Andor.cz - Dračí doupě online

Cítím se podveden, když Alessandra vede nás sem

Alessio se vrátí zpět, mírně rozladěn.

"Tys mi lhala, on mě vůbec nechtěl vidět. A já jeho taky teda ne. Proč? Proč Alessandro?" domáhá se nebohý Alessio odpovědi.

Bílej den a bílá tvář

Vklidečku se drbu rejžákem, abych se trošku očistil. Protože kromě poblití, jsme i předtím měli den na koni.

Když v tom klika cvaká, dveře letí, Alessio vchází do dveří.

Chvilku na něj koukám. On na mě.

"Vypadni," řeknu mu stoickým hlasem, protože chci svůj klídeček při koupání.

Ave on!

"Heh, ale já žádnýho ochmelku s baretem taky neviděl!" oponuje Alessandře Alessio.

A ostentativně u toho zavrtí hlavou. [Nono pako, nono]

"No, když mě Bastiano shání, tak ho musím jít potěšit, žejo!" řekne Alessio a vydá se po schodech.

Mezitím přijde hostinský a má džbánek pro Alessandru.

"Víno, ředěné vodou, ale pěkně hutné, jak si paní přála."

Ave Caesar!

"Tak ne asi, tys nic nekradl, nic nezpíval, nic nepil a ROZHODNĚ nic nehlídal, jinak by po Gubbiu neběhal teď nametenej vochmelka s fialovým baretem! Jsme ho zkusili přechlastat, abychom tu čepici získali zpět a tyvole, měls vidět, jak to dopadlo. Tolik blitek jsem ani nevěděla, že mám v sobě-" to je panečku témíčko k obídku vážení!

"Ale voda je ve vínu za příplatek milá paní. Ale tak co se dá dělat, když si host poručí..."
"Tak když je to takovej problém, tak mi ho dejte hutný, já vám to tu akorát zebleju, dyť vo nic nejde, žejo!" křiknu za jeho zády a pak tiše dodám: "Todle město je snad plný prašivejch židů nebo co..." a u toho nevěřícně protočím očima a zakroutím hlavou.

"Oni nás teďka nutí tady hlídat město, jestli se něco nepokazí."
No, nepokazí. Jenže to opilýmu Alessiovi říct zrovna nechci. Až vystřízliví, tak se dozví, jak to bylo. Teď bych potřebovala mluvit ideálně s Marcem. Sakra, mohl přijít osobně. Já je mám ráda všechny - ale Marco je prostě jejich velitel z nějakýho důvodu.

"Což, což... kde je naše hlavní hlavičička? On určitě už má plán. Že jó."
Napadne mě něco moc vtipného.
Hehe, Bastiano, hehe!

"No vidíš, ten se po tobě sháněl!" řeknu s vědomím, že Alessio není ve stavu, kdy by mu došlo, že to vlastně nedává úplně smysl.
"Když půjdeš nahoru po schodech a pak třetí dveře hned vpravo," navedu ho do koupelny. "Určitě ti řekne, jaký je plán! Určitě ti to chtěl říct celou dobu! "
To máš ty kundimíre za to, žes mě nechtěl po probuzení pomazlit.

Galie!

"Nééééé," řekne Alessio. "Já nic nezpíval. A nic nekradl. Jsou lži a podlosti Alessandro... Já vůbec nic o tom nevím. Tak."

Hostinský se jenom usměje.

"Ale voda je ve vínu za příplatek milá paní. Ale tak co se dá dělat, když si host puručí..." a spokojeně odejde do kuchyně.

Když odejde, Alessio pokračuje.

"Marco je někde. Já jsem si jistej, že někde bude. Protože, kde by byl, kdyby nebyl, že jo? Že jo, že jo Pepe, ne?"

"Jistě je to tak," potvrdí jeho slova ptačí muž.
"Vidíš," dodá spokjeně Alessio a přikývne hlavou. "Oni nás teďka nutí tady hlídat město, jestli se něco nepokazí. Protože mrtvý velitel stráže není prdel, že jo. Takže my tu chodíme po ulici, aby nás bylo vidět a lidi si mysleli, že je všechno v pohodě. Což není, že jo. Heh. Takže zbytek je někde na obchůzce. Ale alespoň nás nechali pohromadě. Teda, jenom mě pak Marco poslal vám teda říct, že se nikam nejde, ať to víte a jestli máte teda plán, co budeme dělat a tak. Což, což... kde je naše hlavní hlavičička? On určitě už má plán. Že jó."

