají výhodu v hodu.

Pokud vampýrovy useknete hlavu tak umře. Oni to ale moc dobře ví, a tak si krky různě chrání. Nosí různé kovové nákrčníky (To teď ale přes oblečení nevidíte)

Patová situace...

Upřímně.. maličko mi unikala příčina výměnu názoru tady mezi.. přítomnýma.
Jo, dobré chápu.. každej je vytočenej svým vlastním způsobem... máma někde za zadkem různý nepřátele, přičemž ani o jedněch pořádně nevíme.. bouře nám podělala naše plány.. je jasný, že prostě nějaké ty nervy ujedou.. jenom jsem tak nějak nečekala to, že to zrovna tak úplně nebudu já.. a nebo jsem jen měla zkrátka až příliš omrzlý obličej a mozek na to, se k tomuhle vyjadřovat..

Stodola - grupa

Ovšem skutečný průser nastane, když jsme houfně nahnáni do stodoly, kde.. pak jen prakticky potvrdí se nahlas to, o čem jsme se si myslela, že to tak může být.. asice, že jsme nalezli do spárů pijavicím. Tedy konkrétněji, najdou se hmatatelnější důkazy o tom.
Myslím, že v tenhle okamžik, i naproti tomu jak byl jeden zmrzlí.. přejelo mu po páteři nemalé zamrazení. Jo, možná to předtím bylo takové malé vtipkování ale pořád jen vtipkování, které nikdo nechtěl aby se potvrdilo.. nestihnu ani pořádně otevřít pusu, když jsou tu vyštěkané první rozkazy a my s Arim jsme jedni z těch, co je dostali též. Jen tak nějak maličko v našem stylu.
"Jo, to bude lepší.." odvětím mu s mírným povzdechem, když Ari poukáže na místo s kouskem klidu. Nebo alespoň tolika klidu, kolik jeden může v téhle podělané situaci vůbec dostat. Dále potom, nechávám tohle čistě na něm.. né, že bych nevěděla co dělat.. no, ale řekněme, že tohle prostě nebyla tak úplně moje parketa, přestože nějaký základy v tom byly jasně nutný.
Zvednu ruce stejně jako on a jakmile se naše dlaně dotknou, zavřu oči.
Prakticky pak skoro okamžitě můžu cítit to, jak naše podstaty byly vlastně tak rozdílné.. tak nesourodé.. ale není v tom právě ten vtip? To, že protiklady se přitahují vlastně nejvíce..? Že dokážeme spolu vlastně celkově fungovat...?
Nicméně, tak společnými silami se nám nakonec povedlo něco najít.. to něco se ukrývalo nedaleko. Jenže, než jsme stačili cokoliv podniknout/zjistit více, byly jsme vypuzeni zase pryč.. po tom né zrovna příjemném kopanci, jsem pustila Ariho ruce a s lehce dunící hlavou mžourala do reality kolem. Nechápu, jak tohle mohl dělat na denní bázi..
I přes dunící hlavu, napadne mě jedna myšlenka.. co když nás průvodce/vozka.. není tím čím říkal? Co když je to jen nějaká vábnička..? Vyslaný do nachystané bouře, aby svážel pocestný, co přitom potká.. ať už dobrovolně coby nějaký přisluhovač, nebo nedobrovolně, pod nějakou výhružkou..
"Ari... Ari...!" upozorním na sebe svého parťáka a počkám až dojde ke mě. Zvednu k němu ruce, v gestu toho aby mi pomohl na nohy, ovšem maličko toho využiju a jak jsem vstávala, naklonila jsem k němu blíže.
"Co když.. je Mišáček jen vnadidlo..? Dováží jim jídlo..?" řeknu mu tiše. Jeden si tím nemohl tak úplně být jistým, ale kdo ví.. není od věci si tak nějak dávat pozor i mezi vlastníma řadama.. kord, když více, co nás čeká tam venku..

Ještě sáně(Betchan, Gab, Yuli později Alex)
Univerzální odpověď Gabriely není úplně to, co jsem si představoval a o ženě mi to neprozradilo prakticky nic nového. Možná kdybych svoji otázku lépe položil, tak bych se dozvěděl víc. Jenže ta kousavá zima otupovala moji mysl stejně dobře, jako schopnost pokládat dobré otázky.
"To jsem ani nečekal."

