Restaurace Skarmorli

„Nemám ti objednat alespoň čaj?" zeptám se Ralishi poté, co jí číšnice přinese vodu, připraven objednat jí čaj, nebo něco jiného.

„Jestli tě práce v apotéce baví, nebo alespoň naplňuje pocitem, že pomáháš druhým od bolesti a udržet si zdraví, tak bych v tom na tvém místě pokračoval. Pokud tě starý Florentius pustil i k míchání lektvarů, znamená to, že musíš být šikovná. Jak znám starého Florentia, určitě by k míchání lektvarů nepustil nikoho, o kom by si nebyl jistý, že to nějakým způsobem nepokazí a neohrozí tak zdraví jeho zákazníků," naváži na její poslední odpověď ve snaze jí trochu povzbudit „Pokud bys chtěla zkusit léčitelství za pomoci magie, mohl bych ti pomoci sehnat nějakou knihu kouzel, nebo grimoár. Taky je tu možnost zkusit povolání, které by bylo spojené s něčím, o čem jsi někdy v minulosti snila. Třeba mě vždycky fascinovaly prastaré mýty a legendy. Už v mladí jsem snil o tom, že se jednoho dne stanu slavným archeologem, který objeví jeden z těch bájných pokladů, nebo nějaký ten mýtický artefakt. Sice už jsem jenom vetešník, který většinu času restauruje starožitnosti, nebo čas od času lepí dohromady rozbitý porcelán, ale sem tam se mi pod ruce dostane i něco vzácného, nebo, když Rizie sežene nějakou mapu, vyrážíme do podzemí v naději, že tam na nás nějaký ten neobjevený poklad ještě čeká." na chvíli se odmlčím, napiji se čaje a pokračuji: „Popravdě, než jsem byl na své poslední výpravě v mém světě vtažen do nějaké časoprostorové trhliny a neobjevil jsem se v na ulici kdesi v Sognaru, tak jsem tím úspěšným archeologem nějaký čas byl. Na ty dny si pamatuji jen v mlhavých útržcích, stejně jako na záhadnou postavu ve žluté robě a tváří skrytou za zlatem zdobenou maskou z bílého damašku, která mi ukatovala cestu skrze mé sny ke všem pokladům, co jsem tehdy našel. Možná bylo jejím cílem zavést mě sem do Sognaru, ale to už asi nezjistím, protože za ty dva roky, co žiji tady v Sognaru, se mi ve snu nezjevila ani jednou," udělám krátkou pauzu, usměji se na Ralishu, něžně jí vezmu za ruku, zhluboka se nadechnu a zeptám se jí: „Vzpomínáš na ten den, kdy jsme se poprvé potkali?" a aniž bych se jí přestal dívat do očí, nebo jí dal dostatek času na odpověď, dodám: „V ten den jsem našel ten nejcennější poklad v mém životě. Tebe Ralisho."

Centrum – Dvojice v uličce
Isaac

Muž mě nevnímá jako hrozbu a také jí nebudu. Ne pokud se nestane jedna konkrétní věc, na kterou čekám. Něco malého, ale prostého, kvůli čemu se vyplatí hrát si na hrdinu. Záleží jestli to žena bude schopná udělat. Požádat o pomoc.
Aaa tady to je.
Slova ženy dorazila k mým uším a tak na nic nečekám. Ještě s rozepnutým poklopcem, jelikož na něco takového přeci jen není čas se rychle otočím a vrhnu dýku na rameno muže. Dýka má na sobě přívázané lanko. Snižuje se tak kvůli tomu její přesnost, ale muž není zrovna malý cíl a vzdálenost není zase tak velká.

Pokud se dýka zabodne, tak uvolním kousek lana a pokusím se pomocí mávnutí ruky vytvořit vlnu na provaze, který se u muže uvolní a dostane se tak na druhou stranu jeho hlavy. Ve chvíli, pokud se muž otočí mým směrem vznikne překřížení.
Krok dopředu, chytit lanko i druhou rukou a prudce trhnout dolů. Následovně bych běžel k muži a jak je sehnutý, tak jej prostě a jednoduše nakopnul do hlavy.

Pokud dýka mine, tak hodím další obyčejnou druhou rukou vzápětí a vyběhnu k muži.