Druhý tažení sedmé legie!!!

"Máme problémy víš."

"To máte, ty ňoumo. Mám totiž důvodné podezření, že někdo včera ve vašem táboře Bastianovi ukradl jeho baret. A jestli toho ukradli víc, protože jste zpívali u ohně všichni jako retardi Markytánku a tu písničku o andělích, co si stejně nikdy nikdo nepamatujete pořádně, tak si mě nepřejte," řeknu konverzačním, lehkým tónem, přisednu si ke stolu a nechám ho pokračovat.

"Tu je to docela fajn, že? Hehe."
Raději nezmiňuju zatím, kdo ten bordel dělal. Protože kdoví, kde by si ten ochmelka pustil hubu na špacír. Marco beztak stejně trochu asi tuší, kdo tady dělal problémy.
"No, bylo by to o dost lepší, kdyby tady měli ty lázně, ale aspoň tu mají škopek, no lepší než drátem do voka," pokrčím rameny.
Tohle nám tu jako přišel říct? Že je uzavřené město? To přece ale víme, tyvole. Nemusí bejt jeden assassin, který se živí všímáním si věcí, aby to jakože postřehl, žejo.

"Kde je Marco? Asi bych raději mlu-"
"Chcete taky už pečeni na oběd?"
Ne, ty retardovanej krabe, přišla jsem tu hladově sedět a koukat se, jak se vostatní cpou, neasi. nadechnu se a on pokračuje. Tak zase vydechnu.

"Ano, to je v pořádku. Ten žoldák patří mému muži," Mávnu nad Alessiovou konzumací rukou.
"Pečeni bych si dala. A víno, ale prosím hodně mi ho nařeďte, úplně se ještě necítím na ostrej provoz, haha."

Druhý tažení!

"No konečně!" řekne vesele Alessio a pozvedne džbánek.

"Já už myslel, že už nikdy nepřijdete. Mě sem poslal Marco, víš, jde o to, že... Ee, co jsem říkal? Jo, eeeh, ahoj Alessandro, poslal mě Marco. Máme problémy víš."

Řekne a napije se ze džbánku.

"Někdo dělal v noci bordel, a kvůli tomu se nikam po víkendu nejde a samozřejmě ani nesmíme opustit město. Že se pry možná něco chystá, tak tu máme zůstat. Což je asi blbý, pokud jsme měli někam jít... ale zase fajn, pokud tu chceme zůstat. Tu je to docela fajn, že? Hehe."

Alessia však přeruší hostinský, který taky dojde ke stolu a zamíří si to rovnou za Alessandrou.

"Chcete taky už pečeni na oběd? A něco k pití? A tenhle ochlasta zatím nic neplatil a tváří se, že patří k vám. Mám to přidat na účet pana Grubera a nebo zavolat někoho, aby to zaplatil?"

Tak jo, zjevně tady můžu jet s Alessiem druhý kolo!!!

Učešu si vlasy, zatímco v duchu nadavám na to, co mi s nimi Pepe provedl a doufám, že to prostě zaschlo a zmizí a nebudu to muset do další koupele řešit. Jakože bůh ví, kdy se budeme znovu koupat, mi přijde že tu nikdo na hygienu moc nedá. Lidi smrděj, město smrdí, ta řeka tady je spíš močůvka a zase mi začíná chybět pohodlné čisto kanálů v NAŠÍ CIVILIZOVANÉ BAŽINĚ! Dávám prostě obecně tak nějak přednost vůni moře před odérem hoven. Vím, že to pro někoho z Gubbia může bejt divný no. A samozřejmě, že se moc nemejou, protože maj pocit, že jakýkoliv jejich smrad přebijec mrad města. Což je na jednu stranu zajímavá myšlenka, akorát že v praxi vůbec nefunguje.

Zatímco jdu po schodech dolů, ještě si doplítám cop. Po šlofíku je mi mnohem líp, i když mám pořád žaludek tak nějak na vodě.