Jednoduchý nástin bojového rozpoložení mě lehce pobaví.
"Asi tam s námi budou tancovat ještě amazonky, ale jinak ta první lajna víceméně sedí."
Odsouhlasím, ale druhou část musím uvést na pravou míru.
"Ale s tím chráněním bych si hlavu zrovna nelámal. Pochop, Yuli je z nás dvou ta, koho by se měl nepřítel obávat."
Síla nepřítele by musela být opravdu velká, aby se přes všechny její útočná kouzla dostal tak blízko, aby jí mohl vůbec škrábnout. Jasně, vždycky tu byla možnost nějakého překvapení ze zálohy, ale tak to mohlo potkat kohokoliv z nás.

Osada(Yul, Bet, Alex, Gab, Kluzký)
Odpověď mladíka zní na první dobrou naprosto upřímně. To že po ní v podstatě bez emocí odejde, je kapitola sama o sobě. Jenže pokud bych byl na jeho místě, jednal bych s cizincem jinak? Nejspíš ne.
"Díky."
Pronesu k odcházejícím zádům mladíka a vrátím se k ostatním. Jestli tu na nás čekala nějaká past, rozhodně nebyla v podobě uvítací párty.

Stodola(Všichni)
Kluzký nás nažene do stodoly jako stádečko ovcí a než se stihnu vůbec pořádně rozhlédnout začne šmejdit po okolí jako smyslů zbavený.
O co tady jde?
Nechápavě nakloním hlavu na stranu, když začnou padat první rozkazy. Z cejchu na koních jsem nepoznal ani tužku, a to že Kluzký našel poklop někam do sklepa mi jasno taky neudělalo.
Obraz se začne vyostřovat teprve tehdy, kdy se znovu zmíní způsob jakým jsou vampýři sprovoditelní ze světa.
Takže měl rytíř nakonec minimálně částečnou pravdu a osada je pod nadvládou vampýrů? Nádhera.
Úkol, který dostaneme s Yuli zněl daleko snadněji, než by se na první pohled mohlo zdát. Jedna věc byla používat vlastní kouzla, ale synchronizované spojení sil bylo úplně něco jiného. Navíc mezi mágem a čarodějkou.
"Támhle."
Ukážu Yuli prstem na klidnější místo u zdi. Posadíme se do tureckého sedu proti sobě a já jako první natáhnu ruce před sebe s dlaněmi vzhůru. Přeci jen tohle byla daleko víc moje doména než její, bylo logické ujmout se vedení.
Jakmile se naše ruce spojí zavřu oči. Soustředím se na tok svojí magie, který se skrze dlaně začne střetávat s tou, kterou používá Yuli. Zatímco moje magie připomíná klidnější vlny vody, tak ta její je divoká a nespoutaná jako oheň.
Zabere dalších x desítek vteřin, než se mi vůbec podaří najít klíč, podle kterého se naše síly dokáží propojit. Výsledek byl velice nestabilní, ale za daných okolností to bylo to nejlepší, co jsem dokázal. Ústa se nám zároveň pohnou v tichém slovu a na malou chvíli svět opět zmizí do šera.
Magická entita se znovu objeví, ale stejně jako v prvním pokusu se kouzlo velice rychle přeruší. To vše za doprovodu ostré bolesti do mysli. Těžko říct, jestli se kouzlo zhroutilo pod nestabilitou našeho spojení nebo zda nás entita opět potlačila, ale ani v tomto případě se nám nepovedlo zjistit, cokoliv dalšího.
S bolestivou grimasou ve tváři znovu otevřu oči. Bylo to podruhé, co jsem dostal takový klín do hlavy a rozhodně se mi to ani v jednom případě nelíbilo.
"Je v tom domě přesně na proti, ale co dělá nám nedala šanci zjistit."
Oznámím Kluzkému výsledek našeho pokusu. Zvednu se pomalu na nohy a očima hledám, jestli je ještě něco, s čím bych mohl pomoci.