Úřad pro kontrolu magie

Taxík přijede, já do něho nastoupím a jedeme do centra,které vypadá tak to vypadá tak jak jsem předpokládala od snobského místa.Když dorazíme k budově Čarosprávců tak nejdřív pochybuju že jsme na správném místě protože jsem očekávala něco honosnějšího, něčeho co vám už před vstupem ukáže jak moc jste malí.
„Úřad pro kontrolu magie, asi jsme tu ... děkuju.“pronesu překvapeně a zaplatím taxikáři. Když vstoupím tak překvapen pokračuje tím jak to zde vypadá. Dalo by se říct že to zde vypadá i přívětivě což má být správně naprosto nepřijatelné, na druhou stranu když jsem nic takového neviděla zvenku tak sotva to uvidím zde. Také to asi nepotřebují neboť uřednici zde nás rozhodně nezapomenou připomenout při první (a každé další příležitosti) to co zde na první pohled není vidět. Když se nakonec vydám k té ženě na recepci čeká mně zde třetí překvapení když mně neprobodne nepřátelským pohledem a nechce po mně obhajobu svého důvodu proč jsme sem přišla jinak ať jdu se svým triviálním problémem za někým jiným.
„Dobrý den kde se zde posuzuje jestli se ve městě může používat magie?“
Předpokládám že je zde nějaká rady nebo komise která měn vyzpovídá a nechá udělat udělat nějaké kouzlo a pak se bude radit a by pak rozhodla podle svého rozmaru. Nebo podle toho jestli to bude výhodné nebo ne vzhledem k tomu že se zde platí jenom jednou.

[font color=white]Centrum – V uličce[/font]
Isaac


"Co bych dělal. Tato žena mě požádala o pomoc. Já ji poskytnu a tuto službu si od ní také vezmu nazpět. To však nepůjde, pokud jí zde zabiješ."
Když je muž na kolenou, tak jemně protočím, aby jsem jej kopnul do boku, ve chvíli, kdy má o jednu oporu méně, ve chvíli, kdy si vytahuje dýku. Nedělám to však, aby jsem jej srazil, ale by jsem měl lepší přístup a mohl využít již připravené smyčky a muže tak uzemnil a mohl mu svázat ruce za zády.

Pokud s tím nebyl nijak velký problém, tak se ihned na to vydávám k ženě s nadějí, že jí ještě bude pomoci. Případně nějak využít zdravotnické znalosti a dovednosti, kterým nás učili. Každý správný vrah musí znát dobře své oběti a také jak se o sebe postarat, když se oběti příliš brání.

Centrum – V uličce
Isaac

Tvá dýka vyletí směrem ke svému cíli a zabodne se přesně do ramene. Následuje několik rychlých pohybů, které vyvedou muže z rovnováhy, což je dost na to, abys k němu mohl doběhnout a zaútočit. Bohužel než se to vše stane, tak se muži podaří ženě uštědřit jednu ránu. V ten moment její křik utichne a nahradí ho vyděšený výraz a bolest.
Muž se k tobě otočí a je viditelně rozzlobený. „Hej, co děláš?“ Nejspíš se chystá ti říct něco dalšího, ale to už nestihne, protože jsi už u něj.
Tvoje bota se setká s jeho hlavou a muž po ráně padne k zemi. Stále ještě při vědomí, ale viditelně zaskočen.

„Hele nepleť se do toho!“ Zamručí muž, když se pomalu zvedá ze země. Tvůj útok nebyl kdoví jak silný, ale podle všeho měl výrazný dopad. „Tohle je mezi mnou a tou mrchou.“ Pokračuje stále ještě na kolenou, zatím co si vytahuje dýku z ramene.
Žena leží na zemi, neschopná díky zranění vnímat cokoliv jiného. Zřejmě asi ani nevšimla tvého příchodu. Je zraněná, ale stále naživu. Což je víc, než kdybys nic neudělal.