"Alessio!" zavolám vesele a zamávám, zatímco mířím ke stolu, kde žoldák sedí společně s Pepem a Diegem a všichni již konzumují. Ať už jídlo, nebo alkohol.
"Prej tě přinutili hlídkovat, platěj aspoň dobře?"
Začnu neurčitý smalltalk, zatímco si sedám a upravuji košili.

Rozhlížím se po očku, co je na stole a co bych mohla sníst.

Hm, víno. Sprav se čím ses pokazil?

V hospodě, hospoděě, dobře se nám pije!

"No, možná je půjdu tedy zkontrolovat," řekne Pepe a začne se zvedat od stolu.

"Ježíš Pepe, tak klídek. Až přijdu, tak přijdou, neee?" Dodal Alessio, který mával na hostinského, že chce další džbánek.

"Tak si ležkaj, ne? O nic nejde," pokračoval mírně podnapilým hlasem, "Což není kam spěchat. Já minimálně rozhodně nikam nespěchám. To ráno, byla dneska otrava. Už mě bolí nožičky, víš Pepíčku, já nejsem dělanej na pochodování. Kdybych chtěl někde pochodovat, tak se přihlásím k republikové pěchotě... Teda, ty vole, máme republikovou pěchotu? Nemáme jen námořní pěchotu, když máme ty lodě? Je námořní pěchota vlastně furt pěchota? Vždyť jen námořní na moři, že jo," dodá zmateným hlasem a podívá se na Diega.

"Que?" zeptal se nazpět zmatený Španěl.

Snídaňové patálie
~ Pátek, 26. Dubna 1512 ~

Ranní jídelnu zalévá slunce, odrážející se od kanálu. Casa Rosa vstává poměrně pozdě. Když začíná snídaně, respektive hlavní vlna snídaní, většina lidí, kteří se živí něčím jiným, než úkladnými vraždami a kurvením kteří mají běžná denní povolání jsou již najezení a jdou si po své práci.

Velká okna, zdobená krásnými vitrážemi s květinovými vzory, jsou otevřená nad kanál a dovnitř do jídelny, které vévodí velký masivní stůl s opulentními intarziemi, proudí čerstvý vzduch.

Na jedné straně stolu sedí tři lehké dívky z Casa Rosa, vedou spolu tichý rozhovor. Jednou z nich je Ela, budoucí nástupnice Maddame Vittorie. Navzdory tomu, že večerní práce je ještě daleko, nevyjde ze svého pokoje nikdy neupravená. I dnes její tvář pokrývá pudr a vysoce vyčesané vlasy voní těžkým parfémem.

Daria sedí o kus dál a čte si knihu, zatímco ukusuje kus pečiva.
"Vždycky se bojím, že knížku zamažu,..." prohlásí její učeň, Raffaello Gotto když si přisedne se svou snídaní.
"Tak proto mám to pečivo jenom suché," konstatuje Daria stejně suše, aniž by vzhlédla. Je ještě evidentně dost věcí, které se od ní lze naučit.

"Rocco, jedl jsi něco včera?" Rodrigo se tváří trochu soucitně, když se na Bastianova podržtašku takhle po ránu dívá. Odpovědí mu je ztrápený pohled, který je zakončen Roccovou hlavou v jeho dlaních.
"Rocco, měl bys něco jíst, posledních pár dní jsi úplně přešlý. Proč nechceš jíst?"
"Pán je pryč," odpoví prostě Rocco a zní to dost nešťastně.
"No, však se vrátí, nasnídej se."
"Ale on mě tu nechal! Proč mě tu nechal?"
"Jel s paní, protože je to důležité."
"Paní mi taky chybí!"
"Vždyť tě nemá ani ráda-"
"To nevadí."
"Ah... No..." Rodrigo marně hledá nějaká slova, kterými by muže povzbudil na duchu.
"Tak co kdyby ses najedl a pak šel třeba do stájí, no a... A tam si našel nějakou zábavu, třeba ky-"
"Sicario je taky pryč!"
"Jo, no. To je hrozně mrzuté. Tak já nevím, hele! Maestro Bastiano má moc rád klobásy, tak co kdyby sis taky trošku klobásy dal?"
"No... Asi bych mohl, když je to dobré pro Pána, tak bych mohl, no, trošku."
"No a pak se půjdeme kousek projít, co říkáš?"
"Já nevím,"
"Bude to zábava!"
"Tak jo."