Pokud se nepodaří udělat smyčku, tak dýku pouze vyškubnu pomocí lanka, aby jsem jí dostal zpět a mohl se připravit, že muž nebude určitě rád, že se do toho vměšuji.

At se zde však stane cokoliv, tak já nejsem pachatelem. Jsem zde pouze jako pomoc v nouzi, kterou si žena vyžádala. Pomoc, kterou mi bude velmi dlouho splácet.

(94 úspěšnost)

Restaurace Skarmorli
Walter

„Cokoliv bude dobré.“ odpoví a skryje tvář za jídelním lístkem. „To skopové zní dobře. “ dodá a ještě chvilku listuje jídelním lístkem. Nevypadá to však, že by našla něco, co by jí zaujalo. Ani nic z toho co je v lístku nekomentuje.
Po nějaké době dorazí číšnice. Vysoká žena s krátkými vlasy, která podle postavy už v životě zažila hodně těžké práce. Ralisha ani touhle dobou nic moc ke své objednávce neřekla, takže objednáš tedy skopové, které je jediné, ke kterému se nějak vyjádřila.

Rozhovor který potom následuje není zrovna ukázkový příklad dialogu. Na většinu tvých otázek odpovídá jedním slovem a sama neukazuje žádnou iniciativu ani se tě na nic neptá. „Je to dobré.“ Odpoví na tvou první otázku a následuje dlouhá chvilka ticha, než se zase na něco zeptáš. „Oboje. Míchám masti a lektvary a u toho studuji.“ Číšnice vám v ten moment přinese vaše pití. Pro tebe čaj, který sis vybral, pro Ralishu sklenici vody.
„Nevím." Pokračuje v odpovědích na tvé dotazy.

Centrum - Úřad pro kontrolu magie
Eleanor

Někomu by to mohlo přijít divné, ale taxík se opravdu objeví. Zvláštní? Možná, ale tady jsi v Sognaru. Ten je plný takových věcí, tak proč si dělat starosti s taxikáři kteří dělají svou práci? Žlutý taxík přijede až k tobě a z okýnka vykoukne muž ve tmavých brýlích a hustě zarostlou tváří.
Vyslechne si, kam máš namířeno a aniž by cokoliv řekl, tak jenom palcem ukáže na zadní sedadla. Nastoupíš a auto se rozjede.

Cesta tě tentokrát vede přímo do centra. Životem to tu přímo překypuje, ale je to úplně jiné, než co jsi viděla na Spáleništi. Ano, i tam jsi mohla vidět davy lidí, ale všichni byli namačkaní v malých uličkách plných odpadků. Tady nic z toho nevidíš. Ulice jsou široké a především čisté. Lidé jsou slušně oblečení a nezahlédneš tu jediného bezdomovce spícího u cesty. Budovy jsou také úplně jiné. Zatím co na spáleništi se vše rozpadalo, nebo bylo velmi nedbale opraveno, tak tady vidíš mrakodrapy sahající k obloze, nočních podniky a obchody plné drahého zboží.
A pak je tady budova Čarosprávců.
Velká a celkem prostá stavba. Betonově šedá barva působí velmi obyčejně až nudně. Nevidíš tu žádná velká okna a není tu ani moc ozdobných prvků. Jedinou výjimkou je dvojice okřídlených lvů u vchodu, každý na jedné straně. Nade dveřmi zahlédneš vyrytý nápis:

Úřad pro kontrolu magie

Vstoupíš dovnitř a ocitneš se ve velké hale. Všude je spousta laviček a židlí. Na některých sedí lidé a jak se zdá tak čekají. Kromě nich si všimneš i řady čarosprávců, které spolehlivě poznáš podle jejich uniforem. Uprostřed, na vzdálenějším konci haly stojí osamělý stůl a recepce.
Prostory jsou čisté. Šedé dlaždice, zdi vymalované na bílo. Nějaké ty květiny, nástěnné hodiny a podobné drobnosti. Jinak je to všechny velmi prosté, jako celá tahle budova.