Restaurace Skarmorli - U stolu
Walter

„Voda stačí.“ odpoví Ralisha s úsměvem a nezdá se, že by hodlala změnit názor.
Následuje krátké povídání, které obstarávám především ty. Ralisha samotná spíše poslouchá, přikyvuje a nesměle se usmívá. Tak povídáš a povídáš, přeskakující od tématu k tématu a moc se toho nemění. Teprve když chytíš Ralishu za ruku, tak ztuhne a překvapeně se na tebe podívá. Nic neříká, jenom tě sleduje. Potom ruku stáhne zpátky a přitáhne si jí blíže k tělu. Její pohled pomalu uhne stranou. Na tvou otázku neodpoví, místo toho naváže na něco, o čem jsi mluvil před tím.
„Třeba … třeba tě ten muž ve žlutém chtěl jenom přivést do města. Třeba už splnil, co chtěl a ty sny už nejsou třeba.“

Po nějaké době se číšnice vrátí k vašemu stolu, společně s jídlem, které jste si objednali.
„Tak tady to máte. Přeji dobrou chuť.“ ještě vám věnuje přátelský úsměv a odejde pryč.
Ralisha okamžitě sáhne po příborech a podívá se na jídlo, které má před sebou. „Voní to dobře.“

Restaurace Skarmorli

„Nemám ti objednat alespoň čaj?" zeptám se Ralishi poté, co jí číšnice přinese vodu, připraven objednat jí čaj, nebo něco jiného.

„Jestli tě práce v apotéce baví, nebo alespoň naplňuje pocitem, že pomáháš druhým od bolesti a udržet si zdraví, tak bych v tom na tvém místě pokračoval. Pokud tě starý Florentius pustil i k míchání lektvarů, znamená to, že musíš být šikovná. Jak znám starého Florentia, určitě by k míchání lektvarů nepustil nikoho, o kom by si nebyl jistý, že to nějakým způsobem nepokazí a neohrozí tak zdraví jeho zákazníků," naváži na její poslední odpověď ve snaze jí trochu povzbudit „Pokud bys chtěla zkusit léčitelství za pomoci magie, mohl bych ti pomoci sehnat nějakou knihu kouzel, nebo grimoár. Taky je tu možnost zkusit povolání, které by bylo spojené s něčím, o čem jsi někdy v minulosti snila. Třeba mě vždycky fascinovaly prastaré mýty a legendy. Už v mladí jsem snil o tom, že se jednoho dne stanu slavným archeologem, který objeví jeden z těch bájných pokladů, nebo nějaký ten mýtický artefakt. Sice už jsem jenom vetešník, který většinu času restauruje starožitnosti, nebo čas od času lepí dohromady rozbitý porcelán, ale sem tam se mi pod ruce dostane i něco vzácného, nebo, když Rizie sežene nějakou mapu, vyrážíme do podzemí v naději, že tam na nás nějaký ten neobjevený poklad ještě čeká." na chvíli se odmlčím, napiji se čaje a pokračuji: „Popravdě, než jsem byl na své poslední výpravě v mém světě vtažen do nějaké časoprostorové trhliny a neobjevil jsem se v na ulici kdesi v Sognaru, tak jsem tím úspěšným archeologem nějaký čas byl. Na ty dny si pamatuji jen v mlhavých útržcích, stejně jako na záhadnou postavu ve žluté robě a tváří skrytou za zlatem zdobenou maskou z bílého damašku, která mi ukatovala cestu skrze mé sny ke všem pokladům, co jsem tehdy našel. Možná bylo jejím cílem zavést mě sem do Sognaru, ale to už asi nezjistím, protože za ty dva roky, co žiji tady v Sognaru, se mi ve snu nezjevila ani jednou," udělám krátkou pauzu, usměji se na Ralishu, něžně jí vezmu za ruku, zhluboka se nadechnu a zeptám se jí: „Vzpomínáš na ten den, kdy jsme se poprvé potkali?" a aniž bych se jí přestal dívat do očí, nebo jí dal dostatek času na odpověď, dodám: „V ten den jsem našel ten nejcennější poklad v mém životě. Tebe Ralisho."

Centrum – Dvojice v uličce
Isaac

Muž mě nevnímá jako hrozbu a také jí nebudu. Ne pokud se nestane jedna konkrétní věc, na kterou čekám. Něco malého, ale prostého, kvůli čemu se vyplatí hrát si na hrdinu. Záleží jestli to žena bude schopná udělat. Požádat o pomoc.
Aaa tady to je.
Slova ženy dorazila k mým uším a tak na nic nečekám. Ještě s rozepnutým poklopcem, jelikož na něco takového přeci jen není čas se rychle otočím a vrhnu dýku na rameno muže. Dýka má na sobě přívázané lanko. Snižuje se tak kvůli tomu její přesnost, ale muž není zrovna malý cíl a vzdálenost není zase tak velká.

