Andor.cz - Dračí doupě online

Ale oni budou dělat s tebou
- Bastiano -

"Já ale klepal-" začne odpovídat Luca na nařčení že tady není v bordelu a měl by se naučit klepat. Je pravdou, že párkrát do okna ťuknul, než vtekl dovnitř.

"No neboj, já do vany asi nepotřebuju, jsem se narozdíl od někoho nepoblil, takže jsem voňavej jak lilium, žejo. A kdybych si už někde chtěl dát koupel, nakloní se přes vanu blíž a upře na tebe svoje zlatavé oči, jako by tě chtěl uhranout "-tak upřednostním spíše nějakou pěknou mladou slečnu, než trošku postaršího -... a co je toto?" sehne se okolo tebe na zem, kde je odložená malá lahvička. "Hm Hm-" protáhne zamyšleně, když se narovná a pohrává si s lahvičkou mezi dlouhými štíhlými prsty. Pak palcem rychle odklopí o kousek korkový uzávěr a přičichne si.
Vypadá to jako olej, docela to voní jako to, co tu cítím, takže..."
Pokrčí rameny.
"Přírodní říkáš?"

no proto nebereme kuchaře!!!

*Heh, já si ale nemyslím, že jsme nesmrtelný. Jen mě je kurva těžký zabít. Jsem zdědila po svojí pra pra prabábě, co byla polobůh. Nebo tak něco,* mávnu rukou, jako by vlastně skoro o nic nešlo.
*Náš kuchař ale není já. Náš kuchař je protivnej pobožnej tlouštík s knírem. Ne že by teda neuměl kuchat věci ale, no asi nebude... Možná neumí ani jezdit na koni.

No. A ty samozřejmě umřít můžeš, jako všichni. Bylo by to smutný, ale tak to se prostě stane, když nejseš buď dost dobrej, nebo máš dost blbou smůlu. Sis snad nemyslel, že když cestuješ s náma, tak se to nemůže stát?*

Znovu se zkoumavě podívám na Pepeho.
*Pokud jste nesmrtelnej a nejste teda upír,* tiše italsky dodám "Abysteseneposral..." a pokračuji v původní myšlence *Tak kde máte Atlantskou tyč?*
Jak-jsem-kurva-vzdělaná!!!

Nebudu s těma hercama dělat.

Vyženu Alessia a ponořím se do své vlažné vody.

To nemůže mít jeden chudák s bolavou hlavou chvíli klidu?

A hle, LUCA!

Tak asi nemůže no.

"Že byste se kurva naučili klepat?" řeknu Lucovi, "tady nejste v bordelu. Tady se slušní lidi chtějí umýt! A opavaž se mi se vlézt do vany!"

A pohrozím mu italským gestem.

"Já žádný oleje nepoužívám! Moje vlasy vypadají jak vypadají čistě přírodně, bez žádných olejíčků a sraček. A že máme domluvený ty šaty, jsi mi nemusel jít říkat do vany. A ano, mám studenou vodu, protože mě někdo neustále vyrušuje!" a znovu zašermuju rukou.

Co proto?

"No, když o tom mluvíš..." řekne Alessio a rozhodne se vás raději ve spěchu opustit. Ale věci si tu nechal, takže se nejspíše brzo vrátí.

Diego se na tebe podívá a nakloní hlavu, jak pochytil nejspíše od Pepeho. Který na to zareaguje přidušeným smíchem.

*To ale naznačuje, že ve vašem plánování počítáte s tím, že by mohl někdo umřít, kdy se bojíte, že by mohl umřít kuchař... Což teda nejsou pro druhořadého člena party jako mě úplně nejlepší vyhlídky. Já z vás měl pocit, že si myslíte, že jste všichni nesmrtelní a teď se bojíte, aby vám i v Benátkách někdo nepodřezal kuchaře.*

*To né, všichni né,* naváže na něj Pepe, *to jen já jsem nesmrtelný.*

*Já zapomněl, haf, haf.*

Lol tak asi proto že...

"No aby si se neposral, Alessio," odseknu mu a přestanu zadržovat potlačovaný smích a štourat do pečeně. La Fiesta se detiene, řekl by někdo možná španělsky. Zpražím ho velmi nepříjemným pohledem. Vybraně nepříjemným pohledem. Protože jedna věc je všeobecná sranda. A druhá si brát do huby MÝHO BASTIANA!!! KURVA!

*By vám to přidalo do vašeho krytí a ještě bysme si pochutnali... Ach, Italové, vy jste tak nepraktičtí.*
*Protože, Diego,* začnu vysvětlovat, protože to je důležitý. *Náš kuchař je klenot, který, bejt to na mě, neopustí náš barák aby se mu ještě něco omylem nestalo. Je to takový kuchař, kterýho si chceš na rukou nosit, kulinářský génius, pan šéf, protože věci které on umí uvařit, takový věci jako on vaří, tady asi v týhle místnosti kdy jedli...* rozhlídnu se po náhodných stolujících v hospodě a pokrčím rameny protože mě nic světobornýho nenapadne, *Jenom ti, co už se stravovali v Růžovým domě. No a teda,* dodám ještě na vysvětlenou, aby toho nebylo málo, *kdyby kuchař zmizel, měli bychom na krku beztak stávku děvek. To by si musely vařit samy?*

Evillanda

"Ježíš, nebuď na mě hnusná. Já nejsem tvůj starej, abys na mě mohla řvát!" oponuje Alessio.