Na recepci sedí žena, která se věnuje papírům co má na stole. Pokud přistoupíš blíž, tak po chvilce vzhlédne od práce a podívá se na tebe.
„Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“ Zeptá se tě klidně. Z jejího tónu necítíš žádné nepřátelství, ale ani vřelost. Možná lhostejnost?
Žena je celkem mladá. Na na nose má velké brýle a vlasy svázané do drdolu. Na sobě bílou košili a dlouhou, černou sukni. Makeupu velmi málo.

Divadlo - "Představení začíná"
Mahalath

Pozorně projdeš pohledem celý pokoj a zjistíš, že se většina zbraní nachází na jednom místě. Uprostřed místnosti různě opřené nebo poházené po stole. Dostatečně daleko, aby přítomným zabralo nějaký čas se k nim dostat. Těch pár kousků, které si jejich majitelé nechali u postele, opatrně odstraníš a přesuneš na hromadu na stole.

Hod 87% Úspěch

Při své práci si počínáš velmi opatrně a tiše, takže si tě nikdo nevšimne. Potom přijde čas na druhou část tvého plánu. Všechny je zabít. Stejně opatrně jako před tím se přikradeš k posteli jednoho ze smrťáků a zaútočíš. Když ucítí ruku na svých ústech tak se probudí, ale vzápětí mu podřízneš hrdlo a je po něm. Jeden mrtvý. Ucítíš v hlavě myšlenku. Není to tak, že by to Melitta říkala, spíš si to ve svém vězení tvé hlavy myslí. Nic dalšího neucítíš, tak pokračuješ ve své práci. Další postel, další mrtvý. Zabiješ čtyři a každou smrt doprovází mentální poznámka Melitty. Přijde na řadu pátý a v ten moment se vše pokazí.

Hod 55% Částečný úspěch (Tři mrtví + čtvrtý po dodatečných hodech vypraveče)

Prkna zavrzají a muž u kterého stojíš nejblíže, otevře oči. Stojíš ale moc daleko, abys ho stačila umlčit.
„Hej! Co ty seš!“ Vyrazíš tedy rychle k němu, ale muž je rychlý a podaří se mu tvojí ruku s nožem zachytit, než dopadne. To už se začnou probouzet. Netrvá dlouho aby identifikovali co celý ten povyk znamená.
Stojí proti tobě tři protivníci. Všichni polonazí bez jakékoliv zbroje ale jejich postavy dávají jasně najevo, že to nejsou žádná ořezávátka. První stojí hned naproti tobě a drží tě za ruku. Po tvé levé straně je muž, který sahá po noži ležícím na stole a třetí, ten stojí někde za tebou. Poznáš to proto, protože za sebou zaslechneš cvaknutí natahovaného kohoutku.

Centrum – Dvojice v uličce
Isaac

V okamžiku kdy promluvíš, se oba dva podívají do uličky tvým směrem. Muž s drobnými obavami sevře pevně nůž, očekávající útok od neznámého protivníka. K ničemu ale nedojde, což ho uklidní. Nejspíše tě považuje za pouhého opilce. Žena ale pocítí závan naděje a rozhodne se šance využít. Všimneš si, že míra jejího strachu trochu poklesne.
„Pomóóc! Pomozte mi prosím, chce mě zabít!“ Volá dívka, dokud jí neumlčí mužova ruka. Potom se ozývá jenom nesrozumitelné huhlání. To ale netrvá moc dlouho, protože jí vrazí dýku do břicha a pak znovu, což křik umlčí úplně.
„Říkal jsem ti, že ti nikdo nepomůže, slyšíš! Nikdo!“ Potom jí bodne ještě několikrát. Posledních pár ran už dívka ani nevnímá, je mrtvá.
Muž se znovu podívá tvým směrem a čeká, jestli se přeci jen někdo neobjeví.
Nakonec vstane od těla, odhodí nůž někam pryč a odejde uličkou na druhé straně. Nijak zvlášť nespěchá a jde normálně krokem.

Centrum – Vedlejší ulice
Isaac

Pozoruji muže a ženu. Zajímavý pohled. Hádám, že správný jedinec by ženu zachránil. Já... Já si na žádného hrdinu hrát nepotřebuji. Jsem vrah a jako takový opravdu nepotřebuji nic na očistu mého svědomí. Není třeba páchat dobro za zlo, které jsem učinil. Za krev, kterou jsem prolil a kterou proliju.