Pokud se dýka zabodne, tak uvolním kousek lana a pokusím se pomocí mávnutí ruky vytvořit vlnu na provaze, který se u muže uvolní a dostane se tak na druhou stranu jeho hlavy. Ve chvíli, pokud se muž otočí mým směrem vznikne překřížení.
Krok dopředu, chytit lanko i druhou rukou a prudce trhnout dolů. Následovně bych běžel k muži a jak je sehnutý, tak jej prostě a jednoduše nakopnul do hlavy.

Pokud dýka mine, tak hodím další obyčejnou druhou rukou vzápětí a vyběhnu k muži.

Pokud se nepodaří udělat smyčku, tak dýku pouze vyškubnu pomocí lanka, aby jsem jí dostal zpět a mohl se připravit, že muž nebude určitě rád, že se do toho vměšuji.

At se zde však stane cokoliv, tak já nejsem pachatelem. Jsem zde pouze jako pomoc v nouzi, kterou si žena vyžádala. Pomoc, kterou mi bude velmi dlouho splácet.

(94 úspěšnost)

Restaurace Skarmorli
Walter

„Cokoliv bude dobré.“ odpoví a skryje tvář za jídelním lístkem. „To skopové zní dobře. “ dodá a ještě chvilku listuje jídelním lístkem. Nevypadá to však, že by našla něco, co by jí zaujalo. Ani nic z toho co je v lístku nekomentuje.
Po nějaké době dorazí číšnice. Vysoká žena s krátkými vlasy, která podle postavy už v životě zažila hodně těžké práce. Ralisha ani touhle dobou nic moc ke své objednávce neřekla, takže objednáš tedy skopové, které je jediné, ke kterému se nějak vyjádřila.

Rozhovor který potom následuje není zrovna ukázkový příklad dialogu. Na většinu tvých otázek odpovídá jedním slovem a sama neukazuje žádnou iniciativu ani se tě na nic neptá. „Je to dobré.“ Odpoví na tvou první otázku a následuje dlouhá chvilka ticha, než se zase na něco zeptáš. „Oboje. Míchám masti a lektvary a u toho studuji.“ Číšnice vám v ten moment přinese vaše pití. Pro tebe čaj, který sis vybral, pro Ralishu sklenici vody.
„Nevím." Pokračuje v odpovědích na tvé dotazy.

Centrum - Úřad pro kontrolu magie
Eleanor

Někomu by to mohlo přijít divné, ale taxík se opravdu objeví. Zvláštní? Možná, ale tady jsi v Sognaru. Ten je plný takových věcí, tak proč si dělat starosti s taxikáři kteří dělají svou práci? Žlutý taxík přijede až k tobě a z okýnka vykoukne muž ve tmavých brýlích a hustě zarostlou tváří.
Vyslechne si, kam máš namířeno a aniž by cokoliv řekl, tak jenom palcem ukáže na zadní sedadla. Nastoupíš a auto se rozjede.

Cesta tě tentokrát vede přímo do centra. Životem to tu přímo překypuje, ale je to úplně jiné, než co jsi viděla na Spáleništi. Ano, i tam jsi mohla vidět davy lidí, ale všichni byli namačkaní v malých uličkách plných odpadků. Tady nic z toho nevidíš. Ulice jsou široké a především čisté. Lidé jsou slušně oblečení a nezahlédneš tu jediného bezdomovce spícího u cesty. Budovy jsou také úplně jiné. Zatím co na spáleništi se vše rozpadalo, nebo bylo velmi nedbale opraveno, tak tady vidíš mrakodrapy sahající k obloze, nočních podniky a obchody plné drahého zboží.
A pak je tady budova Čarosprávců.
Velká a celkem prostá stavba. Betonově šedá barva působí velmi obyčejně až nudně. Nevidíš tu žádná velká okna a není tu ani moc ozdobných prvků. Jedinou výjimkou je dvojice okřídlených lvů u vchodu, každý na jedné straně. Nade dveřmi zahlédneš vyrytý nápis:

Úřad pro kontrolu magie

Vstoupíš dovnitř a ocitneš se ve velké hale. Všude je spousta laviček a židlí. Na některých sedí lidé a jak se zdá tak čekají. Kromě nich si všimneš i řady čarosprávců, které spolehlivě poznáš podle jejich uniforem. Uprostřed, na vzdálenějším konci haly stojí osamělý stůl a recepce.
Prostory jsou čisté. Šedé dlaždice, zdi vymalované na bílo. Nějaké ty květiny, nástěnné hodiny a podobné drobnosti. Jinak je to všechny velmi prosté, jako celá tahle budova.

