Andor.cz - Dračí doupě online

Úřad pro kontrolu magie - Čekání
Eleanor

Vyplněný papír předáš ženě na recepci. Ta ho hned začne kontrolovat, řádek po řádku. Když nenajde nic zvláštního, tak papír odloží a obrátí se zpátky k tobě.
„Prosím posaďte se a počkejte, až vás zavoláme.“ Recepční se pak opět vrátí ke své práci, stejně jako při vašem prvním rozhovoru. Neřekne, jak dlouho budeš čekat ani nic dalšího. Takže ti nezbývá nic jiného, než čekat.

Provoz na úřadě je celkem živý. Lidé neustále chodí sem a tam, občas úřednice vyřídí nějakou žádost, jako udělala s tebou a podobně. To ale není to nejzajímavější, co můžeš vidět. Jako třeba když dvojice čarosprávců přivede muže v poutech. Moc dlouho se nezdržují, ale i tak máš možnost si je prohlédnout. Čarosprávci jsou stejní jako ti, které jsi už potkala. Stejné kabáty, nic moc nového. Vězeň samotný, tam už něco nového vidět můžeš. Muž má ruce uzavřené v nějaké kovové kouli (zhruba o velikosti grepu) a přes ústa kovovou masku. Nechová se agresivně a muže následuje, i když nijak zvlášť ochotně.

Uplyne něco málo přes hodinu. Lidé odcházejí a přicházejí. Pak konečně zazní tvoje jméno. „Eleanor Warden.“ zavolá recepční a potom to ještě jednou zopakuje. Když k ní pak dojdeš, předá ti dva listy papíru. Ten první je identický s tím, který jsi ženě odevzdávala. Tvé jméno a vše co jsi uvedla. Novinkou je akorát razítko úřadu. Druhý papír obsahuje informace, které ti nejsou úplně srozumitelné.
„Teď půjdete tou chodbou tady vzadu, dáte se doprava a vejdete do pátých dveří po vaší pravé ruce. Tam už s vámi vše vyřídí. “

Restaurace Skarmorli - Během jídla
Walter

Ralisha se pustí do jídla. Během něj poslouchá vyprávění o tvém podzemním dobrodružství, které jsi dnes zažil. Po celou dobu mlčí. Na nic se neptá, nepřerušuje, ale je zřejmé, že tě poslouchá.
Teprve když skončíš, tak se ozve její hlásek.
„Takže ,,, takže jste nakonec nic nenašli? Škoda. Hlavní je ale, že jste se vrátili všichni živí.“
Potom se vrátí zpátky k jídlu. Když nakonec dojí, tak odloží příbory na talíř a ten odsune k okraji stolu.

Kolem vašeho stolu se několikrát mihne číšnice, která vás obsluhovala, ale pouze vás zkontroluje pohledem a potom pokračuje dál ve své práci. Ralisha seděla mlčky naproti tobě a těkala pohledem ze strany na stranu, prohlížející si podnik.

Úřad pro kontrolu magie

Žena si mně prohlédne s poněkud zmateným pohledem který jsem nečekala pak mi dá formulář, no začalo to dobře mám jenom jeden papír a tak se pokusím si najít místo a něco na psaní kde se podívám co tam vlastně mám vyplnit.
Tak jméno Eleanor Warden,věk dvacet šest, adresa jak se jmenuje to místo v Můrově ...
Zde trvá nějakou dobu než se mi podaří si vzpomenout, jako zaměstnání udám zatím nezaměstnaná pak se zarazím než mně napadne ... ne pokud zde zjistí že pracuju pro démona skončím na ulici venku rychleji než napočítám do tří. Co se týká magie tak napíšu že umím ovládat oheň, vzduch a vodu, co se týká úrovně tak to proškrtnu protože tohle mi přijde poněkud subjektivní. Nad druhem magie se zamyslím,ale pak to také proškrtnu. U toho kde jsem studovala napíšu Aldanona i vesnici u které se jeho věž nachází. Já sama jsem s tím spokojená a tak se vrátím opět k recepci a položím tam vyplněný formulář.