Přesto. Žena vypadá celkem zajímavě. Jedinci její rasy jsou o něco zajímavější, než běžní lidé a mohla by být teoreticky užitečná. Stejně ale tak může být narafičenou obětí, aby jsem byl vtáhnut do tohoto incidentu.
Uvažuji, že počkám, jak to dopadne, ale mám dnes ještě naspěch. Proto si stoupnu ke kraji uličky a pouze hodlám odvést pozornost muže.
"Whaa. To je ono." Povím nahlas, když rozepnu poklopec a začnu močit v temné uličce, postavený tak, aby na mě nebylo vidět z hlavní ulice.

Během toho dělám, že se rozhlížím okolo, až se mi pohled zastaví na těch dvou.
"Ehm. Nenechte se rušit. Na sexu na ulici nikdy není nic špatného. Každému dle jeho gusta." Povím vesele.

Staré město - Skarmorli

No jó, místo na sekeru, tu dávají jednu sekerou. Nedivil bych se, kdyby to tu měla pod palcem jedna z trpasličích rodin.

„To já děkuju, že jsi se mnou šla a omlouvám se, že jsem tě nepozval už dřív. Měl jsem hodně práce," zareaguji na Ralishino poděkování, usměji se a dám se do listování jídelním a nápojovým lístkem.
Po chvíli listování v jídelním a nápojovém lístku zvednu hlavu a podívám se na Ralishu: „Teď by asi bylo z mé strany vhodné objednat něco na přípitek, ale já se alkoholu vyhýbám, takže pokud to nevadí, raději zůstanu u čaje a jídlu jsem si vybral skopové s houbovou omáčkou. Trpaslíci prý umějí výtečné houbové omáčky," mile se na ní usměji a zeptám se jí: „Co můžu objednat tobě, Ralisho?" načež počkám, až bude mít vybráno, přivolám číšníka a sdělím mu naše objednávky.

Poté, co objednám jídlo pro nás oba a budeme čekat, až nám to přinesou, využiji času k pokládání otázek ve snaze udržet s Ralishou nějakou konverzaci a zjistit o ní něco víc: „Jak to jde s prací v apotéce manželů Florentiových? Jsi stále ještě u studování vlastností a využití bylin, nebo už pomáháš s přípravou lektvarů, léčiv a protijedů? Plánuješ se v budoucnu stál, lékárnicí, alchymistkou, nebo léčitelkou?"

Vzhůru za Čarosprávci

No je dobré vědět že se nemusím obávat chytráka který po mně bude chtít poplatek několikrát aby si naplnil kapsu. I když nevím co tím asi myslí,jako jo je hezké že jim jedno jestli žena,muž nebo chodící kus dřeva, ale dokážu si to docela dobře představit jak to asi bude vypadat. Potom co tam vejdu dostanu hadrem a nějaká že na mně vyplísní že tam nosím blato i když jsem bosá a nemám na nohách žádné bláto.
Ona to přece musí vědět nejlépe protože tu je hodně dlouho a já jsme teprve přišla.
Potom co projdu kolečko kdy si mně budou posílat než mi konečně ukážou kam mám jít se posadím a po dlouhém čekání mi bude řečeno že mám čekat ještě déle. Ale nemusím se bát že bych se nudila, budu mít ke čtení pravidla, dodatky, dodatky k dodatkům a dodatky k dodatkům dodatků. A až se konečně dostanu na řadu potkám se s věčně naštvaným úředníkem který je navíc právě po rozchodu a tak považuje ženy (a zvláště zrzky) za ztělesnění zla. S výhledem na příjemně strávený den sleduji jak oba Čarosprávci a nakonec se také vydám za nimi. Venku se otočím ke vstupní dveřím a předpokládám že se vrátím až večer (ne večer teprve vyjdu ven), ale pak mi dojde že nevím kde Úřad pro kontrolu magie je a tak se rozhlédnu jestli by mně tam nemohl dovést taxík. Dokonce i nesměle zamávám do prázdna a pokud skutečně přijede taxikář tak nastoupím na zadní sedadlo a řeknu:
„Dobrý den prosila bych k Úřadu pro kontrolu magie.“