Na recepci sedí žena, která se věnuje papírům co má na stole. Pokud přistoupíš blíž, tak po chvilce vzhlédne od práce a podívá se na tebe.
„Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“ Zeptá se tě klidně. Z jejího tónu necítíš žádné nepřátelství, ale ani vřelost. Možná lhostejnost?
Žena je celkem mladá. Na na nose má velké brýle a vlasy svázané do drdolu. Na sobě bílou košili a dlouhou, černou sukni. Makeupu velmi málo.

Divadlo - "Představení začíná"
Mahalath

Pozorně projdeš pohledem celý pokoj a zjistíš, že se většina zbraní nachází na jednom místě. Uprostřed místnosti různě opřené nebo poházené po stole. Dostatečně daleko, aby přítomným zabralo nějaký čas se k nim dostat. Těch pár kousků, které si jejich majitelé nechali u postele, opatrně odstraníš a přesuneš na hromadu na stole.

Hod 87% Úspěch

Při své práci si počínáš velmi opatrně a tiše, takže si tě nikdo nevšimne. Potom přijde čas na druhou část tvého plánu. Všechny je zabít. Stejně opatrně jako před tím se přikradeš k posteli jednoho ze smrťáků a zaútočíš. Když ucítí ruku na svých ústech tak se probudí, ale vzápětí mu podřízneš hrdlo a je po něm. Jeden mrtvý. Ucítíš v hlavě myšlenku. Není to tak, že by to Melitta říkala, spíš si to ve svém vězení tvé hlavy myslí. Nic dalšího neucítíš, tak pokračuješ ve své práci. Další postel, další mrtvý. Zabiješ čtyři a každou smrt doprovází mentální poznámka Melitty. Přijde na řadu pátý a v ten moment se vše pokazí.

Hod 55% Částečný úspěch (Tři mrtví + čtvrtý po dodatečných hodech vypraveče)

Prkna zavrzají a muž u kterého stojíš nejblíže, otevře oči. Stojíš ale moc daleko, abys ho stačila umlčit.
„Hej! Co ty seš!“ Vyrazíš tedy rychle k němu, ale muž je rychlý a podaří se mu tvojí ruku s nožem zachytit, než dopadne. To už se začnou probouzet. Netrvá dlouho aby identifikovali co celý ten povyk znamená.
Stojí proti tobě tři protivníci. Všichni polonazí bez jakékoliv zbroje ale jejich postavy dávají jasně najevo, že to nejsou žádná ořezávátka. První stojí hned naproti tobě a drží tě za ruku. Po tvé levé straně je muž, který sahá po noži ležícím na stole a třetí, ten stojí někde za tebou. Poznáš to proto, protože za sebou zaslechneš cvaknutí natahovaného kohoutku.

Centrum – Dvojice v uličce
Isaac

V okamžiku kdy promluvíš, se oba dva podívají do uličky tvým směrem. Muž s drobnými obavami sevře pevně nůž, očekávající útok od neznámého protivníka. K ničemu ale nedojde, což ho uklidní. Nejspíše tě považuje za pouhého opilce. Žena ale pocítí závan naděje a rozhodne se šance využít. Všimneš si, že míra jejího strachu trochu poklesne.
„Pomóóc! Pomozte mi prosím, chce mě zabít!“ Volá dívka, dokud jí neumlčí mužova ruka. Potom se ozývá jenom nesrozumitelné huhlání. To ale netrvá moc dlouho, protože jí vrazí dýku do břicha a pak znovu, což křik umlčí úplně.
„Říkal jsem ti, že ti nikdo nepomůže, slyšíš! Nikdo!“ Potom jí bodne ještě několikrát. Posledních pár ran už dívka ani nevnímá, je mrtvá.
Muž se znovu podívá tvým směrem a čeká, jestli se přeci jen někdo neobjeví.
Nakonec vstane od těla, odhodí nůž někam pryč a odejde uličkou na druhé straně. Nijak zvlášť nespěchá a jde normálně krokem.