Restaurace Skarmorli

„Pokud si se mnou vyměnil místo v mém světě, nebo si vyzvedl mnou nahromaděné artefakty, tak už mě asi vážně nepotřebuje. Každopádně jsem tam, kde mě chtěl mít. Všechna místa, kam mě v mých snech zavedl, znal, jako by tam žil v dobách jejich největší slávy. Takže pokud se s ním někdy potkám na ulici Sognaru, můžu jen doufat, že je to jenom stejný nadšenec do umění a historie, jako já,“ odvětím s úsměvem na Ralishina slova, aniž bych zmiňoval jeho na prach seschlou kůži, kterou jsem u něho zahlédl v nezahaleném místě mezi honosnou zlatem zdobenou žlutou róbou a maskou z bílého damašku, ve snaze vyhnout se u večeře konverzaci o možném lichovy a jiných nemrtvých.

„Děkujeme,“ poděkuji číšnici, podívám se zpět na Ralishu se slovy: „Tak si nech chutnat,“ usměji se na ní, vezmu si příbor a s očekáváním, že se nejspíš jedná o maso z jedné z těch ovco-koz, co trpaslíci chovají v podzemí, se pustím s Ralishou do večeře za občasného převypravování dnešní výpravy do podzemí s Rizie, přičemž tu část, kde jsem se praštil do hlavy o nízký strop, záměrně vynechám.

Centrum - Úřad pro kontrolu magie
Eleanor

Žena si tě několik vteřin zmateně prohlíží a potom se zeptá. „Jste tu kvůli povolení pro používání magie?“ Znovu si tě prohlédne, tentokrát už mnohem důkladněji, jako kdyby něco zkoumala. Pak se natáhne ke stolku po své pravé ruce a z jedné ze zásuvek vytáhne papír, který položí na stůl před tebe. „Nejdříve budu potřebovat vyplnit tohle. A pokud možno čitelně.“ Aniž by řekla cokoliv dalšího, tak se vrátí zpátky ke své práci a nevěnuje ti další pozornost.

Papír, který ti žena dala, je docela obyčejný formulář, byť nese nahoře označení “Magické povolení.“ Když si formulář pročteš, najdeš na něm zcela běžné údaje jako jméno, adresa, věk, zaměstnání a tak dále.
Jsou zde ale i další, ne tak časté věci, týkající se tvých magických dovedností. Zde chce znát formulář věci jako úroveň tvých schopností (v případě že nevíte kolonku proškrtněte), školu kde jsi studovala (pochopitelně magii), nebo druh magie, který používáš (pokud je nějak specializovaný).

Centrum – Dvě těla v uličce
Isaac

Po kopanci už muž nic moc neříká a jenom tiše skučí. Když ho potom svážeš, tak ho jeho bojovnost opustí úplně. Téměř bez hnutí leží na zemi a cosi naštvaně mručí. Několikrát se pokusí uvolnit, ale bez úspěchu. Tvá pouta pevně drží a není moc velká šance, že by se muž z nich sám dostal.

Potom přistoupíš k ženě. Stačí ti jeden pohled, abys pochopil, že je její zranění vážné. Ruku si drží na břiše, zatím co tričko pod ní se jí barví do ruda. Nezdá se, že by to moc pomáhalo, krev dál vytéká z rány. S podobným druhem zranění ses setkal už mnohokrát. Mezi vrahy se o něm někdy mluví jako o amatérském nebo zpackaném. Oběť bez pomoci prakticky vždy zemře, ale smrt není rychlá. Šance na záchranu zde tedy nějaká je, i když s tím co máš po ruce není zrovna velká.

Úřad pro kontrolu magie

Taxík přijede, já do něho nastoupím a jedeme do centra,které vypadá tak to vypadá tak jak jsem předpokládala od snobského místa.Když dorazíme k budově Čarosprávců tak nejdřív pochybuju že jsme na správném místě protože jsem očekávala něco honosnějšího, něčeho co vám už před vstupem ukáže jak moc jste malí.
„Úřad pro kontrolu magie, asi jsme tu ... děkuju.“pronesu překvapeně a zaplatím taxikáři. Když vstoupím tak překvapen pokračuje tím jak to zde vypadá. Dalo by se říct že to zde vypadá i přívětivě což má být správně naprosto nepřijatelné, na druhou stranu když jsem nic takového neviděla zvenku tak sotva to uvidím zde. Také to asi nepotřebují neboť uřednici zde nás rozhodně nezapomenou připomenout při první (a každé další příležitosti) to co zde na první pohled není vidět. Když se nakonec vydám k té ženě na recepci čeká mně zde třetí překvapení když mně neprobodne nepřátelským pohledem a nechce po mně obhajobu svého důvodu proč jsme sem přišla jinak ať jdu se svým triviálním problémem za někým jiným.
„Dobrý den kde se zde posuzuje jestli se ve městě může používat magie?“
Předpokládám že je zde nějaká rady nebo komise která měn vyzpovídá a nechá udělat udělat nějaké kouzlo a pak se bude radit a by pak rozhodla podle svého rozmaru. Nebo podle toho jestli to bude výhodné nebo ne vzhledem k tomu že se zde platí jenom jednou.