Hostinský se jenom otočí na křičící Alessandru a jen tak pro sebe nahlas utrousí "Němci posraní, ty vole, fuj."

*Je dobrá, moc dobrá. Lepší než člověk nafasuje v armádě, to je pravda. Byť, nikdo to nedělá kvůli jídlu, že jo... A vy máte doma kuchaře? Proč nejel s námi? Vždyť je normální, že s armádou táhnou kuchaři. By vám to přidalo do vašeho krytí a ještě bysme si pochutnali... Ach, Italové, vy jste tak nepraktičtí.* Posteskne si Diego.

Random encountery dnes nekončí!!!
- Bastiano -

Ono ani poté, co Alessio, s lehce podvedeným výrazem ve tváři, vysmahne z místnosti jako namydlený blesk, si neužiješ zaslouženého klidu. O pár minut později slyšíš tlumené zaklepání na lehce zašlé okno, které je sice skleněné, ale sklo upřímně nic moc čirost ani rovina.

Okno se následně otevře, nečekajíc na "dále" případně "vypadni." Ono i kdyby něco z toho zaznělo, ať už cokoliv, je to ignorováno a dovnitř leze Luca. Vyškrábe se do místnosti a následně vteče oknem takovým zvláštním nemotorným stylem, který je evidentně automaticky naučený, aby působil roztomile trapně, když někoho takhle překvapuje. Ne, že by to tedy teď dělal naschvál, působí to spíše tak nějak jakoby ze zvyku.

"Maestro, tady jsi! Jsem se prve díval do ložnice a tam už nikdo nebyl, takže jsem si říkal, že možná, no nevypadal jsi totiž, že míříš se umejt, když jsem odcházel, takže..." vyškrábe se na nohy a přejde ke kádi s vodou. Narozdíl od Alessia si z toho, že se zrovna koupeš evidentně dělá ouplný hovno. "To hezky voní, to je olej do vlasů? To nosíš sebou?" opře se zadkem o kraj škopku, jako by se na dřevo chtěl posadit.

"Jsem chtěl jenom říct že to máme domluvený, bordel kousek odsud, docela hezkej. Máme tam čtvery šaty a možnost se převlíct. Znají se s Milánskými, takže to bylo fakt v pohodě je přesvědčit. Jako platit za to budeme muset, zkusil jsem to, jo, ale no, chápeš - hej, nemáš tu vodu nějakou studenou?" drze ve tvojí vodě zamrská rukou.

Hehe

"A-h-a,"
"Vole ty hňupe, teď zrovna doslova vyvrátil, co řekl před minutou a ty mu to žereš," poklepu Alessia kloubem skrčeného ukazováčku po tý jeho dutý hlavě a zadržuju smích.

"Jste teda pěkní hovaďáci. Doufám, že žádný z těch sraček nebudete dělat u mě na pokojích."
"My už to dělali včera večer tak zas tejden nemusíme, děkujem za optání!" Křiknu za jeho zády. Teda už nedodávám, že kdyby tady měli LEPŠÍ VÍNO, tak by to určitě NEBYLO TŘEBA, protože někteří prostě maj problémy pochopit latrýnovej humor.

Šťouchnu zkusmo do pečínky.
"Je aspoň dobrá? Jak doma dobrá, myslím? Popravdě, nevýhoda celýho válčení je to žrádlo. Bych neřekla, jak mi bude po čase chybět můj kuchař a to sežeru jako docela všecko, když na to přijde. Včera jsem měla večer rybu, no ta mi nějak nesedla asi, hm..."

Haha

"Je to tak," řekne Pepe a podívá se na Alessia i Diega.

"Panní Alessandra žádnou moč nepije, a ty čísla taky nesouhlasí. Já jí totiž nikdy po obědě nenosím žádnou moč do pracovny. To jsou pomluvy, co se nikdy nestaly. Maximálně jednou. Jednou týdně. Ale spíše nikdy."

"A-h-a," vydá ze sebe jenom Alessio a podívá se na Alessandru. Je vidět, že jeho opilá tvář se snaží skrývat odpor. Ale moc mu to nejde.

Diego se jenom vykuleně kouká před sebe do džbánku a přemýšlí, zda je jeho italština už natolik dobrá a nebo naopak hrozná.

Ale to už jde hostinský, který nese talíř s pečínkou pro Alessandru.

Tu položí před ní na stůl, ale předtím se na vás všechny podívá.

"Jste teda pěkní hovaďáci. Doufám, že žádný z těch sraček nebudete dělat u mě na pokojích."

A bez čekání na odpověď zase odešel.

Hehe

"Nojo, blbý, že jste to teď provalil, že nám odebíráte ráno nočníky abyste to pak lemtal. Já si osobně nemyslím, že máme chcaní nějaký lepší nebo luxusnější, než kdokoliv jinej, ale tak proti gustu, žejo..." přisadím si pohotově, protože tudle blbou hru můžou hrát dva, tři, čtyři, celej stůl.
"Nemůžu nikoho soudit za nic, když tady piju tendle patok, beztak slitku dvou červenejch a pěti plivanců k tomu." zatvářím se soucitně, protože soucítím sama se sebou.