[font color=white]Centrum – V uličce[/font]
Isaac


"Co bych dělal. Tato žena mě požádala o pomoc. Já ji poskytnu a tuto službu si od ní také vezmu nazpět. To však nepůjde, pokud jí zde zabiješ."
Když je muž na kolenou, tak jemně protočím, aby jsem jej kopnul do boku, ve chvíli, kdy má o jednu oporu méně, ve chvíli, kdy si vytahuje dýku. Nedělám to však, aby jsem jej srazil, ale by jsem měl lepší přístup a mohl využít již připravené smyčky a muže tak uzemnil a mohl mu svázat ruce za zády.

Pokud s tím nebyl nijak velký problém, tak se ihned na to vydávám k ženě s nadějí, že jí ještě bude pomoci. Případně nějak využít zdravotnické znalosti a dovednosti, kterým nás učili. Každý správný vrah musí znát dobře své oběti a také jak se o sebe postarat, když se oběti příliš brání.

Centrum – V uličce
Isaac

Tvá dýka vyletí směrem ke svému cíli a zabodne se přesně do ramene. Následuje několik rychlých pohybů, které vyvedou muže z rovnováhy, což je dost na to, abys k němu mohl doběhnout a zaútočit. Bohužel než se to vše stane, tak se muži podaří ženě uštědřit jednu ránu. V ten moment její křik utichne a nahradí ho vyděšený výraz a bolest.
Muž se k tobě otočí a je viditelně rozzlobený. „Hej, co děláš?“ Nejspíš se chystá ti říct něco dalšího, ale to už nestihne, protože jsi už u něj.
Tvoje bota se setká s jeho hlavou a muž po ráně padne k zemi. Stále ještě při vědomí, ale viditelně zaskočen.

„Hele nepleť se do toho!“ Zamručí muž, když se pomalu zvedá ze země. Tvůj útok nebyl kdoví jak silný, ale podle všeho měl výrazný dopad. „Tohle je mezi mnou a tou mrchou.“ Pokračuje stále ještě na kolenou, zatím co si vytahuje dýku z ramene.
Žena leží na zemi, neschopná díky zranění vnímat cokoliv jiného. Zřejmě asi ani nevšimla tvého příchodu. Je zraněná, ale stále naživu. Což je víc, než kdybys nic neudělal.

Restaurace Skarmorli - U stolu
Walter

„Voda stačí.“ odpoví Ralisha s úsměvem a nezdá se, že by hodlala změnit názor.
Následuje krátké povídání, které obstarávám především ty. Ralisha samotná spíše poslouchá, přikyvuje a nesměle se usmívá. Tak povídáš a povídáš, přeskakující od tématu k tématu a moc se toho nemění. Teprve když chytíš Ralishu za ruku, tak ztuhne a překvapeně se na tebe podívá. Nic neříká, jenom tě sleduje. Potom ruku stáhne zpátky a přitáhne si jí blíže k tělu. Její pohled pomalu uhne stranou. Na tvou otázku neodpoví, místo toho naváže na něco, o čem jsi mluvil před tím.
„Třeba … třeba tě ten muž ve žlutém chtěl jenom přivést do města. Třeba už splnil, co chtěl a ty sny už nejsou třeba.“

Po nějaké době se číšnice vrátí k vašemu stolu, společně s jídlem, které jste si objednali.
„Tak tady to máte. Přeji dobrou chuť.“ ještě vám věnuje přátelský úsměv a odejde pryč.
Ralisha okamžitě sáhne po příborech a podívá se na jídlo, které má před sebou. „Voní to dobře.“